Republikánský kandidát na prezidenta Rudy Giuliani uvedl ve své prezidentské kampani, že byl r. 2000 vyléčen z rakoviny prostaty proto, že v americkém soukromém zdravotnictví je pravděpodobnost této léčby úspěšná z 82 procent. Poukázal na to, že v "socialistickém zdravotnictví v Anglii" by měl šanci jen 44 procent.

Ten údaj je lživý: britské státní zdravotnictví dokáže zachránit 74 procent pacientů, kteří onemocněli rakovinou prostaty, ta statistika je sice nižší než americká, ale nelze jí použít k výsměchu státnímu zdravotnictví. Přitom Giulianiho vyléčila procedura, kterou vyvinuli ve státním zdravotnictví v Dánsku.

Na dotaz novinářů Giuliani přiznal, že použil chybnou informaci, ale dodal, že ji bude používat i nadále. Tento republikánský kandidát ve své kampani lže a lže důrazně a přesvědčivě. Říká při kampani cokoliv, aby přesvědčil konzervativní Američany, aby pro něj hlasovali.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Domnívám se, že anonymní pozvání "studentů FFUK" je provokace, protože iniciativa NE základnám a studentský přípravný výbor k demonstraci 17.listopadu, jehož jsem členem (studenti.nolimit.cz) pořádají ve stejný den na stejném místě demonstraci O HODINU DŘÍVE, tedy v 16 hodin a tady se někdo zcela zjevně snaží, aby ti lidé přišli až už bude po všem..., píše Lukáš Kantor a my souhlasíme, že kdo svolává k demonstraci, by měl mít odvahu se podepsat.

Málo známý zákon, který lidem zakazuje, aby umírali na půdě Parlamentu, vybrali televizní diváci stanice UK Gold jako nejabsurdnější britské legislativní ustanovení.

Jako druhý nejabsurdnější byl vybrán zákon, podle něhož je nalepit známku na dopis vzhůru nohama (v Británii mají poštovní známky na sobě portrét královny) velezradou.

Na třetím místě se umístil zákon, podle něhož smí být na veřejnosti v Liverpoolu "nahoře bez" pouze prodavačky v obchodech s tropickými rybami.

Jako nejabsurdnější mezinárodní zákon byl vybrán zákon z Ohia, kde je protizákonné opíjet ryby.

reakce na monolog PetraPříhody v ČRo 6 "O nespokojenosti některých posluchačů s ČRo6"

Konečně. Externí komentátor Českého rozhlasu 6 Petr Příhoda se přiznal, že tu stanici, pro kterou pracuje, také poslouchá. Už jsme ani nedoufali.

Ačkoliv Český rozhlas 6 již svou krizi poslechovosti z let 2003-2005 překonal, nepodařilo se mu doposud sladit obsah s očekáváním posluchačů. Přitom stanice mluveného slova nemá mimo ČRo Česko prakticky žádnou konkurenci. Ač na středovlnných kmitočtech stanice Praha, drží ČRo 2 od začátku roku 2006 průměrných 680 000 posluchačů týdně, zatímco ČRo 6 slabých 45-57 000. To není stav vysvětlitelný nedostupností kmitočtů či čímkoliv jiným. To je nechuť k masážím se stále stejnými názory stále stejných komentátorů. Petr Příhoda se zamýšlí nad tristními výsledky v posluchačské anketě, kdy sama stanice začala "diskuzi o svém charakteru" a chtěla od svých posluchačů pochválit za to, jak je úžasná. Místo toho se dočkala tvrdé kritiky za svou převládající pravicovost. No bodejť.

ČRo 6 - někdejší Svobodná Evropa TÉMA BRITSKÝCH LISTŮ

Velká říjnová socialistická revoluce se uskutečnila v roce 1917 v jedné z nejzaostalejších zemí Evropy. Marx tvrdil, že socialismus má nastat jako přirozené vývojové stádium dějin tam, kde kapitalismus "přezraje", čili v Anglii a Německu. Místo toho nastal v Rusku, a to pučem malého počtu lidí, jimž se podařilo naroubovat svou diktaturu na původní carismus.

Podle pana Bence a podobných se člověk může vyjadřovat jen k tomu, co sám zažil. Čili dnes se už nikdo nesmí vyjadřovat k tomu, co se stalo, dejme tomu, před rokem 1800. A přesto se k tomu lidé, především odborníci, vyjadřují!

Obecně se věří, že věci lze lépe a nestranněji zhodnotit po 100 letech než po letech 10.

I v Německu začalo vyrovnávání se s nacismem poté, co přišla nová generace a začala se ptát na to, co sama nezažila a čím nebyla pokřivena.

To, co se normalizačnímu občanovi zdálo normální, čili kolaborovat, lhát, krást a držet hubu, to se mé a mladší generaci už tak normální nezdá. Normalizační dědci na to pak reagují tím, že nesmíme mluvit o tom, co jsme sami nezažil. Ale my mluvit budeme a budeme vyprávět svým dětem stejně jako dnešní Němci vozí své děti do Osvětimi.

Maršála Tuchačevského stála jeho kauza propadnutí majetku, ztrátu postu i hrdla a pro občany nejen Sovětského svazu, ale i okolní Evropy pár měsíců válečného strádání navíc. Čunka jeho kauza stála jen ministerské křeslo a s vysokou pravděpodobností jeho majetek mu bude zachován (ba dokonce, poučen od některých koncipientů, není bez šancí ho i zmnožit) a pro občany ČR Čunkova kauza může znamenat , byť to zní paradoxně, pár měsíců reformního nečasu a radarového pathosu navíc . Což dost to závisí na razanci postoje opozičních sociálních demokratů.

Letos 1. 6. uběhlo 70 let od Tuchačevského popravy. Nyní lze mít za věrohodné, že k prezidentovi Benešovi od roku 1936 dostávaly informace, že v sovětském Rusku, existuje skupina generálů, která by chtěla větší spolupráci s Německem. Z hlediska vojenského, věrohodnost takovým náznakům dával i jistá vojenská spolupráce mezi Německem a Ruskem. Soudí se, že prezident Beneš pokud vůbec měl konkrétnější informace o ruských generálech, chystajících v Rusku převrat, tedy potažmo i o Tuchačevském, pak je ruskému vyslanci Alexandrovskému předal, ale až po Tuchačevského popravě.

Když se člověk dívá na to, jak si sociální demokracie vybírá svého kandidáta na prezidenta, má pocit, že už to někdy viděl. Jakoby se znovu vracela situace před volbou prezidenta v roce 2003, kdy tehdejší vedení sociální demokracie vybíralo a vybíralo a vlastně dělalo všechno možné i nemožné, jen aby ukázalo svou rozštěpenost a zabránilo volbě - tehdy jedině přicházejícího v úvahu – Miloše Zemana. Jak stejně nerozhodně se sociální demokraté chovali v lednu 2001, když vlála česká vlajka nad Kavčími horami a obrazovka zrnila usilovným bojem všech proti všem za odumírající demokracii.

Ještě si všichni vzpomínáme, jak prezidentská volba nakonec skončila – omluvou vedení sociální demokracie národu za to, že nedokázala vybrat důstojného kandidáta.

◄ Jiří Paroubek, XXXII. sjezd ČSSD, 2005

anonymně zveřejněný text na několika internetových serverech, údajně podepsaný blíže neurčenými "studenty Filozofické fakulty UK Praha"

Vyzýváme veškeré obyvatelstvo České republiky k účasti na demonstraci dne 17.11.2007 na Václavském náměstí v 17 hod. a k účasti ve výstražné hodinové generální stávce dne 19.11.2007 od 10:00 do 11:00. Dále vyhlašujeme stávkovou pohotovost k celodenní generální stávce.

Proč? Protože jsme čím dále tím častěji svědky jevů, které nemají s demokracií nic společného a které naopak mají hodně společného s totalitou minulého režimu. Příkladem je například kauza Čunek. V právním státě jsou zásahy státní moci do vyšetřování a do práce soudů nepřípustné. To, co vidíme v kauze Čunek bylo typické pro totality komunistického typu. Tehdy se ovlivňovali svědci, aby pod výhrůžkou fyzické likvidace vypovídali tak, jak někdo stanovi. (...) Na internetovém serveru YouTube bylo ještě před několika týdny video zachycující tento akt. Tehdy byli dosazováni prověření soudci a státní zástupci, aby vyšetřování probíhalo způsobem, který schválila nějaká politicky vlivná osoba. V současné vládní koalici jsou taková řešení oblíbená i dnes.

Žádáme, aby všichni, kdo se nějakým způsobem podíleli na manipulaci kauzou Čunek odstoupili ze všech svých veřejných funkcí a byli postaveni před soud bez ohledu na své postavení.

Iniciativa PRO zve občany na setkání 7.listopadu v 18 hodin před ambasádu Ruské federace (nám. Pod Kaštany) u příležitosti 90. výročí VŘSR (vysvětlivka pro mladší: "Velké říjnové socialistické revoluce", tedy ruské bolševické revoluce) Při této příležitosti se pokusíme předat otevřený dopis pro V. V. Putina. Díky za případnou účast, píše Tomáš Čáslavka.

• Podporujeme systém protiraketové obrany, který by mohl pomoci zneškodnit příští "výstřel z Aurory".
• CHCEME RADAR PROTI VÝSTŘELŮM Z NOVÝCH AUROR!
• JIŽ NIKDY ŽÁDNÉ VŘSR! DOST BYLO VLADIMÍROVA ŘINČENÍ STRATEGICKÝMI RAKETAMI!

Letos je tomu přesně devadesát let, co dali pozdější zakladatelé Sovětského svazu salvou z Aurory pokyn k násilnému převratu, který tak tragicky poznamenal zbytek dvacátého století. Tzv. Velkou říjnovou socialistickou revoluci, v jejímž důsledku uvrhli Leninovi soudruzi celý svět do totalitního věku koncentračních táborů, by obyvatelé střední Evropy mohli směle označit za jednu z největších geopolitických katastrof minulého století.

Výzva iniciativy "Jsem Pro!"

K tomu: "Americký ministr obrany: Na amerických základnách v ČR a v Polsku by měli být i ruští vojáci" ZDE

Jak by mohla americká základna zabránit "novým Aurorám"?

Zabránila snad americká základna Guantánamo na Kubě převzetí moci Fidelem Castrem? Nebo snad přispěla k jeho svržení? ptá se Petr Nachtmann.

Petr Král obnovil na těchto stránkách svoji při, ve které spojuje dílo básníka s jeho mravním profilem. Jedno prý ovlivňuje druhé, jedno bez druhého nelze hodnotit a úpadek lidský obvykle přináší i úpadek básnický (ovšem může působit i opačně).

Zvedněme hozenou rukavici a začněme rovnou protiútokem: Básník darebákem být musí. Kdo neprožije hloubky zloby, závisti, nenávisti, kdo nepochopí, jaké je sám zradit, ničit, selhat, komu nebylo nikdy špatně ze sebe sama, ten bude navždycky jen jednostrunným sladkoblbem.

Pravděpodobně jenom podzim a k němu přináležijící deprese vedly KDU - ČSL k rozhodnutí ponechat pana Čunka ve vedení strany.

Ráda bych vás upozornila na (z hlediska mého i mnoha spolubydlících starousedlíků) naprosto ostudnou akci několika zástupců naší malé obce nedaleko Prahy.

Autoři nápadu "za umístění radaru" jsou vesměs lidé, kteří se k nám před několika lety přistěhovali z Prahy a mají zřejmě pocit, že všechno ví lépe, než my, hloupí venkované....:-).Přečtěte si,prosím, stránky Mukařovska., jistě si sami uděláte obrázek....

Argumenty, které uvádějí zastánci radaru v diskuzi mi silně připomínají agitaci komunistů pro SSSR v roce 1948.

Je mi líto, že my Češi máme tak málo národní hrdosti a sebevědomí, že musíme pořád někomu podlézat...

PS: Prosím, neuvádějte nikde mé jméno, žiju tady už skoro 50 let a mám děti, nechci se stát objektem zájmu. Děkuji.

Pozn. JČ: Je velmi deprimující, že pisatelka nenašla v demokracii odvahu se podepsat. Tohle nejde: pokud má člověk nějaký názor, musí být ochoten "stát se objektem zájmu". Kdy už konečně v sobě najdeme odvahu?

Kdo má pocit, že internetové stránky Mukařovska nevyjadřují názor obce, musí to veřejně říct. To se nedá nic dělat.

Četl jsem Vaše Blisty abych se poučil, jak myslí Ti, co nám zítra zakroutí krkem. V poslední době ale kvalita šla tak dolů, že se to nedá číst ani za tímto účelem, píše Tomáš Sedláček.

Myslíte si, že má cenu psát článek lustrující Jiřího Labuse jenom proto, že podpořil výstavbu radaru (viz článek Jiří Labus - kolaborant od Petra Nachtmana). Na toto téma bylo napsáno za posledních 15 let už tisíce článků, a tak nějak v tomto případě nechápu vás slogan v záhlaví listu: o čem se jinde nepíše.

Pokud si ovšem myslíte, že je třeba prohřešky/průsery/sviňárny z mládí stále připomínat, tak mi prosím sdělte, v jakém čísle BL jste podrobili lustrací signatáře dopisu žádající referendum o výstavbě radarůu. Určitě by si čtenáři (a já s nimi) chtěli také počíst kdy z nich byl členem KSČ, agentem STB, signatářem anticharty atd.

Kvalitní žurnalistice zdar.

Pozn. JČ: Čtenářskou reakci cituji především pro její antropologický význam. Představa, že to, s čím "já osobně nesouhlasím" (často na základě uzavřenosti a klapek na očích), je "špatné kvality", tento logický zkrat, je v českém myšlení relativně rozšířen. Proto jsme panu Sedláčkovi vděčni za užitečný příklad. Jenže věci mohou být podnětné a kvalitní, i když s nimi nesouhlasíme.

Ještě za vlády prezidenta Clintona američtí politici zareagovali na stoupající ceny ropy tím, že si nechali na toto téma vypracovat studii. Studie, sponzorovaná Radou pro zahraniční vztahy a vypracovaná ve spolupráci s vůdčími představiteli amerických ropných a energetických společností, energetickými odborníky z předních amerických universit ale také odborníky na národní bezpečnost, nazvaná "Výzvy strategické energetické politice", byla dokončena začátkem roku 2001 a předána viceprezidentovi Bushovy nové vlády, Dicku Cheneymu. Ve studii se uvádí, že "silný ekonomický růst na celé zeměkouli a vzrůstající globální poptávka po energii" způsobily, že "svět je v současné době nebezpečně blízko dosažení maximální kapacity své globální produkce" a že "Amerika nemůže dále předpokládat, že státy, které produkují ropu, jí vyprodukují více".

Dokument také konstatuje, že od roku 1990 se ceny ropy zdvojnásobily a že "americký národ dál vyžaduje velké dodávky levné energie bez obětí a nesnází", a vyvozuje z toho, že "naše reakce" musí sahat až k "přehodnocení role energie v americké zahraniční politice", že toto přehodnocení "se dotkne americké politiky vůči Střednímu východu" a že USA "musí okamžitě přehodnotit svou politiku vůči Iráku, včetně vojenských, ekonomických, politických, diplomatických hodnocení". Studie také navrhovala, aby tým vedený Dickem Cheneym, který se začal touto problematikou zabývat v Bushově vládě, přizval ke spolupráci americké ministerstvo obrany.

KSČM si dobře uvědomuje nedostatky první formy socialismu a hluboce lituje tragických obětí s vývojem tohoto systémů souvisejících. Na druhé straně však vzpomíná i hrdinství a tragických obětí těch, kteří se zasazovali za vytvoření sociálně spravedlivé společnosti.

7. listopadu 2007 si připomínáme 90. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku. Touto revolucí vyvrcholila vážná krize kapitalismu. Imperialistická světová válka, která stála životy milióny lidí a další milióny uvrhla do bídy a strádání, mimořádně vyhrotila všechny tehdejší rozpory kapitalismu a plynule přešla do velké revoluční vlny.

Počátek listopadu letošního roku přinesl již devadesáté výročí tzv. říjnové revoluce v Rusku. V minulých desetiletích se symbolem těchto událostí stal křižník Aurora. Propagandistické legendy však zcela zastřely skutečnost, že se jedná o historicky i technicky nesmírně zajímavé plavidlo, které prožilo dramatické osudy a dnes je jednou z mála připomínek lodního stavitelství z doby na počátku 20. století.

Vznik chráněného křižníku Aurora (někdy je jméno uváděno jako Avrora) je výsledkem komplikovaného a zejména velmi rychlého vývoje válečných plavidel na konci 19. století. V době rychlé industrializace národních ekonomik vyspělých zemí došlo k překotnému zavádění nových technologií stavby válečných lodí, která se projevila vznikem zcela nových kategorií plavidel. Jednou z těchto nových kategorií byly i tzv. chráněné křižníky.

Tento článek vyšel v odborném měsíčníku ATM 11/2007 , který je v prodeji od pátku 2. 11.

Asi nejsem sám, koho překvapil článek Josefa Víta z 22.10. Jeho autor se nedávno prezentoval jako přesvědčený stoupenec Myšlenky Rovnosti, Volnosti a Bratrství. Na stránkách BL však doposud obhajoval pouze první z těchto principů, navíc většinou omezený na rovnost příjmů.

Také se Vám zdá, že právo a pravidla jsou zbytečnosti, které jenom komplikují život ? Nejste žádnou výjimkou, ostatně jedná se o českou tradici - jak vzrušující je něco obcházet !

Jenže bohužel kvalita našich předpisů tomu sportu velmi nahrává. Naše zákony připomínají často slátaniny, jsou pochybné svým obsahem, komplikované, nepochopitelné, sešroubované, kostrbaté nebo dokonce arogantní či zákeřné.

Před více než týdnem celkem v tichosti proběhla volba finančního arbitra. Informace na veřejnost nepronikly téměř žádné. Zájem politiků, kteří finančního arbitra volí, ale i médií také nebyl příliš velký. Celá volba zapadla do stínu kauz místopředsedy vlády Čunka, hledání nového ministra školství či financování občanského sdružení paní Paroubkové. Přitom jde o volbu do čela instituce (pro účely tohoto textu budu používat tento termín, jakkoliv jde o fyzickou osobu), která má mimosoudně rozhodovat ve sporech klient versus banka. Zároveň jde o instituci, o které tak často hovoří politici, že by měla posílit postavení bankovních klientů. Dokonce se hovořilo i o rozšíření kompetencí finančního arbitra (dnes rozhoduje pouze ve sporech týkajících se platebního styku). A to vše v rámci debaty o populárním politickém tématu posílení práv a postavení spotřebitelů.

Komu a čemu slouží Jiří Dolejš? Takto výhružně se ptal fojtíkovský časopis Dialog už v prosinci 2006. A úvodník si hned i odpovídá, aby snad čtenáři neztratili nit:

Pravicová reakce má svého exponenta v KSČM. Dokonce v samotném vedení. Na místě po předsedovi strany nejdůležitějším. Je jím Jiří Dolejš, jeden z místopředsedů, který se těší zvláštní výsadě. Kdykoli se jedná o nějakou významnou záležitost, je první a velmi často jediný, na koho se obracejí "nekomunistická" (čti: antikomunistická) média. Na Dolejše se mohou spolehnout. Je vstřícný, řekne zpravidla, co chtějí slyšet právě ti, co vytrvale útočí na KSČM jako na stranu "nedemokratickou", která se prý dosud nevypořádala s minulostí a z toho důvodu nemůže být včleněna do "politického spektra" současného mocenského systému. Není proto náhodné, že byl opět po ruce, když bylo zapotřebí reagovat na jubileum, 110. výročí narození Klementa Gottwalda. Jaká příležitost znovu poplivat a zhanobit revoluční tradici komunistické strany! .... Žádná Moskva nám nediktovala, jaké cíle si musíme klást a jakými způsoby jich dosáhneme. A že nerozlučně s tím, především díky Gottwaldovi, jsme plnili i naše internacionální povinnosti a ze všech sil přispívali k rozvoji a upevňování světového socialistického společenství, k jeho jednotě. ..... .... tento člověk, obrací-li se k minuAlosti, "hodnotí-li" ji, nemluví řečí komunisty, ale antikomunistických a antisovětských center, jak jsme jejich rozvratné působení znali v dobách studené války, nesmlouvavého třídního boje mezi kapitalismem a socialismem. Všechno -- doslova všechno! -- co je v historii revolučního dělnického hnutí, zvláště v dějinách KSSS a KSČ, velké a významné, co si zasluhuje nejvyšší úcty u pokrokových lidí, přezíravě, povýšenecky, často se zlobnou ironií shazuje a špiní.

O kus dál na téže stránce ovšem slova úvodníku s podivuhodnou upřímností vyvrací Exnerův zahraničně politický poradce Josef Skála, který tato slova pronesl na teoreticko-politické konferenci konané 11. listopadu 2006 jako příspěvek k analýze úlohy KSČ při budování socialismu a poučení z ní vyplývající pro aktuální a perspektivní činnost komunistů... :

Ve všech zemích, jež byly sovětskými spojenci, jsme to vlastně jen my, kdo si uchoval jak komunistickou identitu, tak masovou základnu a vliv, s nímž se musí počítat. V tom jsme na špici v Evropě i ve světě.

Komunisté se už konečně začínají s těmito vnějškově i vnitřně nepřijatelnými "nostalgiky", "rudými úderníky" a "mládežníky" z Dialogu, KSM a dalších neostalinských, maoistických a leninských frakciček postupně vypořádávat . Dělají to sice po svém - zvenčí neviditelně, pomalu a trpělivě, ale o to důkladněji. Současné vedení samo cítí, že v politice jsou témata důležitější nežli neustálý dialog s fanatiky.

"Sdružení Paroubkové dohazuje klienty svému místopředsedovi" hlásá bombastický titulek deníku Právo a serveru Novinky a zařazuje se tak mezi "investigativní". "Občanské sdružení Zuzany Paroubkové funguje nejen jako charita, ale také jako dohazovač kšeftů pro svého místopředsedu Jaroslava Syrového." Podstata je v tom, že "minimálně ve dvou případech" se ozdravné pobyty dětí na horách konaly v chatě Českého rozhlasu v Peci pod Sněžkou. Sdružení tam zprostředkovalo pobyt dětem z Dětského domova ve Vizovicích. "Vyvolává to dojem, že Paroubková přes své sdružení a za peníze dosud stále tajných sponzorů zajišťuje klientelu pro Syrového chatu." spekuluje autor článku . No a co je na tom? Míst na horských chatách není tolik, odboráři rozhlasu už se tolik v chatách ROH nerekreují a při trvalém zájmu zejména německých turistů o rekreaci v českých horách pouze v sezónách jsou mimosezónní pobyty dětí jedním z mála udržovacích příjmů všech chatařů. Prodat objekt kdysi by byla hloupost, držet ho a provozovat ve vlastní režii také. Prodat objekt nyní už je ekonomické, neb ceny nemovitostí v horách už neporostou do té míry, aby se vyplatilo mít v objektu peníze uložené lépe než v jiných nástrojích.

Právo ale spekuluje dál.

Textem "Zasloužený výdělek..." připomněl Uwe Ladwig v BL z 30. října mimo jiné i diskusi nad platy manažerů. Ta byla v tomto e-deníku zahájena dne 7. 9. panem Vítem. Ale také hned tentýž den i ukončena. Především moralistním zakřiknutím o závisti, či ideologickým dovoláváním se poctivosti vydělaných peněz, obojí z pera pana Ondřeje Palkovského, jehož razanci se snažil alespoň trochu zmírnit svým komentářem sám šéfredaktor.

Letos v červenci ruský prezident Vladimír Putin podepsal dekret, v jehož důsledku -- pokud se nestane nic dalšího -- Ruská federace o půlnoci 12. prosince 2007 přestane být vázána Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Co tomu předcházelo a co bude následovat, ale také jaké jsou postoje Ruské federace k omezování strategických zbraní, v čem spočívají ruské návrhy na rozšíření spolupráce v oblasti protiraketové obrany a jaké výhrady má ruská vláda k uvažovanému rozmístění prvků protiraketové obrany USA v České republice a v Polsku, to byla témata rozhovoru, který našemu časopisu poskytl náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace, první náměstek ministra obrany Ruské federace, armádní generál J.N. Balujevskij. Důrazně přitom popřel jakoukoliv souvislost mezi vypovězením Smlouvy o KOS ze strany Ruské federace a americkými plány na rozmístění prvků systému protiraketové obrany USA v Evropě.

Přehled klíčových dohod o kontrole zbrojení ZDE

Tento článek vyšel v odborném měsíčníku ATM 11/2007 , který je v prodeji od pátku 2. 11.

Vážené dámy a pánové,

Památník národního písemnictví, Společnost přátel PEN klubu a nakladatelství Atlantis vás srdečně zvou na večer s Ludvíkem Vaculíkem. Z nové knihy Hodiny klavíru bude autor číst a zpívat společně s Wlastenci, pěveckou divizí Českého PEN klubu. Na piáno doprovází Jiří Šlupka - Svěrák. Večer proběhne ve středu 7. 11. 2007 od 18 hodin v barokním Sále Boženy Němcové, Strahovské nádvoří 1, Praha 1, tramvaj číslo 22, 23 zastávka Pohořelec, tram. č. 15, 25 zastávka Malovanka.. Vstupné 20 Kč, rezervace vstupenek na tel. 220 516 695, linka 220, e-mail: kotyk@pamatnik-np.cz, p.kotyk@seznam.cz.

První místopředseda vlády vzdal mač. Zápas o mnoha kolech se točil kolem úplatků a pochybných sociálních dávek jeho rodiny. Muži xenofóbních názorů by teď určitě nevadilo, pokud bych zmínil košer židovské přísloví, že peníze jsou špatné, pokud jsou cizí. Byla to přeci jasná kampaň závistivců příkrého vzestupu do výnosných funkcí! Rozpakům nevzdělaného senátora se nedivím. Svého času nedokázal rozlišit mezi penězi čistými a špinavými ani národohospodář Václav Klaus, autor věhlasné sympatie "harvardskému" kolegovi, viz zvolání: "Více Kožených!"

Nejsem schopen rozlišit, jakým klíčem současná česká vláda rozděluje pravomoci pro jednotlivé ministry. Klouzavým mandátem? Kostkami? Určuje to mazlík Dalík? Nebo hvězdy? Podle všeho to totiž není úplně tak, jak by napovídaly názvy resortů svěřené jednotlivým ministrům do správy. Nebo snad spadá vojenská bezpečnost země do stejného balíku společenských témat jako přídavky na dítě a důchody? Pokud ne, pak nerozumím tomu, proč se ministr práce a sociálních věcí vyjadřuje k umístění radarové základny, k vývoji raket "v oblasti středního a blízkého východu" a k bezpečnosti celého světa vůbec. Svou naivitou pouze dokazuje, jak velkým dobrodružstvím je touha současné vlády rozhodovat ve věcech, ke kterým ji rozhodně nikdo nepověřil a ve kterých jsou její členové stejnými "odborníky" a "diletanty" jako ta drtivá většina členů této společnosti, vyjadřující nesouhlas s tím, že chce někdo obcházet jejich práva, přející si spolurozhodovat. Cesta do politického pravěku s nejistým koncem směle pokračuje.

Knihu "Všeobecný základní příjem" jsem nečetl, a po zdůvodnění pana Brabce na to rozhodně nemám chuť. Je umění říci v jedné větě tolik nesmyslů. Rentu lze chápat například jako platbu za poskytnutí vzácného statku. Považujeme-li "pracovní místo" za onen nedostatkový statek, pak by za jeho poskytnutí měl zaměstnanec platit zaměstnavateli - rentu. Také je vaše čistá mzda záporná a platíte zaměstnavateli za to, že vám umožní pracovat? ptá se Ondřej Palkovský.

(Toto se svým způsobem skutečně děje, například je běžné, že výrobci platí supermarketům za to, že jsou supermarkety jejich výrobky ochotny prodávat, pozn. JČ.)

Obecně řečeno: Problémem české kultury není primárně nedostatek peněz, ale chaos, který by se dal definovat jako neschopnost aplikovat osvědčené a normální manažerské postupy a nástroje. To jde ruku v ruce s existencí různých klik a kamarádčoftů. Pokud dojde ke spornému ale možná pozitivnímu pokroku, není často reakcí kritická analýza situace, ale kampaň.

Příkladem této kampaňovitosti je článek Terezy Brdečkové o Letní filmové škole a jejím odvolaném řediteli Jiřím Králíkovi. Jiřího Králíka odvolala z místa ředitele Asociace českých filmových klubů, která vlastní veškerá práva k LFŠ (logo apod.).

V této době se v zákulisí americké vlády odehrává velká debata, v níž se diplomati z ministerstva zahraničních věcí, vysocí armádní důstojníci a bývalí vládní úřednici z rozumnějších dob staví na odpor neokonzervativním návrhům na válku proti Iránu -- stejná konfigurace vládní frakce, jež byla proti válce v Iráku (poprvé to byla tragédie, bude to podruhé fraška?). V této souvislosti je zajímavé přečíst si, co píše v Los Angeles Times Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce prezidenta Jimmyho Cartera pro národní bezpečnost. Brzezinski se domnívá, že Bushova vláda pravděpodobně použije, stejně jako v případě Iráku, falešnou záminka pro útok - např. je podle něj možné, že se objeví nějaká provokace, z níž bude obviněn Írán, spíš než to, že se objeví nějaká "íránská provokace"), a že válka proti Íránu bude mít pro USA špatné následky. Píše:

Na webových stránkách nezávislé organizace Just Foreign Policy, která má za cíl monitorovat a reformovat zahraniční politiku Spojených států, se objevil článek, ve kterém Robert Naiman předkládá jednoduché řešení "íránské otázky", aniž by bylo nutné provést masivní útok na íránská jaderná zařízení, jemuž by podle studie výzkumníků z Univerzity v Oxfordu, vypracované minulý rok, podlehlo 10.000 lidí. Profesor mírových studií Paul Rogers z Univerzity v Bradfordu loni také prohlásil, že útok by zažehl "extremně nebezpečný konflikt, který by mohl vyústit v dlouhodobou vojenskou konfrontaci s účastí Libanonu, Izraele a dalších zemí v regionu."

Postoje některých nátlakových skupin prosazujících politicky korektní myšlenky a postupy pozitivní diskriminace v sektorech jejich zájmu, lze označit za agresivní, demagogické a mnohdy hraničící s militantismem -- například hnutí zvýhodňující homosexuální menšinu oproti většině heterosexuální, feministická (gender) hnutí a propagátoři multikulturalismu a nebezpečného míšení ras, zastánci neuvěřitelných práv zvířat... atd. Pozitivní diskriminace a politická korektnost doprovází jako přívěšek i další ultralevicové "ideály" a stala se zbraní militantních ekologistů, aktivistů NGO-ismu, humanrightismu a trvale udržitelného rozvoje.

Klávesnice brněnského zastupitele na sebe prozradila v odpovědi na článek "Brněnský zastupitel za ODS Paulczyňski je rasista a xenofob" i to co jinak skrýval za přebíráním cizích článků z internetu. Ano, je. A je na to hrdý. Není divu, že bezpečnostní situace v moravské metropoli je otřesná, že hololebý násilnický Johny Kentus Gang ovládá noční centrum Brna a hooligans terorizují jeho obyvatele. Mladí hospodští a fotbaloví rváči, kteří mají blízko, někdy velmi, ke krajní, extremistické pravici. Podpora těchto dacanů od některých příslušníků Městské policie. Mnohdy až fašistické, v každém případě xenofobní názory člověka, který dostal mandát od svých spoluobčanů, vypovídají mnoho o politické kultuře části brněnských obyvatel i strany, která si dala do erbu slova občanská a demokratická. Podívejme se proto na brněnskou podobu občanské demokracie blíže - v článcích zastupitele ODS: .

Petr Paulczyňski: Pozor - cenzoři se hlásí - odpověď na článek Štěpána Kotrby ZDE

Čtenář Adam Votruba k tomu poznamenává:

Četl jsem článek pana Kotrby i Vaši reakci na něj. Pokud na svém webu zveřejníte článek bez komentáře, budou pochopitelně čtenáři předpokládat, že se s prezentovanými názory více méně ztotožňujete. To, že jste chtěl na lidovou tvořivost je upozornit, zní nedůvěryhodně. V tom případě byste musel článek okomentovat. Polemika proti politické korektnosti a přehnaným právům menšin je charakteristická pro pravicové extrémisty všeho druhu - nacisté by nemluvili jinak (o židovské menšině, která utlačuje německou většinu). ... Velice mě překvapilo, že představitel ODS zveřejňuje na svém webu texty, které lze bez váhání označit za fašistické. Domníval jsem se, že ODS je demokratická strana a že její veřejný činitel by sotva mohl propagovat fašistické názory. Vidím, že jsem se zmýlil. Píšete, že se nenecháte nařknout z rasizmu, protože je u Vás ve firmě řada romáků (!) zaměstnaná. Nuže, milý pane čecháčku, pokud se nechcete nechat nařknout z rasismu, nešiřte internetem názory, které se dají jako rasistické s úspěchem označit.

Aktualizace: "Senzace se nekoná, chtějí mi nasadit rohy", píše Ing. Paulczyňski. Tvrdí, že inkriminované články stáhl kvůli přílišnému zájmu o svůj blog. Možná proto, že velký (a značně kritický) materiál o jeho provokativních webových stránkách přinesl po Britských lsitech i nejčtenější český zpravodajský list, Deník, pod titulkem "Politik ODS uráží na webu Romy". Nestáhl je proto, že by přiznal, že jsou nepřijatelné, to ne. Stáhl je proto, že má strach z publicity. To je takzvaná Čunkova reflexe. Jako kdyby problém, který stáhnete, přestal rázem existovat... Odpustky se už ale na radnici ani v kostele neprodávají. Změnila se radnice i doba. Změnila se i móda. Holé naleštěné lebky jsou out. "Komentáře jsou politicky nekorektní, xenofobní, sexistické, rasistické, a obsahují sprostá slova " tvrdí o nich doteď hrdě sám autor. A jako reakci má heslo "Komu se to nelíbí....ať to nečte." Ing. Paulczyňski své rasistické a xenofobní výroky a citace jiných xenofobů nestáhl ale všechny. Několik jich ještě zbývá. A tak si na webu zastupitele ODS stále přečtete: "Co je největší absurdita? Cikán studující při zaměstnání..." Tak pane Paulczyňski, znám jich několik. Osud k nim nebyl příjemný a přesto dostudovali. A dva z nich jsou dnes novináři... Absurdita jako Brno.

Petr Paulczyňski: Neukecla se Džamila, aneb o Romech jinak ZDE

Aktualizace po smazání dalšího, nikoliv však posledního článku: Brněnský zastupitel neví to, co mi vtloukala do hlavy má babička už v ranném dětství: Vyřčené slovo nevtáhneš zpět ani párem volů. Internet má tu vlastnost, že archivuje výroky včetně těch, které jejich autor posléze smazal. Hledačům méně zkušeným doporučuji kliknout na odkazy označené "archiv" ve vyhledavači Google:

Výroky Petra Paulczyňského ARCHIV GOOGLE

Dne 15. listopadu 2007 od 18.00 hodin se v Praze uskuteční IV. seminář České Haendelovy společnosti. Téma: "'Můj milostivý pane a otče!' Londýnský hudební život druhé poloviny 18. století očima českého houslisty Antonína Kammela". Přednášet bude PhDr. Michaela Freemanová. Vstup zdarma.

Podrobnosti ZDE

V minulé, v pořadí již X. části příběhu o životě a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), jsme se zastavili na chvíli u jejího hereckého typu, který ji sbližuje s těmi největšími herečky své doby. Připomněli jsme si také úzký vztah mezi ní a jejím otcem, který po letech ovlivňoval její životní postoje. Stále pokračujeme v příběhu herečky, které její publikum nazývalo stručně Andula. Narodila se 29. září 1887 a zemřela o 80 let později dne 24. listopadu 1967.

Plánovaný pochod neonacistů sebou přináší spoustu otázek. Některé z nich již médiích zazněly, jiné však ne. Právě tyto nevyřčené otázky bych chtěl položit před vás, čtenáře Britských listů.

JU│ Jak píše ruský Kommersant, očekává se, že v úterý podepíše holandský premiér Jan Peter Balkenende v Kremlu za přítomnosti Vladimira Putina dohodu o přistoupení plynařské firmy Gasunie k projektu Nord Stream. Hodnota dohody je 5 mld

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007