Autorům těchto článků patrně nedošlo, že důsledkem snížení platu manažerů není zvýšení platu zaměstnanců, ale zvýšení zisku akcionářů. Snížit zisky akcionářů pak může pouze větší konkurence nebo menší poptávka po zboží firmy. Správní rada a zprostředkovaně ředitelé firem jsou voleny akcionáři. Jak se přesvědčila například Carlton Fiorina u firmy HP, pokud mají akcionáři pocit, že ředitel firmy nedělá dobře svoji práci, není problém ho vyhodit. Co je neetického na tom, pokud se akcionáři rozhodnou darovat svému řediteli astronomický plat ze svého zisku? Je snad něco špatného na darování peněz, i pokud si to obdarovávaný "nezasloužil"?

Panu Vítovi bych doporučil, aby se informoval o důvodech pádu Enronu a Worldcomu před tím, než o nich začne psát. Ač tato situace ukazuje na velké problémy akciového trhu a každý potenciální investor (spekulant?) by si měl z této situace vzít ponaučení, tento účetní podvod nebyl případem vyvádění aktiv z podniku na vlastní účty- tunelování. Byl ukázkou toho, jak se na (mimochodem silně regulovaném) trhu může vyskytnout uskupení, kde všichni informovaní lidé (zaměstnanci, manažeři, akcionáři, auditoři, banky) mají silnou motivaci zakrývat skutečný stav podniku doufaje, že ti neinformovaní (potenciální investoři) si od nich koupí akcie na potěmkinovu vesnici a stanou se členem klubu.

Většina firem se potýká se špatným managementem a je ochotna zaplatit dobrým managerům velké peníze - je jich málo a pokud je vlastníci firmy potřebují, musí je zaplatit více než konkurence. Kolik to bude, to záleží na domluvě mezi ředitelem a akcionáři. Jen je potřeba, aby si akcionáři uvědomili, že zatímco dobrý ředitel stojí zpravidla hodně peněz, i dobře placený ředitel může firmu přivést k bankrotu.

*)Pozn. JČ: Pan Palkovský má pravdu, že v oblasti "nejvyšších manažerů" vládne tržní princip a talentovaní manažeři bývají přetahováni prostřednictvím nevyšších platů. Někdy. Potíž je, jak argumentují autoři citovaných britských článků "Nemají ředitelé firem stud?" Druhá oznamovala, že "Prémie makléřů dosahují rekordních hodnot", že např. u platů manažerů, tisíckrát vyšších než je průměrný plat ve firmě, bývá tento důvod uváděn spíš jako výmluva.

Potíž je - a je to dobře zdokumentováno - že astronomické platy si často vyplácení i ředitelé podniků, které mají velké finanční potíže anebo se blíží bankrotu.

Osobně považuju za skandální, když podnik ještě nevydělává, získá větší finanční investici na rozvoj, a od samého začátku si ředitel začne vyplácet velký plat. Jsem přesvědčen, že by to měl začít dělat teprve, až začne jeho firma vydělávat astronomické zisky. Nosný se mi zdá argument kritiků o tom, že astronomické platy manažerů vedou k odcizení řadových zaměstnanců. Těžko se bude zaměstnanec loajálně identifikovat se svou firmou, bude-li mít povědomí, že má její ředitel tisíckrát větší plat než on, a je tedy údajně jakýmsi "polobohem". V civilizovaných společnostech se hodně dá na sociální konsensus: pokud si většina národa myslí, že tisícinásobné platy oproti průměru jsou neférové, nemá-li dojít k odcizení zaměstnanců, které poškodí efektivitu podniku, mělo by se to respektovat. Rozumný manažer to respektovat bude.

Poznamenává Petr Wagner: Platy manžerů si neutrhují akcionáři ze zisku. Ty jsou nákladem firmy a naopak snižují daňový základ. Všude na světě. Za mnoha konstelací navýšení nákladů ve skutečnosti může zisk akcionářů zvyšovat. Zejména pokud akcionáři jsou schopni peníze z firmy čerpat i jiným způsobem. Viz případ televize NOVA a proplácené letenky atd. V naší konstelaci jde ovšem především o platy manažerů státních podniků a to je přece jenom trochu rozdíl.