Petr Nachtmann:

Vážený pane Benci,

děkuji Vám za zprávu. Ujišťuji Vás, že jsem v době před listopadem 1989 byl informován svými rodiči, že televizní seriál Třicet případů majora Zemana je lživou komunistickou propagandou. Vzpomíním si, že mého otce zejména pobuřovaly epizody Vrah se skrývá v poli (1953) a Štvanice (1968), kde se pod pruhledným pseudonymem Plánice skrýval název obce Babice. Seriál nejprve tendenčně podal události v Babicích a poté znevěrohodnil snahy o vypátrání skutečnosti.

Určitě není mojí vinou, že pan Lábus kolaboroval s komunistickým režimem podpisem Anticharty či účinkováním v jedné z hlavních rolí v epizodě komunistického seriálu nespravedlivé ostouzející alternativní kulturu. Stejně tak není mojí vinou, že pan Lábus kolaboruje nyní svou účastí na americké propagandistické akci. Mimochodem, třeba došlo k opomenutí a vládní propagandisté si neuvědomili, že pana Lábuse mohou jeho vroubky z let 1977 a 1978 znevěrohodnovat.

Problémem je, že v případě konfliktu, kdyby se stalo využití amerického radaru aktuální, by se radarová základna stala primárním cílem nepřátelského útoku. Ten by mohl být proveden konvenčními zbraněmi (schytaly by jej obce Trokavec a spol.), nebo efektivněji jadernou zbraní (mechanické i tepelné efekty by pak zasáhly větší území, elektromagnetický puls by zničil veškerou polovodičovou elektroniku -- telefony, mobily, řídící elektronika v motorech modernějsích aut, kardiostimulátory, rozhlas, televize... -- a dílo zkázy by dokonal jaderný spad).

Pan Lábus si při svém podpisu Anticharty v roce 1977 mozná neuvědomoval, že vyjadřuje podporu totalitnímu režimu proti Chartě 77 a že tehdy v důsledku výslechu na StB zemřel jeden ze tří prvních mluvčích Charty 77, filosof Jan Patočka.

Pan Lábus si možná neuvědomoval v roce 1978, že svým účinkováním legitimizuje surový postup státní mašinérie proti nezávislé kultuře, který ničil životy konkrétních lidí.

Pan Lábus si možná neuvědomuje geopolitické souvislosti plánované americké základny na našem území ani rizika, která přináší pro nás.

Mozná je pan Lábus úplný ignorant -- proč se tedy veřejné angažuje? Anebo pan Lábus dobře ví, co dělá -- není v tom případě pan Lábus pěkná svině?

Pokud jste totožný s panem režisérem Martinem Bencem, lze pochopit, že jste lidský loajální ke svému kolegovi ze showbusinessu. Ale je pro mě záhadou, proč byste měl obhajovat neobhajitelné a vysvětlovat nevysvětlitelné.

Před lety se stalo, že člověk z mého okolí byl náhle zatčen a odsouzen za majetkovou trestnou činnost (zdá se, že jako člen organizované skupiny prodával byty, které mu nepatřily). I když jsem jej viděl osobně jen asi dvakrát, bylo mi líto, že do toho spadl. Ale těžko bych mohl zpochybňovat výsledný trest odnětí svobody.

Martin Benc

Vážený pane Nachtmanne,

děkuji za vaší obsáhlou odpověď. Z kontextu vaších článků se jevíte velkým bojovníkem proti "radaru".

Chápu.

Já ovšem cítím v naší společnosti jakousi postkomunistickou zbabělost a neochotu dostat svým závazkům v okamžiku, kdy nás to něco stojí. Pokud jsme členy nějakého společenství (například NATO) je všude dobrým mravem spolupodílet se na těch příjemných i méně příjemných, či snad i nebezpečných povinostech vyplývajících z našeho svazku.

Naše země utekla z boje v roce 1939, což je myslím komplex, který si neseme stále s sebou. Poraženectví, neodvaha riskovat, neochota pomáhat - to jsou naše negativní národní rysy.

Vy jako novinář máte velkou zodpovědnost a výsadu utvářet veřejné povědomí. Proto jsem se vám ozval, protože se mi nezdá vaše pojetí kolaborace v tomto případě Jiřího Labuse. Nyní chápu, že hlavním vaším cílem je boj proti "radaru".

s pozdravem

Martin Benc

režisér

Petr Nachtmann

Vážený pane Benci,

nadšený proamerický postoj je legitimní, ale může vést k mylným závěrům. Když se po listopadu 1989 stala velvyslankyní ve Washingtonu Rita Klímová, považovala tato bývalá stalinistka z 50. let naši zemi za amerického spojence. Paní velvyslankyně odmítala šifrování komunikace mezi Prahou a velvyslanectvím ve Washingtonu -- nezdálo se jí správné šifrovat informace před spojencem. Ve svém svatém nadšení se vůbec nezabývala možností výzvědných aktivit mezi spojenci (i Spojené státy jsou terčem podobných aktivit, vzpomeňme na případ Pollard), nenapadla ji dokonce ani možnost odposlechu nepřátelskou třetí stranou. Pokud historce nevěříte, zkuste si ji ověřit u pramene (paní velvyslankyně již zesnula, jiné zúčastněné osoby nikoli).

Ve svém e-mailu se oháníte spojeneckými závazky vůči NATO, ale věc má několik háčků:

- Plánovaný americký radar není projektem NATO, jedná se o separátní akci české a americké vlády

- Naď radarovou základnou nebude mít pravomoc česká vláda, naopak se Američané snaží uchlácholit Rusy pozváním ruských důstojníků na základnu.

- Plánovaná americká základna rozeštvává Českou republiku s ostatními evropskými členy NATO (s výjimkou Polska a Británie), navíc rozeštvává Českou republiku s ostatními členy Evropské unie, jíž je ČR členem.

- Řekněme, že Česká republika je spojencem Spojených států, asi jako když Československo bylo spojencem Spojených států za 2. světové války. Jistě si vzpomínáte, že nakonec Spojené státy při jednání v Jaltě věnovaly středni a východní Evropu včetně Československa Sovětskému svazu. Jistě Vám není neznámý ani osud jiného amerického spojence, Jižního Vietnamu. A mohli bychom dále pokračovat.

- Dvoustranné spojenectví se Spojenými státy praktikoval kdekdo, i perský šáh Réza Páhlaví (jeho krutovláda vyprovokovala islámskou revoluci v Íránu) či Usáma bin Ládin během svého angažmá v Afghánistánu. Je zajímavé, že Američané mají ve zvyku házet své spojence přes palubu, smůlu tak měl jihovietnamský režim i Páhlaví. Manuel Noriega byl placeným agentem CIA, když se roku 1983 stal vládcem Panamy. Později se znelíbil a nakonec ho sami Američané svrhli v roce 1989 -- mimochodem, americká invaze si vyžádala tisíce obětí mezi panamskými civilisty.

Kdysi jsem četl esej, která přirovnávala spojenectví s americkou vládou k "polibku smrti". Vzpomínám si na takové pořekadlo: "With friends like these, who needs enemies?"

Jsem celkem nadšeným konzumentem americké kultury (i doslova -- rád konzumují cookies, hamburgery a colu). Je mi líto, jak vypadá americká zahraniční politika, nic s ní však nenadělám a ani to není mé zaměstnání. Je však v mých možnostech získávat a analyzovat dostupné informace.