Jak nelze pomluvit extremistu

30. 8. 2006 / Štěpán Kotrba

polemická reakce na článek Ondřeje Šlechty "Kauza Tobiáš -- svoboda slova není pro všechny?"

Ne, svoboda slova opravdu není pro všechny stejná.

Stejně jako není svoboda účasti na rozličných demonstracích pro novináře "ve službě" i "mimo službu"; stejně jako není svoboda slova pro policisty, státní zástupce či soudce k vykřikování vlastních názorů na projednávané případy; stejně jako není svoboda slova pro policisty či vojáky k prosazování politických názorů organizováním se na pracovištích či prosazování odborových požadavků stávkou; stejně jako není svoboda slova pro obecního úředníka k vyjadřování vlastního názoru na rozhodování samosprávného orgánu obce; stejně jako není svoboda slova pro žurnalisty včetně mluvících hlav ke kandidatuře v politice; stejně tak není svoboda slova pro pracovníky PR agentur při zveřejňování jejich názorů v médiích. To vše jsou kolize, které ve většině sice zákon explicitně nezakazuje, zakazují je ale profesní etické normy, zaměstnavatelé či stavovské organizace. Porušení těchto norem je přinejmenším chucpe.

Požadavek na politickou neutralitu obecního úředníka zaměstnaného u obecní policie, stejně jako tentýž požadavek na policistu státního je dán jednou jedinou věcí: policista i strážník jsou ozbrojeni a pro občana symbolizují zákon. Ten musí reprezentovat i vyžadovat. Oni jsou obec, oni jsou stát. Oni jsou zákon. Jak chtít zdravý úsudek při zásazích proti extremistům po policistovi, který otevřeně sympatizuje s extrémními organizacemi, připadá si jako Hitler či zpochybňuje vraždění židů v koncentračních táborech za 2. světové války?

Zákon č. 553/1991 Sb. o obecní policii praví v § 1, že

obecní policie je orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou. Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce.

Hned následující paragraf definuje policistům jejich vztah k prosazování obecně závazných právních předpisů.

§ 2 Obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo jiného zákona zejména:
  • přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku,
  • dohlíží nad dodržováním pravidel občanského soužití,
  • přispívá v rozsahu stanoveném tímto nebo jiným zákonem k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,
  • odhaluje přestupky a jiné správní delikty,
  • upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů

V § 4b pak zákonodárce stanovil, že

Spolehlivým není občan, kterému byla v posledních 5 letech uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt, jestliže jeho jednání, kterým spáchal přestupek nebo jiný správní delikt, je v rozporu s posláním strážníka podle tohoto zákona.

Jak může strážník upozorňovat fyzickou osobu na porušování obecně závazných právních předpisů a vynucovat i násilím jejich dodržení, jestliže on sám má jiný názor, než zákonodárce a soudy, na to, co JE porušením zákona či vyhlášky nebo ne? Propagace nacismu i hrozba terorem, stejně jako služba v cizí armádě, či zpochybňování či popírání genocidia trestnými činy dle zák. č. 140/1961 Sb. jsou. A tam svoboda slova končí. I oné verbální podpory, i když ultraliberální politická stanoviska zpochybňují a odsuzují verbálníá trestnost. Zákon ale platí pro všechny. I pro strážníka Tobiáše. Zvěrstva nacistů, vedených Adolfem Hitlerem, jsou nezpochybnitelným faktem, i po půlstoletí stigmatizující nejen jednotlice a jejich potomky, ale celé národy. A kvůli tomu přišel jeden strážmistr o místo.

Přesně tato různost hodnot strážníka a jeho zaměstnavatele vylučuje, aby u policie státní i obecní sloužili fanatici, extremisté, cvoci všeho druhu a osoby nespolehlivé či nedůvěryhodné. I když tomu tak v některých případech je. Protože oběma kategoriím strážců pořádku a zákona dáváme my jako občané do ruky zbraň a opravňujeme je k jejímu použití. Dáváme jim fakticky do rukou moc nad našimi životy.

Proto svoboda slova neplatí pro všechny stejně. U některých osob je totiž omezuje zákon.

Svoboda slova | Extremismus | Milan Tobiáš a extremismus v řadách ozbrojených sborů
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.8. 2006