20. 9. 2006
Koupíme rakety země vzduchNěkdy v 80. letech přetiskl jakýsi obrázkový časopis v Československu škodolibě inzerát několika západoněmeckých občanů z tamních novin, kteří měli za humny leteckou základnu Bundeswehru, a tak nad svými hlavami neustále slyšeli jekot turbín a svist křídel. Když jejich trpělivost přetekla, napsali přibližně, že k zajištění klidu zakoupí protiletadlové rakety jakéhokoliv typu. Přetištění inzerátu mělo dokumentovat, jak lidé v SRN trpí militarizací své země. Především ale jaksi mimo původní záměr ukázalo, že v Německu se dá zveřejnit něco, o čemž se v tehdejším Československu nedá ani ceknout, a také, že zatímco nad přelety strojů NATO nízko nad střechami domů bychom se měli pohoršovat, na burácení nadzvukových duralových mašin u nás doma nemůže být přece nic špatného. |
Terén Českomoravské vrchoviny byl nejspíš shora pro oči stíhačů i specialistů na pozemní cíle lákavě strakatý, takže hřmění se zde ozývalo často, i když po žádné bouřce nebylo ani vidu ani slechu. Proti exhibicím nejrůznějších migů a suchojů ale žádné veřejné reptání, ani v té nejzastrčenější rubrice okresního plátku Vysočina, samozřejmě nezaznívalo. Vítr let devadesátých přivál změny: migy a suchoje létaly dál, rez, uvolněné staré nýty a omezování armádních výdajů pak způsobovalo, že některé z nich nad Vysočinou nevybraly zatáčku a při pádu pohřbily i pilota nebo z nich něco odpadlo. Uvolněné poměry však umožňovaly veřejnou kritiku, nejen v novinách, ale i v parlamentu a vraky dolétaly. Pěkné počasí však ocelové dravce nad Vysočinu láká dál. Ti úplně nejmodernější nemají tupý, jakoby useknutý předek sovětských vysloužilců, ale nos pořádně do špičky, za nosem malá křídla a pak teprve ta velká, jak to u švédských gripenů bývá. Přeměna české armády z velkého korpusu vybaveného tunami oceli sovětské výroby na malé těleso vycvičených profesionálů se promítla i do podoby letectva, jehož hlavní sílu tvoří jen hrstka pronajatých, ultramoderních, elektronikou přecpaných gripenů. Zatímco za první republiky Československo konstruovalo svoje zbraně a vyváželo, kam se dalo, a zatímco předlistopadová éra znamenala slaďování materiálu se sovětskou armádou a pokračující vývoz, dnes preferuje armáda nákup či pronájem ze zahraničí. V případě gripenů to má výhodu -- na rozdíl od předešlých exemplářů fungují a zatím nepadají. Když si ovšem člověk vyšlápne po Vysočině, má dojem, že tichý let větroňů, vrčení malých sportovních letadélek nízko nad stromy nebo naopak bílé čáry v desetikilometrové výšce neslyšně plujících boeingů jaksi esteticky podzimní přírodu dokreslují a nepůsobí zde rušivě. V případě už zase řvoucích ocelových šípů, byť vypadají elegantněji, však přemýšlí spíš o zprávě, že ve Švýcarsku prý vojenští piloti absolvují výcvik s ohledem na zvěř v Alpách raději v pouštích USA a také o dávné zprávě, jak si západoněmečtí občané sháněli rakety země vzduch. |