Topolánkova vláda: fraška na náš účet

11. 9. 2006 / Boris Cvek

Je to pro mne neuvěřitelné, ale je to pravda: Vlastimil Tlustý se stal ministrem financí a Ivan Langer ministrem vnitra. Máme novou vládu, zcela zbytečnou, neboť přece nemá šanci získat nějakým čestným způsobem důvěru ve Sněmovně. Celý měsíc má uplynout, než divná vláda Mirka Topolánka najde odvahu ujistit se o pravdě a odejít.

Ptám se sám sebe se údivem: oč jim jde?

Topolánek říká, že chce předčasné volby. Ano, to je slovo statečného a férového politika, jenž chce dát občanům šanci vyjádřit se k politické krizi, která se tu tři měsíce vleče a jejíhož konce nevidět. Jenže kdyby šéf ODS byl opravdu čestný a statečný, požádá o důvěru ve Sněmovně hned a dá průchod ústavní proceduře (čili dalším dvěma prezidentským pověřením k sestavení vlády), která díky neochotě ČSSD dohodnout se na co nejbližším termínu předčasných voleb může tuto zemi jedině dovést k cíli, který má být (dnes již zcela nevěrohodně) také hlavním cílem Topolánkovy vlády. Místo toho se zdá, že ODS po osmi letech strávených v opozici touží pouze po tom, "šlehnout si" jednu pořádnou dávku mocenské arogance. ODS ani nechce svou vládou udělat vstřícné gesto vůči mnoha nerozhodnutým, středovým voličům, kteří by i raději volili ODS než paroubkovskou ČSSD, pro něž je však problém vracet se s některými postavami do džungle devadesátých let a mít ve funkcích ministrů opět profláknuté tváře s pochybnou pověstí.

Tak jako mne zklamala ODS, tak mne naprosto neočekávaně, totiž příjemně překvapil Zdeněk Škromach v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny. Vrátil, myslím, ČSSD určitou pluralitu a naději. Je, pokud vím, prvním významným sociálním demokratem, který zpochybnil Jiřím Paroubkem vytvořený jednotný blok ČSSD&KSČM, za nějž Paroubek po volbách hovořil tak samozřejmě, jako by byl jeho předsedou (podobně Angela Merkel mluví za blok CDU-CSU). Škromach (a kdo by to od něj, člověka z levého křídla ČSSD, čekal?) obnovil přirozený a pro politiku demokratické levice standardní antagonismus mezi komunisty a socialisty a vyhlásil, že cílem ČSSD je vytlačit KSČM z politického spektra. Je to důležitá myšlenka, neboť dnešní předseda sociálních demokratů učinil opak: učinil ČSSD nevolitelnou pro levicové i středové antikomunisty, sloučil ji de facto s KSČM a rozdíl mezi nimi (který je historicky daný tím, že "menševická, revizionistická a oportunistická" levice, čili demokratičtí socialisté, přistoupila na otevřenou demokracii a sklízela za to po celé dvacáté století jedovatou a krvavou nenávist komunistických režimů) zmenšil na kosmetickou úroveň.

A znovu si musím říci: chová-li se ODS jako prolhaný hlupák, je-li ČSSD béčko komunistů a jsou-li lidovci po tom, co je málem úspěšně zapíchl Miroslav Kalousek, upoutáni na lůžko i s celou svou konsistencí, spočívající pouze v NE registrovanému partnerství a eutanázii, je tu pro rozumného voliče již jen Strana zelených. A té za celou dobu od voleb nemohu vytknout vůbec nic. Snad by přece jen zasloužila ze všech nejvíc vyhrát ty příští volby.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.9. 2006