Dnes na území budoucího státu stojí před dokončovacími pracemi náš společný dům pro čtyři rodiny, jenž byl postaven zatím bez půjček, ovšem jen proto, že podzemní části domu jsme vystavěli raději sami a nadzemní části, mimo pokrytí střechy, stavěli legálně Ukrajinci. Naše místní zedníky jsme nebyli schopni zaplatit, neboť ti požadovali mzdu časovou a minimálně dvojnásobnou, než jakou mají oba moji synové inženýři-elektronici - samozřejmě pouze při obcházení daňových odvodů při práci "na černo bez papírů." Legálně přes firmu by to bylo ještě o 50% dražší. Odmítali jsme je s tím, že my inženýři a středoškolák, při naší kvalifikaci a našich platech, si nemůžeme skutečné odborníky dovolit. Odcházeli vyjeveně a dlouhou dobu nás při setkání ani neviděli.

Tehdy také vyvstala otázka jakou vlajku, či státní znak, zvolit. Vyhrál velice symbolický, mnohovýznamový a doposud pouze ideový návrh nejmladší účastnice naší rodinné soutěže - dcery Pavlíny (momentálně studentky stomatologie), jenž by se Vám, pane Kotrbo, po drobných úpravách býval byl určitě hodil.

Za státní znak skutečné a proto té naší republiky dcera navrhla husitskou pavézu v zelené barvě. V jejím středu by byla znázorněna jediná veliká růžová holá prdel. Nad ní, hned pod malým rudým kalichem v takovém tom hranatém výstupku nahoře, by byl v horním oblouku pavézy zlatý nápis státního hesla: A nikdy jinak!

Současného premiéra znám osobně (bydleli jsme dvacetsedm let naproti opavské "žižkárny" a málem pět let jsem pracoval ve firmě s jeho spoluvlastnictvím) a proto jsem přesvědčen, že je na obdobnou symboliku zvyklý. Při Vašich kvalitách by vítězství v té soutěži bylo určitě také Vaše. Škoda, že jste nedal vědět předem.