6. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 11. 2007

Gottwaldovská platforma v komunistické straně

Mají leninističtí radikálové budoucnost v KSČM, nebo jde o řeči z hrobu?

Komu a čemu slouží Jiří Dolejš? Takto výhružně se ptal fojtíkovský časopis Dialog už v prosinci 2006. A úvodník si hned i odpovídá, aby snad čtenáři neztratili nit:

Pravicová reakce má svého exponenta v KSČM. Dokonce v samotném vedení. Na místě po předsedovi strany nejdůležitějším. Je jím Jiří Dolejš, jeden z místopředsedů, který se těší zvláštní výsadě. Kdykoli se jedná o nějakou významnou záležitost, je první a velmi často jediný, na koho se obracejí "nekomunistická" (čti: antikomunistická) média. Na Dolejše se mohou spolehnout. Je vstřícný, řekne zpravidla, co chtějí slyšet právě ti, co vytrvale útočí na KSČM jako na stranu "nedemokratickou", která se prý dosud nevypořádala s minulostí a z toho důvodu nemůže být včleněna do "politického spektra" současného mocenského systému. Není proto náhodné, že byl opět po ruce, když bylo zapotřebí reagovat na jubileum, 110. výročí narození Klementa Gottwalda. Jaká příležitost znovu poplivat a zhanobit revoluční tradici komunistické strany! .... Žádná Moskva nám nediktovala, jaké cíle si musíme klást a jakými způsoby jich dosáhneme. A že nerozlučně s tím, především díky Gottwaldovi, jsme plnili i naše internacionální povinnosti a ze všech sil přispívali k rozvoji a upevňování světového socialistického společenství, k jeho jednotě. ..... .... tento člověk, obrací-li se k minuAlosti, "hodnotí-li" ji, nemluví řečí komunisty, ale antikomunistických a antisovětských center, jak jsme jejich rozvratné působení znali v dobách studené války, nesmlouvavého třídního boje mezi kapitalismem a socialismem. Všechno -- doslova všechno! -- co je v historii revolučního dělnického hnutí, zvláště v dějinách KSSS a KSČ, velké a významné, co si zasluhuje nejvyšší úcty u pokrokových lidí, přezíravě, povýšenecky, často se zlobnou ironií shazuje a špiní.

O kus dál na téže stránce ovšem slova úvodníku s podivuhodnou upřímností vyvrací Exnerův zahraničně politický poradce Josef Skála, který tato slova pronesl na teoreticko-politické konferenci konané 11. listopadu 2006 jako příspěvek k analýze úlohy KSČ při budování socialismu a poučení z ní vyplývající pro aktuální a perspektivní činnost komunistů... :

Ve všech zemích, jež byly sovětskými spojenci, jsme to vlastně jen my, kdo si uchoval jak komunistickou identitu, tak masovou základnu a vliv, s nímž se musí počítat. V tom jsme na špici v Evropě i ve světě.

Komunisté se už konečně začínají s těmito vnějškově i vnitřně nepřijatelnými "nostalgiky", "rudými úderníky" a "mládežníky" z Dialogu, KSM a dalších neostalinských, maoistických a leninských frakciček postupně vypořádávat . Dělají to sice po svém - zvenčí neviditelně, pomalu a trpělivě, ale o to důkladněji. Současné vedení samo cítí, že v politice jsou témata důležitější nežli neustálý dialog s fanatiky.

20. října se například konala v budově pražského magistrátu celostátní konference "mladá KSČM", kterou uspořádala komise mládeže komunistického ústředního výboru. Citovali tam Che Guevaru, kritizovali dechovku i důchodcovské stereotypy v pořádání stranických mítinků. Zatoužili po "tiskovém orgánu", neb se jim jedna stránka v jinak stále rigidních Haló novinách zdá nedostatečná. Změnit celé noviny si prozatím netroufají, ale oslovovat mladé v časopise, kde průměrný věk čtenářů je větší, než průměrný věk dožití, je nejspíše složité. Dechovka a rap či techno si nerozumí... Václav Exner se k těm, kdo chtějí programový dokument o socialismu pro 21. století zamítnout, opatrně nepřipojil. Poté, co se mu málem podařilo vytunelovat stranu prodejem domu v ulici Politických vězňů, se drží stranou. Chce přežít a ví, že to v jeho situaci není jednoduché. Předsedkyně pražské KSČM Marta Semelová, v jejíž organizaci je nejvíce bývalých státních, stranických, armádních a policejních aparátčíků, ale - jako vždy - horlila. Z bývalých komunistických funkcionářů přišli někdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, člen vedení KSČ Jan Fojtík a šéfredaktor někdejšího Rudého práva Zdeněk Hoření. Na úvod ovšem vystoupila poslankyně KSČM Kateřina Konečná. Konference se zúčastnil i místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, který ve svém diskusním příspěvku konstatoval, že je nutné KSČM modernizovat, protože každý organismus musí být na úrovni doby. "Když se budeme uzavírat impulsům zvenčí, tak zdegenerujeme. To se stalo i minulému režimu," konstatoval. A přítomný rudý koutek nostalgiků i mládežníků z KSM málem dostal infarkt. "Mladou levici" ve straně považuje za pravičácký spolek, Dolejše, Ransdorfa, Konečnou za antikomunisty a zrádce revolučních tradic, předsedu strany Filipa za revizionistu. Dokonce i Grebeníčka obvinili z úchylky, neb prý přeceňuje parlamentní žvanírnu... Socialismus pro 21. století to nejspíše bude mít těžké. Jak měnit svět, když problémem je měnit názor několika desítek ukřičených důchodců?

Společnost Klementa Gottwalda je jeden z okrajových spolků starých aparátčíků a jejich vnuků, jehož vliv na stranickou politiku je mizivý . Nicméně o co menší, o to rudější a ukřičenější. Cílem nynějších vnitrostranických útoků je také sjezdový dokument Socialismus pro 21. století, kterým chce KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa reagovat na měnící se politickou realitu Sjezd KSČM, který zvolí nové vedení strany, se bude konat příští rok v květnu v Hradci Králové. Za dva týdny začnou zasedat okresní konference KSČM, které se budou vyjadřovat k návrhům sjezdových dokumentů a vybírat delegáty. Dokument Socialismus pro 21. století schválil jako materiál k diskusi ústřední výbor KSČM už letos v červnu.

Oficiální stránky Společnosti Klementa Gottwalda ZDE

Komunistický svaz mládeže je ona skupinka padesáti mladíků a slečen s rudými prapory, vykřikující hesla na ulicích a meditujících nad tím, zda nezabránit v převozu zbraní tím, že vyhodím do povětří koleje. Skoro ani jeden z nich neabsolvoval základní vojenskou službu, takže od slov k činům propast zeje. Ale znalost Marxe jim schází. Pouze revoluční nadšení a kecy o proletariátu. Srp a kladivo. Neškodná skupinka verbálních radikálů, ovšem s vysokým emočním potenciálem při manipulaci dědečky a babičkami. "To jsou ti, co se nebojí..., oni jsou stejní, jako jsem bývali my, babi...."

Komunistický svaz mládeže ZDE

Společnost Česko-kubánského přátelství je poměrně neškodná skupinka, dívající se s idealistickým a nekritickým optimismem na Kubu, její minulost, přítomnost i budoucnost. Přeci jen jezdilo v minulosti na Ostrov svobody mnoho montérů, lékařů a inženýrů, ale i obyčejných turistů s CKM a Čedokem, než aby se nevytvořila řada neformálních, lidských vztahů s Kubánci. Cesta tam je dnes pro mnohé z bývalých pamětníků slávy Commandante Fidela nedostupná kvůli vysoké ceně nedotovaných komerčních letenek, a tak spolek přátel bývalých vzpomínek je pro tuto skupinku důchodců přirozeným útočištěm. Nic extremistického, pouze nostalgie po hrdinném mládí, kdy všechno bylo jednodušší... A občas obrana "Miamské pětice" a petice za její propuštění z amerického vězení.

oficiální stránky Společnosti Česko-kubánského přátelství ZDE

Klub českého pohraničí, který se hlásí k hrdé vlastenecké tradici Chodů je aktivnější. Bývalí pohraničníci, vlastenci ze Sudet, historici v důchodu, písmáci z vesnic a důchodci se zájmem o historii a regionální pamětihodnosti. Ústřední heslo by mohla klidně převzít i současná Česká armáda: JEN ZŮSTANE-LI NAŠE POHRANIČÍ ČESKÉ, ZŮSTANE ČESKOU I CELÁ NAŠE VLAST.

Cíle sdružení, jako objektivní výklad českých a československých dějin a spravedlivé ocenění díla československého lidu ve společném státě Čechů a Slováků, přijetí zákona o českém jazyku, rozvoj přátelských vztahů se sousedními národy a státy při současném kritickém hodnocení euroregionů jako nástroje omezování české státní suverenity v příhraničních oblastech, obhajobu neoprávněně pronásledovaných občanů České republiky za jejich práci ve prospěch vlasti a za jejich účast při ochraně státních hranic a československé státnosti či ukončení činnosti kanceláří Sudetoněmeckých krajanských sdružení v Praze i dalších místech v České republice - to vše jsou body veskrze normální.

Odmítnutí účelového zkreslování příčin, průběhu a výsledků II. světové války, zpochybňování závěrů Postupimské konference, snah o zrušení ústavních zákonů a zákonů vzniklých z dekretů prezidenta Československé republiky, především v souvislosti s odsunem osob německé národnosti, kteří se zejména v letech 1938 a 1939 podíleli na zničení Československa, stejně jako odpor vůči rozbití společného federálního státu Čechů a Slováků v rozporu s vůlí většiny obyvatelstva, či protesty a kritické výroky na adresu protičeských akcí Sudetoněmeckých krajanských sdružení uskutečňovaných v České republice i v zahraničí, mnohdy za aktivní účasti některých představitelů České republiky a římskokatolické církve, i europeizaci tzv. sudetoněmecké otázky, a úsilí vnějších i vnitřních politických sil o germanizaci a amerikanizaci ekonomiky, kultury, myšlení a jednání lidí a jejich životního stylu, to vše je sice mnohdy opomíjenou, ale legitimní součástí názorového spektra české politické scény.

I odmítání členství České republiky v NATO, násilného vojenského řešení mezinárodních problémů, zapojování Armády České republiky do válečných konfliktů bez souhlasu OSN a budování cizích vojenských základen na území naší vlasti je normální postoj, jaký mimo hlavní město rozhodně není osamocený.. Kupodivu u vlastenců z KČP nikdy nebudete mít pocit , že jste mezi neonacionalistickými extremisty - "národovci". Antifašismus lidí, kteří mohou svědčit z vlastní zkušenosti o tom, jaké to bylo před rokem 1945 je mnohdy poučný i pro dítka školou povinná. Problémem je ale nepochopení současných integračních procesů v Evropě, odtažitost až odpor vůči EU. V roce 2007 nelze uvažovat jak v roce 1939 či v letech 1945-54... Pro některé znamenaly HRANICE jistotu. Dnes už to ale neplatí, protože kapitál ani informace už hranice neznají. Stejně jako už dnes banky nemají vlast. Ekonomicky motivovaná migrace, multikulturalismus i otevřený schengenský prostor symbolizují starým vlastencům nejistotu - i sociální. Přidejte k tomu provokativní protičeské výpady sudeťáků z lansmanšaftu, případně z CSU, nebo rádobyteoretická pojednání Bohumila Doležala - a pochopíte pohnutky mnohých k členství v KČP. Problémem je ale afinita KČP k některým neostalinským radikálům v KSČM, zejména k Exnerovi, neboť pamětníci mají pocit, že ostatní se za jejich věc tak horlivě nebijí... Opak je někdy pravdou, neboť demonstrativní ukřičenost Exnera či mudrování Grebeníčka ještě nikdy nepřinesla hmatatelné výsledky v praktické parlamentní politice. To vědí i komunističtí poslanci. A pokud KČP nechce leštit památeční flinty a sedat si při obraně hranic na posedy, je politická práce v parlamentním rámci jednou opravdu účinnou. Nikoliv podle slov, ale podle činů suďte, praví evangelium....

Klub českého pohraničí ZDE

Slovanský výbor ČR jako odnož Mezinárodního slovanského výboru pod vedením předsedy Doc. RNDr. Jana Mináře, DrSc. a mládežnická odnož mladých Západních Slovanů jsou stejně okrajové, stejně nereprezentativní skupinky panslavistických idealistů, pořádajících jednou za čas Všeslovanský sjezd a čas od času jezdící na východ a řečnící zde na konferencích slavjanofilů. Poprvé a nejspíš i naposledy byl Všeslovanský sjezd v roce 1998. V Praze. Tehdy slavjanofilům sjezd pozdravil a požehnal papež Jan Pavel II i tehdejší předseda vlády Miloš Zeman... Prosrbský charakter tohoto spolku při verbální podpoře ovšem tehdy Zemanovi nevadil, aby vzápětí souhlasil s bombardováním Jugoslávie a vyhrožoval svým ministrům okamžitým odvoláním, když budou zdržovat svými obstrukcemi a nesouhlasem start bombardérů. Rozpor mezi slovy a činy nevnímal. I taková je "reálná" politika.

"... Je třeba velmi zdůraznit, že je nutno, aby všichni slovanští národové, pokud budou v dalším svém vývoji slovanskou politiku a slovanské souručenství pěstovat, (...) zůstali i pro budoucnost ve svém slovanství a ve svém slovanském rozpětí opravdovými realisty, aby ve svých plánech politických nepřeháněli jako kdysi slavjanofilové nebo panslavisté, aby dobře viděli a náležitě brali ve své politice a ve veškeré své činnosti v úvahu celé své okolí a celou Evropu a svět, který by se jinak snadno mohl na jejich škodu proti nim obrátit."

Společnost vydávající časopis Slovanská vzájemnost , která se obrací k Benešovi a potkává se při kladení věnců u pomníku T. G. Masaryka, přes výrazně sociální postoj není komunistická. ovšem není ani antikomunistická a je pouze jedním z vlastenčících okrašlovacích spolků dědečků a jejich několika vnuků na pražských oslavách 1. máje.

Naše přírodní zdroje jsou drancovány cizími vlastníky, naše konkurenceschopné zemědělství je ničeno dotovaným dovozem, půda často podvodně vykupována. Většina národa je zbídačována a slovanské národy vymírají. Prošli jsme již třemi etapami vnuceného zhoubného vývoje - rozbitím států, majetkovým převratem a zavlečením do útočného paktu NATO, dopustivšího se agrese a válečných zločinů proti bratrské Jugoslávii. Zbývá čtvrtá etapa - zavlečení do Evropské unie. To je stejně jako NATO součástí globální kapitalistické integrace. ... V EU mají být národní státy zbaveny suverenity, rozbity na tzv. euroregiony a národy - kromě panských a vyvolených - zaniknout v beznárodním evropském nadstátě. Vedoucí silou EU se stává Německo, Unie se mění v německou Evropu podle vzoru Hitlerovy "Nové Evropy". Německo má proto také největší zájem na rozšíření EU na východ v tradiční německé politice expanze Drang nach Osten. Odmítáme zrušení výsledků druhé světové války, dosažených za cenu nenahraditelných obětí! Odmítáme návrat německé menšiny do našich zemí podle zákonů platných v EU, podle programu německých revanšistických organizací a podle výroků německých vládních představitelů!

"Nemáme důvod, abychom věci nenazývali pravými jmény", prohlásil tamtéž bývalý šéfredaktor Rudého práva Zdeněk Hoření. Výroky předsedy Mináře i Zdeňka Hořeního na varšavské konferenci západních Slovanů je třeba posuzovat v tomto kontextu i v míře akceptace těchto postojů v celku české společnosti. To, že se aktivně Slovanský výbor ČR postavil proti zvolení filozofa Jana Sokola prezidentem, kvůli jeho postoji k sudetským Němcům, je věcí dokonce sympatickou. "Považujeme za naprosto nepřípustné, aby kolaborant z rodiny kolaborantů byl nejvyšším představitelem českého národa," řekl předseda výboru Jan Minář a narážel tak na fakt, že Sokolův otec dostal za války Svatováclavskou orlici. .Řekl to, co si mnozí mysleli, ale neodvážili se to říct nahlas přesto, že v roce 1995 Sokol podepsal výzvu Smíření 95, podle níž by česká vláda měla vést dialog s reprezentací sudetských Němců. I tyto výroky ovlivnily názory mnohých poslanců do té míry, že i Slovanskému výboru může děkovat Václav Klaus za svou současnou funkci... A Klaus, zvolen i díky hlasům řady konzervativních komunistických poslanců, odmítajících Sokola či Motejla, prohlásil, že přeci bude prezidentem všech občanů...

Slovanský výbor ČR ZDE

Zcela jiným spolkem je skupina vydávající pod vedením JUDr. Jaroslava Webera časopis Dialog. Aktivní přihlášení se k agresivnímu, nekompromisnímu marxismu-leninismu, tvrdá propagace revanšismu bývalé KSČ, rozpor s mnoha postuláty stanov i programu KSČM. Agresivita, frustrace, neschopnost pochopit současný multipolární svět. Inklinace k Štěpánově Komunistické straně Československa. Doktrinářství. Inspirace u běloruské Všesvazové komunistické strany bolševiků. A vynucování si pozornosti části členské základny KSČM zejména v Praze a v Brně vášnivými debatami o politice vedení KSČM, odsuzované jako revizionistické . "Minulost nás drží pevně za pačesy", napsal v jednom z časopisů Dialog jakýsi Jan Kubečka z Prahy 10. A odkazoval se na Zdeňka Nejedlého a jeho studii o tom, čím se komunisté vyznačují... "Marně byste ji hledali dnes ve školních nebo veřejných knihovnách," stýská si pan Kubečka. A jedním dechem kritizuje výrok poslankyně KSČM Kateřiny Konečné "Odmítám nechat se svazovat známkováním sametové 'revoluce` či 'kontrarevoluce`, které by měly definovat dnešek." Kubečka tvrdí, že Konečná papouškuje, co slyší od "zkušených" kolegů z "moderní evropské levice" J. Dolejše, M. Ransdorfa a spol. "Zmatek v její hlavě nezapře jejich otcovství."

Takto probíhá dialog KSČM s opravdu radikální, tvrdě leninistickou platformou, která se nepoučila dodnes. Ale dodnes existuje a není radno ji podceňovat, protože frustrovaný fanatismus žije v podhoubí politiky nejen na pravici. Vyčítejte pak komunistům to, že se dostatečně hlasitě "nevzdali" svého názvu. KSČM bojuje svou neviditelnou válku o podobu moderní radikální levice. Nebojuje s bývalým svazákem Mejstříkem, ale s bývalými ideologickými tajemníky a politruky. Málokdo vidí tento zápas s nenávistnými dogmatiky, málokdo má možnost vidět , jak probíhají vzrušené diskuze komunistů s jejich ultralevými frakcemi mimo parlamentní půdu, na půdě stranických schůzí. Pokud názory členské a voličské základny KSČM nebude ovlivňovat seriózní, fundovaná politická diskuze uvnitř KSČM i parlamentní debata a dialog nikoliv s leninovci, ale s celou levicí o možnostech reálné levicové politiky, pak tyto plamenné výkřiky připraví půdu pro daleko radikálnější řešení, které se zrodí kdesi v temném sklepení. Sestrojit bombu ve zdánlivě bezvýchodné situaci dokáže kdekdo. I kdejaký frustrát.

"Komunistický" list Dialog 12/2006 ZDE

Rozhodující je vědecký, třídní přístup ověřený v praxi. Marxisté-leninovci vycházejí z názoru, že Marxův a Engelsův Manifest komunistické strany je trvale platný, pozitivně osudy dělnického a komunistického hnutí prověřený dokument, poskytující základní orientaci ve složitých problémech přechodu lidstva z kapitalismu do socialistické a komunistické společnosti. .... Jsme toho názoru, že historickou pravdu o reálném socialismu vystihuje pasáž z Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti po XIII. sjezdu KSČ, která ani po dlouhých letech, kdy byla v roce 1970 uveřejněna, nic na své přesvědčivosti neztratila. .... Další postup strany a program boje za lidovou demokracii a socialismus musí vycházet z odpovědné marxisticko-leninské analýzy minulosti a z respektování a tvůrčího využití obecných zákonitostí budovat socialismus v konkrétních historických podmínkách, k nimž patří zejména: vedení pracujících dělnickou třídou, jejímž jádrem je marxisticko-leninská komunistická strana při uskutečňování socialistické revoluce a nastolení jejich politické moci.

Předložený materiál k předsjezdové diskusi záměrně zakrývá, že hlavní příčinou dočasné porážky reálného socialismu byl chruščovovský revizionismus završený zradou Gorbačova a jeho stoupenců v Sovětském svazu a východoevropských socialistických zemích včetně Československa.

"Komunistický" list Dialog 09/2007 : Pevně na pozici marxismu-leninismu - analýza sjezdového dokumentu KSČM "Socialismus pro 21. století" ZDE

                 
Obsah vydání       6. 11. 2007
6. 11. 2007 Obsedantní potřeba žáka Nečase Bohumil  Kartous
6. 11. 2007 Zbigniew Brzezinski: Útok proti Íránu by ponořil USA na dvacet let do bažiny Greg  Evans
6. 11. 2007 Nord Stream vstupuje do Evropy
6. 11. 2007 Mušarraf brutálně potlačuje opozici, Západ požaduje zrušení výjimečného stavu, ale ne moc silně
6. 11. 2007 Generál Balujevskij: "Vyjasněme si nejprve pojmy"
6. 11. 2007 Hřeb drží podkovu...
6. 11. 2007 Itálie bude deportovat Rumuny
6. 11. 2007 Tři roky po absolutoriu vysoké školy mají ženy o 1000 liber nižší plat než muži
6. 11. 2007 Právo: Z komára velbloud aneb normální pronájem předmětem "investigace" Štěpán  Kotrba
6. 11. 2007 Desátý listopad a jeho aktéři Vítězslav "Vitex" Dvořák
6. 11. 2007 Zavedení přímé demokracie by byl důvod k emigraci Boris  Cvek
6. 11. 2007 Mají leninističtí radikálové budoucnost v KSČM, nebo jde o řeči z hrobu? Štěpán  Kotrba
6. 11. 2007 Kauza Králík Markéta  Sulovská
6. 11. 2007 Letní filmová škola: plivat netřeba Ondřej  Čapek
6. 11. 2007 Králík není ochoten přiznat svou odpovědnost
6. 11. 2007 Básník a darebák podruhé Petr  Král
6. 11. 2007 Paulczyňski se ozval: vzpoura velkého bílého hňupa proti neprávem preferovaným černým menšinám Štěpán  Kotrba
6. 11. 2007 Je či není Jiří Lábus kolaborant? A kontext americké zahraniční politiky Petr  Nachtmann, Martin  Benc
6. 11. 2007 Major Zeman a epizoda "Mimikry"
6. 11. 2007 Aféra jménem Andula (XI. část) Josef  Brož
6. 11. 2007 'Můj milostivý pane a otče!'
6. 11. 2007 O smrti a živote potom Karol  Dučák jr.
6. 11. 2007 Buďme sexuálně hodní Sandra  Wain
6. 11. 2007 Všeobecný základní příjem jako zdanění kapitalismu Martin  Brabec
6. 11. 2007 Nemusí na sobě nechat dříví štípat
6. 11. 2007 Taky budu důchodcem
6. 11. 2007 O týraných dětech
5. 11. 2007 Benešová bije na poplach: Vesecká chce sledovat novináře pomocí BIS Marie  Benešová
5. 11. 2007 My, lid a sedmdesát procent Jindřich  Kalous
5. 11. 2007 Paroubek odlétl, aby se nechal přesvědčovat Američany Štěpán  Kotrba
20. 10. 2007 Hospodaření OSBL za září 2007

Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii RSS 2.0      Historie >
6. 11. 2007 Mají leninističtí radikálové budoucnost v KSČM, nebo jde o řeči z hrobu? Štěpán  Kotrba
30. 3. 2007 Marx nebyl prorok, ale ... Milan  Neubert
29. 3. 2007 Když Potůček naslouchal antikomunistům mezi bývalými komunisty Štěpán  Kotrba
28. 3. 2007 Marx nebyl prorok ani historicista Petr  Kužel
26. 3. 2007 Marx prorok rozhodně nebyl Milan  Valach
21. 3. 2007 Dvojí tvář prorokova -- filosof Marx si vulgarizaci nezaslouží Luděk  Toman
19. 3. 2007 Marx a zákony Milan  Valach
16. 3. 2007 Prorok Karel Marx Luděk  Toman
5. 3. 2007 Dialektika není nevědecká, musí se jí ale rozumět Michael  Kroh
5. 3. 2007 Marxisté všech zemí, nemýlíte se? Uwe  Ladwig
2. 3. 2007 Nekonečná bída antikapitalismu Luboš  Zálom
2. 3. 2007 Argumenty Josefa Víta jsou omezené Jiří  Holý
2. 3. 2007 Trojí bída komunismu III. aneb nacionalismus některých obhájců Marxe Bohuslav  Binka
2. 3. 2007 Mýlil se Marx? Milan  Valach
1. 3. 2007 Trojí bída komunismu II. Bohuslav  Binka

Petice "Zrušte komunisty" a co z toho nakonec bylo RSS 2.0      Historie >
6. 11. 2007 Mají leninističtí radikálové budoucnost v KSČM, nebo jde o řeči z hrobu? Štěpán  Kotrba
18. 5. 2007 KSM: Zpravodajství ČT nebylo manipulatnivní   
24. 3. 2007 Proč je potřeba Ústav paměti národa Lubomír  Novotný
20. 3. 2007 Pravdy a nepravdy Zdeněk  Štefek
20. 2. 2007 Janečkův milicionář a internetové výročí Štěpán  Kotrba
19. 2. 2007 Lambert: Proč jsem byl milicionářem František  Lambert
19. 2. 2007 Uhl Janečkovi: "Snažíte vyhnout se své právní odpovědnosti za porušování zákona a činíte to na úkor České televize a jejího dobrého jména" Petr  Uhl
16. 2. 2007 Jak vyřešit případ příslušníka Lidových milicí ve funkci vrchního ředitele České televize Jiří  Janeček
9. 2. 2007 Milicionář Lambert Jiří  Janeček
9. 2. 2007 Odbory v ČT: Janeček i Rada ČT o Lambertovi věděla   
9. 2. 2007 Rada ČT: Nevyzývejte nás k rezignacím   
8. 2. 2007 Prohlášení generálního ředitele ČT   
1. 2. 2007 Ekologická politika KSČM aneb Audiatur et altera pars Miroslav  Prokeš
14. 12. 2006 Antikapitalismus z hlediska ústavního řádu ČR   
11. 12. 2006 Strana aneb partaj Ladislav  Žák