15. 8. 2006
Diskriminace a teror: špatně slyšící v ČeskuPokud prohlásím, že v Česku je početná vrstva obyvatel podrobena teroru a diskriminaci, může se to zdát nadnesené. Bohužel tomu tak není, je to smutný fakt. Občany postižené paraplegií a pohybující se na vozíku společnost zohledňuje, a i když situace není ideální, roste počet bezbariérových přístupů do veřejných budov i obchodů. Nikoho by nenapadlo úmyslně jim ztěžovat život umělými překážkami. Stejně tak nikdo úmyslně nevytváří překážky pro slabozraké a nevidomé a lidé jim pomáhají handicap překonávat. Tisknou se pro ně knihy Brailovým písmem, pořizují nahrávky, zprostředkovává se přístup k počítačům. Je to tak správné a jakékoliv počínání, které by jim znesnadňovalo existenci, je hanebná neslušnost. Zcela jiná situace je u lidí se sluchovým postižením. |
Sem patří nejen lidé s vadami sluchu od narození, ale především senioři. S rostoucím věkem se jim zhoršuje sluch a snaží se udržet krok pomocí kompenzačních pomůcek, sluchadel. Tito lidé neslyší určité zvukové frekvence, nejsou schopni rozlišit řeč v hlučném prostředí. Ani počítačově upravená digitální sluchadla nejsou nic platná v mnohohlasném hovoru. To je věc, kterou nejsou ochotni brát na vědomí tvůrci televizních programů, ačkoliv právě senioři jsou jejich nejvěrnějšími posluchači, protože mají dostatek času. Stalo se módou podmalovávat mluvenou řeč v televizních pořadech hudbou, zprávy bubnováním, reportéři vedou dialogy v rušném prostředí ulice, simultánně tlumočené rozhovory s cizinci téměř nerozlišují zvukové hladiny originálu a překladu. Zvlášť zavrženíhodný zvukový teror panuje v cestopisných pořadech všech televizních stanic. Bezohlednost zvukařů a režie nezná mezí. Lze jen doufat, že je to pouze výsledek neznalosti a neodbornosti. Ačkoliv... Loni v květnu jsem napsal ředitelům televizních stanic dopis, v němž jsem je na tento jev upozornil a požadoval, aby byli zvukoví technici proškoleni lékaři foniatry, aby získali potřebné vědomosti o poruchách sluchu a mohli jim svou práci přizpůsobit. Aby dopis nebyl považován za výlev bláznivého staříka, vyvěsil jsem ho ve foniatrické klinice v Žitné ulici. Během několika dní pod ním bylo několik desítek podpisů pacientů z Prahy a Středočeského kraje. Páni ředitelé televizních stanic se neráčili s odpovědí obtěžovat, co jim záleží na pár desítkách tisíc nedoslýchavých. Poslal jsem obdobný dopis známému bojovníku proti kouření, dnes už exposlanci Janečkovi, zdravotnímu výboru Poslanecké sněmovny. Jestliže hádáte, že neodpověděli, nemýlíte se. Jediným, kdo odpověděl, byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Jejich odborný nález konstatoval, že stížnost je oprávněná, avšak není v jejich kompetenci... Zvukový teror se dále rozmáhá. Zprávy se podmalovávají zvukem už i v ČT, zvukové orgie reklam dávají zabrat i lidem bez sluchových vad. Je to tak, jak bylo řečeno na počátku. Početná vrstva obyvatel republiky je vystavena zvukovému teroru a diskriminaci a nikdo není ochoten s tím něco udělat. Asi nezbude než pozvat pana Fagana a vysoudit na televizních stanicích milionové odškodné. Pak se snad věci pohnou. |