Mnoho lidí, vybraných kanceláří O'Beirneho, aby pracovali v prozatímní koaliční správě v Iráku, která řídila zemi od dubna 2003 do červece 2004, nemělo potřebnou kvalifikaci ani zkušenosti. Čtyřiadvacetiletý člověk, který nikdy nepracoval ve finančnictví, byl poslán do Bagdádu, aby tam otevřel burzu. Dcera známého neokonzervativního komentátora a nedávný absolvent evangelikálské univerzity pro děti, vyučované doma, dostali úkol spravovat irácký rozpočet ve výši 13 miliard dolarů, i když vůbec neměli účetnické znalosti.

Rozhodnutí vyslat do Iráku jen ty nejloajálnější stoupence George Bushe namísto těch nejinteligentnějších a nejschopnějších lidí je nyní považováno za nejvážnější chybu amerického úsilí stabilizovat a zrekonstruovat Irák za poslední tři a půl roku. Mnoho vyslaných Američanů se snažilo - v důsledku svých politických názorů - vnutit poválečnému Iráku konzervativní agentu, čímž byly důležitější otázku znovuvýstavby odsunuty stranou a byla proplýtvána dobrá vůle iráckého lidu.

Koaliční správa Iráku měla právo zavádět zákony, tisknout peníze, vybírat daně, zaměstnávat policii a utrácet příjem z irácké ropy. Měla v Bagdádu více než 1500 zaměstnanců, podřízených vicekrálovi L. Paulu Bremerovi. Nikdy nezveřejnila úplný seznam všech svých pracovníků.

Z rozhovorů, uskutečněných s desítkami zaměstnanců bývalé koaliční správy v Iráku vyplývá, že šlo o organizaci, jíž dominovali - a nakonec ji ochromili - ideologové z americké vlády.

"My jsme prostě nevybrali pro tuto práci správné lidi," svědčí Frederick Smith, bývalý šéf washingtonské kaceláře koaliční prozatímní správy v Iráku. "Poslali jsme tam lidi podle jejich politického přesvědčení."

Koaliční správa pro Irák dostala 18 miliard dolarů a začala působit v relativně klidném prostředí, těsně po americké invazi. Byla nejlepší nadějí americké vlédy, že vytvoří v Iráku pořádek, rozjede projekty pro znovuvybudování země a vytvoří schopnou vládu. To všechno by omezilo povstání a oslabilo pravděpodobnost občanské války. Mnoho základních věcí, s nimiž dodnes Američané v Iráku zápolí - výcvik policie a armády, obnovení dodávky elektrického proudu - se mohlo efektivně provést už v roce 2003.

Jenže američtí zaměstnanci koaliční správy se zajímali o jiné věci. Namísto rekonstrukce země zaváděli rovnou daň, privatizovali státní majetek a snažili se proměnit Irák v svého druhu Spojené státy. Většina z nich vůbec nevycházela z bagdádské Zelené zóny, kde bydleli v luxusních vilách s dobře zásobenými bary a obrovskými bazény.

Když Bremer v červnu 2004 z Iráku odešel, země byla v nebezpečném stavu.