Mezinárodní pozorovatelé v pondělí ostře kritizovali volby v Rusku. Konstatovali, že "nebyly férové" a poukázali na četné nedostatky, včetně "bezprecedentního" zneužívání úřadu prezidentem Vladimírem Putinem.

Parlament ČR bude tento týden schvalovat novelu zákona 191 -- o pobytu cizinců na území ČR. Tleskám našim zákonodárcům za opět "lahůdku" v pestrém kolotoči zákonů.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Gillian Gibbonsovou, britská učitelku, odsouzenou za "rouhání" na 15 dnů do vězení, protože dovolila žákům ve škole, aby dali školnímu medvídkovi jméno Mohammed, omilostnil súdánský prezident Omar al-Bašir, poté, co se setkal s dvěma britskými muslimskými lordy z Horní sněmovny, baronkou Warsiovou a lordem Ahmedem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

venezuela, země bohatá na ropu, zažívala v posledních letech mejdan. Nekonečná inflace ropných cen poskytla Hugo Chavezovi miliardy dolarů. Tak mohl falešně přesvědčit chudé ve své zemi, že budou mít lepší život. Avšak Venezuela ve skutečnosti chudne, ne bohatne.

Cena ropy stoupla od doby, kdy Chavez ve Venezuele převzal moc, téměř osminásobně a nyní tvoří 90 procent venezuelského exportu. Tak se Venezuela stala velmi zranitelnou ekonomikou, která závisí na jediném vývozním artiklu. Tento umělý a jen dočasný příliv peněz zastírá velké hospodářské chyby Venezuely.

Nemám při každoročním lobbingu nevládních organizací vůči legislativě, soukromým peněženkám i státní kase, která se rozmáhá každý rok před vánocemi, rád emocionální manipulaci. Chápu, že v onom prosebném rituálním tanci o peníze dárců, nadací, ministerských či magistrátních úředníků i poslanců se útok na emoce vyplácí. Vyplácí se vytahovat na mediální světlo ty nejdojemnější historky s těmi nejsrdceryvnějšími komentáři. Chápu také, že je pro mnohé aktivisty těžké pochopit, že ne všichni v tomto státě vidí rádi nájezd ekonomických migrantů z chudších zemí do Česka stejně, jako se Němci nebo Rakušané bojí polských instalatérů či českých pendlerů. Bojí se o pracovní místa pro své občany a je to pochopitelné. Soužití je třeba se učit. Proletářskému internacionalismu také. Míra atraktivity pro migraci je dána především vstřícností legislativy. Některé případy migrace do Česka jsou vysvětlovány humanitárními důvody. Některé jsou takto i jsou vysvětlitelné. A jiné jsou tak pouze vysvětlovány. Doby, kdy uprchlíci z Čečny, Albánie či Kosova byli vítáni jako poslové míru a mezikulturního soužití, jako živé obrazy naší humanity, jsou už pryč. Zvláště v případě čistě ekonomické migrace, jakou je určitě migrace z Ukrajiny.

Příspěvky Štěpána Kotrby jsou nesmírně cenné v tom, jak přesně fungují jako lakmusový papírek postojů tzv. "pražských politických a mediálních elit" - mnohdy totiž vyjadřují přesně "pražský étos", postoj vůči různým důležitým problémům dneška. Především je zajímavý postoj tohoto seskupení vůči mezinárodním vlivům, s nimiž je Česká republika dnes nucena vstupovat do interakce - ať jsou to Spojené státy, západní nadnárodní společnosti, či cizinci - ať z východu, jihu či západu.

Česká společnost si dodnes neujasnila mnohé základní postupy, které jsou často založeny na kompromisu: v určitých oblastech je nutno zavádět pevný postoj, aby se stát nájezdem ubohých a potřebných lidí zcela nerozložil, přesto však je možné, aby fungoval na základě lidskosti. Obhajoba nelidskosti českých státních orgánů (Cizinecká policie, zdravotní pojišťovna), jak ji přesně podle toho, jak se v Praze uvažuje, formuluje Štěpán Kotrba, je postojem výrazně fašistickým.

Nejsem aktivistkou , tvrdí ředitelka občanského sdružení Centra dobré vůle v Chebu Hana Růžičková.. Jsem 17 let ředitelkou a také zakladatelkou občanského sdružení. Prožila jsem mnoho dojemných příběhů. Naštěstí s dobrým koncem. Prostě jsme těm lidem dokázali pomoci. Pokud jste si všiml, psala jsem i o kriminálních živlech, kteří tady jsou - díky zákonu. A mám výpisy RT, které dokazují, že je zde vrah... a další. Což mne prostě nenechává lhostejnou. Vaše reakce se týká spíše migrace lidí všeobecně, nikoli nekontrolovatelného ani nekontrolovaného přílivu kriminálních živlů do ČR. Tito lidé se potřebují zkrátka někde ukrýt, mají doma horkou půdu pod nohama a využijí naší, mnou popsané otevřené náruče a jsou tady. A budou tady.

AB│ Tento pohled na trojúhelník Evropa, Rusko a USA, viděný z Austrálie, není nezajímavý. Jenom si člověk říká, proč za nás musí přemýšlet Australané.

Jak by měl Západ reagovat na Vladimíra Putina? To je stará otázka, která po včerejších vysoce pochybných volbách do ruského parlamentu opět nabývá na síle. Je to otázka především pro Evropu, kde hrozí, že politika vůči Rusku rozdělí kontinent stejně hluboce jako dilema, zda podporovat či nepodporovat Spojené státy ve válce v Iráku, píše James Button v deníku Sydney Morning Herald z 3. 12. 2007.

ČTK│ČN│ Širší vedení Strany zelených se postavilo proti zvažovanému odprodeji části státních lesů do soukromého vlastnictví, jak o tom hovoří ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS). Republiková rada zelených požádala předsednictvo a poslance za tuto stranu, aby při koaličních jednáních prosazovali princip zachování státního vlastnictví lesů, řekla novinářům místopředsedkyně rady Jana Drápalová.

Republiková rada zelených ministrům a poslancům také navrhla, aby při svých hlasováních zvážili nutnost transformace státních podniků na akciové společnosti, prodeje státních podniků a odprodeje akcií vlastněných státem. Zelení by podle rady měli trvat na vytvoření dlouhodobé koncepce takových kroků a kontrole, která by zajistila jejich efektivnost.

celá zpráva ZDE

Chtěl bych požádat vedení Občanské demokratické aliance (tedy její Politickou radu a Ústřední sněm), zda by se mohlo veřejně omluvit za občanům České republiky za výsměch, který nám adresovala celostátní konference ODA.

Dlouhé roky umírání Občanské demokratické aliance se zřejmě uzavírají a na stranické homepage visí zpráva, že ODA končí: "XXV. celostátní konference ODA, která se konala 1. prosince 2007 rozhodla o zrušení ODA vlastním rozhodnutím o dobrovolném rozpuštění ke dni 31. 12. 2007 v souladu s § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb. o politických stranách a hlavou VII. odstavec 2 Stanov ODA." Následuje odstavec, který považuji za výsměch občanům České republiky: "ODA upozorňuje na velmi závažné propojení organizovaného zločinu a tzv. VIP mafie s politikou a s veřejnými úřady. Probíhá napříč většinou parlamentních stran. Projevuje se pseudo-soukromým nakládáním s veřejnými penězi (státní a obecní firmy, veřejné zakázky, zneužívání a nepřímá cenzura regionálních a místních médií za veřejné peníze)."

Člověk by skoro zapomněl na podíl ODA na zádrhelech české tranformace v 90. letech, kdy tato strana sdílela v rámci koalice vládní odpovědnost.

Z rozhovoru "O soudcích, justici, právu a spravedlnosti" (Britské listy z 30.11.2007) se začínajícím soudcem Mgr. Alešem Maturou (ročník 1974, soudcem od 2004) vane svěží vítr, který do našeho soudnictví přichází s personálními změnami. Už jen to, že soudce nemá námitek proti tomu, aby se jeho názory objevily v internetovém deníku, je v českých poměrech neobvyklé. Ne že by se soudci v soukromí nebyli ochotni o tomto tématu bavit, v tomto směru jim odvaha nechybí, o takovou "publicitu" či otevřenost však většina z nich nestojí.

Někteří čtenáři Britských listů reagovali na můj komentář dosti tvrdě, až se místy uchylovali k napadání mé osoby s použitím klasických předsudků rozšířených v české společnosti. Myslím si, že nemá cenu pokračovat v prokazováni nepřesnosti některých argumentů, které použili, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že naopak některé z jejich argumentů jsou správné.

K veřejným soutěžím v oblasti výtvarné mám obecný odpor. To proto, že zájmy klienta mohou být úplně odlišné od zadání a rozklíčovávat zákulisí hodnotitelské komise je bez interních informací nemožné. Výtvarné řešení jakéhokoliv logotypu je vždy věcí dlouhého dialogu mezi zadavatelem a tvůrcem. Slaďování významu slov, které transformovány do znaku nabývají nakonec dalších významů...

Přesto jsem neodolal a pokusil se vyjádřit neuchopitelné: jak si premiér Topolánek a jeho vládní tým představují Evropskou unii, Českou republiku v ní a české předsednictví zvlášť. Podíávejte se, jak to dopadlo a zda to splnilo Topolánkovo zadání.

Za státní znak skutečné a proto té naší republiky dcera navrhla husitskou pavézu v zelené barvě. V jejím středu by byla znázorněna jediná veliká růžová holá prdel. Nad ní, hned pod malým rudým kalichem v takovém tom hranatém výstupku nahoře, by byl v horním oblouku pavézy zlatý nápis státního hesla: A nikdy jinak!

Před jedenácti léty jsme si zakoupili čtvrthektarovou stavební parcelu "Na výhoně" v Raduni v okrese Opava. Spolu s manželkou a se třemi dětmi (až na jedinou dceru již dospělými) jsme pojali záměr důkladně parcelu opevnit a pak vyhlásit toto území za zcela samostatnou svobodnou republiku, kde nejvyšším právním i mravním zákonem bude opravdová lidskost, píše čtenář Jiří Kramář z Raduně.

Velké myšlenky plodí velké činy a velké činy plodí velké myšlenky. Nemohu proto zůstat klidným, když vidím statečný boj senátora Mejstříka proti rudé hydře, kterak čestně a s odhodláním v očích čelí podlým útokům těch zločineckých pohrobků vlekoucích se v jejím žoldu. Vidět hrdinu, jenž své vlastní blaho obětuje pro nás, malé, to pak i my náhle můžeme uvěřit, že pravda a láska zvítězí nad zlem a nenávistí. To se pak verše samy derou skrze rety....

Zas mraky rudé
se stahují nad Kladnem
a rezavý déšť
do ruin Poldi bije.
Plíživě, více však
každým dnem
doufá, že duch ruiny žije.

Pan Prager opět teoretizuje, tentokrát o Saúdské Arábii.

Říci něco velmi stručně je nelehké pro někoho, kdo tam pobýval a pracoval. Především je potřeba říci, že uvedené, z našeho hlediska, excesy, nemají s islámem nic společného. Podobně jako v okolních státech je životní úroveň místního obyvatelstva zcela neporovnatelná s něčím, na co jsme zvyklí my. A to i pokud jako nájemní pracovníci pracujeme ve zdejších státech. Zdejší perzekvované dámy jezdí v mercedesech a denně utratí tolik peněz, co většina z nás nevydělá za rok.

Vážený pane Lhoťane, v článku "Odmítám odpovědnost muslimů?" píšete:

Nevím, zda jsem "latentním kritikem českých muslimů", ale rád bych se zúčastnil Vámi navrhované demonstrace proti divným poměrům v Saúdské Arábii. Nevím, zda se připojí někdo další, ale v tuto chvíli už jsme dva.

Lidé si vesměs zošklivili nacionalismus, poněvadž se jej naučili vidět ve společnosti šovinismu, rasismu a náboženské nesnášenlivosti. Zvykli si představovat si nacionalismus jako věčně vybuchující kotel slz a krve. Vytýkají mu, že budí vášně, že zmnožuje utrpení a brzdí pokrokové snahy. V tomto duchu píše o nacionalismu ve svém olbřímím díle Toulky českou minulostí Petr Hora-Hořejš.

Nač to žehrání na "strašidlo nacionalismu"? Nač to vyobcování nacionalismu z názorového spektra uvnitř moderní občanské společnosti? Nacionalismus, česky národovectví, je přece druh lásky.

ŠOK│ Podle krátké zprávy poslankyně ČSSD Anny Čurdové, která jako vedoucí delegace Parlamentního shromáždění Rady Evropy vycestovala do Ruska monitorovat průběh voleb, se žádné překvapení nekoná. Prozatím jsou volby charakterizovány nízkou účastí a očekávaným vítězstvím Jednotného Ruska Vladimira Putina. Do sněmovny se zřejmě dostanou ještě Zjuganovovi komunisté, Žirinovského nacionalisté a trochu nečekaně ještě nová prokremelská nacionalistická strana Spravedlivé Rusko - Vlast/Důchodci/Život" v čele se Sergejem Mironovem, vzniklá v říjnu 2006. Sama sebe tato strana definuje jako "stranu pracujících", klasifikována je jako konzervativně socialistická a nacionalistická. Spravedlivé Rusko vzniklo sloučením levicových stran: Rodiny, Ruské strany života , Ruské strany důchodců a Ruské lidové strany. Někteří ruští politologové před volbami očekávali poměrně velký potenciál této strany - mezi 20-35 procenty. Je totiž nekomunistickou alternativou mnohým starším konzervativním voličům a důchodcům. Hovoří se o propojení této strany s viceprezidentem Gazpromu Medveděvem. Podle exit-poolu získala 8,4% , podle prvních předběžných výsledků 7,1%. Podle předběžných výsledků získala Putinova strana Jednotné Rusko 62,8% hlasů, Komunistická strana Ruské federace 11, 5%, Lidově-demokratická strana Vladimira Žirinovského 10,6 %.

Сергей Михайлович Миронов ZDE

2. 12. 2007 ČTK│ Podle průzkumu střediska FOM, jehož zjištění zveřejnila krátce po uzavření volebních místností ruská televize NTV, dostali ruští komunisté 11,8 procenta, LDPR 8,4 procenta a Spravedlivé Rusko 8,3 procenta voličských hlasů. Žádná další strana nepřekonala sedmiprocentní hranici nutnou pro vstup do Státní dumy. Podle střediska VCIOM Jednotné Rusko získalo 61 procent hlasů, Komunistická strana Ruské federace (KPRF) 11,5 procenta, LDPR 8,8 procenta a Spravedlivé Rusko 8,4 procenta hlasů. První oficiální výsledky, které zveřejnila Ústřední volební komise po sečtení 12 procent odevzdaných hlasů, ukazují podobná čísla. Jednotné Rusko podle nich nyní získává 62,8 procenta, KPRF 11,5 procenta, LDPR 10,5 procenta a Spravedlivé Rusko 7,1 procenta.

3. 12. 2007 3:55 , RIA │ Poslední informace po sečtení 72,5% procent hlasů říkají, že Jednotné Rusko dostalo 63,1%, komunisté 11,7%, LDPR 8,7%, Spravedlivé Rusko 8%. To jsou jediné strany, které překročily sedmiprocentní limit. V pořadí další, jejichž hlasy propadly, Agrární strana získala pouze 2,5%, Jabloko 1,6%, Občanská síla 1,1% a Svaz pravých sil 1,0%. Další strany získaly už méně než jedno procento. I v Londýně mezi občany Ruska v třech volebních místnostech zvítězil Putin. Získal ovšem méně - "pouze" 40,6% hlasů. Svaz pravých sil získal 23,2%, Jabloko 13,9 % a 10,2 % i v Londýně získali Zjuganovovi komunisté...

Ve Vatikánu byla poslední listopadový den zveřejněna druhá encyklika Benedikta XVI., nazvaná „SPE SALVI facti sumus“ - Jsme spaseni v naději. Zatím co první, která byla zveřejněna v únoru 2006 pod názvem „Deus Caritas est“ - Bůh je láska vyznačovala cestu jeho pontifikátu, tato podle kardinála Georga Cottiera přináší „rozsáhlou meditaci o naději, základní dimenzi křesťanské existence.“ Letos je to již třetí spis, který papež zveřejnil, když v únoru vydal papežský dopis „Sacramentum Caritatis“, zabývající se výsledky 11. řádné biskupské synody v roce 2005 a v červnu „Summorum Pontificum“, doporučující zavedení římského ritu při svatých mších.

CRI│ Venezuelský prezident Hugo Chavez řekl, že kdyby se USA pokusily vměšovat do vnitřních záležitostí jeho země, Venezuela by zastavila dodávky ropy USA.

Téhož dne na tiskové konferenci v prezidentském paláci Caracasu prezident Hugo Chavez uvedl, že kdyby USA dále pomlouvaly Venezuelu a pokusily vyvolat v jeho zemi občanské nepokoje, Venezuela zastaví dodávky ropy USA. Důsledkem toho se cena ropy za barel na světovém trhu pravděpodobně zvýší na 200 amerických dolarů.

V pondělí 26. listopadu pronesl americký ministr obrany Robert Gates projev na Kansas State University v USA. Ve svém proslovu zmínil několik zajímavých bodů, spojených se současnou situací v Iráku a otázkou jaderného programu Iránu.

Rušič svátků, senátor Martin Mejstřík, šel včera do Sněmovny obhajovat návrhy, o kterých věděl, že zaměstnají tuto komoru neklidnou, až vášnivou diskuzí. Snad dokonce tušil, jak ta diskuze dopadne. Ale co by neudělal tento mladý politik pro své mediální zviditelnění, když jiné matérie jsou mu cizí? Zbyla jediná. Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. A ačkoliv šel v podstatě prosit sněmovnu o podporu svému návrhu, choval se zde tak, že stihl urazit nikoliv jen levici (což chtěl zcela záměrně), ale i pravici (z čehož nebyl moudrý). Návrh zákona o rušení 1. máje a MDŽ mu tak hodili na hlavu všichni. A všichni mu rádi připomněli, že byl a je pouhý kariérista, který parazituje i na těch, se kterými jako bývalý člen Městské vysokoškolské rady MV SSM nemá vůbec, ale vůbec nic společného. Sněmovna vzácně svorně ukázala, že drzost tohoto spratka překročila nepsané, ale o to úzkostlivěji dodržované meze a neosloví nikoho. Mejstřík se nakonec přiznal, že byl členem Celoškolského výboru SSM na Akademii múzických umění a byl členem Městské vysokoškolské rady MV SSM. A byl jím až do listopadu 1989, kdy už to všem bylo jedno...

Přítomno bylo ve Sněmovně 155 poslankyň a poslanců, řada pravicových poslanců se vypla, aby této frašce nemusela asistovat. Zamítnout Mejstříkovy návrhy hned v prvém čtení doporučilo 89 poslanců, proti zamítnutí bylo pouhých 48.

Plné znění parlamentní diskuze nad zákazem MDŽ a 1. máje ZDE

Patřím k těm mnoha Pražanům, kterým se čistě ekonomicky vzato nevyplatí využívat služeb Dopravního podniku. Do práce jedu autem deset minut, městskou hromadnou dopravou dvacet. Trasa automobilem mi vede ulicemi, ve kterých je zácpa opravdu výjimkou. Nicméně, i přesto jezdím metrem. Pohled na nekonečné hady aut mi není příjemný a rád dýchám čerstvý vzduch, a tak se snažím přispět svým dílem a svůj automobil, pokud to je jen trochu možné, nechám zaparkovaný před domem. Z pohledu Dopravního podniku patřím k ideálním zákazníkům. Jsem loajální, kupuji si roční předplatní kupón. Po letošním zdražení jízdného si ale nepřipadám jako vážený zákazník; spíše jako příslovečná kavka na oškubání.

ŠOK│Náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek ocenil v pátek 30. listopadu 2007 reportéra České televize Karla Rožánka za objektivní informace a zpravodajství ze zahraničních misí z Afghánistánu, Kosova a Iráku, udělil mu Pamětní odznak Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého.

To není legrace, to je vážně míněná tisková zpráva České televize.

K tomu: Smí nezávislý novinář přijmout státní (respektive armádní) vyznamenání? "Jsem hrdá na to, že tiskový tajemník Tonyho Blaira nereaguje na mé telefonáty ZDE

Považuji dnešní informace MF Dnes o existenci příznivců extremistických hnutí v řadách Armády ČR za velmi závažný a nepříjemný problém. A to hned ve dvou rovinách. Za prvé: je nutné se ptát, jak fungují kontrolní mechanismy v bezpečnostních složkách obecně a v armádě konkrétně. Jak je vůbec možné, že k takovým pochybnostem dochází a v případě, že se tyto pochybnosti prokáží jako pravdivé, jak je možné, že takoví lidé v elitních složkách působí?

Marek 13, 32-37

Žít na plné pecky, tak by se dal poněkud novinářsky popsat smysl dnešního biblického textu na první adventní neděli. Lidé bděte, protože nikdo z nás neví, kdy přijde jeho konec, či konec dějin. A byla by nenapravitelná škoda prošvihnout ten čas, který máme každý tady na zemi k dispozici. Žijte proto naplno opravdový život, takový, který za něco stojí (je věčný, jak říká Bible), který svou hloubkou nebude jen výkrmem na porážku (Jk 5,5). Život, který na rozdíl od běžných představ je věčný zejména svojí zakotveností v přítomnosti.

Zachránily MDŽ pro nejbližší budoucnost. Parafrází povzdechu kněžny ze závěru knihy ze zaprášených knihoven povinné školní četby, Babičky Boženy Němcové, lze uzavřít další kapitolu parlamentního boje s hloupostí. Zákon o státních svátcích, který tak sveřepě a opakovaně přináší do Sněmovny senátor Martin Mejstřík, byl smeten velkou většinou přítomných poslanců za stolu hned v prvním čtení, aniž by kdokoliv z kteréhokoliv parlamentního klubu podal návrh na jeho postoupení dál. Sněmovnou včera obcházelo strašidlo. Strašidlo netolerance, fanatického, nesmiřitelného antikomunismu a omezené hlouposti. Poslanec Jandák se svým typickým humorem sice radil za všeobecného smíchu, aby Mejstříkův návrh Sněmovna propustila do dalšího čtení. "Skutečně, protože tam si všichni ve výborech osaháme tu velkou a hlubokou materii, která přišla ze Senátu", pravil poslanec. Nestalo se tak, a Jandák to nejspíše i tušil předem...

Vtip je v tom, že sledovaní s pozitivním nálezem jsou vydíráni a používáni ke spolupráci. Byla to sama policie, která dekonspirovala neonacistu v řadách pražské Městské policie několik týdnů poté, co protiextremistické oddělení informovalo vedení pražských strážníků o svých poznatcích - a bezvýsledně. Nicméně velitele městské policie nikdo nesesadil z funkce.

iDNes 30. 11. 2007: Do české armády pronikli neonacisté ZDE

Uh Ah Chávez no se va! -- alebo Chávez neodchádza... V podobnom duchu sa nesú masové demonštrácie na podporu rozsiahlej ústavnej reformy, o ktorej Venezuelčania hlasovali v referende 2. decembra 2007.

Ako už býva vo Venezuele zvykom, aj táto otázka vyvoláva medzi obyvateľstvom veľa vášní a jej obsah sa často redukuje len na ideologické rozdiely a postoj k prezidentovi Hugovi Chávezovi. Tzv. "chavisti" a "antichavisti" sa nachádzajú v stupňujúcej konfrontácii, čo sa premenilo až na viaceré prípady študentských násilností na univerzitách, následne odsúdených oboma politickými tábormi a v súčasnosti v procese vyšetrovania. Aj mediálna kampaň je agresívna z jednej i druhej strany. Dokonca musela zakročiť Národná volebná rada, keď nariadila stiahnuť z vysielania reklamný blok za "áno" reforme. Je v ňom totiž zobrazený diabol, ako navádza Venezuelčana na vyvolávanie nepokojov a rozmýšľa o prevrate (narážka na nevydarený prevrat proti Chávezovi v apríli 2002), ale uvedomelý občan diabla doslova zrazí k zemi.

Zdá se, že v minulých dnech nebo vlastně jenom hodinách učinila Česká republika podstatné kroky směrem k zralejší demokracii. Mnozí lidé - a zejména novináři - se zbavili otrocké, postkomunistické závislosti na tatíčkovi mocnáři, který je geniální a jehož výjimečná vize nás vyvede z nynějších obtíží. Začali praktikovat nezávislé kritické myšlení.

Tak tímto odstavcem začal dlouhé shrnutí politických událostí po Sarajevu Jan Čulík v Britských listech v neděli 30. listopadu roku 1997 - přesně před deseti lety.

Existuje několik vážných důvodů, pro které nemohou obyvatelé České republiky vstupovat do roku 1998 s přehnaným optimismem. Zemi hrozí prodloužená politická krize a hluboká ekonomická stagnace.

Možná by bylo znakem střízlivé občanské dospělosti, kdybychom se v takové situaci vzdali středoevropské tradice falešných úsměvů a svazácky jiskřivého optimismu předtočených půlnočních televizních přípitků. Možná se již nevysílají. "Novoroční" vláda Josefa Tošovského nebude mít mandát voličů. Nicméně někteří poslanci naznačili, že se nechtějí vzdát před rokem 2000 svých křesel. Prezident, i kdyby chtěl, nemůže parlament rozpustit.

Hodnocení událostí před deseti lety autentickým textem České tiskové kanceláře

Co se od doby Sarajeva změnilo k lepšímu a které temné stránky minulosti jste pouze vytěsnili ze své paměti i mediálních archivů? Financuje se dnes česká politika jinak, než v dobách Lájosze Bácze a Rádžíva Singhy, v dobách arogantního Martina Šrejbra a stejně arogantních MIPSů (mladých idiotů plných síly) v ODS? Jsou korupční praktiky jemnější stejněé nebo ještě horší, než byly? Jsou politici poctivější a více respektují občany? Změnila se snad Mladá fronta Dnes či Lidové noviny? Změnili se novináři typu Jiřího Leschtiny?

Václav Klaus podal v neděli ráno v 1 hodinu po jedenácti hodinách jednání výkonného výboru ODS demisi. Řekl, že nebude usilovat o vůdčí postavení v příští vládě. Zůstal předsedou strany a do čtrnácti dnů chce svolat kongres ODS. Nevyloučil, že bude kandidovat na funkci předsedy ODS. Podle nedělní odpolední dohody bude zatím dosavadní vláda v čele s Klausem vládnout dál. Nad obviněním, že ODS má údajně ve Švýcarsku konto s provizemi z privatizace, a že tím byly porušeny nejméně tři zákony, se zjevně nikdo nepozastavuje. Když nebylo zahájeno trestní vyšetřování, tak se vlastně nic neděje, obvinění bylo zjevně falešné a Klaus tedy nemusel rezignovat, ne?

Možná je to vinou jen nedokonalé práce novinářů, že vzniká dojem, že čeští politikové rok 1997 docela promarnili. I kdyby tomu tak bylo, že novináři informují o práci politiků nedokonale, co učinili čelní čeští politikové k tomu, aby dali jasně najevo veřejnosti, že se nezabývají jen nekompetentně hloupostmi a že pracují efektivně pro blaho občanů?

Přehled událostí roku 1997 v ČR, jak ho publikovala ČTK, je tristní. Chce se vykřiknout na adresu politiků: nechte hašteření a dejte se do práce. Cožpak nerozumíte, že jde o osudy lidí?

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Jsem pravidelným čtenářem. I když jsem až fanatickým zastáncem svobody slova, rovněž jsem přesvědčen, že komunismus je zločinná ideologie. Pozorují však s úžasem, že BL se změnily k nepoznání. Prosím, abychom si rozuměli - mně nevadí levicové zaměření asi 80% článků, ale to, že mnozí autoři v BL onu zločineckou ideologii nejen omlouvají - ale přímo propagují. Dokonce i chápu, že pan spoluredaktor Kotrba byl (a určitě je i nadále) pevně svázán s ČSSD*) a jeho stranickou povinnosti bylo to co této straně vyhovovalo. Oceňují jeho čestnost v případě rezignace z Rady rozhlasového vysílání - když se provalilo, že má být odvolán pro (údajné, pozn. red., záležitost je podstatně složitější) zneužívání své funkce, píše George Novotný.

Ačkoli vládní Strana zelených slibovala nové, hlubší, kulturnější vlivy v domácí politice, v ničem se její praxe nepodobá příchodu "permanentní revoluce" partnerských partají do parlamentů na západ od nás. Jejich nadšené humpoláctví sedmdesátých let, z nějž postupně vykrystalizovaly výtečné politické postavy levicového spektra, ostře kontrastuje s docela bezpáteřní, pardon, realistickou koaliční participací bursíkovců. Organizací jediného muže, který postupně prošel hned třemi stranami.

O záchodech se nikde příliš nemluví - není to slušné. OSN ale vyhlašuje rok 2008 Rokem sanitace a tak se o nich mluvit začne.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.