O tom, že byl CERTOS v březnu zbaven soudem všech obvinění a podezření, ani muk... Ani mediálního hlásku o tom, že soud nejen konstatoval, že čin, pro který byli lidé kolem CERTOSu stíháni, se vůbec nestal, ale státní zástupce se na místě vzdal odvolání.

Tedy jde o pravomocné rozhodnutí. Přesto ticho.

Doporučuji věnovat výsledku tohoto procesu více pozornosti, protože má řadu zajímavých konsekvencí. Ale pomůže to majitelům, manažerům nebo pracovníkům CERTOSu?! Vůbec ne.

Firma je zničena, know-how v nenávratnu, trh někde úplně jinde. Několik lidských osudů tak trochu na šrot. A důsledky křivého obvinění neponese nikdo. Všichni přece jednali s nejlepšími úmysly v zájmu spravedlnosti.

Ostatně podobným způsobem řešíme i problém zvaný IPB. Vy jste vyhráli arbitráž, my vám obviníme manažery... Lepší je falešný protiútok než přiznání chyby. Teď se pokusíme řešit podobným způsobem problém Pendolino a nezůstane jen u toho. Trestní oznámení se začnou brzo vznášet i nad Lesy České republiky podobně jako ptactvo nad českými luhy a háji. A na spadnutí je podobná veselice i u tendru na elektronické mýtné.

Zdá se, že každý , kdo učiní zásadnější hospodářské rozhodnutí, bude dříve nebo později odstíhán. To samozřejmě naprosto rozkládá prvek osobní odpovědnosti v rozhodování každého soudného manažera a vede k vytváření takových rozhodovacích struktur a strategií, které prakticky znemožňují odpovědného člověka nalézt. A podle toho pak vypadají i ona rozhodnutí. Rozhodnutí, u kterých není možné postihnout nejen jejich autora, ale často ani jejich reálný obsah, musí vést toho nebo to, o čem je rozhodováno, naprosto spolehlivě do pekel.

Ve svém důsledku totiž znamenají nulovou jistotu v hospodářství a to je přes zuřivý a poněkud dementní odpor tržních komsomolců postavené přece jenom tak trochu na plánování. A jaká může být kvalita plánování, když existuje nízká jistota o podobě současného stavu, protože ten může za 5 let být označen za úplně jiný, než se jeví aktuálně dnes, kdy je třeba přijmout strategické rozhodnutí, jehož důsledky přesahují právě oněch 5 let. Nevím, jak se tyto postupy srovnávají s tím, že retroaktivita práva není možná. Věřím, že to v právní teorii pořád platí, ale v  právní praxi už jen těžko a hospodářská realita je výletů proti proudu času doslova plná. Einstein by opravdu valil oči.

U nás se stalo již přímo pravidlem, že s novým vedením čehokoliv přichází i nová trestní oznámení na vedení minulá a to nejen ta přímo předcházející. Panuje přitom vždycky taková slavnostní atmosféra, jako že už konečně zavládne právo a pořádek. Já se vrátím a se mnou přijde zákon, říkají naopak ti, co odcházejí a nejednou se i vrátí...

Mezi minulostí a přítomností hospodářského subjektu, mezi kterými poletují jako "mušky jenom zlaté" trestní oznámení a orgány činné v trestním řízení, často stojí jako velice nešťastný kompars správci konkursních podstat a dokonce i soudci konkursních soudů. Ovšem jen do té doby, než si obě strany, které spolu válčí přes trestní zákoník, uvědomí, že cesta vede přes onu zlatou střední a vrhnou se společně na správce a když to jen trochu jde tak i na soudce. Na soudce je to o to lepší, že za tím je cítit vinu státu a ta se dobře mediálně prodává a před evropskými soudy ještě lépe odsuzuje.

Nechci unavovat, ale ve světle těchto poznámek je snad jasné, proč u nás pořád roste hospodářská kriminalita, a to jak co do objemu majetku, tak co do četnosti - jak říkají policisté "nápadu".

V temných časech socialismu se říkávalo, že komunismus nastane, až všichni všechno rozkrademe a potom si to budeme půjčovat. Mám takový neblahý pocit, že dnes si mnozí myslí, že opravdový ráj kapitalismu nastane, až budou všichni vedoucí v base a ti ostatní už se nějak mezi sebou dohodnou. To má ovšem k leninské vizi komunismu opravdu jenom krůček.

Možná, že to ještě blíž, než ke kapitalistickému ráji, má ke opravdovému ráji biblickému, kde ovšem zůstává šéfem nekriminalizovatelný a nikomu neodpovědný Bůh. Snad je odpovědný jen sám sobě, ale kdo ví. Asi zase jen On sám. Možná, že ta kriminalizace všeho a všech je motivována právě pocitem vlastní nedotknutelnosti těch, kteří tak usilovně kriminalizují. Nicméně, jak říká klasik, na každého jednou dojde...

S reálněsocialistickým žertíkem však tahle vize evokuje společnou otázku: kdo to všechno bude sakra živit...??! Možná ti v base... Nebo, že bychom šli zase všichni na brigádu v Akci Z ??!

No, alespoň by se uklidil ten svinčík.