To všechno, co se dosud dělo kolem prezidentských kandidátů, byla vlastně jen hra. Takové malé sondování, co tomu národ řekne. Nikdo z těchto jmen neměl reálnou šanci.

Ve hře jsou teď úplně jiná jména. Zamysleme se dobře nad tím, co říká bývalý prezident Havel. Mluví přece o člověku morálních kvalit, zkušeném politikovi a dokonce i tom, že by to měla být žena. Dlouho se o tom přemýšlí a většina těchto úvah končí tím, že Buzková to nebude, Kuchtová také ne. Takový člověk tu není a tak někdy příště. To je podle všeho zatím zcela programové. Vytvořit situaci, že tu nikdo není a delší dobu čekat, co se bude dít. Pak jen pár týdnů před volbou přinést národu přímý přenos z vystoupení českého prezidenta v OSN, ilustrovat halasný chechot, který se rozezní v newyorském paláci potom a vzápětí vytáhnout další jméno, o kterém se ještě dnes říká, že neexistuje.

A co když tu takový politik je? A co když tu je politik se zkušenostmi z velké, opravdu velké politiky, velkých, opravdu velkých morálních kvalit, světové uznávaná autorita, dokonce žena a ještě ke všemu českého původu. Ano, tušíte správně. Madeleine Korbelová - Albrightová. Už jednou o ní byla řeč a jedinou překážkou pro ty, kteří ji pokoušeli nominací, bylo, že byla v tu doby ministryní zahraničí USA...

Když můžeme vážně hovořit o Janu Švejnarovi s americkým pasem, pak proč nevyužít českého původu Madeleine Albrightové – ještě docela dobře mluví césky a zbytek se za pár měsíců doučí. Nakonec i stávající ministr zahraničí Karel Schwarzenberg má někdy potíže s cestinou a národ se s tím už na rozdíl od Rakušanů smířil. A někdy se i zasměje.

Madeleine je nesporně mnoho let v politice, má jistě i velký morální kredit (zvláště v Srbsku na ni vzpomínají s láskou a budou vzpomínat ještě dlouho, dokud ochuzený uran z jejich měst a polí nepřestane zářit). S jejími zkušenostmi ze zahraniční politiky se sotva někdo může z českých politiků poměřovat. Otevřít cestu islámu do Evropy rozpoutáním křesťansko-islámské války na Balkáně může jen opravdový vlastenec.

Myslí si snad někdo, že tato kandidatura by byla proti mysli národnímu socialistovi Jiřímu Paroubkovi? Jsem přesvědčen, že ani na okamžik. Jeho sociální demokracie by to určitě „zkousla“, jako zkousla už jeho samého. Snad jen Jaroslav Foldyna, velký přítel srbského národa, by křičel, protože jí sotva může zapomenout, že byla iniciátorem „humanitárního bombardování“ Jugoslávie. A s ním možná ještě pár sociálních demokratů by s tím mělo potíže, ale Jiří Paroubek při svém pragmatismu asi vůbec ne.

Bursík a jeho zelení, že by byli proti světově známé političce? Ale kdeže. Těm odbojným by to vysvětlil Václav Havel. Zbývají jen lidovci a ti by si asi také dali říci, ledaže by německý papež a senátor Pithart byli proti.

Její kandidatura by měla nespornou podporu Václava Havla a jeho politických příznivců napříč stranami. „Politolog“ Pehe by určitě jásal, neboť by se určitě stal trvalým hostem bilderbergských setkání. V tom je také důvod proč, by ani Zelení nebyli proti a ani Paroubek nebude proti – vždyť si všichni s bývalým prezidentem dobře rozumí a rozumí i spojenectví liberálů napříč státy. Bilderbergská internacionála zbavila Česko Slovenska , přizvala Česko do NATO i do EU – tak proč by mu nedala nakonec spolehlivou prezidentku?

Ve vztahu k Václavu Klausovi je tato kandidatura docela dobrým políčkem. Madeleine je nesporně tím, kdo na rozdíl od něj podporuje iniciativu Al Gora (a tudíž je i z tohoto důvodu přitažlivá pro zelené) i americké investice Demokratů do politiků v ČR, maskované za budování demokracie. Past, přichystaná na Klause, díky jeho neomylné ješitnosti zanedlouho sklapne... Když nedávno vyjádřil Václav Klaus podporu srbskému odmítání nezávislosti Kosova (této připravené mnichovské dohody pro 21.století), určitě bychom se od ní dočkali jiných tónů. A nakonec by i ten radar zkousla docela jinak a bez určité distance, která je zatím od Václava Klause cítit.

Také by nebyla tak zatvrzele jako Klaus proti NGO-ismům a dalším věcem, kterými současný prezident tak irituje zastánce nepolitické politiky. Nevládní politiku USA jako pokračování velmocenského egocentrismu vymysleli u Demokratů, nikoliv u Republikánů. Většian převratových agentů a emisarů pocházela také odtud. Republikáni nikdy zahraniční politice nerozuměli tak, jako demokraté s pravlastí v Evropě. Možná, že by i postoj Madeleine k EU byl zprvu pragmatický a nikoli tak vyhraněný, jako u Václava Klause. Ale hlavně jejím prostřednictvím by se opět na české politice mohl znovu uplatňovat vliv bývalého Hradu - oné strany skautů „pravdy a lásky“. A o to tu jde především. Protože garnitura sametových revolucionářů se nevzdává. Příliš mnoho zde v roce 1989 investovala a prozatím příliš málo získala.

Zkrátka a dobře – toto jméno by mohlo být tím, které vytáhnou odpůrci druhého mandátu Václava Klause a budou chtít přesvědčit národ a jeho politiky, že právě to je ta volba, na kterou národ čeká. Zda národ přesvědčí, nevím. Ale pár politiků, které již doba odnesla na pokraj zapomnění, to určitě udělá.

Václav Klaus vůbec ještě nemá vyhráno a myslím, že to on dobře ví. Zachránit by ho mohlo jen zděšení ostatních z toho, že se staneme 52. státem USA. Tím 51. je dnes Irák.