Všimli jste si nenávistných "ohlasů" na některé články, zveřejněné v BL? Četli jste někdy tzv. "čtenářské diskuse" na internetových zpravodajských serverech (bývá to snůška vulgárností, fundamentální nevědomosti, zaslepenosti a nesnášenlivosti)? A co teprve skvostné výrony bojovného revolučního ducha komentátorů většiny českých tištěných médií, překonávající několikanásobně ukoptěnou tendenčnost totalitních sdělovacích prostředků neblahé paměti? Považuji za nadbytečné zmiňovat ideologickou propracovanost publicistiky elektronických médií, včetně těch veřejnoprávních: zastávají neochvějně jedinou správnou revoluční ideologii obnovení kapitalistické společnosti a nerozborné jednoty a věčného přátelství se spojencem nejvěrnějším a nejskvělejším.

Mám-li označit jednu jedinou určující vlastnost české společnosti prvních roků třetího tisíciletí, nalézám zlobu. A nenávist. Protože závist, kterou jsme svoje neuspořádané vzájemné vztahy kdysi omlouvávali, je až kdesi daleko. Dnes je určující fundamentalizmus. A ten je vždy krokem do pekla. Ať je náboženský, nebo politický.

Zcela v tomto smyslu jsme se (prý!) chtěli "vyrovnat s minulostí" a udělali jsme zásadní chybu: povýšeně jsme ji označili za "zločineckou a protiprávní". Abychom se zbavili podílu vlastní odpovědnosti za všechno, co jsme ochotně umožňovali a tolerovali, označili jsme jednoznačné viníky všech chyb, omylů (a zločinů - ty jsme s úsilím hodným někdejších středověkých bojovníků uznali jako jediné, které mohou onu minulost prezentovat!). Vyhnuli jsme se diskusi o té době. Ta je pro demagogické fundamentalisty bezcenná, dokonce nebezpečná. Mnozí z těch, kteří nejsou bez viny, zdvihli prapor nové revoluce a zcela bezostyšně se stali fundamentálními bojovníky za "nový svět"- není divu, že jsou "poturčenci horšími turka", bezohlednými bijci s nunžaky frází a nenávisti. Otravují náš život. Podněcují ty nejhorší vlastnosti naší národní povahy, "zocelené" vytvářením staletí trvajícího pocitu pokoření národa, hrdinsky čelícímu nebezpečí ze strany mocných.

Jestli se od převratu v roce 1989 něco podařilo opravdu dokonale, je to rozdělení společnosti. Probuzení těch nejnižších pudů nedůvěry, podezírání, zloby. Funguje to dokonale: úspěšní přehlížejí neúspěšné, chudí závidí bohatým, praví hanobí leví . Společně dokážeme jediné: "kdo neskáče, není Čech!" To je, bohužel pro nás, málo, velmi málo.

Když doplníme ještě zášť proti jiným etnikům (jak jednoduché je odsuzovat "islámský radikalizmus"), kterou naše masmédia usilovně šíří spolu se záští politickou, je výsledek takový, jaký je: smutný, přesmutný. Úroveň svobody společnosti je přímo úměrná schopnosti vzájemné tolerance jejích členů mezi sebou navzájem. Úcty ke schopnostem druhého, víry ve schopnosti vlastní. Umění koexistovat, spolupracovat, být prospěšný.

Zdá se, že právě tohle všechno nám chybí. Nakolik je to odraz našeho skutečného přesvědčení, nebo naivně přijímané pravdy "všemocných jednobarevných" masmédií, nechť si odpoví laskavý čtenář podle svého svědomí sám. Já se obávám, že jsme otroky dlouhodobé tvrdé ideologické intervence. Tím nebezpečnější, že se tváří "svobodomyslně". Obávám se, že takové přesvědčování už tady mnohokrát bylo.

Interpretace každé události je vždy odrazem světonázoru interpreta. Proto je možné, že pro jedny je Nikola Šuhaj loupežníkem a vrahem, pro druhé hrdinou, který bohatým bral . Poznání a diskuse mohou alespoň přiblížit objektivní pravdu. Je tragédií, když místo diskuse slýcháme trvalý fundamentální monolog. Důsledky, kterou takový stav přináší, dobře známe. Je ironií osudu, že se tímto věděním odmítáme řídit.

Až zase budete svědky řádění "neomylných", kteří "na kopytech roznesou" odlišné názory jenom proto, že jsou jiné, než ty jejich (jediné správné), pokuste se zapřemýšlet, zavzpomínat, najít v paměti staletou i nedávnou zkušenost. Ale především odpověď na otázku, zda je opravdu všechno v pořádku mezi lidmi, kteří fundamentalizmus povýší nad toleranci a pochopení přirozených odlišností.