Čelní britští vědci veřejně vystoupili proti ropné společnosti ExxonMobil a požadují, aby přestala financovat organizace, které se pokoušejí ochromit vědecký konsensus o příčinách globálního oteplování.

Bezprecedentně poslala britská Royal Society, nejvýznamnější britská vědecká akademie, této obří ropné společnosti dopis, v němž požaduje, aby firma Exxon přestala finančně podporovat desítky skupin, které "zkreslují klimatologickou vědu otevřeným popíráním důkazů".

Vědci také ostře kritizují veřejná prohlášení firmy Exxon Mobil týkající se globálního oteplování, která Royal Society označuje za "nepřesná a zavádějící".

Velmi mne pobavil text "Václav Klaus obětí amerických PR společností. Zpochybňování vědeckého konsensu o hrozbě globálního oteplování systematicky financují firmy Phillip Moris a Exxon" (ZDE). Obsahuje totiž takřka kompletní přehled paranoidních teorií, s jejichž pomocí se ekologisté snaží vyvolat dojem, že každý, kdo nevěří jejich pseudonáboženskému dogmatu o antropogenní podstatě globálního oteplování, je žoldák ropných společností a dalších kazisvětů. Škoda jen, že redakce Britských listů zatajila, kdo je autorem textu. *)

Výrok, který je citován v úvodu, pronesl Václav Klaus na konferenci Centra pro ekonomiku a politiku, která se v pondělí konala v Brně při příležitosti vydání českého překladu knihy amerického ekonoma Juliana Simona "Největší bohatství" (v originále The Ultimate Resource). Podrobnosti: ZDE.

Václav Klaus tuto konferenci moderoval, já byl jedním ze tří přednášejících. Klausův výrok padl v diskusi s Martinem Bursíkem, kterou rozpoutal můj referát. Poněkud neskromně se proto domnívám, že článek Britských listů de facto zprostředkovaně reaguje na můj diskusní příspěvek. Aby nebyli čtenáři vystaveni jednostranné zelené propagandě, přikládám text, který jsem v pondělí v Brně přednesl:

"V jednoduchosti je někdy síla. A co je jednoduššího, než určení priorit?" tvrdí Bjørn Lomborg, dánský profesor na Copenhagen Business School a autor po odborné stránce kontroverzní knihy "The Skeptical Environmentalist".

Americká vláda hodlá -- na svou obranu -- vybudovat ve střední Evropě protiraketovou základnu (včetně základny radarové). Zvolila si k tomu účelu dvě země, údajně pro jejich geopolitickou polohu: Českou republiku a Polsko. Zatímco v ČR výrazná většina obyvatel tento záměr odmítá a prostřednictvím občanského sdružení "Iniciativa Ne základnám" se proti této myšlence bouří, Polsko zaujímá sice ne výhradně záporné stanovisko, ale lidový odpor tam (zatím) nemá organizovanou podobu. Česká média -- jež na rozdíl od veřejného mínění americký plán na zřízení základny podporují -- o postoji polské vlády neinformují. Přitom polská vláda, v zásadě americkému záměru nakloněná, hraje s Bushovou administrativou diplomatický poker, jemuž se jednání české vlády zdaleka nevyrovná.

Ani v pondělí, ani v úterý se nikdo v BL nezabýval problematikou rozpočtu. Takže jsem nakonec odložil jinou práci a pokusím se podělit o pár námětů k věci. --- Vypadá to málem, jako kdyby o mnoho nešlo. Jen o pár čísel, které se budou muset přemazat směrem dolů. Může být šikovně podsunutou otázkou, kdopak za to může. Vždyť je v zájmu všech občanů státu, aby rozpočet uváženě jak hospodařil se zdroji, tak saturoval potřeby. A aby nadměrně nezatěžoval deficitem zítřejší daňové poplatníky. K čemuž je posléze --- bez emocí --- uvedeno pár zajímavých čísel; možná zčásti k nepochopení...

Česká armáda včera sdělila prostřednictvím ČTK, že podepsala smlouvu s firmou Ericsson na nákup radarů Arthur pro lokalizaci útočící zbraně a řízení obranné palby (dosah 40 km, až 100 cílů za minutu, 5,4 - 5,9 GHz) . Zařízení je schopné monitorovat vzdušné cíle od letadel až po dělostřelecké granáty. Armáda za tři přístroje zaplatí 1,5 miliardy korun. Informaci přinesl server iDnes. Radar se schopností detekovat dělostřeleské granáty je i součástí laserového systému THEL a MTHEL. Jednotná architektura řídicího a komunikačního systému C³I umožňuje systémovou integraci jinak rozdílných systémů od různých výrobců, například i GIRAFFE - 3D radaru pro sledování nízko letících cílů (pásmo G a H 5,4 - 5,9 GHz , dosah 100 km, výška 20 km, 100 cílů - při více radarech v síti se sledovací kapacity jednotek sčítají), také od firmy Ericsson, nebo naváděcího systému MIM-104 Patriot s dosahem 80,5 kilometerů (pásmo G - 4 a 6 GHz).

iDnes / ČTK: Armáda testuje nový radar za 1,5 miliardy ZDE

Předseda soudního tribunálu, šíita Abdalláh Ámirí , který o Saddámovi prohlásil, že není diktátor, byl odvolán. Nahradí ho šíita Muhammad Urajbí.

Podle AP požádal premiéra Núrího Málikího o Ámirího odvolání irácký nejvyšší soud a Málikí odvolání podepsal. Málikího mluvčí Alí Dabagh řekl, že vláda se domnívá, že Ámirí "přestal být nestranný, jak bylo patrno, když Saddámovi potvrdil, že nebyl diktátor".

Dabagh ještě v pondělí na výzvy k odvolání Ámirího reagoval slovy, že vláda se do soudních záležitostí nevměšuje. Dnes řekl, že dal nejvyšší soud vládě právo "přeřadit jakéhokoli soudce nebo prokurátora v případě, že dotyčný neplní svou funkci".

Je to jeho druhý proces. V prvním byl souzen za smrt 150 obyvatel šíitského města Dudžail. I zde mu hrozí trest smrti; rozsudek má být vynesen v polovině října. Tento proces začal loni v říjnu a i v něm byl vyměněn první předseda soudu. Kurd Rizgar Muhammad Amín, který byl kritizován za málo razantní vedení procesu, se funkce vzdal v lednu. Nahradil ho rovněž Kurd Raúf Abdar Rahmán.

Informaci přinesla ČTK ZDE

Tolik diskutabilní a proklamovaná válka proti terorismu, jež se narodila v krutých bolestech z dýmajících trosek 11. září 2001, má za sebou první pětiletku. Opomeňme oficiální údaje a data, jež nám jsou neomaleně podsouvána, a pohleďme syrové realitě do tváře.

Vstoupí-li špičkový (byť bývalý) politik z jedné strany do týmu klíčového ministra protistrany, je to zajisté událost zaznamenáníhodná. Čili ve zkratce, ministr financí Topolánkovy jednobarevné vlády Vlastimil Tlustý navštívil (soukromě) expředsedu ČSSD, který mu doporučil do jeho týmu expertů ex-ministra financí za ČSSD Jiřího Rusnoka. Krátce předtím téměř dramaticky ministr práce za ODS Nečas oznámil nejen voličům ODS, ale všem občanům, že důchodový účet je v v mínusu a navíc se sešel s předsedou ČMKOS Štěchem a posléze i s se šéfem ASO Dufkem. Tyto události vytvářejí logický řetěz, který si vyžaduje zamyšlení.

Bylo to tristní nedělní podívaná na současného a minulého (a možná, že i budoucího) ministra financí. Ten první se předváděl jako totální začátečník, který na každém kroku ve své nové funkci "objevuje Ameriku". Ten druhý zase statečně mlžil a snažil se problémy co nejvíce bagatelizovat. Oba společně pak svorně demonstrovali statisícům televizních diváků, že žádné řešení problému veřejných financí nemají.

Nemám obvykle čas pozorovat odpoledne televizi, ale shodou okolností se mi dostalo toho luxusu a tak jsem mohl v pondělí odpoledne sledovat na ČT 24 přímý přenos ze semináře Ekologické pravdy a mýty, který byl inspirován vydáním českého překladu knihy Juliana L. Simona The Ultimate Resource v českém překladu Největší bohatství . Nebudu komentovat ani vystoupení jednotlivých řečníků ani vystoupení moderátora, kterým byl prezident Václav Klaus. Každý má své vidění světa, možná dokonce, že každý má svůj svět, a tak má také každý nepochybné právo svůj svět popisovat a domnívat se, že je podobný ostatním a že by jim snad mohl být i vzorem.

Julian Lincoln Simon The Ultimate Resource, 1981,1983... ISBN 0855205636, The Ultimate Resource II, 1996, 1998..., ISBN 0691003815 český překlad Největší bohatství, Centrum pro studium demokracie a kultury 2006, ISBN 8073250829

Léková politika jako součást zdravotní politiky je nesporně významným faktorem ovlivňujícím efektivitu zdravotnického systému. Bohužel, v rámci transformace zdravotnictví se o její adekvátní nastavení v podstatě pouze stále pokoušíme. Hlavní příčinou je hledání nového modelu lékové politiky v situaci, kdy již stát není majoritním (a de facto ani minoritním) producentem léků, tak jak tomu bylo před listopadem 1989. Realita je nyní taková, že po opuštění role státu v produkci léků jsou novým aktérem lékové politiky farmaceutické firmy (výrobci léků), jejichž zájem lze shrnout do jedné věty - prodat na daném území co nejvíce léků za co nejvyšší cenu. To není nic nemravného, to jsou zákony trhu a nebude-li tak postupovat jedna firma, udělá to jiná.

V poslední době se znovu rozhořel konflikt mezi Slováky a Maďary. Poslední kapkou byla přítomnost pana Sloty ve vládě sociální demokracie. Premiér Fico neměl jinou volbu a pokud chtěl vládnout, musel Slotovu stranu přibrat do vlády. Po létech vlády pravice toho lidé už měli dost a chtěli změnu. Ale stejně jako u nás i na Slovensku pravice má stále velké zázemí. Pravicoví novináři spustili křik a začali útočit na vládu. Záminkou jim byla jen přítomnost Sloty a nikoho nezajímala praktická politika. Politika slovenské vlády premiéra Fica nacionalistická není a nikdo nemůže obviňovat sociální demokraty z národnostní nesnášenlivosti. Spíše naopak. Pan Slota si neviděl v minulosti do pusy, ale to není důležité. Dnes. Maďarské strany ale opět spustily pokřik.

K tomu, abychom pochopili celý problém, musíme do hluboké minulosti. Po tisíc let spravovali Maďaři území Slovenska - území, které bylo kolébkou Slovanů. Bylo to území Velké Moravy.

Opět se nám blíží volby, tentokrát komunální a senátní. Agentury pro výzkum veřejného mínění budou média znovu zaplavovat výsledky svých výzkumů, aby nás informovaly o náladách voličů v celé zemi. Nebo, aby nás snad ovlivnily při rozhodování koho volit?! Co to říkám? Podezírat privátní agentury z něčeho tak podlého, to je hloupost a stará stokrát přehraná píseň.

Agentury ale přišly s inovací. Již neuvádějí jen odhad, jak by dopadly volby a kolik procent hlasů by získaly jednotlivé strany, už uvádějí i výsledky, přepočtené na mandáty v Poslanecké sněmovně. Přinášejí tak větší srozumitelnost pro lidi, kteří neumějí počítat. Bohužel o této novince musím říct, že je z metodologického hlediska naprosto špatná a velmi zavádějící. Kdybych chtěl být ještě přísnější, řeknu přímo, že je lživá. Ptáte se proč?

Reflexe reality, včetně politické, se vždy opožďuje za skutečností. Politická realita se proměňuje nejen vývojem vlastního politického systému, ale také vývojem ostatních společenských subsystémů. Čím vyšší dynamika jejich vývoje, tím vyšší pravděpodobnost diskrepance mezi realitou a její reflexí, opožďováním reflexe. To je situace současné společnosti, která se výrazně proměnila, ale my máme obraz společnosti, která vlastně již neexistuje.

Už to zase začíná. Další školní rok je tu -- a s ním spousty starostí, vydání... a také úvah, plánů a rozhodování:

• "Je dobré dávat dítě do mateřské školy? Bude tam pro něj místo?"
• "Má vůbec nějaký význam vyučit se řemeslu?"
• "Mají ti nadanější chodit do jiné školy než ostatní?"
• "Je (víceleté) gymnázium tou nejlepší školou pro mé dítě? A je dost gymnázií?"
• "Mají ty předměty, co se učí na školách, smysl -- bude to těm dětem k něčemu, nebo je to jen spousta nesmyslů?"

Ve volbách do švédského Říšského sněmu , které se uskutečnily v neděli 17. září 2006, překvapivě zvítězila středopravá koalice vedená Frederikem Reinfeldtem se ziskem 48 % hlasů. Vůbec poprvé v moderních dějinách tak bude ve Švédsku vládnout pravice, aniž by se přitom jednalo o reakci na probíhající hospodářskou krizi, jako tomu bylo v roce 1976 a 1991. Až na tyto výjimky zemi vládla sociální demokracie nepřetržitě 65 let .

Vztahy mezi Maďarskem a Slovenskem jsou v poslední době napjaté, nacionalisté na obou stranách využívají situace ke svému zviditelnění, aniž by na okamžik opustili hnojiště dějin, rozum a odvahu postrádají i postoje mnoha politiků na obou stranách, kteří nacionalismus nemají ve stranickém programu. Ne všechny maďarsko -- slovenské vztahy ale procházejí krizí. Korespondence mezi biskupskými konferencemi obou zemí, kterou poslal redakci BL čtenář František Muška z Brna, je, i přes svůj krajně náboženský sloh, naladěna zcela opačně. | Bob Kartous

V devadesátých letech koncertovala Madona v posteli, její příští turné se bude odehrávat v kostele. A ne v ledajakém. Série koncertních vystoupení bude neočekávaně následovat ihned po ukončení veleúspěšného pódiového projektu Confession Tour. Ještě překvapivější je ale důvod, proč se tato zasloužilá umělkyně vydá na cestu kolem světa hned dvakrát po sobě. Velmi otevřeně se totiž mluví o tom, že Madonu a její spolupracovníky přivedla na tuto myšlenku jedna majetková změna v jedné malé a z hlediska velikosti trhu nepříliš zajímavé zemi uprostřed Evropy.

Byly věci, o kterých lidé dlouho nemohli říci, že o nich opravdu vědí, ale všichni věřili, že jsou nějak a ne jinak. Lidská schopnost a vědecká práce pomáhaly lidem v postupném částečném porozumění, ale zbyly věci, o nichž toho -- o některých možná jen zatím, o jiných asi navždy -- lidé najisto nebudou nic přesně vědět, ale v něž budou - každý po svém - věřit. Jednou z těch záhadných věcií je boží existence a to, co se z té existence vyvozuje.

Dnešní papež Ratzinger poukazuje na to, že víra je součástí základních lidských rozhodnutí, je odpovědí na otázky, na něž si každý musí dát bez úplné jistoty svou odpověď.

Někdy v 80. letech přetiskl jakýsi obrázkový časopis v Československu škodolibě inzerát několika západoněmeckých občanů z tamních novin, kteří měli za humny leteckou základnu Bundeswehru, a tak nad svými hlavami neustále slyšeli jekot turbín a svist křídel. Když jejich trpělivost přetekla, napsali přibližně, že k zajištění klidu zakoupí protiletadlové rakety jakéhokoliv typu. Přetištění inzerátu mělo dokumentovat, jak lidé v SRN trpí militarizací své země. Především ale jaksi mimo původní záměr ukázalo, že v Německu se dá zveřejnit něco, o čemž se v tehdejším Československu nedá ani ceknout, a také, že zatímco nad přelety strojů NATO nízko nad střechami domů bychom se měli pohoršovat, na burácení nadzvukových duralových mašin u nás doma nemůže být přece nic špatného.

Volby do berlínské poslanecké sněmovny a zemského sněmu Předního Pomořanska- Meklenburska, přestože jde o jedny z nejmenších německých zemí, soustředily na sebe mimořádně velkou pozornost. Jak v Meklenbursku, které má necelých 1,5 miliónu voličů, tak v Berlíně s necelým dva a půlmiliónem se nejsilnější formací stali nevoliči, když 40 procent se jich nedostavilo k volebním urnám. Pouhé necelé dvě třetiny voličů tak rozhodovaly nejen o dalším pětiletém osudu své domoviny, ale zasáhly i do celoněmecké politiky.

Reálné nebezpečí tzv. soudcovského státu, přesněji stavu, kdy moc soudní nahrazuje moc zákonodárnou, je obecným problémem moderní demokracie. Řízení státu se stává stále složitější a demokraticky sice zvolené, ale cíly politických stran determinované zákonodárné sbory nejsou vždy schopny reagovat obecně akceptovaným způsobem, zejména za situace, kdy i ve společnosti existují zásadně odlišné představy (v České republice v roce 2006) o směru společenského směřování. Za této situace vzrůstá sice mylná, za to pevně sdílená představa o autoritě nezávislých, např. soudních orgánů, schopných vyslovit, na rozdíl od politiků, vždy ten jedině správný názor.

Nezávislost soudců nebo soudcovský korporativismus? TÉMA BL

Plane-li v muslimských zemích --- jako blesk z čistého nebe --- nenávistný oheň z očí lidí ve srocujících se tam davech, "něco" zřejmě "někde" nevyšlo, jak původně mělo. Může být otázka, zda motivem živelné a nepřehlédnutelné masové nelibosti bylo něco čistě náboženského nebo sociálně-kulturního, ne-li dokonce především politika. Je otázka, zda třeba někdo (a kdo?) rafinovaně nenamaloval známého "čerta na zeď". Je otázka, zda nás může vnitřně upokojit (jinde než mezi muslimy), že existuje svoboda projevu a že by se neměly vytrhávat citáty z kontextu. Zvláště ne v projevech, původně určených snad jen pro akademickou půdu.

18. března 2003 je datum, které změnilo podobu moderních válek. V ten den poslala americká armáda systém ZEUS-HLONS, pohyblivé víceúčelové kolové vozidlo Humvee ozbrojené 10kW laserem s efektivním dosahem 300m a naváděcí elektronikou, do bojového prostoru Afghánistánu na podporu operace Trvalá svoboda. Poprvé se na bojišti objevila mobilní paprsková zbraň.

Laserovou zbraň, ovšem daleko výkonnější, určenou proti raketám krátkého doletu a křižujícím střelám, instaluje v tuto chvíli Izrael jako obranu proti Hizballáhu. Program THEL ukázal doposud mnohem více slibných výsledků a mnohem rychleji, než mnoho jiných, velmi ctižádostivých dlouhodobých programů protiraketové obrany, které jsou financovány Pentagonem a ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem v rámci Star Wars. Za cenu 1000 dolarů za výstřel je schopen zneškodnit jakýkoliv objekt na obloze do vzdálenosti 5 - 20 kilometrů. Budoucností bezpečné protiraketové obrany, nezneužitelné pro rozpoutání třetí světové války, jsou nyní decentralizované obranné systémy THEL a MTHEL, ovládané autoritami jednotlivých států NATO na základě společně sdílených dat výstražného systému .

Libanonští vesničané musejí riskovat smrt na polích, na nichž je v současnosti více než jeden milion izraelských tříštivých bomb -- anebo budou nuceni nechat úrodu shnít.

Válka v Libanonu neskončila, píše na titulní straně britský list Independent. Každý den usmrcují některé z celého milionu drobných tříštivých bomb, které izraelské dělostřelectvo vypálilo do Libanonu během posledních tří dnů letošního konfliktu, v jižnim Libanonu čtyři osoby a zraňují mnoho dalších.

Lidi, které z Ameriky do Iráku vysílala americká vláda, schvaloval úřad Jima O'Beirneyho v Pentagonu, píše Washington Post. O'Beirne byl sám jmenován do své funkce z politických, nikoliv odborných důvodů. Jeho úkolem bylo hodnotit žadatele, kteří se chtěli účastnit rekonstrukce Iráku. Nemuseli to být odborníci - pro O'Beirneho bylo nejdůležitější, že to byli loajální stoupenci George Bushe.

Hledáte zkorumpované novináře? Není problém. Psát na tematickou objednávku, nechat si přispívat lobbistickou organizací na napsání článku, který píšete pro vlastní redakci, a jednu práci tak prodat vícekrát - to je v kruzích pražských "seriózních deníků" nejspíše normální.

Alespoň pro některé redaktory Lidových novin. Smůla je, že ona lobbistická organizace se pak na webu jiné lobbistické organizace chlubí, že jinak "seriózní" článek v "seriózním" deníku vyšel s její finanční podporou... Prostě - účelová mediální kampaň lobbistické skupiny, tvořená "nezávislými" a "seriózními" články v "nezávislých" a "seriózních" médiích.

Neetické praktiky, za které nedávno vyhodili z redakce španělské verze deníku Miami Herald tři redaktory, jsou v Praze běžné. Tam novináři deníku El Nuevo Herald přispívali do propagandistického Rádia Martí - španělsky hovořící obdoby propagandistické vysílačky Rádia Svobodná Evropa, finacované z peněz vlády USA.

Castro má pravdu: nejméně deset novinářů psalo za vládní peníze protikubánskou propagandu ZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V srpnu přispělo celkem 124 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 761.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 8. 2006 částku 370 357.38 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,459.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.