Tento nový tým vedený americkým viceprezidentem Dickem Cheneym vydal svou zprávu o energetické situaci, nazvanou "Národní energetická politika v květnu 2001. Podrobnosti tohoto dokumentu ale zůstaly navzdory několika žalobám podle amerického zákona o svobodě informací, utajeny. Ve zveřejněné části dokumentu se píše "bude-li výroba energie stoupat stejným tempem jako během posledních desetiletí, naše předpokládaná spotřeba energie vysoko přesáhne úroveň výroby. Tato nerovnováha, pokud bude pokračovat, naruší naši ekonomiku, naši životní úroveň a naši národní bezpečnost". Podle tohoto dokumentu vzroste americká spotřeba ropy během 20 let o 33% a dokument z toho vyvozuje: "protože cena naší domácí a dovážené ropy je určována světovým trhem... naše ekonomická bezpečnost vzroste, podnikneme-li nezbytné kroky k tomu, abychom realizovali potenciál Ameriky jako hlavního světového výrobce ropy a plynu". Toho může Amerika samozřejmě dosáhnout jedině tím, že americké ropné společnosti získají kontrolu nad světovými ropnými zdroji. Sám Dick Cheney ale v roce 1999 řekl, že "vlády a národní ropné společnosti kontrolují 90% ropných majetků". Jak velké jsou tedy šance, že USA ovládnou zdroje ropy a plynu a stanou se jejich největším světovým výrobcem bez okupace arabských států bohatých na ropu a případně i Ruska, které má největší světové zásoby plynu?

3. června 1997 vydala skupina amerických konzervativních politiků prohlášení organizace nazvané "Projekt pro nové americké století", ve kterém vyzývá k prosazení úplné americké nadvlády ve světě. V projektu se američtí politici ptají "Jsou USA odhodlány formovat nové století nakloněné americkým zásadám a zájmům?" a odpovídají: "potřebujeme přijmout zodpovědnost za jedinečnou americkou úlohu v ochraně a rozšíření mezinárodního řádu příznivého pro naši bezpečnost, naši prosperitu a naše principy".

Jinými slovy USA by chtěly prosadit takové uspořádání světa, kde by byl svět podřízen potřebám amerického blahobytu. Mezi signatáři tohoto prohlášení bylo deset členů budoucí americké Bushovy vlády, včetně Dicka Cheneyho, Donalda Rumsfelda a Paula Wolfowitze a bratra George Bushe, Jeba Bushe. Jedním z ředitelů "Projektu pro nové americké století" je i John Bolton, který byl donedávna představitelem USA v OSN.

Stejná skupina politiků dala vypracovat projekt americké vojenské politiky pro 21. století. V dokumentu nazvaném "Znovuvybudování americké obrany, strategie, sil a zdrojů pro nové století", zveřejněném v září roku 2000, se píše "potřeba významné vojenské přítomnosti v Zálivu překračuje problematiku režimu Sadáma Husajna" a "Irán se může ukázat být stejným nebezpečím pro americké zájmy v Zálivu jako Irák" a že, i když Sadám Husajn zmizí ze scény, měly by americké základny v Kuvajtu a Saudské Arábii zůstat na trvalo. Dokument požaduje umístění amerických jednotek v Iránu i v případě, že by se americké vztahy s Iránem zlepšily. Dokument tedy žádá, aby největší světové zásoby ropy, které leží na Středním východě, kontrolovala americká armáda a USA tak měly zajištěné jejich dodávky až do vyčerpání jejich světových zásob.

30. ledna 2001, na prvním zasedání Národní bezpečnostní rady za prezidentství George Bushe, se, podle bývalého ministra financí Paula O`Neilla, nikdo neptal, proč by měl být Irák okupován - "šlo jenom o to, jak to udělat... prezident říkal 'Jděte a najděte mi způsob, jak to udělat" (CBS News, 10.1.2004). Podle O`Neilla na další schůzi, o dva dny později, už Donald Rumsfeld mluvil o poválečném uspořádání Iráku včetně otázek spojených s těžbou irácké ropy.

V únoru 2006 "irácká vláda" schválila návrh zákona o irácké ropě. Podle tohoto návrhu mohou místní ropné společnosti uzavřít se zahraničními společnostmi smlouvy o těžbě a rozvoji 65 z 80 objevených iráckých ropných polí. Zákon ovšem musí být ještě schválen v iráckém parlamentu. Představitelé pěti odborových federací zaměstnanců iráckého ropného průmyslu se sešli v jordánském Amánu a vydali společné prohlášení, ve kterém psali, že předat irácký ropný průmysl zahraničním společnostem, jejichž cílem je vydělávat velké zisky na úkor iráckého lidu a ukrást národní bohatství na základě dlouhodobých nepoctivých smluv, které podemílají suverenitu státu a důstojnost iráckého lidu, je červená linie, která nesmí být překročena.

(Tato zpráva se objevila jenom na amerických levicových serverech např. ZDE). V červnu 2007 vyhlásily odbory dělníků pracujících na iráckých ropovodech stávku a mezi svými požadavky uvedly i požadavek, aby se směli účastnit vyjednávání o novém iráckém zákonu o ropě. Obklíčila je irácká armáda a na vůdce odborů vydala "irácká vláda" zatykače.

Teprve po roce 2005 se začaly oficiálně objevovat zprávy, že americké důkazy ospravedlňující útok na Irák byly zfalšované. Zprávy o pojízdných laboratořích na výrobu biologických zbraní zfalšoval pro USA utečenec z Iráku z roku 1999, který je dodnes chráněn německou zpravodajskou službou a kterého CIA považovala za nespolehlivého. Přesto jeho informaci předložil tehdejší americký ministr zahraničních věcí, Colin Powell v OSN. Později řekl, že před cestou do OSN strávil na ředitelství CIA 4 dny, ale o pochybnostech agentů CIA o důvěryhodnosti zdroje informace mu nikdo nic neřekl. ZDE ).

Zpráva, kterou odvysílala 5.11.07 ve večerních zprávách ČT1 o této informaci byla nepřesná, protože se nezmínila o tom, že americké zpravodajské služby této informaci nevěřily a vyzněla tak, že k okupaci Iráku došlo v důsledku snahy iráckého uprchlíka být zajímavý. Zpráva české televize přitom vycházela z pořadu americké televizní stanice CBS News, ve kterém byla nedůvěryhodnost informací iráckého uprchlíka podrobně popsána ZDE

Podle vedoucího Protiteroristické bezpečnostní skupiny při americké vládě, Richarda Clarka, si ho George Bush hned 12. září 2001 pozval k soukromému rozhovoru a žádal ho, aby zjistil, jestli se na útocích z 11. září podílel Sadám Husajn. Podle Richarda Clarka ho o to Gerge Bush žádal takovým způsobem, že v něm vyvolal dojem, že chtěl, aby takovou informaci zfalšoval ZDE.

Zfalšovanou informaci o spolupráci Al Kajdy s Iráckou vládou nakonec vyrobila kancelář náměstka ministra obrany Bushovy vlády, Douglase Feitha, která vydala memorandum, ve kterém se psalo že "existuje vyspělá spolupráce [mezi Irákem a Al Kajdou]". Podle zprávy generálního inspektora amerického ministerstva obrany "kancelář náměstka ministra obrany pro politiku... vytvořila a potom předala nejvyšším státním představitelům alternativní zpravodajská vyhodnocení o vztahu Iráku a Al Kajdy, které obsahovalo některé závěry, které nebyly v souladu s všeobecným názorem zpravodajské obce", např. ZDE.

4. listopadu 2005 se v Itálii konalo tajné zasedání výboru italského parlamentu pro zpravodajské služby, na kterém ředitel italské armádní zpravodajské služby, Nicolo Pollari, řekl členům výboru, že dokumenty o úsilí Iráku získat od Nigeru uran pro svůj program vývoje jaderných zbraní, zfalšoval příležitostný italský špión Rocco Martino, který dostal od italské zpravodajské služby výpověď. Novinářům to řekl senátor Massimo Brutti. Senátor také novinářům řekl, že začátkem roku 2003 italská zpravodajská služba varovala Washington, že tyto dokumenty byly falešné (New York Times, 9.4.2006, "Iraq findings leaked by aide were disputed").

Šéf italské zpravodajské služby SISMI, Nicolo Pollari, se sešel se zástupcem poradce pro národní bezpečnost prezidenta Bushe, Stevenem Hadleym, 9. září 2001 (New York Times, "Source of forged Niger-Iraq uranium documents identified") a italská zpravodajská služba SISMI předala zástupci CIA v Itálii informaci o iráckých nákupech uranu z Nigerie "několik dní po útocích z 11. září" ZDE.

Dokumenty byly tedy s největší pravděpodobností "vyráběny" už před" 11. zářím (podobně jako musely být už před 11. zářím připravovány antraxové útoky, které s největší pravděpodobností zorganizovala CIA), ale útoky z 11. září jim teprve dodaly tu pravou hodnotu. Fakt, že byly vyráběny už před 11. zářím (nejspíš na tajnou objednávku CIA, která také musela přijít ještě před útoky z 11. září) ale svědčí o tom, že CIA o útocích z 11. září věděla předem. To potvrzuje i podrobná analýza zpráv amerických vyšetřovacích orgánů o činnosti amerických zpravodajských služeb před útoky z 11. září.

Hlavní britský vyjednavač v OSN před invazí do Iráku, Carne Ross, který na svou funkci rezignoval, protože měl pochybnosti o legálnosti okupace Iráku, řekl koncem roku 2006, že britští politici nevěřili, že by Irák znamenal nějaké nebezpečí pro Velkou Britanii a varovali své americké kolegy, že svržení Sadáma Husajna uvrhne Irák do chaosu a Američané s nimi souhlasili ZDE. V roce 2007 uveřejnil Washington Post článek: "Assessments made in 2003 foretold situation in Iraq" ZDE, podle kterého byly v lednu 2003 vypracovány Národní bezpečnostní radou dvě studie, které předpovídaly, že v Iráku dojde po okupaci k nárůstu terorismu a vnitřním střetům. Američané se tedy vědomě rozhodli, že získají iráckou ropu s použitím pdovodu a za cenu statisíců iráckých životů.

Americká vláda tak jde za svým cílem, kterým je podřízení světa potřebám amerického blahobytu, bez ohledu na to kolik lidí přitom přijde o život. Česká vláda se, svým rozhodnutím nabídnout USA své území k vybudování radarové základny, rozhodla ji v tom podpořit. Výsledkem jejího rozhodnutí bude, že Česká republika, pokud její politika pomůže USA dosáhnout jejich cíle, nebude v budoucnosti získávat tolik energie z ubývajících světových zásob, kolik si jí čeští občané a podnikatelé budou schopni koupit, ale jen tolik energie, kolik se jí rozhodne poskytnout americká vláda. I politický život v České republice tak bude, díky závislosti České republiky na amerických dodávkách energie, podřízen názorům americké vlády na nejvhodnější politické uspořádání "nového světa". Tento svět, pod americkou nadvládou, totiž už bude demokratický jen čím dál méně. O tom svědčí pokus americké vlády využít útoků z 11. září, jejichž přípravám nečinně přihlížela a v několika případech zřejmě i pomohla s jejich realizací, k vytvoření policejního státu a neustále přibývající americké zákony, které umožňují americké vládě sledovat americké občany bez soudního dohledu. Česká republika tak, podporou současné americké politiky, přijde jak o národní suverenitu tak o svoji demokratickou budoucnost. O budoucnosti se ale vždycky rozhoduje v přítomnosti. Česká vláda má ještě možnost budování americké radarové základny odmítnout a dát tak americké vládě najevo, že s budováním nedemokratického světa, sloužícího americkému blahobytu, nesouhlasí. Světové dějiny se vyvíjí vždycky jen tím směrem, kterým ho nasměruje vůle politiků. Čeští politici, místo aby manévrovali mezi světovými velmocemi, jak to dělají i Francouzi nebo Němci, se jednoznačně podřizují USA a v současné době tak neprojevují vůli přispívat k tomu, aby se svět vyvíjel pozitivně a Česká republika měla své místo v mezinárodním uspořádání, založeném na fungujícím mezinárodním právu.

Tento článek byl napsán s použitím kapitoly z knihy "Útoky z 11. září -- podvod století". Elektronickou kopii knihy si můžete objednat na adrese mbabacek@iol.cz , obsah knihy najdete ZDE