Hříchy pro pátera Knoxe

Sociální demokraty překvapuje, že Paroubek se utopil ve vysvětlování rodinných financí a majetku v době před rozvodem i po něm, zaujal velmi pasivní postoj k burzovní spekulaci svého předchůdce Grosse, bojoval s médii kvůli své milence a nebyl schopen v očekávání možnosti velké koalice zaujmout rozhodné stanovisko ani k většině kroků současné vlády ODS, ani ke stavbě amerického radaru v Brdech. Svou obojakostí toto téma přenechal jednak komunistům, jednak levé části Zelených. Paroubkovo pohrdlivé a provokativní "kdo z vás vydělá tolik co já" je politicky smrtelným hříchem stejně jako vyzdvihováním předsedova husitství, neboť zaujalo novináře a přimělo je k detailnímu zkoumání peněženky předsedy ČSSD a upoutalo pozornost i k otázkám praktického naplňování zásad církve, ke které se Paroubek verbálně hlásí. Problémy nejspíše čekají i jeho asistenta Vlastu a další lidi Paroubkova zákulisí, nejen jeho kolegyni, která kryje činnost vydavatelství časopisu Trend. Je mnoho míst, která ještě investigace novinářů neobjevila... Paroubkem vyvolaná diskuse o protivníkovi prezidenta Klause skončila neschopností ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a Zelených se dohodnout - krachem podpory i rozumným a široce akceptovatelným protikandidátům. ODS umí v zákulisí zjevně lobbovat lépe. Paralyzování většiny odborných komisí ČSSD nezájmem poslanců i vedení strany, neustálá činnost Paroubkem protěžovaného liberála Dimuna a Grossova "manažera" Tvrdíka v zákulisí Lidového domu, flagrantní nečinnost, a tudíž i neviditelnost dobré poloviny stínové vlády, krach tiskového oddělení, které zoufale hledá nástupce po Jiřím Ovčáčkovi a dalších, nerespektování dlouhodobého programu a z toho vyplývající nekoncepčnost řady politických kroků - to jsou chyby, které jdou jednoznačně na vrub Paroubkovi. Ten hodlá se svou milenkou jako tlumočnicí 5. - 10. listopadu odcestovat na rozhovory o zahraniční politice do USA. Cestu jim má hradit nejspíše opět ČSSD. Proč? Koho chce přesvědčovat, s kým se chce a na čem předseda levicové strany domlouvat? Agendu tohoto setkání nezná nikdo. Bude diskutovat s neokonzervativci, kteří končí? Či hledá pomoc u demokratů, kteří mají před volbami a všechny své kroky budou nyní poměřovat předvolebními průzkumy a vnitropolitickou agendou? O ekonomickou diplomacii jít může jen stěží.

Vyplácí se kšeft a burzovní spekulace?

Okouzlení členů ústředního výkonného výboru a delegátů, které Paroubek zaujal v době krize jako ministr pro místní rozvoj svým rázným projevem na sjezdu v Brně, pomalu ale jistě vyprchalo. Místní rozvoj předsedu přestal zajímat. Nikdo se neozval, když ministerstvo průmyslu pod vedením ODS ukončilo program podpory zaměstnanosti v nejhůře postižených regionech. K liberalizaci cen nájemního bydlení, energií a služeb, která postihne životní úroveň tří milionů lidí, se předseda ČSSD nevyjadřuje. K energetické bezpečnosti Česka také ne. Nutnost dostavby dalších dvou bloků Temelína a prolamování limitů těžby uhlí nechává na jiných. Privatizce ČEZu ho nechává klidným. Diskuze o zvýšení DPH zůstává stále v rovině makroekonomických disputací, kterým voliči nerozumějí, stejně jako debata o nutnosti či nepotřebnosti důchodové reformy. Paroubek neumí oslovit obyčejné lidi.

Paroubkem dříve tolik vyzdvihovaná SPD odhazuje zátěž části liberalizujících reforem bývalého kancléře Schroedera a nový předseda německé sociální demokracie Kurt Beck pod tlakem Oskara Lafontaina a jeho Die Linke otáčí kormidlem doleva ve snaze získat zpět voliče, zhnusené projektem Harz IV, Agendou 2010 a politikou "Neue Mitte". "Beckův recept zní: musíme se vrátit ke svým kořenům strany pro obyčejného člověka z ulice živícího se vlastní prací," napsal list Frankfurter Rundschau. Agendu 2010 Paroubek vychvaloval a nechal se jí inspirovat pro český "modernizační projekt". Kéž by si uvědomil i Paroubek, že kamarádství s regionálními lobbistickými strukturami preference ČSSD nezvedne. Kdysi geniální tvrzení Miloše Zemana znělo: Strana pro dolních deset miliónů. Strana pro lidi práce se ale pod vedením Grosse, do sebe uzavřeného Špidly i arogantního a egocentrického Paroubka stala stranou pro lobbisty. Stranou pro dolních deset miliónů by byla, kdyby se současná věrchuška ČSSD nezabývala výhodami ekonomického liberalismu pro horních deset tisíc, burzovními spekulacemi, pozemkovými machinacemi a podporou nadnárodních průmyslových a mediálních korporací.

Zpětné zrcátko levicové politiky

Doteď stihla ČSSD pod vedením lidí s minulostí ulpívající v národně socialistické straně uvolnit prakticky celý prostor levice a orientuje se pod vedením hlavního ideologa kdysi poraženého "rakovnického proudu" předsedy Horáka, sociologa Oty Novotného, na "modernizaci" a pod vedením marketingového kouzelníka US-DEU Dimuna na "rebranding". Připravuje tak půdu pro snadný start konkurenční strany - třebas zrovna Tamášových Humanistů s daleko radikálnější, nekomunistickou levicovou vizí? Ti vyrazili na roadshow po republice na podporu hnutí Ne základnám v autobuse, který silně připomíná kdysi slavný Zemák - Nezákladňák... Paroubek ale letí s milenkou do USA. Samostatný vstup Humanistů do parlamentní politiky znamená jistou prohru ČSSD v dalších volbách. Znamená roztříštění hlasů. Nelze postavit levici rozbitou třemi stranami proti sjednocující se pravici s jednou dominantní ODS. Likvidace Unie svobody znamenala přeliv středopravých hlasů k ODS a oněch potřebných několik procent k sestavení vlády. Neschopnost Špidlova vedení ČSSD využít parlamentního potenciálu 111 poslanců zničila příležitost k realizaci většiny změn, které mohly ukázat, že ČSSD je levicovou stranou. Mnozí voliči díky Špidlově neschopnosti ukázat levici jinak, než v koalici s pravicovými stranami, zůstali doma. Poslední půlrok, který umožnil spolupráci alespoň v oblasti zdravotnictví a digitalizaci, byl pro některé procesy příliš krátký.

Paroubek působil v tu dobu díky svým spolupracovníkům jako arogantní konzervativně bolševický bafuňář. Pohrdavé rétoriky plné frází a neschopnosti lidského kontaktu s voliči i novináři se nezbavil doteď, přestože mu jeho "únorový" povolební projev vyčetli i jeho nejbližší spolupracovníci. Tesilovosti se nezbavil doteď, přestože šatník vyměnil. Eleganci lva salónů v sobě nikdy neměl. Křesťany ani zelené o jiném kandidátovi na prezidenta nepřesvědčil. Ústecké o svém přínosu do komunální politiky nepřesvědčil. Koho ještě chce svou zarputilou agresivitou přesvědčit? Kubiceho?