|
19. 6. 2006
Komentář ke komentářiKomentování komentářů by se mohlo stát předmětem vyučování na školách novinářských, podobně jako jsem už navrhoval, aby na FAMU a DAMU byl zaveden předmět Vyprávění obsahů filmů a divadelních her. Například mé úvahy dnes ráno nad MF Dnes. |
|
Paroubek vytvořil nový pojem. Historický kompromis. Pokud k němu dojde, hodlá podpořit Topolánkovu vládu. Má však podmínky, položí před Topolánka požadavky, jejichž splnění mu umožní středopravou vládu podpořit. To je zjištění pro vznik vlády nadějné. Méně nadějný je už Paroubkův dodatek: divil by se, kdyby ODS na jeho podmínky přistoupila. Já bych se také divil. Nepovažuje to však za tragédii, protože v případě Topolánkova neúspěchu by podle jeho mínění dostal od prezidenta pověření k sestavení vlády on. Nehledal by žádnou koaliční dohodu. Jeho politická pozice odpovídá slavné Jakešově charakteristice: je jako kůl v plotě. Nabízí se mu jediná koalice: socialistů s komunisty. Obávám se, že zde se komentátor velice mýlí. Myslím, že to konečně možná uvidí na vlastní oči: kdyby k tomu došlo, nabízela by se velmi rychle koalice oranžovo-zeleno-černá, černí a zelení by nějaký důvod, nejspíše nutnost vytvořit stabilní vládu v zájmu této země a nutnost střežit kroky oranžových, jistě našli... Problém by tedy obešel. Sestavil by vládu odborníků. Odborníci by byli vybráni na základě široké dohody politických sil. Parlament by kontroloval činnost odbornické vlády na základě domluveného společného programu. Právě to by se mi líbilo nejvíc, protože by to zkrátka sloužilo správě země, jež není větší než jedno pořádné velkoměsto, vláda by se věnovala silnicím, vodovodu a elektřině, výrobě filmů a podobným, důležitým aktivitám a neideologizovala by zbůhdarma. Jenže to by komplikovalo život komentátorům, kteří nutně potřebují nepřítele, aby nemuseli myslet. Koho by nenáviděli, démonizovali, ironizovali a haněli? A to už bychom byli od standardní zastupitelské demokracie pěkný kus daleko. Mohli bychom volby zrušit a nahradit je dohodou politických sil, rozuměj stranických sekretariátů, případně čtyř až pěti mužů v čele stran. Místo toho by si komentátor přál vládu, složenou z členů vítězné strany, řízenou jedním, případně čtyřmi až pěti muži v čele této strany. Přiznávám se, že v tom nevidím žádný velký rozdíl. |
