Skutečnost, že strana neslučitelná s demokratickým režimem nebyla již před šestnácti lety, ani v průběhu těchto šestnácti let, zakázána a rozpuštěna, je, v souvislosti s rétorikou a nynějšími postoji pravicových stran velice na pováženou. Permanentní antikomunistické kampaně, vrcholící vždy kampaněmi předvolebními, se jaksi míjí účinkem. KSČM, vzdor těmto kampaním, stereotypně drží třetí místo s dostatečným počtem hlasů k účasti v demokraticky zvoleném parlamentu. Výsostně demokratická pravice, včetně zelených, volí totální blokaci povolební situace související s tvrdošíjně zarputilým odmítáním jakkoli jednat s nedemokratickou, demokraticky zvolenou stranou. Věru, ryzí ukázka obdivuhodného respektu k demokracii jako takové.

Umím pochopit nesmiřitelný antikomunistický postoj řady ližprdelků totalitního režimu, chodících kdysi manifestačně volit, mávat na První máje a tak dále, kteří si dnes hojí své mindráky zásadovými, velice nebojácnými a nesmiřitelnými antikomunistickými postoji a projevy. Domnívám se ale, že tolik moc jich není, jak by bylo možné odvozovat z tolik zásadových antikomunistických postojů pravicových politiků a nově zeleného Bursíka.

Povolební vývoj s počiny ryzích demokratických stran a jejich představitelů rozhodně nepostrádají svůj půvab. KDU-ČSL, straně úzce spolupracující s totalitní KSČ, nevadily ani za mák předchozí průšvihové problémy předsedy Kalouska. Problém vadných padáků, problém se získáním bytu a podobně. A vida. Jeden z mála pozitivních kroků směřujících k vybřednutí z doposud zablokované situace stačil k jeho vynucenému odstoupení z funkce předsedy. Pravda, byly tady jeho předchozí razantní a silácké výroky.

Vůbec nejzářivější je ovšem počínání Topolánka, podepřené postpubertální zamilovaností neberoucí ohled naprosto na nic a na nikoho. Jeho počínání připomíná stresovaného psa nesmyslně se točícího kolem dokola za svým ocasem. Jeho strana pak svého vůdce nejen podporuje ale i vehementně napodobuje. Topolánek navzdory nesčetným nekompromisním vyjádřením se pod tlakem smířlivě obrací na KSČM. Vzápětí, po reakci KDU-ČSL na Kalouskovo počínání, zmatečně vyhlašuje cosi v tom duchu, že chce zabránit nástupu komunistů k moci. Tak to je tedy síla. Plivat na druhého, pomlouvat jej a zároveň chtít od něj podporu, to může jen někdo jako tupolánek. Fáze zmatečné náznakové prosby o komunistické hlasy nakonec ústí do sestavení - dle jeho slov - antikomunistické vlády. No není to k popukání? Skutečně se již těším na tu jeho antikomunistickou sestavu, pro kterou bude s choromyslnou samozřejmostí požadovat vyjádření důvěry.

ODS v čele s Topolánkem vytváří trojkoaliční projekt. Zruší jej a přejde k projektu menšinové vlády. Světe div se, nepočítá přitom s podporou KDU-ČSL a netají to. Za kratičko po té opětovně o této podpoře chce vyjednávat. Ba co více, opětovně připouští i účast zelených a KDU-ČSL na menšinovém kabinetu. Tedy znovu trojkoalice. Zároveň je ODS ochotna přizvat k jednání ČSSD - ale jen bez předsedy Paroubka. Svatá prostoto. A aby toho nebylo dost, mele kolem dokola cosi o kabinetu, který povede zemi k předčasným volbám. K volbám, které s výjimkou ODS a Bursíka žádná jiná parlamentní strana doopravdy nechce.

Na okraj závěrem - bouře ve sklenici vody - údajný zákaz zvedání telefonů činovníkům ODS. Za výše popisovaných okolností snad nijakého zákazu netřeba. O čem by za takových okolností asi tak mohlo být hovořeno? A kdo mluví za těchto okolností o obstrukcích? No kdo jiný, než přestavitelé strany notoricky proslulé vyhlášením nulové tolerance.

Nemohu si pomoct ale pustit tuhle evidentně nekompetentní partu k moci, to prostě nejde. To by byl neodpustitelný hazard.