Jak vznikají komentáře v českém tisku? Vypadá to, že vznikají za domácí úlohu ve formě úvahy na téma "Protiraketová základna", kterou jeden vymyslel a ostatní opsali. Drobnými rozdíly se nenechejte mást, každý snad někdo ve škole opisoval a pro ty nejpoctivější bych jen uvedl, že když se opisuje domácí úloha, je třeba změnit věci tak, aby to nebylo moc nápadné. Když se opisuje v matematice, horší žák udělá nějakou malou botu, aby nebyl v podezření kvůli bezchybnosti, ve slohu se změní většinou jen slova, protože na obsahovou změnu není většinou dost důvtipu.

Kdo to vymyslel a kdo opsal se často nedá zjistit. Hodnověrně zjistit se to nedá ani u českých komentátorů.

Jedním z význačných rysů člověka je schopnost tázat se, pochybovat, klást otázky; a hledat na ně odpovědi.

Touto schopností a puzením zkoumat, co je dobré a správné, vynikali takoví velikáni, jako byl např. Ibn Síná nebo Erasmus Rotterdamský; ale i mnozí další. Naopak ti, kdo na možnost ptát se a hledat odpovědi abdikovali, zanechali v historii nejednu temnou stopu. Připomeňme jen Adolfa Eichmanna: Nebyla snad jeho oddanost povinnosti projevem jisté lenosti ducha? Nedošlo snad k tak mnohým hrůzným zločinům v průběhu druhé světové války právě proto, že ti, kdo mohli, se neptali a nechtěli vědět?

Podobnými myšlenkami se mohl zaobírat divák, který v neděli 13. srpna 2006 sledoval pořad České televize Otázky Václava Moravce.

Viz však polemiku Karla Dolejšího "Jak by Írán (ne)zaútočil na USA"

Posílám několik poznámek k Vašemu dnešnímu článku v němž s odvoláním na Borise Valníčka tvrdíte, že je nesmysl, aby Írán případně odpaloval rakety na USA západním směrem a připravil se tak o využití efektu zemské rotace.

Asi 10 000 zavazadel nedorazilo na místo určení spolu s cestujícím od doby, kdy začala v Británii minulý týden protiteroristická opatření, uvedla letecká společnost British Airways. Asi polovina z nich stále čeká na britských letištích na dopravu na místo určení.

Cestující na třech nejrušnějších britských letištích čelili v úterý už šestému dni chaosu a rušení letů.

Letecká společnost British Airways zrušila 41 letů z Heathrow a 11 z Gatwicku, levná letecká společnost Ryanair zrušila 8 letů ze Stansteadu.

Firma British Airways konstatovala, že se rozhodla zrušit lety v neděli, na základě "prozatímní směrnice" od provozovatele britských letišť BAA, která doporučovala snížit počet letů o 20 procent.

Směrnice byla v pondělí večer zrušena a to přililo oleje do ohně stále ostřejší kontroverze mezi leteckými společnostmi a správou britských letišť. Willie Walsh, generální ředitel společnosti British Airways, konstatoval, že jeho firma bude žalovat správu letišť BAA a bude požadovat finanční odškodnění.

"Od 11. září 2001 ví každý v tomto průmyslovém odvětví, že mohou nastat časy, kdy bude zapotřebí mimořádných bezpečnostních opatření,"řekl Walsh listu Daily Mirror. "Avšak když k té chvíli došlo, BAA neměla připravený plán na to, aby udržela Heathrow v provozu. Fronty na bezpečnostní prohlídky se vinuly kolem všech terminálů jako zlý sen v Disneylandu."

Mary Henley, její partner a jednoroční dcera letěli v pátek z londýnského letiště Heathrow do Bruselu a v sobotu večer se vrátili do Londýna.

Při pátečním odletu z Londýna byla rodina požádána, aby vložila své klíče i mobilní telefony do svých kufrů.

"Zavazadla do Bruselu nedorazila, ale chápali jsme, že existuje problém, a situaci jsme vyřešili jinak. Ale když jsme se v sobotu vrátili do Heathrow, letiště bylo stále v chaosu - bylo to horší, než když jsme odjížděli.

Po několik hodin jsme se marně snažili získat svá zavazadla. Pak jsme museli nechat náš automobil na letišti, protože klíče k autu byly v kufrech, jak nám bylo nařízeno. Stáli jsme frontu na taxíka - který nás stál 60 liber (asi 2500 Kč), cestovali jsme domů s dítětem, které brečelo, a v noci v sobotu jsme museli u bytu rozbít okno, protože oboje naše domovní klíče byly také v kufrech, jak nám bylo nařízeno."

Pokud prohlásím, že v Česku je početná vrstva obyvatel podrobena teroru a diskriminaci, může se to zdát nadnesené. Bohužel tomu tak není, je to smutný fakt.

Občany postižené paraplegií a pohybující se na vozíku společnost zohledňuje, a i když situace není ideální, roste počet bezbariérových přístupů do veřejných budov i obchodů. Nikoho by nenapadlo úmyslně jim ztěžovat život umělými překážkami. Stejně tak nikdo úmyslně nevytváří překážky pro slabozraké a nevidomé a lidé jim pomáhají handicap překonávat. Tisknou se pro ně knihy Brailovým písmem, pořizují nahrávky, zprostředkovává se přístup k počítačům. Je to tak správné a jakékoliv počínání, které by jim znesnadňovalo existenci, je hanebná neslušnost.

Zcela jiná situace je u lidí se sluchovým postižením.

Případná menšinová vláda Občanské demokratické strany, kterou by podporovala, sociální demokracie, bude chtě nechtě podezírána z toho, že se opírá o novou opoziční smlouvu. Veřejnost by bylo by v podstatě nemožné přesvědčit, že se taková vláda neopírá o neprůhledné zákulisní dohody.

K podezření, že takové dohody existují, by vedla především skutečnost, že ČSSD v současnosti drží v ruce karty, s nimiž může usilovat o mnohem solidnější výsledek, než je menšinová vláda ODS.

Paroubkův populismus: Teď je proti americkým základnám v České republice. Proč se o tom začal vyjadřovat až nyní?

Paroubek: "(...) tak si nemyslím, že je aktuálně potřebné zřizovat tady protiraketovou základnu Spojených států."

Z jeho první věty chápu, že si Paroubek nemyslí, že je zapotřebí americké základny "aktuálně", "právě teď". Nevidím, že by zaujal proti americké základě výrazné stanovisko.

Takže skutečnost, že z toho Britské listy udělaly zprávu dne, prostě přistupuje na politikovu hru - a to je úplně základní věc, jakou bychom neměli dělat.

Naše povinnost jako reportérů je studovat, co Paroubek řekl, ale kriticky - naší rolí je trvat na otázce, abychom přesně zjistili, co chce v té věci dělat. Jestliže to neuděláme, všechno, co budeme mít, je jen jeho názor - a to nikoliv zrovna silný (výrok: "si nemyslím, že je aktuálně potřebné" - není zrovna důrazný).

Britské listy tak napomáhají propagandistické strategii premiéra.

Štěpán Kotrba je přesně ta osoba, která by o tomto neměla psát, protože je to člen ČSSD. Takže má osobní, ideologický zájem na tom, aby sdělovací prostředky, přejaly onen spin, že právě Paroubek nás ochrání před Američany.

"Seriál" redaktora MfD Jaroslava Kmenty se zajídá premiérovi - ne snad proto, že by Kmenta na něco přišel sám (to se doposud nikdy nestalo, jak zjistil autor tohoto příspěvku, který měl možnost analyzovat více než tisícovku článků Jaroslava Kmenty za posledních deset let. Vždy se jednalo o donášku informací na klíč...), ale proto, že disponuje protokolem z policejního výslechu premiéra, vytrhává ze souvislostí informace zde obsažené a ovlivňuje tímto selektivním zveřejňováním trestní stíhání lidí, které Paroubek z ministerstva vyhodil a nechal stíhat. To si alespoň myslí premiér Paroubek, který zaslal médiím vyjádření k článku včerejší Mladé fronty Dnes, ve kterém "natvrdo" konstatuje, že redaktor Kmenta v článku předjímá průběh hlavního líčení, zastává se obviněných, kteří jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost, zpochybňuje dokonce dozorovou činnost Vrchního státního zastupitelství, může i ovlivnit soud a tím vším narušuje průběh trestního řízení... Předseda vlády chce proto podat na Kmentu žalobu.

reakce z Úřadu vlády ZDE

Jak je ošidné rezignovat na konkrétními fakty ověřitelnou pravdu a spolehnout se na "oficiální" mediální zdroje a spoléhat se na to, že "novináři mají vždycky pravdu", se přesvědčil dnes odpoledne "protikorupční" aktivista Tomáš Kramár z občanského sdružení "Oživení".

Tento mladý muž, sponzorovaný jako další jemu podobní z občanského združení Oživení, z peněz vlivové struktury amerického miliardáře George Sorose celkem více než 70 000 USD (jen za rok 2004), rozeslal v pondělí v 13:32 zprávu to tom, jak jsou majitelé firmy Certos stíháni za korupci při zadávání zakázek na ministerstvu zahraničí v rámci kauzy Srba & Tomšovicová a přitom školí v téže činnosti úředníky na ministerstvu jiném.

V rozhovoru, který jsem s ním měl ve 14:28, přiznal, že vycházel při svém obvinění pouze z novin. Noviny ale neinformovaly o zbavení obvinění, na což upozornily v dubnu 2006 Britské listy. Přitom už od března 2006 jsou obviněné osoby z firmy CERTOS na svobodě, soud prokázal a pravomocným rozsudkem osvědčil, že žalovaný skutek se nestal a státní zástupkyně se na místě vzdala odvolání.

Nicméně mediální denunciace prostřednictvím Sorosových aktivistů pokračuje dál. V 14:48 zaslalo Oživení "opravenou" tiskovou zprávu s titulekm "Srbovi lidé jsou opět u veřejných zakázek" , ve které sice přiznává nepravdivost jedné informace, v obvinění dvou mužů z CERTOSu a záměru je ekonomicky poškodit u nového kontraktora ale pokračuje. To už není nedbalost, ale úmysl, který zasluhuje trestní postih. Jiného křivě obvinit z trestné činnosti s úmyslem poškodit jej ekonomicky je nebezpečný trestný čin. Tomáš Kramár se, jak je vidět, nebojí.

Kauza Srba-Slonková v hlubinách archivu Britských listů TÉMA BL

Redakční úvod: Tento seriál je ohlédnutím autora za deseti lety činnosti týmu, který připravoval a dílčím způsobem i realizoval rámec Státní informační politiky, Koncepce rozvoje informačních systémů veřejné správy a dalších dokumentů a přispěl tím k celkovému rozšíření informatizace ve všech oblastech veřejné správy.

Dá vám nahlédnout do útrob systému státu, možností pohodlného elektronického zdravotnictví, komfortní inteligentní dopravy a a elektronického mýtného, bezplatného dálkového studia univerzit či stoprocentně účinných systémů zabezpečení automobilů před krádeží. Klíčovým termínem je knowledge society - znalostní společnost. Jelikož většina potřebných kroků byla už učiněna a zbývá už jen střípky pospojovat do úhledného puzzle, je možné osvětlit i uvažování tohoto týmu nad možnými riziky ztráty občanských svobod, které by mohla nevhodná modifikace systému a nerespektování informační bezpečnosti a transperentního zacházení s daty přinést. Díky zlému záměru, neznalosti úředníků či arogance politiků nových vlád. Bezpečnost by se mohla změnit v noční můru.

Pod pláštíkem neokonzervativní ideologie "boje proti terorismu" dnes eskalují požadavky BIS či rozvědky na "revizi pravomocí" - čti pokus o získání nekontrolovatelné moci nad informacemi i lidmi - a tak bychom se mohli lehce nadít i vytvoření dokonalé elektronické diktatury, proti které byla StB nevinným hraním dětí na písku. Prefabrikované denunciační zprávy, kao byla ta Kubiceho, by se staly čtivými romány pro voyeury a byly by díky utajeně získaným informacím až příliš podobné literatuře faktu. K nerozeznání od pravdy. Až na to, že by pravdivé nebyly. DEzinformační hry se s inforamční převahou hrát dají... Informace bez kontroly přinášejí moc a moc bez kontroly přinese ještě více informací. Toto je svět, ve kterém žijeme my a žil v něm i mrtvý mafián Mrázek.

Autor tohoto článku se už jednou pokusil odvrátit hrozící nebezpečí - nadměrnou kumulaci dat, plynoucí z extenzivních požadavků zpravodajské služby a policie na sčítání lidu v roce 2001, kdy jinak neškodné a "služebné" technologie byly blízké zneužití jen proto, že nebyly záměrně zachovány požadavky na transparentní bezpečnost zpracovávaných dat. Soukromá iniciativa tehdy vzniklá byla společným krokem čtyř osob a jmenovala se

Nejsme ovce.

Nemíním vstupovat do diskuse o budoucnosti Kuby bez Fidela Castra, konfliktu mezi Izraelem a Libanonem (a Palestinou), oprávněnosti a potřebnosti raketové základny USA v Česku, dokonce ani o neschopnosti racionálního vyřešení povolební situace. Cítím potřebu upozornit na nebezpečí, které hrozí naší společnosti z intolerance vůči odlišnostem.

Možná se to zdá bezvýznamné, ale ve skutečnosti jde o zcela zásadní ohrožení stavu, který rádi nazýváme demokracií. Odlišností míním různost rasovou, společenskou, ale především ideovou!

Čas od času je slyšet nářky nad neutěšenou situací české literatury, jejíž část je před čtenářem buďto zapírána, nebo znicotněna tendenčními odsudky novodobých inkvizitorů a samozvaných cenzorů.

Nezastírejme si však, že ani v samotném společenství spisovatelů není idea scelení nijak zakořeněna. Polistopadová - pravdaže teoretická - příležitost spojit všechny tři proudy národní literatury, totiž literatury disentu, exilu a zjednodušeně takzvané literatury normalizační, zůstala jen zbožným přáním snílků. Vždyť - kým je spisovatel? Žijící klasik říká, že nejjistější způsob, jak se spisovatelem stát - je nešťastné dětství.

Občanské sdružení Konopa pořádá 4. ročník veletrhu hospodářského využití konopí KONO-BUSINESS 2006. Od čtvrtka 24. do úterý 29. srpna se mohou návštěvníci zemědělského veletrhu Země Živitelka na Výstavišti v Českých Budějovicích seznamovat s historií a současností pěstování, zpracování a užívání této kulturní rostliny. V šapitó velkoprostorového stanu se představí většina domácích producentů a distributorů konopných produktů: oděvů, kosmetiky, potravin či palivových briket. Chybět nebude ukázka provaznického umění, ruční papír, stavebniny či v přírodě rozložitelné plasty. Připraveno je i konopné občerstvení, v doprovodném programu např. výstava fotografií a módní přehlídka.

Jsem rád, že už se ti daří lépe a možná se 2. prosince uvidíme na oslavách tvých 80. narozenin. Dnes (neděle) jsem svou pravidelnou nedělní glosu na jednom internetovém serveru věnoval tobě. Komu také jinému? Víš, že jsme se narodili skoro ve stejný den? Já slavím narozeniny jen o den dříve než ty. Nevím, jestli je slušné, že ti tykám, když jsi ve věku mého dědy. Ale my revolucionáři si snad nemusíme na nic hrát, ne?

V západním světě o tobě říkají, že jsi prý diktátor a v kubánských vězeních kvůli tobě zemřelo mnoho lidí. Prý neuznáváš opozici, svobodu slova ani demokratické principy. Já tomu nevěřím. Když vidím ty šťastné davy tisíců lidí s jejich světýlky v očích, tak jim spíše závidím. My v Čechách tu nikoho takového nemáme.

Podivná otázka v titulku neznamená, že se budu zabývat trendy a trajektoriemi, po kterých se bude ubírat Matějská pouť v parku zvaném JuldaFulda (jestlipak mu ještě někdo takhle říká?). Myslím to zcela vážně. Má kočka nějaký životní cíl, přemýšlí o tom, kde bude za měsíc, rok, dva, jaké názory a stanoviska bude mít v budoucnu? A chtěla by se třeba dopracovat k tomu, že bude horlivou zastánkyní komunistické, neoliberální nebo dokonce přímo kompositní teorie?

S naprostou odpovědností a jistotou vám říkám, že kočka si žádné cíle neklade.

Pohybuje se v pevně nastavených pravidlech a vzorcích chování, které se ani s věkem nemění. A vnější události a vlivy pak zpracovává v rámci těchto přesně vytyčených mantinelů. Když je málo myší, zhubne, není tak aktivní, ani ji však nenapadne, aby změnila stravovací návyky a přešla na kukuřici.

V poslednom období sa slovenskí i českí politici a novinári pridali k americkým a hľadajú chodníčky, ako zmeniť na Kube pomery. Prečo? Kubánci sú tretí najšťastnejší a najspokojnejší národ na tejto planéte o čom sa nám Slovákom, Čechom ale aj bohatým Amerikánom môže len snívať. Chceme ďalšiu Juhosláviu či Irak?

Ale nechám Kubu Kubou a začnem rozmýšľať o tom, prečo som menej šťastný, ako Kubánci.

Fabiano Golgo se ptá, kdo je ve skutečnosti Fidel Castro. I když osobně si myslím, že nejlepší by bylo, aby se na Kubě jako Brazilec a novinář působící v Česku pokusil a osobní přijetí a tak si na otázku odpověděl sám, chápu, že dnes, vzhledem ke zdravotním obtížím Fidela Castra, je to asi nelehké.

Psychologové a genetikové se sice rozcházejí v údajích o tom, kolika procenty se genom, tj. soubor genů, typický pro každého jednotlivce, podílí na vývoji lidského zárodku (většinou uvádějí rozmezí 50-80%), ale shodují se v tom, že je tento podíl stejně významný jako podíl výchovy a prostředí a že se promítá jak do našich vnějších znaků, tak do našeho temperamentu a do naší inteligence. Za pravdu jim dává i obecná zkušenost: Běžně předpokládáme, že syn automechanika zdědí otcovu zručnost a že dcera devadesátileté matky se rovněž dočká vysokého stáří, i když nás skutečnost vyvede někdy nepříjemně z omylu. Dědičné vlivy tedy mohou být jak příslibem, tak přítěží, zejména pokud jde o dispozice k některým zákeřným chorobám.

Když byla koncem července ohlášena protiválečná demonstrace, pořádaná 1. srpna večer Libanonským klubem na Staroměstském náměstí, věnovala tomu mainstreamová média pramalou pozornost. O to pozoruhodnější bylo varovné prohlášení Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, které podobně jako např. americké církevní organizace podporující G. Bushe patří do skupiny evangelikálních církví, jež kladou mj. důraz na doslovný, "jednoznačný" výklad Bible. V tomto prohlášení stálo, že "...organizátoři zneužijí akci k podněcování nenávisti proti židovskému státu. Doporučujeme svým příznivcům a občanům, kteří nesouhlasí s tím, aby se v naší zemi veřejně projevovaly sympatie teroru, aby se na demonstraci osobně dostavili a slušně a jednoznačně vyjádřili svůj názor." (zkráceno). Na Staroměstském náměstí jsem onoho večera byl. Demonstrace, tvořená převážně Libanonci a jejich rodinnými příslušníky byla tichá...až tísnivě tichá, nápadná snad jen libanonskými vlajkami, transparenty a dokumentárními fotografiemi z jižního Bejrútu a dalších válkou zasažených míst.

V poslední době je stále častěji slyšet zuřivé invektivy na adresu Izraele z úst muslimů i jim bezvýhradně oddaných příznivců, zejména z řad mladých českých komunistů. O židovském státu prohlašují, že "je nositelem asociální politiky, ohrožující svět brutálním imperialismem, ovládaným bezcitnými oligarchy, kteří na Blízkém východě zaseli sémě antagonismu a zla..."

Podívejme se tedy blíž na historii židovského státu a jeho údajné pravicové protiobčanské snahy. Z podnětu Theodora Herzla a ruských Židů v čele s Chajmem Weizmannem se začalo poprvé vážně mluvit o Židovské národní domovině v Palestině na počátku 20. století. Během I. světové války vzniklo židovské dělnické hnutí, jež se postupně rozdělilo na dva proudy.

Liberalismus jako učení svobody má v celé své šíři delší, známnější a zpracovanější tradici a větší přesah do praktické politiky než zelení. Zformoval se v 19. století jako ideologie měšťanské, obchodnické střední vrstvy, střetající se s pozemkovou šlechtou a absolutistickými panovníky. Je odrazem sporu na konfliktní linii mezi městem a venkovem, zřetelného již v prostředí středověkých stavů a umocněného začátkem průmyslové revoluce.

Koncem července se těžce zranil dvacetiletý Tomáš Petrů ze Zlína, když spadl z kola. Některá periodika (MF Dnes, Týden) začala v této souvislosti psát o tom, že vlastně podle nového silničního zákona by ještě měl zaplatit pokutu, neboť se stal viníkem dopravní nehody, při níž byl zraněn člověk. Považuji to za typický příklad zlomyslnosti, která se naoko drží litery zákona, aby se tak mohla obejít dobrá intence tohoto zákona, jeho duch.

Jiří Paroubek:"... My budeme muset odpovědět na přelomu srpna a září. "
Britské listy: "Ale teprve v listopadu se o tomtéž tématu má bavit na zasedání NATO v Rize..."
Jiří Paroubek:"No dobře... Naši členové se vyjádří - jsou to členové politické strany,určitě to budou politická stanoviska, která budou použitelná jak začátkem září, tak také v listopadu ."
Britské listy: "Jaké je vaše osobní stanovisko?"
Jiří Paroubek: "Já jsem služebník lidu. Takže zcela nepochybně se přizpůsobím v této otázce veřejnému mínění. Pokud chcete slyšet mé stanovisko, tak si nemyslím, že je aktuálně potřebné zřizovat tady protiraketovou základnu Spojených států."

Konečně existuje nezvratný důkaz ignorování závažných politických témat českými mainstreamovými médii, včetně České televize. Premiér Paroubek na dotaz Britských listů odmítl v pátek odpoledne na tiskové konferenci, kterou přenášela ČT24, budování americké raketové základny na území ČR. Ani jedno elektronické médium, ani žádný z deníků či zpravodajských serverů mimo ČTK tuto skutečnost do pondělí ráno nereflektovalo vlastním materiálem. Neučinil tak ani Václav Moravec v nedělním pořadu Otázky VM, ačkoliv se tématu věnoval, záznam ČT24 měl k dispozici a zprávu ČTK přinesly i internetové stránky ČT24.

Americká antiraketová základna na území ČR TÉMA BL

Jen pouhých několik minut poté, co byla uzavřena britská letiště, začaly přicházet na naše diskusní fórum hněvivé emaily. "Je to snad jen shoda okolností, že k tomuto došlo právě, když sionisté, Británie a USA napomáhají v Libanonu hromadnému vraždění?" ptal se jeden. "Zvláštní, jak tyto teroristické 'hrozby' dokáží z médií odstranit důležitější zprávy," rozčiloval se jiný.

Přišlo mnoho takových emailů. Všechny byly založeny na předpokladu, že "hrozba" od islamistů (vždycky bylo slovo "hrozba" v uvozovkách) je falešná zpráva, kterou zneužívá vláda k tomu, aby odvedla pozornost důvěřivých mas od Libanonu, Iráku, či od jiných mist v zahraničí, a přivedla je k panice, aby byli ochotni vzdát se ve své zemi občanských svobod. Podle tohoto scénáře nejsou islamisté ničím jiným než pouhými loutkami v rukou západních vlád a mezinárodního židovského spiknutí, které vždycky načasují jejich zatýkání tak, aby to pohřbilo špatné zprávy.

Vzhledem k tomu, že moderní technologie umožňuje každému hlupákovi s připojením na internet, aby šířil své nesmysly, nevěnoval bych těm emailům příliš mnoho pozornosti, jenže ony dobře dokumentují široce zakořeněnou kulturu popírání skutečnosti. Tvrdí, že hrozba je uměle vytvořená a když pak skutečné atentáty anebo zatčení osob, obviněných ze spáchání atentátu, dokáží, že hrozba umělá není, pak argumentují, že "kořenem problému" musí být chování západních vlád a nikoliv logika fašistické ideologie, píše Nick Cohen v týdeníku Observer .

Cynicky výsměšná SMS jednoho z přátel, naznačující příliš mnoho silných slov a příliš mnoho silných souvislostí neprovedených atentátů dvacetiletých britských mladíků pákistánského původu s aktivními operacemi PSYOPS americké administrativy, mne přivedla k opětnému studiu. Americká vláda si před časem najala špičkovou komunikační agenturu, aby přesvědčila svět o odůvodněnosti boje proti terorismu a zlotřilosti islamistů. Aby Evropané nebrali americký boj jen jako válku o ropu. Aby milovali US Army. No tak, už je to tady. V Evropě. Už máme důvod. Bát se.

Podnětem k malému průzkumu anorganické i organické chemie nitrátů a peroxidů byla nejen SMS z pátku 11. srpna, ale ve stejný den vyšlý článek "experta" na výbušniny pod šifrou (rm) v deníku Právo. Ten tvrdil na základě vyčteniny z amerického magazínu Jane's, že, se teroristé opět pokusili o propašování triaceton triperoxidu (TATP) na palubu letadla. Proč by to ale, proboha, dělali takhle složitě?

◄ MacGyverův švýcarský nůž Victorynox v počítačově inovované podobě - koupit si ho můžete i v Praze, v Carrefouru na Smíchově

"Pošlu vám článek, kritický vůči plánům na postavení americké základny v ČR. Je dílem několika lidí. Jedná se o dobře postavené lidi a známé osobnosti a obávají se, že jejich jména zveřejníte," ozval se čtenář Britských listů Jan Žižka. Odpověděl jsem, že v demokracii se přece nikdo nemusí obávat zveřejnit svůj názor a že nechápu, proč se "dobře postavení lidé" bojí podepsat. Jan Žižka reagoval: "Asi se má za to, že je v Čechách je silný tlak na proamerickou politiku. Alespoň lidé, kteří zastávají vyšší místa, to tak berou. Logicky, proč jsou téměř všechny sdělovací prostředky proamerické?" - "Dobře postavení lidé" nakonec v sobě nenalezli odvahu podepsat se.

Psáno pro pondělní vydání deníku Metro - 14.8. 2006

Německý historik Jochen Hellbeck, působící na Rutgers University ve Spojených státech, vydal pozoruhodnou novou knihu, která na základě studia deníků obyčejných občanů, žijících v Stalinově Rusku dosti podstatně přehodnocuje naše porozumění mentalitě tehdejší společnosti. S dr. Hellbeckem hovořil Jan Čulík v italské Sieně.

German historian Jochen Hellbeck, who teaches history at Rutgers University in the United States, has just published a new book which -- analysing personal diaries written by ordinary Soviet citizens in Stalin's times -- quite radically changes our perception of people's attitudes to the Soviet regime of the 1930s. Jan Čulík interviewed Dr. Hellbeck in Siena, Italy.

V červenci přispělo celkem 116 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 17 366.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,459.34 USD. Příjem z reklamy byl 22 000 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.