Všichni skuteční demokraté

31. 8. 2006 / Milan Vlk

Je tomu týden, co ODS vyzvala k podpoře své (protikomunistické) vlády všechny skutečné demokraty. Takto inspirativní výzva jistě přiměla k zamyšlení nejen poslance, ale i nás, kdož v pravou chvíli lístek do urny vložíme a pak čtyři roky vše jen zpovzdálí sledujeme.

Tedy jaký je skutečný demokrat? Snad názorově konsistentní, nepřebíhající ze strany na stranu podle toho, jak se to hodí. Snad respektující názory jiných, diskutující věcně a slušně. Že se nám vybavují jména jako Vlastimil Tlustý, který v v červnu 1988 vstoupil do KSČ, aby z ní po Listopadu vystoupil? "... já jsem nikdy komunista nebyl... a od roku 1989 se snažím prokazovat, že jsem odjakživa měl názory pravicové," tvrdil Lidovým novinám. Či Miroslava Němcová, která v polovině června prohlásila, že "chápe" protiparoubkovské demonstrace? Ale kuš!

Pojďme k podstatnému. Skutečný demokrat - tedy skutečný zástupce vlády lidu - je (dovolím si předpokládat) ten, kdo jedná v zájmu lidu a v rozsahu mandátu, který má od lidu.

Proč jen se mi přitom vybavuje jméno Mirek Topolánek, který tuto neděli oznámil národu, že o radaru či raketách USA na území ČR rozhodne pouze (jeho) vláda, nanejvýš (o pobytu cizího vojska) parlament?

Otázka základny - ať s raketami či "jen" radarem - nebyla tématem voleb, nebyla předmětem volebních programů ani ústně deklarovaných stanovisek (lidově řečeno předvolebních slibů). 5.348.976 platně odhlasovavších voličů tedy hlasovalo pro leccos (např. 1.892.475 pro "Modrou šanci"), ale nikdo nehlasoval pro základnu USA na území ČR. Tvrzení některých politiků, že o bezpečnostních otázkách nemusí rozhodovat lid, postrádá jakékoli odůvodnění. Jestliže lid rozhoduje - a díkybohu za to - o hospodářské a sociální politice na každé 4 roky, pak tím spíš má nárok rozhodnout o přítomnosti cizího vojska a jakéhokoli prvku cizího raketového systému na dobu - neurčitou. O čem lid nemohl rozhodnout ve volbách, má nárok rozhodnout zvlášť. To snad uzná každý demokrat.

Lid má nárok na referendum. Ostatně lid sám rozhoduje o svých nárocích - ve skutečné demokracii. A k referendu má nárok na řádné a úplné informace. O smyslu samém, všech výhodách i nevýhodách, rizicích, aspektech. I o tom, že naše členství v EU (o němž rozhodl lid) nás zavazuje vymezovat a provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku - což ČR svým jednáním s USA za zády EU právě porušuje.

Pro dokreslení: referendum žádá i občanská iniciativa NE základnám, která organizuje petici po celé ČR. Alternativní petice KSM žádá zveřejnění informací a odmítnutí základny; podle odhadu organizátorů ji podepsalo již asi 10.000 lidí.

Podle dostupných zpráv jsou pro referendum ČSSD, KSČM, KDU a SZ (v případě raket; v případě "jen" radaru se zatím příliš nevyjádřily). KSČM má i připraven návrh zákona o referendu. Proti referendu je ODS, snad kromě Vlastimila Tlustého, který (rovněž v případě raket) "osobně referendum nevylučuje". Mimochodem, vládní návrh zákona o referendu z března 2005 podpořili poslanci ČSSD, KSČM, většina z KDU i dnešní vehementní odpůrce referenda Cyril Svoboda a přítomní z US kromě Karla Kühnla, který se zdržel. Poslanci ODS byli proti. V prosinci ho zamítl Senát.

Kdo tedy je a kdo není skutečný demokrat?

Neobávám se, že by vláda Mirka Topolánka dostala důvěru. Obávám se, že - ač bez důvěry - zneužije Ústavou daných 30 dní a neexistence lhůty k ukončení činnosti "nedůvěryhodné" vlády, a učiní rozhodnutí, které bude nevratné.

Vím, že nemohu kontrovat silné politické straně. Přesto. Vyzývám všechny skutečné demokraty, aby zabránili nevratným rozhodnutím vlády Mirka Topolánka.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.9. 2006