16. 6. 2006
Jsou pochody českých myslí nepochopitelné?Žádná ideologie není neškodnáPane Čulíku, tak nevím, zda jde jen o řečnickou otázku nebo zda to myslíte vážně. Ve svém článku "Současný český antikomunismus" píšete: "Za posledních tak 400 let byla domácí situace v českém prostoru VŽDYCKY určována zahraničněpolitickou konstelací." Možná tedy tušíte, odkud vítr fouká. Připočtěme následný odcizený postoj občanů ke státu a k vládám (MY - ONI, Vrchnost) a máme tu tak trochu pocit bezmoci ovlivnit, co chceme a čeho se bojíme. |
Latentní český antikomunismus byl asi účelově rozdmychán, ale je tu už hodně dlouho. Jeho zdrojem by mohl být obyčejný strach, úzkost z pocitu bezmoci zabránit eventuálnímu návratu komunistů k moci, hluboká nedůvěra k vládnoucím garniturám - ONI na nás kašlou a MY s tím nic nemůžeme dělat. A strach má, jak známo, velké oči. Říkejte si co chcete, podle mého názoru byla komunistická éra těžkým národním traumatem. Ano, většina se nějak zabydlela, ale s všudypřítomným strachem. Není lehké se s takovou zkušeností vyrovnat, rychle se oklepat a nalézt otřesenou sebedůvěru. Pokud jde o neškodnost komunistické ideologie, nemyslím si to o žádné ideologii. Vznešené a lákavé cíle má každá. Každá taky poskytuje svým stoupencům výklad všeho, hodnotový systém (co je dobré, co je špatné), orientaci ve složité realitě (zjednodušením, příslušností ke komunitě) a životní program (naplnění, smysl života). Každá ale hrozí vyobcováním a ztrátou těchto výhod a lákadel, pokud zašilháte po myšlenkové svobodě a překročíte omezený duchovní rámec (vězení ducha). Prostá, ale účinná metoda cukru a biče. To je, myslím, čertovo kopyto, které si ideologie nesou v sobě a které se asi musí za vhodných podmínek projevit. Sovětský vliv byl takovou vhodnou příležitostí, nikoliv příčinou toho, co komunismus předvedl i u nás. Při jiné vhodné příležitosti by to asi dopadlo podobně. Pokud se ideologie nerozpakuje duchovně věznit své stoupence, proč by se rozpakovala utlačovat i věznit odpadlíky a nepřátele. Porovnejte tyhle myšlenkově uzavřené systémy s těmi otevřenými např. ve vědě. Tam se nerozpakují poctivě a na rovinu přiznat - tohle vysvětlit umíme (doufáme), ale tohle ne, račte se obrátit jinam. Něco takového zkuste navrhnout v ideologii a rázem je z Vás odpadlík. Každý má samozřejmě právo si vybrat, zda se v nějaké ideologii nechá uvěznit nebo zda bude usilovat o duchovní svobodu. Obě volby ale něco stojí. Záleží na tom, co je kdo ochoten zaplatit. Nikdo ale nemá právo svoji volbu vnucovat druhým. Asi máte pravdu a nebezpečí recidivy komunistické éry je minimální. Úzkost lidí u nás, doufám, je ale přesto možné pochopit. Zůstává otázka - co s tím? |