15. 8. 2006
Protiraketová základna v ČR: Fyzikální nesmyslJedním z význačných rysů člověka je schopnost tázat se, pochybovat, klást otázky; a hledat na ně odpovědi. Touto schopností a puzením zkoumat, co je dobré a správné, vynikali takoví velikáni, jako byl např. Ibn Síná nebo Erasmus Rotterdamský; ale i mnozí další. Naopak ti, kdo na možnost ptát se a hledat odpovědi abdikovali, zanechali v historii nejednu temnou stopu. Připomeňme jen Adolfa Eichmanna: Nebyla snad jeho oddanost povinnosti projevem jisté lenosti ducha? Nedošlo snad k tak mnohým hrůzným zločinům v průběhu druhé světové války právě proto, že ti, kdo mohli, se neptali a nechtěli vědět? Podobnými myšlenkami se mohl zaobírat divák, který v neděli 13. srpna 2006 sledoval pořad České televize Otázky Václava Moravce. Viz však polemiku Karla Dolejšího "Jak by Írán (ne)zaútočil na USA" |
Přibližně třetina času byla věnována případnému umístění americké protiraketové základny na území ČR a rozhodování o něm. Jako mantru opakovali přítomní (především pravicoví) politici, že vlastně nic o plánované základně nevědí, že nemají dost informací. Poněkud je pak zaskočil vstup tiskového mluvčího iniciativy NE základnám Jana Tamáše, který argumentoval, že o případné základně víme docela dost. Reakce na jeho vstup se pak nesla v osvědčeném pochybovačném duchu: No tak to asi ví(te) víc než já, to asi má(te) více informací, než já... Je to typické: Politici prohlašují, že o takové věci, jako je americká základna v České republice, mají rozhodovat odborníci, tedy oni. Když však dojde na podrobnější diskusi (pokud ji ovšem česká media připustí), ukazuje se, že ti, kdo se domáhají svého práva demokraticky rozhodovat referendem (občané), vědí začasté více než ti, kdo jim to právo, dovolávajíce se principů zastupitelské demokracie, upírají (politici). Jistě, z povahy věci vyplývá, že o plánované základně nelze znát veškeré podrobnosti. Některé obecné rysy záměru Spojených států ovšem známy a pochopitelny jsou; a lze se o nich, kupodivu, občas dozvědět i z českých medií. Tak například v sobotním vydání listu Právo (12. srpna) vyšel článek s názvem Proč Američané nepotřebují obrannou základnu v Evropě. Jeho autor, astronom Boris Valníček, vysvětluje srozumitelným způsobem problematiku startu balistické rakety. Proto, aby raketa překonala zemskou přitažlivost a dostala se na žádoucí dráhu, musí během několika minut dosáhnout rychlosti asi 7000 km za hodinu. To vyžaduje obrovskou energii vzniklou oxidací několika desítek až stovek tun paliva. Ke snížení spotřeby paliva se proto jako dodatečného zdroje energie s výhodou využívá zemské rotace. Země se otáčí ze západu na východ, přičemž její obvodová rychlost činí přibližně 400 m/s (s rostoucí zeměpisnou šířkou obvodová rychlost Země klesá). Je zřejmé, že balistickou raketu je výhodné vypouštět východním směrem (pro snazší pochopení si lze věc představit jako vyskočení z jedoucího vlaku či kolotoče -- při vyskočení proti směru jízdy nás setrvačná síla srazí na záda; proto, je-li už to nutné, vyskakujeme ve směru jízdy; naše rychlost je v okamžiku výskoku přibližně rovna rychlosti opouštěného vozidla). Vzdálenost Íránu od Spojených států činí zhruba polovinu obvodu planety Země. Pokud by tedy Írán skutečně vyvinul jadernou zbraň, pokud by skutečně vyvinul použitelný nosič a pokud by skutečně dospěl k rozhodnutí napadnout tímto šíleným způsobem Spojené státy, pak by nepochybně volil odpálení balistické střely východním směrem. Let íránské rakety přes území střední Evropy je krajně nepravděpodobný, konstatuje Boris Valníček. Argumentace pro americkou protiraketovou základnu v České republice tak získává další povážlivé trhliny. Je zjevně výhodné vypouštět balistické střely východním směrem. Je jisté, že Spojené státy nepřipustí inspekce na uvažované základně. Otázka zní: Co a jak dlouho odlišuje protiraketovou základnu od základny raketové?
Dráha střely, vypálená z jižního Iránu na New York a Los Angeles - Google Earth |