Dobrý den, píši vám z Cagliary. Když jsem se tu se svými italskými přáteli před týdny bavil o České republice, Kundera byl jedním z prvních lidí mé národnosti, kteří se jim vybavili. Teď se obávám, kdy se příště spisovatel objeví i ve zdejším tisku a já jim budu muset vysvětlovat, co jsme to za národ, který s takovou intenzitou bez zjevného důvodu střílí do vlastních lidí.

Opravdu se stydím, především proto, že to v poslední době není poprvé, co Češi páchají atentát na své vlastní krajany. Z podobných sebevražedných sklonů v mé zemi přejmenovali v zahraničí obdivovaný projekt nové národní knihovny na blob či sliz a z jejího autora, uznávaného architekta, udělali naprosté nemehlo, které vlastně nikdy nic nedokázalo. Celou věc i toho starého pána opakovaně zabili svou bezmeznou vulgaritou. Předtím se to stalo Irglové -- byli to Češi, kdo prosazoval, že cenu v Cannes by získat neměla, protože to odporuje pravidlům soutěže. Francouzští pořadatelé naštěstí tuto vykonstruovanou hloupost prohlédli, za hloupost ji označili a cenu udělili.

Není bez povšimnutí, že všechny tyhle lidi, kteří se dokázali prosadit v zahraničí, odsuzují naši lidé jako Nečechy a zběhy. To je nějaká šílená sebedestruktivní kampaň tohohle malého středoevropského národa, nebo o co se jedná?