Paroubek, Kubice I. a Kubice II.

9. 9. 2006 / Štěpán Kotrba

Předseda ČSSD Paroubek zveřejnil na zasedání ÚVV ČSSD 9. 9. 2006 koncept scénáře mediálního prefabrikátu, kterou nazval Kubice II.. Konstrukce ukazuje možné koordinované šíření informací v médiích o Paroubkovi a jeho propojení na provozovatele Matějské poutě z rodiny Kočků.

Doslovný přepis materiálu tzv. Kubiceho zprávy II. ZDE

Paroubek poté na tiskové konferenci přiznal v sérii odpovědí na otázky Britských listů o provázanosti těchto her s úniky informací a dezinformací z policie, že se obával mediálních důsledků v případě, že by ministr vnitra razantně zasáhl proti struktuře policistů z finanční policie, protikorupční policie a Útvaru odhalování organizovaného zločinu, který vedl plukovník Kubice. Právě z jejich útvarů unikaly informace do řady médií včetně televizí po celých složkách.

Televizní "investigativci" například spolupracovali s novináři z bulváru a o řadu informaci se s nimi dělili.

Kšeftařka z vily Putina uprchla ZDE

Alkohol, prostitutky, rvačka! ZDE

Paroubek řekl nakonec, že vláda tak záměrně nebyla důsledná. Právě dokumenty a odposlechy z těchto struktur policie se staly námětem scénáristů, kteří přes média rozehrávali v minulých letech cílené politicko-kriminální diskreditační hry.

Britské listy dohledávaly před časem kořeny těchto úniků a došly až k roku 1996, kdy na základě pokusu diskreditovat tehdejší vládu kvůli jejím ekonomickým operacím, bylo zneužito dezinformací o majetku tehdejšího premiéra. Informace měla svůj zdroj i dezinforamční pozměnění jedné části v české tajné službě. Byla totiž na prodej. Chytila se televize Nova a nechtělo se jí platit. Zůstala jí tedy polopravda... Aféra vyplavala na povrch pod názvem Sarajevo a vedla k pádu vlády Václava Klause. Klíčovými osobami aféry byli tehdy ministři Jan Ruml, Ivan Pilip, Vladimír Mlynář , Jozef Zieleniec, jeho bývalý asitent Kolář a Michal Kuzmiak. V tu dobu už prezident Havel jmenoval na místo ministra Zieleniece, který spektakulárně podal demisi, bývalého poradce ministra zahraničí Dienstbiera Jaroslava Šedivého, současného ministra zahraničí ve vládě ODS. Zieleniecův bývalý asistent, toho času velvyslanec ve Švédsku Petr Kolář oznámil redakci MF Dnes , že Josef Zieleniec, tajemník ODS Libor Novák a Václav Klaus znali podrobnosti původu darů pro ODS. Miroslav Macek slovo "spiknutí" v médiích odmítal a hovořil o "víceméně náhodném souběhu zájmů". Česko se chystalo k několika strategickým investičním krokům v oblasti, které byly v okruhu zájmů vojenské rozvědky. "Protikorupční" služba vedla tehdy vyšetřování kont ODS jako mediální reality show. Do ztracena. Do chvíle, než mluvčí švýcarské policie Folco Galli ztratil trpělivost a oznámil, že přes časté a opakované urgence z Bernu nemají české žádosti patřičné náležitosti, a že na ně proto není možné odpovědět. Spadla klec. Kolář se stal později zaměstnancem kanceláře prezidenta Havla, pak náměstkem ministra zahraničí Cyrila Svobody pro bilaterální vztahy (nahradil ho Tomáš Pojar z Člověka v tísni), dnes je českým velvyslancem ve Spojených státech. Je u svých. Kuzmiak z agentury Hill & Knowlton, později QandA přešel do diplomacie a stal se generálním konzulem v indické Bombaji. O post později přišli zaměstnanci vojenské špionáže - velvyslanec v Kazachstánu Miroslav Andr (přesvědčoval Indii, aby znovu otevřela soutěž na nákup letadel pro Indian Airlines. Informace, že Andra vyslala do Kazachstánu rozvědka, potvrdil předseda bezpečnostního výboru sněmovny Jan Vidím) a bývalý náměstek vojenské rozvědky, pak vojenský přidělenec v Indii Miroslav Kvašňák. Srba dostal osm let natvrdo. Indické karty se zamíchaly jen trochu...

To je jedna část historie. Ta druhá začala vzápětí - o několik pater níže.

Klausův nástupce Miloš Zeman, nespokojený se stavem vyšetřování kont ODS i dalších případů z tehdy nedávné minulosti, způsobil vyšetřování šéfa ekonomické kontrarozvědky (pak SPOK) plukovníka Evžena Šírka. Ten tuto jednotku zakládal, zejména s ohledem na financování obchodu se zbraněmi a vojenským materiálem, a s ohledem na možné ekonomické aktivity cizích špionážních centrál na území Česka a možnou korupci státních úředníků v té souvislosti. Šírek nakonec musel odejít z místa poté, co jej inspekce vyšetřovala za "hack" služebního serveru s tajnou databází přes domácí počítač. Zjevně vykonstruovaná záležitost. Hodnotitelem Šírka byl jeho přímý nadřízený, náměstek policejního prezidenta pro neuniformovanou policii pplk. JUDr. Václav Jakubík. Náměstek, kterého přijímal v roce 1990 Jan Ruml, byl ovšem dlouhou dobu trnem v oku opozičním stranám, především tehdejší čtyřkoalici a ODS. Jeho pozdější prověrka byla pikantní dohrou a typickou ukázkou dlouholeté války tajných služeb a policie: pracovnice NBÚ Jitka Šmídová dala kvůli jeho prověrce v roce 2002 výpověď a hrozilo jí trestní oznámení za ohrožení utajovaných skutečností za její výstup u "investigativních reportérů" v České televizi. Ministerstvo vnitra, různí "novináři" i politici vznášeli různá temná podezření, a ředitel Národního bezpečnostního úřadu Tomáš Kadlec musel odmítat zpochybnění Jakubíkovy bezpečnostní prověrky na stupeň "tajné". Plukovník JUDr. Václav Jakubík je dnes ředitel Okresního ředitelství Policie ČR v Mostě. Hodnocení Šírka schválil jeho nadřízený s personální pravomocí, policejní prezident genmjr. JUDr. Jiří Kolář. Kolář musel po pasivním odporu svých podřízených, rozvalu části své práce jejím sabotováním zevnitř a po podivném útěku Krejčíře z funkce policejního prezidenta odejít a dnes je policejním "velvyslancem" na Slovensku.

Byly a jsou to opravdu všechno jen navzájem nesouvisející náhody?

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.9. 2006