Chvála kacířství

11. 9. 2006 / Boris Cvek

Nemám rád konspirační teorie -- ty nejslavnější z nich, šířené antisemity (Protokoly sionských mudrců), Vatikánem (proti zednářům) a také komunisty (proti klerofašistům a imperialistické CIA) vystihují jejich podstatu. Konspirovat může kdokoli a pro nás obyčejné lidi, kteří nikdy nebudeme mít tu možnost vstoupit do zákulisí, je velké pokušení vidět v tajemnu nějaká dost jednoduchá vysvětlení, obracející se proti těm, jimž zrovna nedůvěřujeme. Nicméně může-li se konspirační teorie stát skandální rozbuškou pro výbuch veřejné diskuse, může-li pomoci ku cíli ověřovat naše informace, stát v bdělosti a nikoli v slepé, dogmatické důvěře, vítám ji dosti srdečně. A to platí také o kacířské teorii některých "vědců z USA" o tom, že slavné útoky na New York z jedenáctého září 2001 organizovala CIA.

Můžeme si o těch lidech myslet cokoli (a já si nic dobrého nemyslím). Můžeme mít vůči USA a jejich bushovské politice sebevětší sympatie (a já se řadím mezi umírněné odpůrce, kteří se nestavějí absolutně negativně vůči válce v Iráku či vůči rétorice o "ose zla"). Můžeme být víc než jednoznačně přesvědčeni, že člověk by se neměl rouhat zdravému rozumu a vlastenectví (zde se spíš přidávám na stranu rouhačů). Neměli bychom však jiným brát právo na názor (to je podle mne něco jiného, zvláště v Evropě, než právo na rasismus, nacismus a komunismus jako politicky angažované ideologie, jichž cíle a praktické dosahy známe ze svých dějin), na provokaci, kacířství a kritiku. Věříme-li v pravdivost své věci a je-li pro nás důležitá naše věc právě pro svou pravdivost, musíme ji vydat všanc diskusi, testování -- a potvrdit si či opravit naše mínění. Pravda, chráněná před kacířstvím, je už vlastně lží. Ten, kdo ji chrání a kdo se nespoléhá na její vlastní sílu se ubránit, ten říká, že v ni nevěří. Z pravd se v rukou takových lidí stávají společenské lži, pokrytectví a fanatismus. Ztratíme-li odvahu k pravdě, ztratíme tu největší sílu západní civilizace a klesneme na úroveň těch, kdo ji chtějí zničit.

Bude-li možné i nadále v USA a v Evropě zastávat kacířské vize, jít proti proudu, být zcela nepohodlný mocným, máme stále být na co hrdi a več doufat.

Útok na USA, Afghánistán, Irák
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.9. 2006