Můžete namítnout, že je výsostné právo parlamentu tvořit zákony a výsledek je vždy ten správný, protože jde o politický konsenzus. "Kritiku, chceš kritizovat (?) buď poslancem či senátorem a zkus to změnit ..."

S tím bych tak jednoduše nesouhlasil -- na tvorbě každé normy, která nakonec skončí svoji pouť zveřejněním ve sbírce zákonů, se podílí velké množství lidí. Parlament a podpis presidenta je až na konci celého legislativního procesu (samozřejmě pokud nezapočítáme tzv. lidovou tvořivost poslanců či senátorů). Tedy velmi záleží na tom, co příslušný úředník vytvoří jako předlohu k projednávání ! Pokud je to slátanina na 100 stran namísto krátké a přehledné normy, nemůže se z ní již nikdy v parlamentu stát opak. V tom lepším případě zůstane tím, čím je, v tom horším skončí ještě "vylepšená" uvedenou tvořivostí.

Zákony a další předpisy by měly být srozumitelným kodexem, kuchařkou, podle které lze provozovat tu kterou činnost respektive žít klidný život co nejlépe. Kdo ale bude číst kuchařku o tisících stran, kterou navíc ani neunese?

Zákonodárci by měli sledovat zdravé a obecně prospěšné pohyby ve společnosti (nyní samozřejmě i navigaci z Evropské unie) a stěžejní obsah co nejstručněji kopírovat do právní předpisů naší země. Měli by donutit úředníky na příslušných ministerstvech, aby jim předlohy takových předpisů připravovali. Zatím však vyrábějí přílepky, přílepky přílepků a jejich dementi a dementi tohoto dementi. Dobře známé tvrzení pohádkového krále "odvolávám co jsem odvolal, a slibuji co jsem slíbil" je zde více než přiléhavé. Jako příklad se podívejte třeba na počet novel živnostenského zákona - skoro to vypadá na pomstu podnikatelům. Z jiného ranchu - zákon O odpadech měl v roce 1991, v době svého vzniku, několik stran. Dnes má spolu s prováděcími předpisy cca 1 kg.

To, že běžný občan porozumí třeba jen zčásti české legislativě je již dávno předem ztracená věc, ale začíná být běžné i to, že zákonům, které mají řídit jeho vlastní práci, už nemůže porozumět ani úředník nebo jakýkoliv jiný profesionál. A to ne proto, že by předpisy nestudoval nebo že by se flákal. Jedině by se studium sbírky zákonů stalo jeho koníčkem. Pokud by si ji nosil i do vany -- snad by byla určitá šance, že "legislativní onanii" uspokojivě zvládne.

Nedělám si iluze, že by můj článek oslovil právníky, kteří na tomto zmatku participují a dobře se živí; pochybuji i, že by oslovil vlastní poslance či senátory, kteří potřebují prosadit svůj "přílepek", aby se zviditelnili. Možná ale někde sedí u počítače drobný úředník, který zítra roztrhá nějaký nesmyslný předpis a napíše předlohu přehledného a užitečného zákona na dvě či tři stránky. Ano -- naše společná perspektiva je v rukou těchto lidí.

Pokud v naší zemi nebudou platit jednoduchá, přehledná a konsensuální pravidla, může to s námi jít jenom dolů z kopce. Budeme se vysmívat každému, kdo má zakódováno z rodiny, vzděláním či díky svému charakteru to, že předpisy se mají dodržovat. Takovému dobroději vyrazí trumfy z ruky již sama podstat právního státu -- ony zákony. Ohajovat před veřejností rozporuplné, často vzájemně si odporující a nepřehledné předpisy lze totiž jen velmi těžko.