Fašisté nelikvidují kapitalisty, ale svoji vlastní totalitou je fakticky ochraňují, i kdyby to neměli přímo v úmyslu. Potud chápu, proč je pan Vít přesvědčeným antifašistou. Ale proč mu vadí takové detaily, jako jsou popravy či věznění odlišně smýšlejících ? Podobné věci se v Československu padesátých let děly běžně. Později, až do roku 1989, se alespoň zavíralo. Přitom šlo o doby na každý pád lepší, než je ta dnešní.

Kdysi jsem si s panem Vítem vyměnil několik mailů na téma "skutečných životních hodnot za socialismu". Argumentoval jsem kromě jiného i osudem hudebníků ze skupiny Plastic People. Pan Vít mi odpověděl, že ",hudebníci`Plastic people byli póvl tenkrát, stejně jako dneska."

Možná byli. Ale není to také otázka svobody slova i svobody obecně ? Tuhle otázku jsem ani nepoložil, neboť jsem už dříve došel k závěru, že svoboda slova mezi "skutečné životní hodnoty" pana Víta nepatří. Když mi napsal, že i on "si myslel, že po listopadu budou vedoucí komunisté souzeni a odsouzeni. Ale za ... diskreditaci socialismu na sto let", interpretoval jsem to jako výhrady k vysokým platům a dalším požitkům vysoce postavených soudruhů.

Ale možná, že jsem pana Víta špatně pochopil. Možná, že je přesvědčeným obhájcem svobody slova, jen dosud neměl příležitost se takto projevit. A že kdyby měl možnost soudit ony špatné soudruhy, obžaloval by je v prvé řadě z umlčování těch, kteří nebyli póvlem ani nepřáteli nového, lepšího světa.

Potíž je v tom, že podobnou svobodu by nám patrně mohli garantovat i mnozí skuteční fašisté. Samozřejmě za předpokladu, že oni budou rozhodovat, kdo (a případně kdy) je póvl či nepřítel.

Vraťme se zpátky ke zmíněnému článku, věnovanému popisu pravice. Pan Vít nejprve zmiňuje lidi, kteří jsou svými názory v podstatě fašisté (v tom s ním souhlasím). To jsou ovšem, aspoň zatím, okrajové názory. Skutečné nebezpečí hrozí z pravicových stran, které využívají služeb tohoto okraje, a tak připravují jeho příchod k moci. Tak, jako přivedly v roce 1933 k moci Hitlera, který by bez nich zajisté neměl šanci.

Když pan Vít takto hodil celou pravici do jednoho velkého pytle, odsoudil její exponenty, že "bojují proti všem lidem, kteří nemají stejné názory jako oni. A pro všechny připravují stejný osud." Ale nedělali komunisté náhodou totéž ?

Nedělali.

Fašismus je založen na násilí, komunismus na ušlechtilé Myšlence. Kdyby ji všichni lidé přijali, nesahal by k násilí vůbec. Jenže tak tomu bohužel není. Za těchto okolností musí komunisté chránit sebe -- a pokud mají moc, pak i zbytek společnosti -- před těmi, kteří, ať vědomě či nevědomě, chtějí všechny odlišně smýšlející postřílet nebo pozavírat. Tedy před pravicí. To je logické.

Stejně tak je logické, že po likvidaci liberálních, konzervativních a fašistických stran se pravicovou stává sociální demokracie, neboť se nachází napravo od aktuálního politického středu.

A logické je i to, že po její likvidaci přebírají tuto pozici někteří původně správní soudruzi. Možná, že se někteří členové "protistátního spikleneckého centra" v čele se Slánským ocitli na lavici obžalovaných předčasně. Ale sama logika tohoto procesu byla správná.

Člověku, který není fašista ani komunista, může připadat, že mezi fašistickou selekcí a komunistickou obranou nebyl velký rozdíl. Ani na ulici, ani později u moci. A že Hitlerovi, ale i Frankovi, Pinochetovi a dalším podobně sympatickým pánům vydláždila cestu k moci nejen spolupráce pravicových stran, ale i metody radikální levice, která uvažovala příliš pokrokově. Tím pádem se na pravici ocitli i lidé, kteří tam zatím nepatřili a snad ani původně patřit nechtěli.

Jako demokraticky uvažující člověk mám dokonce pocit, že fašisté a komunisté sice stojí na opačných koncích politické osy, ale v bodě, kde se tato osa spojuje v kruh. Pravice a levice představují pouze směr, ze kterého dotyční do tohoto bodu přišli.

Někdo -- třeba lidé se silným vztahem k rasismu, ať už kladným či záporným -- by mohl považovat tuto geometrii za poněkud zjednodušující. Pokud ovšem vyjdu pouze z argumentů pana Víta, pak to postačuje. Vše, co vytýká fašistům, lze vytknout i praktickému komunismu. A naopak, vše, co oceňuje na "reálném socialismu", dopřával svým ovečkám i Hitler. Včetně oveček protektorátních. S jednou výjimkou : Hitler nelikvidoval kapitalisty, alespoň ne ty se správným původem.

Pro pana Víta je to ovšem rozdíl zásadní. Pak je jeho averze vůči teroru fašistů pochopitelná. Tento teror -- ať už je jeho teoretické zdůvodnění jakékoli - brání boji proti kapitalistům. Problém je, že pan Vít napsal svůj článek, jako by šlo o věc principu, jako by mu umlčování lidí s jinými názory vadilo samo o sobě. A ne pouze tehdy, jde-li o prostředek k dosažení špatného cíle.