Pravda, někteří z nich jsou sice ve slohu poměrně zdatní, jiní se svou úřednickou povahou plácají svůj upachtěný projev jak se dá, ale otázka kvality, která je většinou dobrým vodítkem při odhalení komplotu s domácími úlohami, se v tomto případě použít nedá. Jsou to totiž jen klišé, že se člověk musí přemáhat se čtením mezi začátkem a koncem, což se ve své podstatě rovná oblasti mezi předpokladem a závěrem. Mělo by to tak být. Tady ovšem chybí jakýkoliv střed, který by měl být u komentáře důležitý pro svou myšlenkovou povahu. Něco se čte lépe kvůli vloženým slangovým výrazům, něco hůře kvůli nízkému nadání nebo nechutně ideologizovanému jazyku, ale všechno to má cenu akorát na balení salámu. A to už se dneska vlastně nesmí, takže opravuji: stojí to za nic.

Kdo to vymyslel je tak možné odhadnout pouze podle data, kdy který z nich domácí úlohu odevzdal. První tak učinil 27.7. léta páně 2006 Robert Čásenský v MF Dnes, následoval Jiří Hanák 4.8. v Právu, jako třetí přinesl DÚ Ondřej Neff 7.8. v Lidových novinách a poslední přišel se svým opisem 8.8. Jan Macháček v Hospodářských novinách. Zda to ale všechno vymyslel ten první nedá se přesvědčivě doložit, na přípravu měli všichni spoustu času, protože Britské listy přinášejí informace o zamýšlené protiraketové základně v ČR už několik měsíců, vlastně roků, takže si pánové mohli počíst.

Nyní musíme malinko odbočit od popisu této nepříjemnosti v rámci naší malotřídky a uveďme, co by asi měla obsahovat úvaha na zadané téma "Protiraketová základna". Vezměme v potaz, že téměř každý člověk je z hlediska protiraketové základny naprostým laikem, nic o ní neví a má psát o něčem takovém úvahu.

To je pak ale pravděpodobně nejlepší, když předmětem úvahy nebude samotná protiraketová základna, ale předpoklad toho, abychom mohli vůbec o protiraketové základně něco říct. To by mělo určitě stát na prvním místě. Hned na druhém, jelikož se jedná o záležitost širokého dosahu (nejen doslovně) a významu, která přesahuje relativně často se měnící politické zájmy, měla by stát myšlenka o tom, že je nutné všem nejen poskytnout informace, ale také dát možnost se vyjádřit. Na třetím místě a na závěr by měl patrně zaznít apel na politiky, aby tyto skutečnosti respektovali a snažili se je naplňovat.

Nic takového ovšem v inkriminovaných opsaných domácích úkolech nenajdete. Na prvním místě všude stojí nepochopitelný zájem mít protiraketovou základnu. Kdo by nechtěl být jako malý válečníkem, řeknete si jistě, ale tato léta u všech pánů už dávno pominula (ačkoliv samozřejmě zůstala, co si budeme nalhávat). Platí to, co se pravilo o předpokladech úvahy o protiraketové základně, tedy že pánové o ní nic nevědí. Nedostatek znalostí právě zakrývají skutečně nestravitelná klišé o historii a významných letech českých moderních dějin a o potřebě kamsi se hrdě řadit, aniž bychom vlastně dost dobře věděli kam. Jak známo, nevědomost posiluje přesvědčení.

Je možné, že odtud se mohou myšlenky přízemních lidí začít ubírat jiným směrem. Jako by nevědomost byla tím uzlem, který může změnit chod logiky. Je-li na jedné straně logicky správné, když chceme rozhodnutí z nevědomosti předejít poskytnutím informací, je na druhé straně pro přízemně uvažujícího člověka snadnějším řešením, když předejde rozhodnutí z nevědomosti omezením rozhodovací pravomoci. Je to přece daleko jednodušší jak pro mě (nemusím shánět informace a publikovat je), tak pro všechny ostatní, kteří by se tím pak třeba museli zabývat. A když už by neměla být rozhodovací pravomoc veřejnosti omezena, měla by být dobře zhnětena do potřebné formičky (viďte, pane Hanáku).

I apel na politiky se tím pádem radikálně proměnil. Pochopitelně teď nemůže být důležité to, aby politici veřejnosti své kroky směřovali k odpovědnému rozhodnutí veřejnosti, ale musejí, chtě nechtě, vzít všechnu tu těžkou odpovědnost na sebe. Většina jich sice také neví, co to ta protiraketová základna vlastně je, ale za předpokladu dobré vůle všech pánů komentátorů můžeme uvažovat v pozitivním smyslu alespoň o tom, že by po politicích chtěli, aby se se vším dobře seznámili. Takhle se nutnost seznamovat se s tím omezí na stovek lidí a veřejnost může zachovat pokoj a klid, média nevyjímaje. Jinými slovy, tři by chtěli po politicích "státnické činy" a jeden alespoň "masivní nasazení politiků v přesvědčovací kampani" (proč si vlastně "neudělat" takové malé referendum?).

Není to všechno podle kopíráku, to zase ne. Můžeme ostatně předvést ukázky, hezky podle data odevzdání DÚ s malým komentářem:

Robert Čásenský, MF Dnes: "Nezbytnou výbavou skutečného politika je totiž také odvaha a ochota přijmout odpovědnost i za nepopulární kroky. " To jistě ano, ale rozhodně nestojí na prvním místě. Na prvním místě stojí požadavek naplňovat podstatu demokracie.

Ondřej Neff, Lidové noviny: "Náš stát, coby státní útvar, se nikdy nebránil a národní čest pak zachraňovali stateční jednotlivci. Ne národ, ale jeho vůdci byli v kritických chvílích opatrničtí, až zbabělí. Nyní půjde o to, jak se zachovají naši vůdci teď, v hlubokém míru, kdy výmluva na "nedozírné následky" by byla směšná. Čekáme na postoj premiéra, na postoj prezidenta." No no no, to jsme se ale nechali unést. Kdopak to čeká na postoj premiéra a prezidenta? Zástup lidu?:)

Jan Macháček, Hospodářské noviny: "Mají-li čeští politici vizi a jasný názor, měli by o něm přesvědčit i občany. To je i příklad základen. Chce to ale tu vizi, odvahu a námahu. Zkrátka práce pro elitu." Ano, pan Čásenský psal o tomtéž. Chce ale opravdu ovlivňování veřejného mínění ve prospěch nějaké věci vizi, odvahu a námahu? Nestačí pár líných novinářů?

Jiří Hanák, Právo,: "Referendum by si vyžádalo i masivní nasazení politiků v přesvědčovací kampani.(...) Proto jsem pro americkou základnu v Česku, schválenou referendem." Referendum by si určitě vyžádalo masivní kampaň, ale pro Kristovy rány, proč by jejím smyslem mělo být přesvědčování a ne informovanost? Potřebuje snad autor zmanipulovat veřejné mínění, aby si potvrdil vlastní ničím nepodložené přání?

Nu, jak je vidno, formálně se od sebe apely liší, ale při bližším zkoumání se konečně nalezne velmi přesvědčivý důkaz o tom, že se přece jedná o opsané DÚ. Pokud totiž nebudeme přísně dbát větné posloupnosti jednotlivých závěrů a úsudků pánů komentátorů, lehce dojdeme k závěru, že se vlastně jedná o jeden jediný text, který byl podle potřeby rozkouskován na několik dílů. Při rekonstrukci jsme dostali tento výsledek:

"Referendum by si vyžádalo i masivní nasazení politiků v přesvědčovací kampani. To je i příklad základen. Náš stát, coby státní útvar, se nikdy nebránil a národní čest pak zachraňovali stateční jednotlivci. Ne národ, ale jeho vůdci byli v kritických chvílích opatrničtí, až zbabělí. Nezbytnou výbavou skutečného politika je totiž také odvaha a ochota přijmout odpovědnost i za nepopulární kroky. Nyní půjde o to, jak se zachovají naši vůdci teď, v hlubokém míru, kdy výmluva na "nedozírné následky" by byla směšná. Čekáme na postoj premiéra, na postoj prezidenta. Mají-li čeští politici vizi a jasný názor, měli by o něm přesvědčit i občany. Proto jsem pro americkou základnu v Česku, schválenou referendem. Chce to ale tu vizi, odvahu a námahu. Zkrátka práce pro elitu."

Jak vidíte, podařilo se nám sice rekonstruovat původní text, ale kdo ho vymyslel a kdo ho opsal se stále zjistit nepodařilo a asi ani nepodaří. I když, upřímně řečeno, není to úplně jedno?