20. října se například konala v budově pražského magistrátu celostátní konference "mladá KSČM", kterou uspořádala komise mládeže komunistického ústředního výboru. Citovali tam Che Guevaru, kritizovali dechovku i důchodcovské stereotypy v pořádání stranických mítinků. Zatoužili po "tiskovém orgánu", neb se jim jedna stránka v jinak stále rigidních Haló novinách zdá nedostatečná. Změnit celé noviny si prozatím netroufají, ale oslovovat mladé v časopise, kde průměrný věk čtenářů je větší, než průměrný věk dožití, je nejspíše složité. Dechovka a rap či techno si nerozumí... Václav Exner se k těm, kdo chtějí programový dokument o socialismu pro 21. století zamítnout, opatrně nepřipojil. Poté, co se mu málem podařilo vytunelovat stranu prodejem domu v ulici Politických vězňů, se drží stranou. Chce přežít a ví, že to v jeho situaci není jednoduché. Předsedkyně pražské KSČM Marta Semelová, v jejíž organizaci je nejvíce bývalých státních, stranických, armádních a policejních aparátčíků, ale - jako vždy - horlila. Z bývalých komunistických funkcionářů přišli někdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, člen vedení KSČ Jan Fojtík a šéfredaktor někdejšího Rudého práva Zdeněk Hoření. Na úvod ovšem vystoupila poslankyně KSČM Kateřina Konečná. Konference se zúčastnil i místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, který ve svém diskusním příspěvku konstatoval, že je nutné KSČM modernizovat, protože každý organismus musí být na úrovni doby. "Když se budeme uzavírat impulsům zvenčí, tak zdegenerujeme. To se stalo i minulému režimu," konstatoval. A přítomný rudý koutek nostalgiků i mládežníků z KSM málem dostal infarkt. "Mladou levici" ve straně považuje za pravičácký spolek, Dolejše, Ransdorfa, Konečnou za antikomunisty a zrádce revolučních tradic, předsedu strany Filipa za revizionistu. Dokonce i Grebeníčka obvinili z úchylky, neb prý přeceňuje parlamentní žvanírnu... Socialismus pro 21. století to nejspíše bude mít těžké. Jak měnit svět, když problémem je měnit názor několika desítek ukřičených důchodců?

Společnost Klementa Gottwalda je jeden z okrajových spolků starých aparátčíků a jejich vnuků, jehož vliv na stranickou politiku je mizivý . Nicméně o co menší, o to rudější a ukřičenější. Cílem nynějších vnitrostranických útoků je také sjezdový dokument Socialismus pro 21. století, kterým chce KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa reagovat na měnící se politickou realitu Sjezd KSČM, který zvolí nové vedení strany, se bude konat příští rok v květnu v Hradci Králové. Za dva týdny začnou zasedat okresní konference KSČM, které se budou vyjadřovat k návrhům sjezdových dokumentů a vybírat delegáty. Dokument Socialismus pro 21. století schválil jako materiál k diskusi ústřední výbor KSČM už letos v červnu.

Oficiální stránky Společnosti Klementa Gottwalda ZDE

Komunistický svaz mládeže je ona skupinka padesáti mladíků a slečen s rudými prapory, vykřikující hesla na ulicích a meditujících nad tím, zda nezabránit v převozu zbraní tím, že vyhodím do povětří koleje. Skoro ani jeden z nich neabsolvoval základní vojenskou službu, takže od slov k činům propast zeje. Ale znalost Marxe jim schází. Pouze revoluční nadšení a kecy o proletariátu. Srp a kladivo. Neškodná skupinka verbálních radikálů, ovšem s vysokým emočním potenciálem při manipulaci dědečky a babičkami. "To jsou ti, co se nebojí..., oni jsou stejní, jako jsem bývali my, babi...."

Komunistický svaz mládeže ZDE

Společnost Česko-kubánského přátelství je poměrně neškodná skupinka, dívající se s idealistickým a nekritickým optimismem na Kubu, její minulost, přítomnost i budoucnost. Přeci jen jezdilo v minulosti na Ostrov svobody mnoho montérů, lékařů a inženýrů, ale i obyčejných turistů s CKM a Čedokem, než aby se nevytvořila řada neformálních, lidských vztahů s Kubánci. Cesta tam je dnes pro mnohé z bývalých pamětníků slávy Commandante Fidela nedostupná kvůli vysoké ceně nedotovaných komerčních letenek, a tak spolek přátel bývalých vzpomínek je pro tuto skupinku důchodců přirozeným útočištěm. Nic extremistického, pouze nostalgie po hrdinném mládí, kdy všechno bylo jednodušší... A občas obrana "Miamské pětice" a petice za její propuštění z amerického vězení.

oficiální stránky Společnosti Česko-kubánského přátelství ZDE

Klub českého pohraničí, který se hlásí k hrdé vlastenecké tradici Chodů je aktivnější. Bývalí pohraničníci, vlastenci ze Sudet, historici v důchodu, písmáci z vesnic a důchodci se zájmem o historii a regionální pamětihodnosti. Ústřední heslo by mohla klidně převzít i současná Česká armáda: JEN ZŮSTANE-LI NAŠE POHRANIČÍ ČESKÉ, ZŮSTANE ČESKOU I CELÁ NAŠE VLAST.

Cíle sdružení, jako objektivní výklad českých a československých dějin a spravedlivé ocenění díla československého lidu ve společném státě Čechů a Slováků, přijetí zákona o českém jazyku, rozvoj přátelských vztahů se sousedními národy a státy při současném kritickém hodnocení euroregionů jako nástroje omezování české státní suverenity v příhraničních oblastech, obhajobu neoprávněně pronásledovaných občanů České republiky za jejich práci ve prospěch vlasti a za jejich účast při ochraně státních hranic a československé státnosti či ukončení činnosti kanceláří Sudetoněmeckých krajanských sdružení v Praze i dalších místech v České republice - to vše jsou body veskrze normální.

Odmítnutí účelového zkreslování příčin, průběhu a výsledků II. světové války, zpochybňování závěrů Postupimské konference, snah o zrušení ústavních zákonů a zákonů vzniklých z dekretů prezidenta Československé republiky, především v souvislosti s odsunem osob německé národnosti, kteří se zejména v letech 1938 a 1939 podíleli na zničení Československa, stejně jako odpor vůči rozbití společného federálního státu Čechů a Slováků v rozporu s vůlí většiny obyvatelstva, či protesty a kritické výroky na adresu protičeských akcí Sudetoněmeckých krajanských sdružení uskutečňovaných v České republice i v zahraničí, mnohdy za aktivní účasti některých představitelů České republiky a římskokatolické církve, i europeizaci tzv. sudetoněmecké otázky, a úsilí vnějších i vnitřních politických sil o germanizaci a amerikanizaci ekonomiky, kultury, myšlení a jednání lidí a jejich životního stylu, to vše je sice mnohdy opomíjenou, ale legitimní součástí názorového spektra české politické scény.

I odmítání členství České republiky v NATO, násilného vojenského řešení mezinárodních problémů, zapojování Armády České republiky do válečných konfliktů bez souhlasu OSN a budování cizích vojenských základen na území naší vlasti je normální postoj, jaký mimo hlavní město rozhodně není osamocený.. Kupodivu u vlastenců z KČP nikdy nebudete mít pocit , že jste mezi neonacionalistickými extremisty - "národovci". Antifašismus lidí, kteří mohou svědčit z vlastní zkušenosti o tom, jaké to bylo před rokem 1945 je mnohdy poučný i pro dítka školou povinná. Problémem je ale nepochopení současných integračních procesů v Evropě, odtažitost až odpor vůči EU. V roce 2007 nelze uvažovat jak v roce 1939 či v letech 1945-54... Pro některé znamenaly HRANICE jistotu. Dnes už to ale neplatí, protože kapitál ani informace už hranice neznají. Stejně jako už dnes banky nemají vlast. Ekonomicky motivovaná migrace, multikulturalismus i otevřený schengenský prostor symbolizují starým vlastencům nejistotu - i sociální. Přidejte k tomu provokativní protičeské výpady sudeťáků z lansmanšaftu, případně z CSU, nebo rádobyteoretická pojednání Bohumila Doležala - a pochopíte pohnutky mnohých k členství v KČP. Problémem je ale afinita KČP k některým neostalinským radikálům v KSČM, zejména k Exnerovi, neboť pamětníci mají pocit, že ostatní se za jejich věc tak horlivě nebijí... Opak je někdy pravdou, neboť demonstrativní ukřičenost Exnera či mudrování Grebeníčka ještě nikdy nepřinesla hmatatelné výsledky v praktické parlamentní politice. To vědí i komunističtí poslanci. A pokud KČP nechce leštit památeční flinty a sedat si při obraně hranic na posedy, je politická práce v parlamentním rámci jednou opravdu účinnou. Nikoliv podle slov, ale podle činů suďte, praví evangelium....

Klub českého pohraničí ZDE

Slovanský výbor ČR jako odnož Mezinárodního slovanského výboru pod vedením předsedy Doc. RNDr. Jana Mináře, DrSc. a mládežnická odnož mladých Západních Slovanů jsou stejně okrajové, stejně nereprezentativní skupinky panslavistických idealistů, pořádajících jednou za čas Všeslovanský sjezd a čas od času jezdící na východ a řečnící zde na konferencích slavjanofilů. Poprvé a nejspíš i naposledy byl Všeslovanský sjezd v roce 1998. V Praze. Tehdy slavjanofilům sjezd pozdravil a požehnal papež Jan Pavel II i tehdejší předseda vlády Miloš Zeman... Prosrbský charakter tohoto spolku při verbální podpoře ovšem tehdy Zemanovi nevadil, aby vzápětí souhlasil s bombardováním Jugoslávie a vyhrožoval svým ministrům okamžitým odvoláním, když budou zdržovat svými obstrukcemi a nesouhlasem start bombardérů. Rozpor mezi slovy a činy nevnímal. I taková je "reálná" politika.

"... Je třeba velmi zdůraznit, že je nutno, aby všichni slovanští národové, pokud budou v dalším svém vývoji slovanskou politiku a slovanské souručenství pěstovat, (...) zůstali i pro budoucnost ve svém slovanství a ve svém slovanském rozpětí opravdovými realisty, aby ve svých plánech politických nepřeháněli jako kdysi slavjanofilové nebo panslavisté, aby dobře viděli a náležitě brali ve své politice a ve veškeré své činnosti v úvahu celé své okolí a celou Evropu a svět, který by se jinak snadno mohl na jejich škodu proti nim obrátit."

Společnost vydávající časopis Slovanská vzájemnost , která se obrací k Benešovi a potkává se při kladení věnců u pomníku T. G. Masaryka, přes výrazně sociální postoj není komunistická. ovšem není ani antikomunistická a je pouze jedním z vlastenčících okrašlovacích spolků dědečků a jejich několika vnuků na pražských oslavách 1. máje.

Naše přírodní zdroje jsou drancovány cizími vlastníky, naše konkurenceschopné zemědělství je ničeno dotovaným dovozem, půda často podvodně vykupována. Většina národa je zbídačována a slovanské národy vymírají. Prošli jsme již třemi etapami vnuceného zhoubného vývoje - rozbitím států, majetkovým převratem a zavlečením do útočného paktu NATO, dopustivšího se agrese a válečných zločinů proti bratrské Jugoslávii. Zbývá čtvrtá etapa - zavlečení do Evropské unie. To je stejně jako NATO součástí globální kapitalistické integrace. ... V EU mají být národní státy zbaveny suverenity, rozbity na tzv. euroregiony a národy - kromě panských a vyvolených - zaniknout v beznárodním evropském nadstátě. Vedoucí silou EU se stává Německo, Unie se mění v německou Evropu podle vzoru Hitlerovy "Nové Evropy". Německo má proto také největší zájem na rozšíření EU na východ v tradiční německé politice expanze Drang nach Osten. Odmítáme zrušení výsledků druhé světové války, dosažených za cenu nenahraditelných obětí! Odmítáme návrat německé menšiny do našich zemí podle zákonů platných v EU, podle programu německých revanšistických organizací a podle výroků německých vládních představitelů!

"Nemáme důvod, abychom věci nenazývali pravými jmény", prohlásil tamtéž bývalý šéfredaktor Rudého práva Zdeněk Hoření. Výroky předsedy Mináře i Zdeňka Hořeního na varšavské konferenci západních Slovanů je třeba posuzovat v tomto kontextu i v míře akceptace těchto postojů v celku české společnosti. To, že se aktivně Slovanský výbor ČR postavil proti zvolení filozofa Jana Sokola prezidentem, kvůli jeho postoji k sudetským Němcům, je věcí dokonce sympatickou. "Považujeme za naprosto nepřípustné, aby kolaborant z rodiny kolaborantů byl nejvyšším představitelem českého národa," řekl předseda výboru Jan Minář a narážel tak na fakt, že Sokolův otec dostal za války Svatováclavskou orlici. .Řekl to, co si mnozí mysleli, ale neodvážili se to říct nahlas přesto, že v roce 1995 Sokol podepsal výzvu Smíření 95, podle níž by česká vláda měla vést dialog s reprezentací sudetských Němců. I tyto výroky ovlivnily názory mnohých poslanců do té míry, že i Slovanskému výboru může děkovat Václav Klaus za svou současnou funkci... A Klaus, zvolen i díky hlasům řady konzervativních komunistických poslanců, odmítajících Sokola či Motejla, prohlásil, že přeci bude prezidentem všech občanů...

Slovanský výbor ČR ZDE

Zcela jiným spolkem je skupina vydávající pod vedením JUDr. Jaroslava Webera časopis Dialog. Aktivní přihlášení se k agresivnímu, nekompromisnímu marxismu-leninismu, tvrdá propagace revanšismu bývalé KSČ, rozpor s mnoha postuláty stanov i programu KSČM. Agresivita, frustrace, neschopnost pochopit současný multipolární svět. Inklinace k Štěpánově Komunistické straně Československa. Doktrinářství. Inspirace u běloruské Všesvazové komunistické strany bolševiků. A vynucování si pozornosti části členské základny KSČM zejména v Praze a v Brně vášnivými debatami o politice vedení KSČM, odsuzované jako revizionistické . "Minulost nás drží pevně za pačesy", napsal v jednom z časopisů Dialog jakýsi Jan Kubečka z Prahy 10. A odkazoval se na Zdeňka Nejedlého a jeho studii o tom, čím se komunisté vyznačují... "Marně byste ji hledali dnes ve školních nebo veřejných knihovnách," stýská si pan Kubečka. A jedním dechem kritizuje výrok poslankyně KSČM Kateřiny Konečné "Odmítám nechat se svazovat známkováním sametové 'revoluce` či 'kontrarevoluce`, které by měly definovat dnešek." Kubečka tvrdí, že Konečná papouškuje, co slyší od "zkušených" kolegů z "moderní evropské levice" J. Dolejše, M. Ransdorfa a spol. "Zmatek v její hlavě nezapře jejich otcovství."

Takto probíhá dialog KSČM s opravdu radikální, tvrdě leninistickou platformou, která se nepoučila dodnes. Ale dodnes existuje a není radno ji podceňovat, protože frustrovaný fanatismus žije v podhoubí politiky nejen na pravici. Vyčítejte pak komunistům to, že se dostatečně hlasitě "nevzdali" svého názvu. KSČM bojuje svou neviditelnou válku o podobu moderní radikální levice. Nebojuje s bývalým svazákem Mejstříkem, ale s bývalými ideologickými tajemníky a politruky. Málokdo vidí tento zápas s nenávistnými dogmatiky, málokdo má možnost vidět , jak probíhají vzrušené diskuze komunistů s jejich ultralevými frakcemi mimo parlamentní půdu, na půdě stranických schůzí. Pokud názory členské a voličské základny KSČM nebude ovlivňovat seriózní, fundovaná politická diskuze uvnitř KSČM i parlamentní debata a dialog nikoliv s leninovci, ale s celou levicí o možnostech reálné levicové politiky, pak tyto plamenné výkřiky připraví půdu pro daleko radikálnější řešení, které se zrodí kdesi v temném sklepení. Sestrojit bombu ve zdánlivě bezvýchodné situaci dokáže kdekdo. I kdejaký frustrát.

"Komunistický" list Dialog 12/2006 ZDE

Rozhodující je vědecký, třídní přístup ověřený v praxi. Marxisté-leninovci vycházejí z názoru, že Marxův a Engelsův Manifest komunistické strany je trvale platný, pozitivně osudy dělnického a komunistického hnutí prověřený dokument, poskytující základní orientaci ve složitých problémech přechodu lidstva z kapitalismu do socialistické a komunistické společnosti. .... Jsme toho názoru, že historickou pravdu o reálném socialismu vystihuje pasáž z Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti po XIII. sjezdu KSČ, která ani po dlouhých letech, kdy byla v roce 1970 uveřejněna, nic na své přesvědčivosti neztratila. .... Další postup strany a program boje za lidovou demokracii a socialismus musí vycházet z odpovědné marxisticko-leninské analýzy minulosti a z respektování a tvůrčího využití obecných zákonitostí budovat socialismus v konkrétních historických podmínkách, k nimž patří zejména: vedení pracujících dělnickou třídou, jejímž jádrem je marxisticko-leninská komunistická strana při uskutečňování socialistické revoluce a nastolení jejich politické moci.

Předložený materiál k předsjezdové diskusi záměrně zakrývá, že hlavní příčinou dočasné porážky reálného socialismu byl chruščovovský revizionismus završený zradou Gorbačova a jeho stoupenců v Sovětském svazu a východoevropských socialistických zemích včetně Československa.

"Komunistický" list Dialog 09/2007 : Pevně na pozici marxismu-leninismu - analýza sjezdového dokumentu KSČM "Socialismus pro 21. století" ZDE