17. 6. 2006
Šamani, šamaniAsi před týdnem psal v Lidových novinách Josef Klíma ve svém sobotním sloupku o komsi, kdo tvrdil -- ironicky -- že africkým fotbalistům pomáhají šamani různými kouzly. No, moje babička, dej jí pan bůh věčnou slávu, zase pověrčivě klepala na stůl a když se někdo moc těšil, kárala ho, aby své těšení nezakřiknul. Když to propojím, začínám si myslet, že šamani existují, ne však v Africe, a nepropichují voskové figurky jehličkami, ale píší do novin, používajíce babičkou citovanou techniku zakřiknutí. Píší do novin Lidových. |
Před zimní olympiádou vyšla v tomto deníku povídka Pohádka o Kubovi. Redaktor Cibula se pokusil napodobit Otu Pavla a vylíčil, jak Jakub Janda získal zlatou medaili. Když jsem to četl poprvé, měl jsem dojem, že se jedná o posměšnou a hodně nepovedenou parodii, nicméně nikoliv, bylo to míněno vážně. Jakmile si tu pohádku Jakub Janda přečetl, vzala ho taková deprese, že se na olympiádě naprosto vytratil. Poučeni tímto úspěchem, vydali v Lidových novinách přílohu s titulem Mistři světa, nahoře pravda označenou jako "fikce" a vylíčili v ní -- tentokrát kolektivně - vítězné tažení českého týmu až na sám vrchol. Po utkání s Ghanou -- před chvílí skončilo - už vím, jak to bylo: naši fotbalisté si tu pohádkovou přílohu bohužel také přečetli a od té doby se nemohou vzpamatovat. Mám pro investigativní novináře takový návrh -- jděte po těch šamanech, Klíma měl pravdu... To nemůže být samo sebou! Moje babička pravda měla obvykle radost, když na její slova došlo, ale tentokrát by nejspíše poznamenala něco tom, jak tom vypadá, když blbost kvete... |