Lze odstranit globální oteplování vystřelováním síry do atmosféry?

30. 8. 2006

Kysličník siřičitý se v té výšce proměňuje v miniaturní částice - aerosoly - sulfátu. Tyto částice odrážejí sluneční svit zpět do vesmíru, a tak by neutralizovaly člověkem způsobené globální oteplování.

Krutým paradoxem globálního oteplování je, že se zrychluje v důsledku snižování znečištění atmosféry. Špinavé továrny sice produkují kyselý déšť a nemoce, ale také nás stíní před sluncem, protože naplňují vzduch částicemi špíny. Když toto znečištění začneme odstraňovat, vystavujeme se většímu množství slunečních paprsků.

O tom viz tento děsivý film BBC "Globální stmívání ZDE

Z jednoho modelu vyplývá, že úplné znečištění ovzduší povede k vzrůstu světové teploty o 0,8 stupňů Celsia.

Crutzen počítá, že by bylo nutno vypálit do stratosféry každoročně asi 5 milionů tun síry. To odpovídá přibližně 10 procentům sulfátů, které v současnosti vstupují do atmosféry.

Crutzen uznává, že existují problémy. Částečky síry by trochu ztenčily ozónovou vrstvu. Způsobily by určité vybělení oblohy. A nejnebezpečnější by bylo, že by sloužily jako výmluva pro vlády k ospravedlnění, že není zapotřebí snižovat emise uhlíku - vždyť stačí mít děla a vypalovat do atmosféry síru...

Jeho článek už vyvolal kontroverzi. Někteří vědci poukazují na to, že do roku 2050 by v důsledku síry začaly být oceány příliš kyselé na to, aby v nich mohly vznikat mušle, což by vedlo k likvidaci planktonu, na němž závisí celý mořský ekosystém.

Bylo by nutné vystřelovat síru do ovzduší po stovky let. Projekt by byl nesmírně nákladný, takže je obtížné si představit, že by se vládám podařilo ho udržet při životě přes všechny hospodářské a politické krize, které asi vzniknou.

Je však pozoruhodné, zdůrazňuje Monbiot, že největší nebezpečí Crutzen zcela pominul:

V roce 2002 Journal of Climate publikoval překvapivou teorii: že velká sucha, která zničila region Sahelu v Africe, vyvolalo částečně znečištění sírou v Evropě a v severní Americe.

O tom také film "Globální stmívání ZDE

Naše ekologické exhalace, z Evropy a z Ameriky, byly částečně odpovědné za hladomory, které usmrtily v sedmdesátých a osmdesátýchy letech v Africe statisíce lidí.

Tím, že ekologické znečištění zmenšilo velikost kapek v mracích a způsobilo, že tak začaly odrážet zpět do vesmíru víc světla, snížily částice síry teplotu mořského povrchu na severní polokouli. Důsledkem bylo to, že se intertropická konvergenční zóna posunula na jih. Tato zóna je oblastí blízko rovníku, kde stoupá většina vlhkého vzduchu a kondenzuje se v déšť, Sahel, v němž leží země jako Etiopie, Súdáín, Čad, Niger, Burkina Faso a Senegal, je na severní hranici této zóny. Jak byl dešťový pás stlačen směrem na jih, tyto země začaly trpět suchem. V důsledku zavedení zákonů proti znečišťování ovzduší v USA poklesly v letech 1970 - 1996 emise síry do ovzduší o 39 procent. To pomohlo tomu, aby se severní Atlantik znovu ohřál a v devadesátých letech se deště do Sahelu vrátily.

Od té doby vyšlo několik vědeckých studí, které potvrdily tato zjištění. Dokazují, že 40 procentní pokles deště v Sahelu, které "nemá zřejmě obdoby ve dvacátém století nikde na světě" je vysvětlitelné pouze tehdy, když jsou přirozené variace prohloubeny sulfátovými aerosoly. My jsme ty lidi usmrtili.

Způsobí Crutzenův projekt znovu totéž? Nebo něco podobného? Neznám odpovědi. Jen jsem ohromen, že se na tyto věci nikdo neptá, píše autor.

Netvrdím, že jsou tyto otázky úmyslně přehlíženy. Zdá se, že byly zapomenuty ze známého důvodu - tato katastrofa se udála "jenom" v Africe. Zapomenuli bychom na tuto katastrofu, kdyby bývalo došlo k hladomorům v Evropě? Příběh industrializace je jako Obraz Doriana Graye. Zatímco se těší bohaté národy věčnému mládí, cenu za jejich prostopášnost - otroctví, krádeže, kolonialismus, znečištění sírou, podnebné změny - musí platit jiný kontinent, kde je zapomenutý obraz stále ošklivější.

Jedinou odpovědnou možností jak bojovat proti globálnímu oteplování je snížit množství do ovzduší vypouštěných skleníkových plynů. Aby to byl omožné musíme potlačit politické a hospodářské náklady těchto nutných škrtů. Myslím, že jsem ukázal, jak se to dá udělat - budete to muset posoudit sami, až vyjde moje kniha. Neexistuje žádná zkratka. Pokusy změnit systémy této planety riskujeme vyvolání stejně velké katastrofy, jaké se snažíme zamezit.

Novou knihu George Monbiota: "Heat:How to Stop the Planet Burning (Horko: Jak zabránit této planetě, aby shořela)" vydává nakladatelství Penguin Books letos v září.

Vytisknout