Největší bohatství

20. 9. 2006 / Ladislav Žák

Mne seminář zaujal v kontextu konfliktu ekonomů a ekologů neboli environmentalistů a mého posledního příspěvku, který se jmenoval O dvou hydrách a který shodou okolností vyšel v den, kdy se konal seminář. Psal jsem tam o důležitosti nerovnováhy jako potencionálního zdroje energie a o nedostatku/ skutečném nebo uměle vyvolaném/, který slouží jako spouštěč společenských procesů. Ve svém článku jsem psal o procesech z mého pohledu negativních, ale stejně tak můžeme hovořit o jiné nebo opačné nerovnováze a o umělém nebo skutečném přebytku a výsledkem mohou být naopak z mého pohledu procesy pozitivní. Nebo naopak či napřeskáčku. Pokud odstraním svůj subjektivní pohled a hodnocení, tak mi z toho vychází, že stačí, aby existovala z hlediska konkrétního systému nějaká vnější a vnitřní nerovnováha, které mohou při vhodné vzájemné interakci způsobit onen v pondělních BL zmiňovaný "tok moci, vášní a majetku nebo citově neutrálnější toky hmoty, energie a informací.

Z tohoto pohledu si nemají obě e-party ale vůbec co vyčítat. Ve vytváření skutečného či umělého nedostatku jsou ekonomové a ekologové skutečnými hvězdnými týmy. Nicméně ekonomie je na tom o poznání lépe proto, že se k tomu otevřeně přiznává v některých svých definicích, kde se označuje jako "věda o rozhodovaní za nedostatku". Navíc ekonomové mimo jiné také pilně zkoumají tvorbu statků. Ekologové zůstávají na půli cesty v tom, že vytvořili dojem skutečného nedostatku životního prostředí, ale i pitné vody,vzduchu a bůh ví čeho ještě, ale o jejich reprodukci nebo nahrazování nehovoří a celé řešení mají bohužel postavené na netvůrčích restrikcích a zákazech. A to někdy, s prominutím, poněkud přitroublých. A to už nemluvím o tom, že zatímco ekonomové berou vesměs člověka jako součást přírody, tedy mimo toho roztomilého E.T. zvaného "homo economicus", tak ekologové berou člověka, lidstvo a jeho kulturu jako systém přírodě v zásadě nepřátelský. Je to podle mne hrozná chyba, která strašně škodí i samotným Zeleným, kteří se brání tomu, aby k obraně biodiverzity přibrali i ochranu sociodiversity, jako základu jakékoliv demokracie. A konec konců těžko volit stranu, která se netají tím, že elektorát patří k živočišnému druhu, kterému ze své prapodstaty strana dvakrát nefandí. Navíc Zelení svým strašením z nedostatku životního prostředí pomohli vytvořit takové ekonomická a zejména průmyslová odvětví, které ve svém důsledku ničí životní prostředí tím víc, čím více se ho snaží nahradit. Zkrátka a dobře, obě e-party kulhají tak trochu na jednu nohu a ne a ne se podepřít.

Snad by bylo nejlepší, kdyby obě e-party začaly hledat společnou řeč a přestaly se zbytečně urážet a zesměšňovat. Na straně vytváření nedostatku jsou v zásadě na jedné lodi a pokud se týká reprodukce a výroby nových statků mohou najít společnou řeč. Třeba i z pohledu toho, kolik jaké energie patří k zemskému povrchu, kolik ji patří atmosféře a počasí a kolik jí přichází z kosmu, hlavně ze Slunce. Jsem hluboce přesvědčen, že dnes tvoří ekonomika, společnost i příroda tři neobyčejně silné planetární systémy, které upadají do vzájemné závislosti. Mohou se i navzájem zničit, ale hlavně se navzájem potřebují. Proto je čas k seriozní debatě. Zdá se však, že na tuto debetu není ani jedna ze stran připravena. Uvědomme si, že by o v praxi mělo vypadat tak, že za jedním stolem měl sedět politik, podnikatel a ochránce přírody. Tripartita jak vyšitá. A to nemluvím o konkrétních osobách a jejich obsazení. Každý si dovedeme představit zvláště povedenou trojku...

Nakonec si dovolím tvrdit, že největším bohatstvím je schopnost dělit se a dávat...

Vytisknout