Předseda ODS společně s KDU-ČSL a zelenými sestavuje "nevětšinový" a zároveň "nemenšinový" kabinet, který momentálně hledá podporu v patově rozdělené Poslanecké sněmovně. Zájem veřejnosti se soustředil na možná koaliční východiska této připravované vlády, na programové shody a neshody v budoucí koaliční smlouvě.

Komentování komentářů by se mohlo stát předmětem vyučování na školách novinářských, podobně jako jsem už navrhoval, aby na FAMU a DAMU byl zaveden předmět Vyprávění obsahů filmů a divadelních her.

Například mé úvahy dnes ráno nad MF Dnes.

umístili anonymní překladatelé na internet. (Odkaz je volně k nalezení na libovolném vyhledávači.) Vyzývají také čtenáře, pokud mají zájem o jiné Kunderovy knihy, které dosud vyšly pouze v západních jazycích, ať se ozvou, že i tyto knihy přeloží a zpřístupní na webu. Anonymní autoři překladu zřejmě porušili Kunderova autorská práva.

Milan Kundera nesvolil k vydání svých tří románů Život je jinde, Kniha smíchu a zapomnění a Nesnesitelná lehkost bytí, které vyšly v češtině u 68 Publishers v Torontu, po pádu komunismu v Československu/České republice. V českém překladu také dosud nevyšly jeho romány Pomalost, Totožnost a Nevědomost.

Šéf britské Konzervativní strany David Cameron konstatoval, že homosexuální dvojice by měly mít nárok na daňové úlevy, pokud uzavřou sňatek. Cameron se vyjádřil, že Konzervativní strana podporuje sňatky a rodinné hodnoty -- ale že podporuje všechny druhy manželských svazků -- heterosexuální i homosexuální.

Genentech., významná mezinárodní farmaceutická společnost, blokuje přístup k léku, který levně a efektivně zachraňuje tisíce lidí před slepotou, protože chce uvést na trh daleko dražší výrobek.

Finská společnost Nokian Tyres plánuje v obci Lešná u Valašského Meziříčí vybudovat nový závod na výrobu pneumatik s produkcí 8 miliónů kusů ročně. Místní občané se s pomocí sdružení právníků EPS obrátili na Městský soud v Praze s žalobou proti postupu Ministerstva životního prostředí (MŽP), které při povolování této investice ignorovalo závažné stávající zatížení životního prostředí v dotčeném území a tím porušilo české zákony i evropskou legislativu.

Svobodná tekno kultura, to není jen Czechtek, kolem něhož se již po několik let konají v době okurkové sezony pravé mediální a politické saturnálie. Jiným projevem této tvořivé kultury je již čtvrtým rokem konaný Do It Yourself Karneval. Buďme rádi, že zůstal až na pár výjimek ušetřen zájmu médií a nedošlo k jeho zařazení do zpravodajského spektáklu -- a to navzdory tomu, že za ním páni novináři nemuseli jezdit do odlehlých koutů země, ale stoupenci alternativní kultury jim pochodovali přímo pod nosem centrem Prahy.

Fotogalerie karnevalu ZDEZDE

Významná britská státní škola, Millais School v Horshamu, v hrabství West Sussex, zakázala svým žačkám, aby do školy nosily americké "prsteny čistoty". Je to symbol sexuální abstinence, který se mezi nábožensky založenými mladými lidmi šíří ze Spojených států.

Slovenský prezident Ivan Gašparovič pověří sestavením nové vlády vítěze sobotních parlamentních voleb, tedy Roberta Fica. Slovenské parlamentní volby vyhrála doposud opoziční strana Směr-sociální demokracie 29,14 procenty hlasů.

18,35 procenta zaznamenala SDKU-DS premiéra Mikuláše Dzurindy. Třetí skončila nacionalistická Slovenská národní strana (SNS) s 11,73 % a těsně tak předstihla Stranu maďarské koalice (SMK), která obdržela 11,68 procenta platných hlasů. Až na pátém místě je Lidová strana-Hnutí za demokratické Slovensko (LS-HZDS) bývalého premiéra Vladimíra Mečiara s 8,79 procenta hlasů. Nejmenší stranou v novém parlamentu se ziskem 8,31 procenta bude Křesťanskodemokratické hnutí (KDH). Do parlamentu se nedostala starostalinská komunistická strana (KSS) a Aliance nového občana (ANO) vedená Pavlem Ruskem.

Směr obsadí v nové Národní radě 50 křesel, tedy třetinu ze 150 míst. SDKU-DS připadlo 31 mandátů, SNS a SMK budou mít shodně po 20 a KDH 14 poslanců.

Komentárov venujúcim sa špekuláciám okolo výsledkov sobotných slovenských volieb bude v médiách viac ako dosť, na tému veľkých a relevantných strán. My si dnes všimnime aj situáciu okolo subjektov, ktoré by si spolu s českým klasikom mohli povedať, že se stali "menšími a jestě menšími a ještě menšími, až byli nejmenšími na světe...

Stovky dětí, jimž bývá často pouhých šest let, jsou každoročně přiváženy do Británie jako "otroci" pro práci v ilegálních robotárnách, v soukromých rezidencích a v továrnách na konopí, napsal konzervativní britský týdeník Sunday Telegraph.. Tyto děti jsou dováženy z celé Afriky, Asie a z východní Evropy krutými a dobře organizovanými gangy pašeráků.

Mnoho těchto dětí je odváženo do Británie s neinformovaným souhlasem jejich rodičů, kteří za to platí až 3000 liber (130 000 Kč) a domnívají se, že se jejich dětem dostane lepšího života a budou moci domů posílat peníze.

Pod tímto titulkem informoval zpravodaj Jan Rovenský v Právu o situaci dětí z Asie a Afriky ve Velké Británii. Za tyto děti jejich rodiče zaplatili gangům tisíce liber, aby jim zajistili lepší život ve vysněném ráji na Západě. Ve skutečnosti tyto děti ve "vysněném ráji" nastupují ihned do práce. Děti žijí v děsivých podmínkách a jsou oběťmi fyzického bití. Často jsou sexuálně zneužívány. Otrocké práce vykonávají v restauracích, dílnách na výrobu sportovního oblečení nebo i na výrobu marihuany. Mnoho z nich je zneužíváno v sítích pedofilů.

O tom všem informoval konzervativní list Sunday Telegraph.

Právě pročítám vzpomínky brněnského historika, disidenta a signatáře Charty 1977 Jaroslava Mezníka " Můj život za vlády komunistů 1948 -- 1989", vydané v roce 2005 Maticí moravskou v řadě Prameny dějin moravských. Styl knihy prozrazuje profesionálního historika a archiváře, s rodinným pozadím, pro které má němčina přiléhavé označení Bildungsbürgertum, jež bylo za vlády komunistů řazeno mezi třídní nepřátele.

Otec Jaroslava Mezníka JUDr. Jaroslav Mezník byl od roku 1933 vicepresidentem Podkarpatské Rusi. V květnu 1941 byl jmenován moravským zemským presidentem, krátce nato zatčen Gestapem a 14. listopadu zastřelen v Kounicových kolejích.

Nejméně od voleb v roce 1996 bylo zřejmé, že názorové rozvrstvení občanů bude vrstvu profesionálních politiků stavět neustále do složitých situací. Každý moudrý člověk mohl počítat s tím, že dříve nebo později musí dojít k situaci, jakou vytvořily současné volby. Ať již je dnešní povolební stav nazýván jakkoliv, odhaluje tedy v prvé řadě duchovní nepřipravenost jak politiků samotných, tak odborníků a samozřejmě publicistů.

Pani Martykánová sa opakovane a iste aj úprimne snaží dopátrať prečo ten feminizmus tak irituje ostatných ľudí. Snáď sa mi to podarí vysvetliť na príkladoch z jej repliky "Na Titaniku losujme!".

Sledoval jsem trochu diskusi na BL o antikomunismu v Čechách. Před volbami jsem si všiml, že je komunisty opět nejapně vyhrožováno. Byl to poměrně jednoduchý trik, jakým si jiné strany naháněly vodu na svůj mlýn, spoléhajíce na naivní reakci davu.

Nemusíte se obávat, že bych se mnohých soudruhů nějak zastával. K srdci mi nikdy pro své chování nepřirostli. Nějak se ale zapomnělo, že mnozí předáci ostatních demokratických stran mají stejný rodný stranický nebo prognostický původ jako ti, od kterých se tak okázale distancují.

Je mi trošku líto, že mnozí tak srdnatě nevystupovali proti komunistům za jejich vlády, když se to nenosilo.

Asi před týdnem psal v Lidových novinách Josef Klíma ve svém sobotním sloupku o komsi, kdo tvrdil -- ironicky -- že africkým fotbalistům pomáhají šamani různými kouzly.

No, moje babička, dej jí pan bůh věčnou slávu, zase pověrčivě klepala na stůl a když se někdo moc těšil, kárala ho, aby své těšení nezakřiknul. Když to propojím, začínám si myslet, že šamani existují, ne však v Africe, a nepropichují voskové figurky jehličkami, ale píší do novin, používajíce babičkou citovanou techniku zakřiknutí. Píší do novin Lidových.

Česká televize je spokojena s podobou svého volebního vysílání. Jeho hodnocení bylo součástí středečního zasedání Rady ČT.

„Odvysílali jsme několikanásobně více hodin, než při minulých volbách,“ pochválil své podřízené generální ředitel Jiří Janeček. Celkem šlo o 119 pořadů na ČT1, ČT2 a ČT24. „Byl to v dějinách televizního vysílání u nás bezprecedentní objem,“ doplnil ho ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal. „Z toho, co se nám nepovedlo, jsme schopni vyvodit dostatečné ponaučení,“ poznamenal dále ředitel zpravodajství.

V Británii byl zveřejněn dvaadvacetistránkový dopis, který v roce 1982 napsal tehdy osmadvacetiletý Tony Blair tehdejšímu šéfovi tehdy velmi tradiční Labouristické strany Michaelu Footovi. O marxismu tehdy Blair napsal: "I v naší straně [ve srovnání s Konzervativní stranou], i když daleko méně, existuje tendence bránit tomu, aby se mysl chovala svobodně. Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že za to částečně může pokračující spojování marxismu se socialismem. Dal jsem si práci a Marxe jsem si přečetl. Z mnoha hledisek mi to mnohé vysvětlilo; zejména mé vnímání vztahu mezi lidmi a společností, v níž žijí, bylo navždycky změněno. Ale v konečném důsledku to bylo svazující, protože se to snažilo svou filozofií ovládnout všechny rysy existence. A to, samozřejmě, je pro mnoho lidí atraktivní."

Je Marx stále ještě relevantní? Tuto otázku v pátek položil deník Independent několika známým britským osobnostem:

Při současné diskusi o komunismu, která šla zprvu mimo mne, jsem začal přemýšlet. A protože už zapomínám začal jsem si psát jak jsem to v těch dobách měl vlastně já.

Maminčina rodina za války se angažovala v odboji, babička přes válku ukrývala děti některých velmi známých odbojářů. Tatínkova úspěšně před válkou a po ní podnikala na Slovensku. Maminčin tatínek velmi brzo zemřel na rakovinu. Tatínkova rodina po roce 1945 přišla o podnik. Děda se musel starat i o rodinu své dcery, protože jejího manžela (pozdější fotbalový reprezentant v Chile) zavřeli na sedm let. Začal dělat zedníka a posléze se stal "bílým zedníkem" (na Slovensku termín pro zedníky na složitější práce).

"Moravo styď se"! Takové výkřiky se ozývaly z úst zhrzených pravicových diskutérů na webových stránkách těsně po volbách. Ponechme teď stranou požadovanou sebereflexi tohoto územního celku a podívejme se na oranžový fenomén z jiného úhlu.

Volební hlasy v jednotlivých okresech (podle volebního serveru ČSÚ) odevzdané ODS resp. ČSSD korelují s mírou nezaměstnanosti (průměrná nezaměstnanost v jednotlivých okresech za rok 2005, portál MPSV). Korelace sice není příliš těsná, jak naznačují hodnoty korelačních koeficientů -0,684 u ODS a +0,778 u ČSSD, nicméně závislost je zřejmá. Zatímco hlasy pro ODS s rostoucí mírou nezaměstnanosti klesají, hlasy pro ČSSD rostou. Potud holá fakta.

Podle globálních "ligových tabulek" jsou nejkvalitnější univerzity ve Spojených státech. Za nejlepší univerzitu na světě se považuje Harvard, na druhém místě je anglická Cambridge, pak následuje sedm dalších amerických univerzit a na desátém místě je anglický Oxford. Tabulku sestavila Jiao Tong University v Šanghaji. Je kontroverzní, protože použitá měřítka jsou nutně subjektivní. Šanghajští analytici sestavili univerzity podle počtu nositelů Nobelovy ceny, kteří na nich vyučují, podle citací výzkumu, podle publikovaných článků a podle výkonnosti jednotlivých univerzitních expertů. Je zřejmé, že existují i další měřítka, podle nichž lze hodnotit význam univerzity.

Jenže z analýzy úrovně jednotlivých univerzit vyplývá drsná skutečnost: většina vědeckých publikací dnes pochází ze Spojených států.

Pane Čulíku, tak nevím, zda jde jen o řečnickou otázku nebo zda to myslíte vážně. Ve svém článku "Současný český antikomunismus" píšete:

"Za posledních tak 400 let byla domácí situace v českém prostoru VŽDYCKY určována zahraničněpolitickou konstelací."

Možná tedy tušíte, odkud vítr fouká. Připočtěme následný odcizený postoj občanů ke státu a k vládám (MY - ONI, Vrchnost) a máme tu tak trochu pocit bezmoci ovlivnit, co chceme a čeho se bojíme.

Britské listy uveřejnily 26. 5. 2006 odkaz na test koho volit. V principu šlo o to si vyzkoušet, jak by čtenář hlasoval o vybraných návrzích různých zákonů, které byly předloženy ve Sněmovně, a stanovit míru shody nebo neshody s hlasováním poslanců parlamentních stran. Zkusil jsem to. Možná, že jsem to neměl dělat, člověk se pak dozví překvapující věci, píše čtenář Jan Makovička.

Podotýkám, že jsem za minulého režimu nebyl v KSČ (a nejsem v KSČM ani dnes), počátkem 60. let jsem odmítl nabídku vstoupit do strany (do KSČ), nechodil jsem k volbám (nejméně třikrát), vyhýbal se různým shora organizovaným manifestacím a oslavám, nečetl Rudé Právo (od roku 1967 po arabsko-izraelské válce), četl v 60. letech Literární noviny, měsíčník Tvář, který redigoval Václav Havel (a do kterého tehdy přispíval i Václav Klaus) a jiné "opoziční" časopisy, nesledoval a dokonce ani nevlastnil televizi, protože tehdejší propaganda mě rozčilovala (to jsem ale tehdy netušil, jaká televize na mne v budoucnosti čeká), poslouchal Svobodnou Evropu, BBC, Hlas Ameriky atd. Souhlasil jsem s L. Aragonem, který označil náš tehdejší normalizační režim 70. let jako "Biafru ducha" atd.

Podívejte se kolem sebe a potom zjistíte, že členové KSČ, kteří nám do roku 1989 velmi aktivně znepříjemňovali život, jsou aktivní ve většině politických stran a je úplně jedno, jestli je pravicová nebo levicová, i křesťanská jim přijde vhod, míní čtenář Pavel Šlanhof. Ti více zprofanovaní se drží v pozadí a přes různé "kašpárky" prosazuji své ekonomické i politické ambice.

Myslím si že současná KSČM není pro demokracii taková hrozba, daleko větší nebezpečí pro demokracii jsou odpadlíci od KSČ a jejich rodiny, kteří pro dobře placenou kariéru udělají cokoliv.

Z vlastních zkušeností můžu říct, že při posledních komunálních volbách, jsme my, kteří jsme proti komunistům, volili komunisty, protože pravicové strany měli na kandidátkách často osoby neštítící se ničeho, zatímco na kandidátce KSČM, byli slušní lidé.

Je zajímavé že politikům, kteří slibují větší platy a vyšší životní úroveň, vadí minimální mzda, zákoník práce a jiné sociální vymoženosti, které si pracující v jiných státech Evropské unie těžce vydobyli. Vypadá to, že bývalí kariéristi minulého režimu, by se rádi vrátili do feudalismu. Ale zapomněli, že feudální pán se o své nevolníky, jestli z nich chtěl mít užitek, musel starat. Dodnes mi nejde do hlavy, proč nás tak velkoryse přijala EU do svého společenství, museli vědět, jaké hospodářské podvody v ČR procházejí. Já osobně jsem pro společnou Evropu, spousta lidí mi to zazlívá, ale měli by si vzpomenout na RVHP.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.