Zadání bylo dostatečně otevřené, aby připouštělo bez zbytečných administrativně byrokratických bariér účast jednotlivců. Prozradilo ovšem o samotném vládním týmu mnohé.

zadání soutěže ZDE

Toto je popis zadání. Jak si vybrat z tolika "fuzzy logic" slov ta nejméně mlhavá, jak odhadnout politický záměr zadání - to co chce Topolánek doopravdy říci Evropě a bojí se to vyjádřit slovy? Program ODS je v tomto daleko konkrétnější, program vlády též. Česká republika ve vládním i prezidentském podání se necítí být vázaná sounáležitostí k Evropě do té míry, aby přijala za svá pravidla stávající, natožpak další snahu po integraci. Touha mít vlastní názor a dávat menšinovému postoji váhu veta, snaha vrátit mnohé z kompetencí zpět na národní úroveň - to vše je návrat k EHS - pouhému hospodářsko-celnímu prostoru, a to ještě s výhradami typu "A vy nám můžete...". Nicméně je nutné se zeptat:

Jaké jsou emoce, hodnoty a atributy spojené s přirozeným charakterem České republiky?
Jaký je přirozený charakter České republiky?
Je ČR inspirativní členská země Evropské unie?
Je moderní a když ano, tak čím?
Je sebevědomá? Čím?

Na první otázku existuje v ČR tolik odpovědí, kolik je politických stran a zájmů. Nazvěme je různorodost.

Na druhou otázku odpověď neexistuje. Bezcharakternost politiky jako celku i jednotlivých částí, ale bezcharakternost byznysu a všech součástí veřejného života nedává žádnou odpověď. Snad jen naše soukromí se z tohoto označení "bez-" vymyká. Ale o soukromí nejde. Jde o to, jak se jevíme druhým. Logo, které získalo první cenu pro označení Česka jako takového byly prázdné, různobarevné bubliny s navzájem zaměnitelným obsahem. Kterákoliv z partají bude tvrdit cokoliv. Kterýkoliv politik popře svá vlastní slova, přinese-li mu to prospěch. Neexistuje směr, neexistuje názor, neexistuje společná idea. I tři barvy vlajky jsou dnes identifikátorem pouze pro sportovní fanoušky, nic už ale neznamenají. Trikolóru zneuctili ti, kteří s ní prováděli kejkle před osmnácti lety a zaštiťovali se odkazem Masaryka, aby vzápětí jeho ideu pohřbili. Zaštiťovali se odkazem Dubčeka, aby se mu vzápětí pomstili a pokořili ho. Zaštiťovali se slovy Husa, aby proti němu vzápětí chtěli postavit Mariánský sloup jako symbol revanše všeho modlářství a věrolomnosti, proti které Hus bojoval. Nic není nikomu svaté. Průměrnost, populismus. Jediným pojítkem všech je slovo zájmy.

Na třetí otázku je třeba odpovědět ano, ale tato odpověď se vztahuje jako antiteze k předešlým konstatováním. Česko je inspirativní Bivojem, či Šemíkem, Karlem IV, Rudolfem. Ale i Dienzenhoferem, Kafkou, Meyrinkem, ale i Čapkem, Medkem, Anderlem, nebo Křižíkem, Walterem, Kolbenem, Škodou, Baťou, Komenským, Koperníkem, Purkyněm, Heyrovským, Kaplanem, Divišem, Resselem, Wichterlem, Klíčem, Husníkem a dalšími vědci, umělci a vynálezci. Společné označení pro všechny tyto lidi je neviditelnost pro běžnou populaci. Chodíme po centrech historických měst a nevnímáme nedostatek péče , kterou věnuje stát své historii.

Otázka modernosti nemíří tam, kde Češi vedou. Vymysleli SMS, je zde skoro nejvíce mobilů na 1000 obyvatel, je zde skoro nejvíce procesorů poslední generace na 1000 obyvatel. V přijímání a tvůrčím rozvíjení technologických novinek vedeme před řadou zemí Evropy. Voláme, píšeme si , posíláme mejly. Jsme tím moderní, nebo se naše sociální sítě pouze virtualizovaly a stali jsme se stali závislými na komunikaci, zpoplatněné telekomunikačními operátory? Telecom nebo zavináč by asi nebyl nejlepší spojovník se slovem modernost. Slovo závislost je sice moderní, ale není pozitivní.

Jsme sebevědomí? Čím se projevuje sebevědomost společnosti? Například tím, jak její elity dokáží hájit společné zájmy - národní zájmy. Sebevědomé je Putinovo Rusko. Prezident nevyměnil hlt vodky za státní hrdost. Právo bránit se ekonomické likvidaci odsáváním většiny příjmů ze surovin a jejich zpracování, uměle vyvolávanou bídou... Právo bránit se vojenským hrozbám a destrukci státu. To vše je výraz hrdosti a sebevědomí. Sebevědomý je i Ahmadenížádův Írán. Vytrvale tvrdí vůči americké propagandě, že má právo na vlastní vědu i výzkum. I na výzkum jaderné energie. Riskuje stejnou cenu hrdosti, kterou zaplatil jeho nenáviděný soused - Irák. Za stejný charakter hrdosti. Na co můžeme být hrdí my? Na sportovce, koupené nebo prodané některému z klubů za miliony? Na modelky, odhalující se jako symboly sexuální přitažlivosti mezinárodním firmám? Na korupci, provázející státní rozpočet i veškeré rozhodování představitelů občanů? Na sebemrskačství, které provází přehodnocení minulosti a pokus potomků německých nacistů a jejich říšských souvěrců vynutit si omluvy za to, že nedostali po válce možnost nadále ovlivňovat a rozkládat československou politiku, jak tak úspěšně činili před válkou a nacistickou okupací?

Jsme sebevědomí ve vztahu k samotné EU? Je pozice plná strachu a manipulace postojem sebevědomé země? Strefujeme se do Evropy z různých stran, argumenty různobarevnými stejně jako politické spektrum v Česku. Trefujeme se s různou silou a různou ničivostí. likvidujeme tak ale spolehlivě vše, co společná Evropa znamená pro budoucnost kontinentu. Vydáváme ho všanc kořistnému soupeření s jinými kontinenty. Vydáváme ho do ohrožení. A považujeme tuto trestuhodnou krátkozrakost za výraz české státní ideje. Jako výstřel brokovnicí do hejna. Jeden či dva ptáci padnou mrtvi, hejno se ale rozprchne a trvá strašně dlouho, než se znovu seřadí. Už to ale nebude stejné hejno. Pak by návrh mohl vypadat třeba takto:

Úplně obyčejný font textu EU ukazuje, že na unii není vůbec nic výjimečného. Barevná kolečka jsou ukázkou toho, jak přesně se který politický proud strefil do cílů EU. Barevnost pestrá - přátelská , vyznění lehce pouťové, ukázka toho, že zásahy nejsou smrtelné a všichni si z toho spíše dělají srandu. Interpretace by mohla být prostřednictvím různobarevných kuliček zájmů v tušeném protikladu k nudné, ale pomíjivé jednobarevnosti živých, avšak ulétajících mírových holubic od Piccasa... Schválně, jak to dopadne? Je paitnball smrtelný?

Nicméně tento návrh jevil se z pohledu srozumitelnosti příliš málo vypovídající o tom, co je další podmínkou zadání... Jak spojit jak prvek český, tak prvek evropský. Lze to vůbec? Na základě čeho? Na základě dvou přeběhlíků, kterým naplít do tváře chce dobrá polovina jejich bývalých voličů i spolustraníků? Co jiného je typicky českým přínosem evropské politiky, než tito dva nýmandi, jejichž prodejnost dovolila pravici experimentovat na lidech? Dovolila exhibovat premiérovi, který pohrdá dvěma třetinami občanů a jehož mandát se opírá o zákulisní intriky? Co spojuje Česko a Evropu dnes? Sny o klidnější, sociálnější, stabilnější Evropě jsou minulostí. Ultraliberalismus, dravá globalizace a hegemonie nadnárodních korporací, sociální agresivita a zrada elit - to je současnost. Nacionalizace, byrokratizace, exteritorializace a outsourcing řady výrob a služeb - to je budoucnost. Suroviny někde v Bolívii, call centra kdesi v Indii, výroba kdesi v Číně, spotřeba v Evropě, - je toto opravdu vize soustátí, které něco spojuje? Znak EU "Společně" je stejně disharmonický, stejně různorodý a neuspořádaný, jako Evropa sama. Největším prorokem se kdysi jevila Věra Chytilová a její filmový dokument "Praha - neklidné srdce Evropy", který se dal číst i opačně - jako "Praha - srdce neklidné Evropy". Věděla, co se stane? To bylo v době, kdy Gorbačov zveřejňoval svou perestrojku... Spojit nespojitelné nelze. A když ano, nebude to fungovat. Může být logo nefunkční a bulvárně primitivní stejně, jako bude Topolánkovo předsednictví?

Kde jinde najdete tolikrát řečeno, že černé je bílé a bílé je černé, jako v Topolánkově evropském předsednickém scénáři? Euroskepticismus vydáván za eurorealismus, vzápětí vystřídán optimismem vůči ústavní smlouvě jako "nejkrvavější oběti této koalici"... Doublespeak mající zakrýt cílenou snahu Evropu rozbíjet na zvolna umírající národní státy a oživit tak vizi dávno pohřbenou. Snahu redukovat integraci pouze na integraci bohatství a moci. Černá a bílá. Pravda a lež. Binární pochopení toho, že buď to bude "po evropsku", nebo "po česku". Buď a nebo. Co je světlo a co je stín? Co je skutečnost a co její falešné vědomí? Co je realita a co její obraz (a nebo zrcadlový, převrácený či zvrácený odraz)?

Nakonec jsem se odhodlal pojmout grafický koncept ve dvou alternativách nejnosnějšího sousloví celého zadání. Nadhled a humor jako zobrazení specifičnosti a výjimečnosti České republiky v rámci Evropské unie. To je skutečně to, co je určující charakteristikou české společnosti i řídící vlastností fungování celého kontinentu a předsednictví Evropské unie. Nadhled umožňující humor. Humor, umožňující nadhled. Vzájemné dialektické ovlivňování. Chceme my do Evropy, nebo chce Evropa do nás? Co se stane po defloraci? Kdo bude oním kolíkem? Co dostaneme a co si vezmeme? Co si vezme Evropa? Co nenávratně zmizí, protože jsem se o to přičinili a co vyroste, aniž se o to my sami přičiníme? Změní se něco, když budou Češi půlroku na lokomotivě, zatímco doposud v potu tváře házeli uhlí do kotle?

návrh CMYKRGBGS

Komiksové písmo jako jemný symbol toho, že to zase tak vážně nemyslíme s ničím, EU rudá jako představa českého premiéra o ní. Česko modré, jako jeho vláda. Šedivé období poloviny roku 2009 a šipka jako kóta, definitivně určující ono odcamcaď pocamcaď které na straně EU začíná a na straně Česka končí. Určuje vzdálenost, která nás dělí od Evropy. Určuje distanci, kterou od nás EU 15 stále ještě má. Možná právem. Určuje i délku prodloužení politických penisů po oněch půl roku. A ono šišaté dot com určuje i míru virtuality tohoto navzájem oplodňujícího se vztahu. Wéwéwé.eu2009... ...cz. Okamžité spojení pouze pro ty, kteří si zaplatí. Aby z toho něco měli. Podle Topolánka Evropa bez bariér. Originalitu jako požadavek jsem snad dodržel a důvtipem při vysvětlení jsem také nešetřil... Odlišovat se od předchozích značek není tak těžké... Horší je to s požadavkem vládního zadavatele na jednoduchost, elegantnost, komunikativnost a modernost. Je těžké být zároveň vtipný i vážný, nemá-li být výsledný humor pohřebním. Nicméně považoval jsem poslední podmínku za možný limit při použitelnosti předchozího loga vedle státního znaku či při jiné vážné příležitosti - jako například přijetí Turecka do EU. A tak jsem vyrobil ještě jednu variantu na stejný motiv. Pouze šipky se rozmnožily. Jedna, ta modrá, míří na západ, ale bohužel z pohledu diváka doleva. Druhá, ta rudá, míří sice na východ, ale kupodivu vpravo. Nestřetnou se, ale někde uprostřed onoho malého, šedivého roku 2009 v EU je místo, odkud ta obousměrnost a odstředivost vychází. Hádejte odkud. EU se rozšiřuje na východ, formou výsostně pravicovou, o tom není sporu. Topolánek si myslí, že pod jeho vedením směřuje Česko na západ, ale zatím je to doleva. O tom také není sporu. Ale kde je západ, když EU míří na východ? Jak je to doopravdy? Nestojíme náhodou na místě a nežijeme v iluzích? Ví vůbec pravice, co dělá levice?

návrh CMYKRGBGS

Předsednictví České republiky odráží, stejně jako návrh, rozporuplnost cílů i prostředků, souhlas i nesouhlas občanů, nadšení i skepticismus.

Symbolika šipek v obou návrzích je symbolikou překonávání bariér, vzájemného obohacování i ochuzování, různosti kultur. Odráží realitu Evropské unie současné doby, která stále ještě směřuje k federativnímu uspořádání , ale nové země do ní vnášejí prvky autentického názoru občanů. Respektuje i různorodost konzervativních i sociálních přístupů k fenoménu evropské integrace. Dává námět k zamyšlení nad smyslem Evropské unie a českého předsednictví. Ponechává přitom individuální svobodu k nalezení vlastního přístupu k tomuto politiku každému občanu.

Hravý, originální font ladí s požadavkem na originalitu a dává možnost rozsáhlého audiovizuálního zpracování, například kreslenou animací , svou nadsázkou porušuje "oficiózní" chápání nadstátních integračních struktur v mínění občanů. Bez nadsázky přibližuje Evropu lidem. Strohý, ale moderní font sloganu zase dává možnost dobré čitelnosti a snadné identifikovatlenosti sdělení. Základní barevnost -- modrá, světle šedá i červená jsou barvy České republiky a umožňují propojení logotypu se státními symboly.

Tomu se říká jasnozřivá dekonstrukce skrytých politických cílů premiéra . Pochopili to i na vládě. A nevybrali mne ani do druhého kola. Nedivím se, já bych se vyloučil také. Za cynismus. Protože mne nemohli jako demonstrativního rozbíječe vládní politiky vyloučit předem, neb až do otevření obálek měla být soutěž anonymní, vyloučili mne ihned, jak jen mohli. A mohli hned. Dostal jsem nic neříkající cyklostylovaný dopis o tom, že jsem nepostoupil. Ještě to tak. Ale návrhy si nechali a mohou mě ještě vystavit. Představa, že si vezmu honorář za takovou (byť po grafické stránce čistou) kočičárnu, je lákavá. Ještě lákavější by byla hlavní cena a výhra. Považoval bych to za mystifikační majstrštyk. Ale ani já nepodezírám Dalíkův tým z úplné semiotické negramotnosti a grafické necitlivosti. A tak se jejich volbě nedivím a dokonce s ní i souhlasím. I když...

Logo S ODS doprava je značka turistická, označující v řeči značek trasu druhé kategorie. Nejdůležitější páteřní, mezinárodní (starým jazykem "internacionální") trasy jsou červené. Páteřní jezdecká trasa severojižní z Jižních Čech přes Pardubický a Královéhradecký kraj a přes Krkonoše do Polska má Klubem českých turistů přidělenou barvu červenou. Páteřní trasa západ--východ také. Červená totiž označuje dálkové nebo hřebenové trasy. Modrá pak oblastní stezky a méně významné trasy. Zelená označuje místní trasy, což je také přesné. A liberální žlutá krátké trasy, spojovací cesty a zkratky. Zkratkou to ale většinou nejde, stejně jako to nešlo se slepencem Unie svobody a DEU. Občané si pouze spojili vychcanost s mocichtivostí. O modrých se ví, že oblasti dodaly management a mozkový trust jim museli koupit formou "outsourcingu". A rudí na hřebenech přes svůj internacionalismus omrznou strachy z minulých kremelských mrazů, stářím a vyčerpáním.

A tak Kotrbova prognostická vize EU2009.CZ znamená vzájemnou přetahovanou rudého a modrého směru, který skončí nerozhodně. ODS si bude myslet pyšně, že "zastavila" evropskou integraci do "Spojených socialistických států evropských", EU zase ví, že není kam ani proč spěchat. A já si počkám na chvíli, kdy vyjde najevo, jaký symbol českého předsednictví preferoval premiér Topolánek, který má být nakonec hlavním arbitrem výběru českého loga. S gustem si počkám. Protože nomen-omen.

Nalézt jazyk symbolů je daleko těžší, než nalézt jazyk slov.