Podle pana Bence a podobných se člověk může vyjadřovat jen k tomu, co sám zažil. Čili dnes se už nikdo nesmí vyjadřovat k tomu, co se stalo, dejme tomu, před rokem 1800. A přesto se k tomu lidé, především odborníci, vyjadřují!

Obecně se věří, že věci lze lépe a nestranněji zhodnotit po 100 letech než po letech 10.

I v Německu začalo vyrovnávání se s nacismem poté, co přišla nová generace a začala se ptát na to, co sama nezažila a čím nebyla pokřivena.

To, co se normalizačnímu občanovi zdálo normální, čili kolaborovat, lhát, krást a držet hubu, to se mé a mladší generaci už tak normální nezdá. Normalizační dědci na to pak reagují tím, že nesmíme mluvit o tom, co jsme sami nezažil. Ale my mluvit budeme a budeme vyprávět svým dětem stejně jako dnešní Němci vozí své děti do Osvětimi.