Perly Ivana Breziny

11. 9. 2006 / Jindřich Kalous

Především je to vytrhování věcí ze souvislostí, směšování pravd (často banálních a s problémem nesouvisejících) s polopravdami a lží, podsouvání výroků někomu, kdo je nikdy nevyřkl, či falešná interpretace toho, co řečeno a napsáno bylo.

Velice by mě například zajímalo, ve kterém z nesčetných veřejných vystoupení členů a příznivců Hnutí Duha Brezina zjistil, že nás chtějí uvrhnout zpět do 8. století.

Ale to není nic nového - Brezina jen používá už řádně profláknutou metodu, kterou svého času dovedl k dokonalosti jeden pan profesor, momentálně dočasně obývající reprezentační prostory Pražského hradu. Nepřijatelnost této metody spočívá v tom, že do úst se někomu vloží, co nikdy neřekl, a pak se to polemicky vyvrací. Proti takovému postupu pochopitelně neexistuje účinná obrana. Ujišťuji však I. Brezinu, že i jen mírně ostřílení účastníci podobných mediálních potyček už jsou proti jeho působení dávno imunní, takže se namáhá zbytečně.

Dále je to výběrové odkazování na prameny. Štěpán Kotrba dostatečně doložil, že proti ojedinělému odkazu na Björna Lomborga lze postavit nejen často diskutabilní názory některých radikálních environmentalistů (zdaleka ne všech - další obvyklou myšlenkovou skrčkou I. Breziny je onálepkovat nějakou skupinu odsuzujícím hodnocením a pak všechny její členy hodit do jednoho pytle), ale i doklady toho, že vážnost situace už dochází americké administrativě, armádě či tajným službám.

O Hirschově zprávě jsem v minulosti referoval, včetně odkazu na její plné znění. Jestli Brezina umí aspoň trochu číst anglicky (pod pojmem číst nemyslím znalost písmenek, ale pochopení textu včetně schopnosti přeříkat jeho význam bez záměrné dezinterpretace) a najde v ní něco, co by dokazovalo podvratný vliv ekoteroristů na autory zprávy, veřejně se mu na těchto stránkách omluvím.

Podobně Brezina a jemu podobní nakládají s historickými fakty a zkušenostmi. Ještě týden před krachem newyorské burzy v roce 1929 a následující Velkou krizí hlásné trouby tehdejšího establishmentu nabádaly obyčejné lidi, ať se dál vesele zadlužují.

Nevím, kde Brezina bere jistotu, že jakákoli banální nepravidelnost v rutinním provozu globalizované ekonomiky či politiky nemůže mít skokové globální následky. Jejich katastrofické dopady byly dokázány nejen teoreticky (za mnohé viz aspoň Ulrich Beck: Riziková společnost, ISBN 80-86429-32-6), ale i v praxi nedávnými regionálními krizemi (jihovýchodní Asie 1997, Argentina 2002 a jiné).

Především však lze považovat za historicky prokázané, že žádná pozemská civilizace netrvá věčně a že civilizace za určitých objektivních okolností kolabují zákonitě - některé z nich náhle, během jednoho lidského života. Jediné historické novum v dnešní situaci je, že naše euroamerická civilizace úspěšně válcuje všechny ostatní tak úspěšně, že její kolaps by měl - odlišně od jiných historicky doložených pádů civilizací - nezvratné globální důsledky. Odkazuji zde na knihu Josepha Taintera The Collapse of Complex Societies (ISBN 0-521-38673-X) nebo na 30 tezí jednoho z jeho následovníků Jasona Godeskyho (http://anthropik.com/thirty).

Zajímavá je i esej Kurta Cobba o souvislostech povahy společenských systémů a způsobů získávání energie.

český překlad ZDE

Stejně tak není pochyb o tom, že takové kategorie jako společenský systém nebo vlastnictví jsou historicky podmíněné, a tedy dočasné ve své existenci. Popírání těchto banálních skutečností nahrává - jako už mnohokrát v historii - těm, kdo mají zájem na udržení statu quo. To už se ale dostáváme na půdu politiky. Jak mnohokrát dokázal například Milan Valach (nejnověji ve své knize Češi v neklidné době, ISBN 80-86263-75-4), s politikou si budeme vědět rady, budeme-li s ní zacházet jako s tím, čím je - s hrou zájmů a bojem o jejich uplatnění a prosazení. V tomto smyslu je naprosto legitimní hájit zájmy komunity (nebo i celého lidstva, i když o nich se kvůli mohutné indoktrinaci většiny tzv. normálních lidí médii a politiky argumentuje dost těžko) a zpochybňovat věčnost zastupitelské demokracie či nedotknutelnost soukromého vlastnictví, jestliže to či ono komunitu nebo lidstvo ohrožuje. Brezina neudělal nic jiného než to, co dělá např. G. Bush jr. neustále: Vnáší do argumentace irelevantní morální kategorie a podle nich pak třídí lidi na spojence a protivníky. A protože protivníci jsou strana zla, je nutno je zničit.

Další z povedených výlevů Ivana Breziny chápu jako součást jeho věčného nezvladatelného boje s důsledky existence těch 98,5% genů, které zdědil po svých opičích prapředcích. Být agresivní v davu, přidávat se vždy na stranu většiny, papouškovat názory konvenující silnějším a slabší aspoň virtuálně mlátit klackem lží a pseudoargumentů - na to skutečně není potřeba žádné jiné úsilí než naslouchat hlasu přírody a zákonu džungle. V tlupě lidoopů si však nikdo nehraje na morálku. Jestliže se proto od ní aspoň v něčem chceme odlišovat, mělo by to být především používání kolektivního rozumu k předvídání následků našeho jednání.

Ivan Brezina si v tomto kontextu může být jistý, že až se lidstvo nebo aspoň některé osvícenější komunity dopracují k takovému poznání, určitě ho nikdo nebude obtěžovat se žádostmi o jeho názory a rady.

Vytisknout