|
3. 12. 2007
Na jedné straně lidskost a na druhé nežádaná migracereakce na článek aktivistky Hany Růžičkové "O neuvěřitelné brutalitě poslanců i Cizinecké policie ČR" Nemám při každoročním lobbingu nevládních organizací vůči legislativě, soukromým peněženkám i státní kase, která se rozmáhá každý rok před vánocemi, rád emocionální manipulaci. Chápu, že v onom prosebném rituálním tanci o peníze dárců, nadací, ministerských či magistrátních úředníků i poslanců se útok na emoce vyplácí. Vyplácí se vytahovat na mediální světlo ty nejdojemnější historky s těmi nejsrdceryvnějšími komentáři. Chápu také, že je pro mnohé aktivisty těžké pochopit, že ne všichni v tomto státě vidí rádi nájezd ekonomických migrantů z chudších zemí do Česka stejně, jako se Němci nebo Rakušané bojí polských instalatérů či českých pendlerů. Bojí se o pracovní místa pro své občany a je to pochopitelné. Soužití je třeba se učit. Proletářskému internacionalismu také. Míra atraktivity pro migraci je dána především vstřícností legislativy. Některé případy migrace do Česka jsou vysvětlovány humanitárními důvody. Některé jsou takto i jsou vysvětlitelné. A jiné jsou tak pouze vysvětlovány. Doby, kdy uprchlíci z Čečny, Albánie či Kosova byli vítáni jako poslové míru a mezikulturního soužití, jako živé obrazy naší humanity, jsou už pryč. Zvláště v případě čistě ekonomické migrace, jakou je určitě migrace z Ukrajiny. |
|
Domnívám se, že je na čase si přiznat zcela otevřeně, že šikanózní postoje policie jsou definovány právními předpisy a právní předpisy určují zákonodárci, zástupci občanů tohoto státu. Nikoliv zástupci občanů Ukrajiny nebo "čečenské republiky Ičkerie", jinak autonomní oblasti Ruska. O řadu z gastarbeiterů tento stát a zvláště pak současná vláda pravice nestojí a nevítá je proto s otevřenou náručí přesto, že zde mlčky toleruje jejich existenci a mnohdy velmi podezřelé způsoby obživy. Pokud to nechápou oni zde žijící migranti, mohli by jim to vysvětlit ti, kteří se rozhodli, že jejich osud budou měnit k lepšímu. Dělat opak je lhaní si do vlastní kapsy. Nebýt dnes občan Evropské unie a mít v Česku trvalý pobyt a právo pracovat není právo, ale výsada. A zkuste říkat někomu něco o vděčnosti a reciprocitě za to, jak během socialismu emigrovala řada Čechů na západ - také kvůli ekonomickým důvodům. Nikoho tím nedojmete. A ničí vděčnost nezískáte. Protože je velmi málo skupin s tak malou mírou společenských sympatií, jako právě tito ekonomičtí emigranti. Zvláště ti, kteří po návratu domů tvrdili, jak právě oni bopjovali proti tomu komunismu a proto byli z Československa vyštváni... Z migračních statistik i připravované legislativy jsem pochopil, že současná tolerance multikulturního soužití má své limity. A těch už většinou bylo dosaženo. Počet občanů Ruska, Ukrajiny a dalších postsovětských republik zde už v tuto chvíli nepomáhá ekonomice, ale likviduje pracovní příležitosti řady nekvalifikovaných občanů Česka, vůči nimž má stát daleko větší povinnosti, likviduje navíc cenu práce . Tato migrace deformuje i ceny, zejména ve stavebnictví, nelegální prací a neodváděním daní. Zaměstnává policii rvačkami, výtržnostmi a opilstvím právě v případě Ukrajinců (jsou nejčastějšími návštěvníky pražské záchytky u Apolináře). Postsovětská migrace nekvalifikovaných námezdních pracovníků byla dlouho tolerovaná. Už není. Přispívá k extenzivnímu posilování ochrany majetku a osob v řadě měst a ke stále větším problémům se sdružováním ruskojazyčných gastarbeiterů v organizované skupiny se zločineckými ambicemi. A je jedno, zda jsou tito pracovníci oběti, nebo součástí kriminálních choutek svých spoluobčanů. Problém se většinou nejlépe vyřeší, když zmizí. |
