Linka Washington -- Bagdád -- Kábul

20. 9. 2006 / Daniel Veselý

Přinejmenším 3438 Iráčanů zemřelo násilnou smrtí během července tohoto roku (přibližný počet zemřelých platí také pro červen a srpen). Jde tedy o číslo o málo vyšší než 2973 -- tolik lidí zaplatilo svými životy za 11. září 2001, oficiální doktrínou považované za zásadní změnu v dějinách lidského pokolení. Na počátku září letošního roku se počet amerických vojáků zabitých v Iráku od invaze v roce 2003 na krátkou chvíli zastavil na čísle 2974, aby se o den později znovu navýšil.

Podle britského listu The Independent vyústila Bushova válka proti teroru, co do počtu obětí, minimálně v dvacetinásobný a maximálně šedesátinásobný ekvivalent "11.9." Přímo bylo zabito 62 000 lidí, ilegální agrese vyhnala čtyři a půl miliónu obyvatel z domovů a náklady na válku přišly Spojené státy na víc peněz než je potřeba k oddlužení nejchudších zemí světa. Odhaduje se, že na následky zranění a vinou útrap způsobených americkou invazí do Iráku zemřelo již 180 000 lidí.

V roce 2003 činil celkový počet amerických vojáků nasazených v Iráku 150 000. Navzdory ujišťování ze strany amerického vojenského velení, že se tento počet bude rapidně snižovat, nyní je v Iráku přítomno stále 145 000 vojáků. Nedávno americký Senát schválil dalších 63 miliard dolarů pro vojenské akce v Iráku a Afghánistánu, ale to je jen další kapka v nenasytném moři utrpení. Celá militaristická avantýra stála již americké daňové poplatníky 469 miliard dolarů, přibližně tolik, kolik činí roční rozpočet Pentagonu a zároveň padesátiprocentní podíl výdajů na válečný průmysl ve světě.

Zatímco Američané plánují, že na památku "11.9." postaví čtyři obří věže a obrovský, extrémně drahý památník v manhattanském "Nulovém podlaží", obyvatelstvo Bagdádu přemýšlí praktičtěji. Potřebují investovat nemalé peníze do výstavy dvou mamutích márnic vybavených chladicím zařízením, neboť v Bagdádu visí ve vzduchu nerudovské dilema kam s ním, přesněji, kam s mrtvými těly. Kapacita jedné márnice dovoluje uchovat 250 těl denně, na celý měsíc se počítá s tím, že v márnici může být uloženo až 7 500 těl.

Podle studie vypracované Pentagonem stoupl počet mrtvých iráckých civilistů i povstalců kvůli násilí mezi sunnity, šíity, okupačními vojsky, proamerickými iráckými jednotkami, eskadrami smrti a ostatními o 51% za posledních pár měsíců. Suma sumárum, počet usmrcených během posledních dvou let konfliktu se navýšil čtyřikrát.

Ve stejné zprávě je zmíněno, že útoků na okupační vojska a irácké státní milice je v současnosti 800 za jeden měsíc, v podstatě se toto číslo od počátku roku 2004 zdvojnásobilo. V provincii Anbar, v srdci sunnitského odporu, čelí okupační vojska až třiceti útokům za den.

Spolu s občanskou válkou, etnickými čistkami, sílícím odporem a zoufalou bezpečnostní situaci jde ruku v ruce astronomicky vysoká inflace, která tento rok činí 70% oproti minulému roku, kdy činila 32%. Stagnují výplaty pracovníků státní správy i obyčejných občanů (tedy těch, kterým jsou vypláceny), bankovní systém v podstatě zkolaboval, ceny benzínu a elektřiny se během tohoto roku zvedly až o 270%, zemi ovládla masivní korupce, obyvatelstvo nedostává potřebné množství pitné vody, trpí vysokou nezaměstnaností, která se zvýšila z 15% na 50 až 60%, lidé hromadně postrádají životně důležitou komoditu -- plyn na vaření. Země, která má třetí největší ropné zásoby na světě, je donucena investovat 800 miliónů dolarů, aby importovala zpracované ropné produkty ze sousedních států. Samotné jablko sváru -- ropný průmysl -- je v troskách (tři hlavní ropné rafinérie nyní špatně fungují a produkují pouze poloviční množství ropy oproti předinvaznímu období).

Zpráva, kterou poskytl Pentagon Kongresu, uvádí, že 26 % iráckých dětí trpí chronickou podvýživou. Pokud tyto děti přežijí, budou nemocemi poznamenány na celý život.

Zpráva OSN o situaci v Iráku za minulý rok hovoří, že 84% vyššího vzdělávacího systému bylo zničeno a vykradeno. Kolem miliónu lidí uteklo ze země, do Jordánska, Sýrie, Egypta a dalších zemí. Irácké zdravotnictví, kdysi na vysoké úrovni v porovnání s ostatními státy třetího světa, je v hrozném stavu, chybí základní léky a další lékařské vybavení. Zemi postihla epidemie tyfu a tuberkulózy. Rozsáhlá síť zdravotních středisek byla vážně poničena americkým bombardováním. Tisíce Iráčanů jsou nadobro zmrzačeny v důsledku "spojeneckého" bombardování, použití zakázaných střel s ochuzeným uranem, bílého fosforu a napalmu. Značná část půdy je zamořena vysokou radiací, protože tyto zbraně obsahují vysoké procento radioaktivních látek. Na jihu země, ale i jinde, se rodí velké množství znetvořených dětí a řada obyvatel trpí onkologickými onemocněními, především leukémií.

Právní systém státu byl před invazí i přes tvrdou diktaturu Saddáma Husajna poměrně lepší, než je tomu v nynější době, kdy se země řítí do spirály bezpráví. Ženy a děti jsou opět na pranýři útlaku, mluvíme-li o dodržování lidských práv. Ilegální agrese a hrůzostrašné aspekty, které ji provázely a stále provází, zasely v obyvatelích odůvodněnou bezmocnost a nenávist vůči okupantům, a přispěly tak k růstu radikálního fundamentalismu a islámskému extremismu.

Okupanti se, jak víme, dopustili vážných válečných zločinů, ačkoliv samotná invaze v roce 2003 byla uskutečněna v rozporu s mezinárodním právem a světovým míněním, a je tudíž sama válečným zločinem, jak je kodifikováno Ženevskými konvencemi. Ty však byly smeteny ze stolu a v lepším případě byly glosovány jako "politováníhodné omyly a chyby". Blokáda a útok na město Fallúdža, kde se údajně schovávali povstalci, zavinily smrt tisíců civilistů včetně dětí, žen a starých lidí. Totální destrukci se nevyhnula města Samaří a Ramádí. V malém městečku Haditha bylo Američany stylem popravní čety zabito dvacet čtyři civilistů včetně jednoho nemluvněte, aniž by byl pro tento zločin jediný důvod.

Afghánistán jako první oběť kruciáty vedené ve jménu "dobra" byl před pěti lety podroben masivní vzdušné kampani, jež byla provedena přes protesty předních vojenských specialistů a odborníků z OSN. Ti varovali, že milióny Afghánců jsou vystaveny reálné hrozbě extrémního hladovění, poté, co USA zablokovaly přísun nejnutnější humanitární pomoci. Během dvou týdnů bombardování se počet ohrožených obyvatel zvýšil z pěti miliónů na sedm a půl miliónu. Z celého světa i ze samotného Afghánistánu, především od antitalibanských organizací, proudilo nesčetné množství žádostí, aby proamerická koalice útoky zastavila.

Naštěstí se apokalyptické předpovědi nesplnily, přestože při náletech zemřelo nejméně 3600 lidí a vlna bombardování vyhnala z domovů mnoho dalších, zničila úrodu a ztížila humanitárním pracovníkům, aby efektivně vykonávali záchranné akce.

Nyní, pět let po skončení bojů, je situace v Afghánistánu přímo katastrofální. Ve zprávě o současné politické a ekonomické situaci v Afghánistánu, již vydal tzv. Senlis Council -- mezinárodní rada, která má své filiálky v Kábulu, Londýně, Paříži a Bruselu a již léta monitoruje situaci v Afghánistánu -- je uvedeno, že počet hladovějících a chudých lidí na jihu země neuspokojivě roste. V provinciích Helmand a Kandahár existuje deset až patnáct uprchlických táborů, a v každém z nich žije v příšerných podmínkách kolem deseti tisíc lidí. Podle zprávy může za současnou kritickou situaci americká koalice svou vojenskou a protidrogovou kampaní. V průběhu několika let byla zničena rozsáhlá maková pole, jež byla jediným zdrojem obživy místních farmářů. Tisíce lidí byly díky plošnému bombardování nuceny opustit své domovy a žít prakticky na útěku. Tato bezvýchodná situace vehnala bezpočet nešťastníků do náruče Talibanu, jenž kontroluje prakticky polovinu jižního Afghánistánu. Taliban v rámci svých bojových operací poskytuje těmto lidem sociální služby a ochranu, což představuje ironický paradox, který nutí k hlubšímu zamyšlení.

Podle zpráv některých humanitárních organizací se Afghánistán nalézá v horším stavu než za sovětské okupace v osmdesátých letech minulého století. Narůstá moc místních kmenových vůdců, obchod s opiem během posledních let prudce vzrostl a v současnosti představuje 92% světové produkce. Firmy, které mají za úkol rekonstruovat zničenou zemi, provádějí nekvalitní práci; civilní infrastruktura je kvůli vlčímu právnímu systému a nenasytnosti koncernů v politováníhodném stavu. Zemědělství zde téměř neexistuje; zoufalství a beznaděj obyčejných lidí každým dnem vzrůstá.

Emmanuel Reinert, výkonný ředitel The Senlis Council, uvedl, že během roku dojde v Afghánistánu k situaci, kdy legitimita kábulské vlády bude oslabena natolik, že ztratí schopnost udržet zemi pohromadě.

Obětí teroristických činů v New Yorku, Madridu, Beslanu, Londýně a na Bali hluboce a upřímně litujeme a tyto zločiny kategoricky odsuzujeme, zčásti díky masivní mediální masáži, avšak desítky, ba stovky tisíc bezejmenných obětí Bushovy "války proti terorismu" nadále zůstávají ve stínu těch prvních a stávají se mementem naší ignorance a zapomnění.

 

 

Vytisknout