O peníze jde nejednou "až na prvním místě". Leccos se nám jako případným voličům prezentovalo už před letošními parlamentními volbami. Jinak vypadá koruna, kterou musím vydat, a jinak zas ta, ke které přijdu kozí brankou (jak se říká). Zhruba pětina obyvatelstva státu je v penzijním věku, necelý milion je titulárních plátců nájmu za byt. Ti i oni --- i ti zbývající, zatím neuvedení ---musí vědomě či bezděky snášet, kolik budou muset vynaložit finančních prostředků na energie nebo jaké budou platit daně (ať už z příjmů, anebo z podnikání). Takže před volbami lze "vyslat signály", jaké nelze neslyšet a k jejichž vyslání mají vždy aktuálně blíž ti, v jejichž moci zrovna je státní "kasa".

Také by se mělo nezapomenout, že zřetel (anebo naopak "nezřetel") k řešení těch či oněch finančních problémů má nutně svůj situačně-dobový kolorit. Uvedu jen jeden příklad. Vleklé neřešení problematiky nájemních bytů jsme mohli mít dávno za sebou, kdyby hned první vlády po roce 1989 počítaly víc s tehdejší okamžitou a všeobecnou ochotou občanů státu utáhnout si --- "v zájmu příští demokracie" --- opasky. Navíc také okamžitě mzdy, platy a platby (včetně nájmů za byty) byly na nesrovnatelně nižší nominální hladině, než je ta dnešní. A rovněž hned nebylo kolem takřka desíti procent nezaměstnaných. Za komunismu byli majitelé domů jakoby "třídními vykořisťovateli", kteří mohli být rádi, nedostali-li se do vězení. Nájemné bylo symbolické. Politické strany po roce 1989 si dobře spočítaly, kolikrát víc je lidí v nájemních bytech než majitelů "činžáků" a zcela účelově nechaly problematiku činží za pronájmy bytů mimo své "programy". Obávám se, že ani letos by se toho moc neudálo, pokud jde o nájemné, kdyby tu netlačily Českou republiku možné soudní spory podané ve Štrasburku. Byl (z hlediska nájemců bytů bohužel) nejvyšší čas do kyselého jablka kousnout. A bylo rozumné pokusit se postupně dohnat již tolikrát zameškané. Paradoxně začala (musela konečně začít!) jednat v této otázce sociálně-demokratická vláda. Byl to zajisté úkol hned pro první vládu ČSFR; nebo nejpozději povinnost hned pro první "pravicovou" vládu V. Klause (ODS). Teď bohužel (a nesamozřejmě) případná opatření v bytové otázce dopadnou na mnohé z nás dvakrát; jednou jako na možné oprávněné žadatele o podporu na nájem a zároveň jako na daňové plátce přispívající na tento sociální účel...

Bylo poučné, jakého divadla byli svědkem ti, kteří se dívali v neděli (17. 9.) na Moravcův polední diskusní pořad na ČT1. Proti sobě seděli předchozí ministr financí B. Sobotka (za ČSSD) a současný ministr financí V. Tlustý (za ODS). Paradoxním faktem bylo, že návrh rozpočtu na rok 2007 sestavovala ještě vláda Paroubkova, ale sám návrh v Poslanecké sněmovně má předložit a obhájit nová vláda Topolánkova. Je otázkou, zda už s touto vyhlídkou byl rozpočet navrhován. Rozhodně teď stojí za připomenutí, že podle schváleného výhledu se pro rok 2007 počítalo s 88 miliardami schodku, zatímco podle následné I. varianty (dodržující metodiku střednědobých výdajových rámců) už ten schodek poskočil až na 104,2 miliardy korun. V dokumentu Ministerstva financí pak je ještě další, nesmírně zajímavá (a dozajista šokující) rubrika, s "II. variantou" (která od metodiky I. varianty "abstrahuje"): tam ten schodek dosahuje --- 173,5 miliard korun! (Pro následující dvě léta sice se ten schodek postupně snižuje v obou variantách, ale v té druhé dosahuje v absolutních číslech skoro dvojnásobku vůči variantě respektující "metodiku".)

Přitom bývalý premiér J. Paroubek ještě v pondělí večer (18. 9., v programu ČRo1 v 18:20) připouštěl, že pokud jde o rozpočet, ODS si nesmí myslet, že jej ČSSD podpoří, pokud schodek převýší 100 miliard korun. Zůstává otázkou, co to bylo za "eso" v rukávě ČSSD, které počítalo pro státní rozpočet roku 2007 s "variantou II", koketující s dnes nepředstavitelným schodkem 173,5 miliardy? --- Jak v neděli místopředseda ČSSD Sobotka, tak následně v pondělí sám předseda ČSSD Paroubek měli za zlé stranickému kolegovi (a bývalému ministru) J. Rusnokovi, že má v úmyslu pomáhat ministru Tlustému ke schůdnějšímu sestavování rozpočtu. Jako kdyby to nebylo v zájmu nás všech (bez ohledu na to, kdo třímá vládu)...

Ještě pár čísel nakonec. (S tou výhradou, že není číslo jako číslo! Jinou kupní sílu měla koruna třeba před desíti lety, a zcela jinou má dnes.) Už letos dosahuje státní dluh čtvrtiny našeho hrubého domácího produktu (stav tohoto dluhu byl vyčíslen pro rok 2006 na 809,1 miliard korun a 25,3 % HDP). Mandatorní sociální výdaje se mají podle návrhu na rok 2007 zvýšit vůči roku 2006 o plných 69 miliard (na 473 miliardy); roku 2005 tyto výdaje obnášely 358 miliard...

Má-li se škrtat ve státním rozpočtu, v kompetenci Ministerstva financí by měly být teoretické úspory ve výši 31,1 miliard, v kompetenci Parlamentu ČR je dalších 27 miliard, a vláda má ve své moci 39,2 miliard (z toho 15 miliard se citlivě vztahuje k dofinancování a ke zrychlení výstavby dálnice D47; 3 miliardy byly zvažovány k navýšení rozpočtů obcí; kromě řady dalších citlivých položek --- může si Topolánkova zatím nejistá vláda naběhnout na tuto nášlapnou minu, "předpřipravenou" ještě vládou Paroubkovou?).