Reakce na článek Petra Wagnera "Komunismus"

Historik Jaroslav Mezník, ročník 1928 podává profesionálně svědectví o studjních a tvůrčích podmínkách na vysokých školách a v akademických institucích v období stalinismu, dokumentuje ideologické omezování vědeckého bádání a politické korumpování akademických pracovníků, z nichž mnozí nekriticky propadli komunistické ideologii a kádrovými prostředky omezovali svobodně myslící kolegy. Tato ideologická omezování někdy nabírala až komické rysy, kdyby neohrožovala existenci postižených.

Mezi pročítáním Mezníkových memoárů jsem si odskočil k počítači na stránky Britských listů z 16.06. 2006 a objevil tam článek Komunismus od Petra Wagnera. Wagner přiznává, že diskuse o komunismu zprvu šla mimo něj a že teprve v poslední době začal o vládě komunistů přemýšlet.

Zajímalo mne vzdělání a autorovo sociální pozadí, abych mohl posoudit z jakého stanoviska a proč se tak pozdě o tuto závažnou problematiku počal zajímat. To není kádrování, nýbrž snaha o pochopení kořenů autorova myšlení.

V rubrice autorů Britských listů stojí, že Petr Wagner je lékařem, biochemikem a podnkatelem. Podle přiložené fotografie lze usoudit, že je příslušník střední generace, která hrůzný stalinismus z vlastní zkušenosti nepoznala a Husákovu normalizaci považovala za normální způsob vládnutí, protože s jinou formou řízení věcí obecných neměla zkušenosti.

Vyčetl jsem z jeho textu, že autorova rodina nepatřila mezi vyvolené komunistického státu a že v roce 1968 dokonce uvažovala o tom zůstat za hranicemi Československa. Prarodiče ani rodiče s autorem o politice nemluvili, autor od nich popis oné doby nikdy neslyšel a také nezaregistroval, že by kňourali. Jinými slovy, politické rozhovory o situaci v zemi se v rodině nekonaly. Teprve maminka, až byli všichni mrtví, si s autorem o komunismu vyprávěla. Co se od své maminky dozvěděl, autor neříká.

Jaroslav Mezník ve svých memoárech píše, že zapomínáme že česká společnost měla za sebou dlouholetou drezúru komunistického režimu a že pro značnou část lidí není politika, demokracie a svoboda tou hlavní náplní jejich života -- tou je jejich soukromý život. V tomto smyslu chápu i myšlenkové pochody Petra Wagnera. Nejen stalinismus, ale i dvacetileté období husákovské normalizace zasahovalo drsně do soukromého života lidí, omezovalo informace a svobodné názory a pohyb. Úniky hledali lidé na chalupách, nebo u nezávazných plků u piva. Kdo se uchýlil, byl potrestán. O široké škále trestů se může Petr Wagner v Mezníkových vzpomínkách.

Nejzávažnějším hříchem komunismu na vývoji národa bylo rozdrcení (komunistický terminus technicus) střední třídy a zglajchšaltování společnosti směrem dolů. Nechápu výrok Petra Wagnera, že studoval jazyky z donucení. Nejen vzdělancům otevírá znalost jazyků svět. A protože byl občanům svět uzavřen, nepovažovala značná část občanů znalost jazyků za podstatnou. Následky jsou dodnes patrné u českých politiků, na příklad v souvislosti se zoufalým hledáním kvalifikovaných poslanců pro Evropskou unii.

Jiným markantním příkladem pro nepřekonané následky komunistické výchovy bylo nedávné Paroubkovo srovnání komunistického únorového puče z roku 1948 s okolnostmi posledních parlamentních voleb.

Petr Wagner dává najevo svoji politickou dezorientaci v poměrech postkomunistického státu, protože nemá solidní vědomosti o státu komunistickém Má však proti minulým generacím jednu nespornou výhodu. Může se informovat a bude-li chtít i aktivně zasahovat do politického dění a tím se změnit z obyvatele v občana...

Jestliže chce o podstatě komunismu vážně přemítat, necht si přečte shora uvedené vzpomínky Jaroslava Mezníka.