Poukazuje na to studie, kterou právě vydalo Středisko pro evropskou reformu. Většina velkých evropských univerzit se na první místa tabulek vůbec nedostala.

V "ligové tabulce" 50 globálně nejkvalitnějších univerzit, kterou pro rok 2005 sestavili pro toto Středisko Richard Lambert, bývalý šéfredaktor deníku Financial Times a budoucí generální ředitel britské Konfederace britského průmyslu a Nick Butler ze společnosti BP, je jich 36 v USA a jen 9 z Evropy. Z nich je pět v Británii a jedna každá pak ve Švýcarsku, ve Švédsku, ve Francii a v Holandsku. Podle autorů této tabulky zaostává Evropa za Amerikou v mnoha oborech -- například v počítačové vědě, v nejmodernější technologii a v ekonomii.

Evropský podíl držitelů Nobelovy ceny za poslední století radikálně poklesl. Jedním z problémů je, že univerzity v evropských zemích trpí chronickým nedostatkem finančních prostředků. Jiným je to, že evropské univerzity většinou po mnoho desetiletí řídí stát -- nemají samosprávu a mají špatný management.

Spojené státy mají méně než 100 vysokoškolských institucí, které se intenzivně zabývají výzkumem. Mají-li být evropské univerzity úspěšnější, budou muset produkovat více výzkumu na nejvyšší světové úrovni, což znamená, že více peněz se bude muset soustředit v několika málo nejlepších centrech.

Pro mnoho Evropanů je toto kontroverzní pohled -- evropští univerzitní učitelé nejsou vystaveni, jako jejich britští kolegové, opakovanému statistickému hodnocení svých nejlepších publikovaných prací v tzv. Research Assessment Exercise.

Lambert a Butler -- kontroverzně -- navrhují, že aby se zvýšilo množství financí pro univerzity, evropské univerzity by měly začít vybírat školné.

Některé evropské země už s tím začaly -- v Anglii bude vysokoškolský student ze středostavovské (tj. relativně bohaté) rodiny platit od září 2006 školné ve výši 3000 liber ročně. Některé německé země plánují, že budou účtovat studentům školné 500 euro za semestr (tedy 1000 euro ročně). Avšak vyvolává to obrovskou politickou kontroverzi. Tři největší členské země Evropské unie, Francie, Německo a Británie, investují do univerzitního školství nejméně -- jen cca 1,1 procento svého HDP. Lambertova a Butlerova studie požaduje,. aby evropské vlády zvýšily výdaje na univerzitní školství na 2 procent HDP.

Nejdůležitější reformu, kterou musejí evropské univerzity provést, je však podle Lamberta reforma jejich správy. Dokazuje to případ Holandska, kde univerzity začaly prosperovat teprve, když se osamostatnily. Univerzity v Groningen, v Leidenu a v Utrechtu patří nyní mezi nejdynamičtější v Evropě.

Důležitý je tzv. "boloňský proces". Je to systém, v jehož rámci jsou slučitelné a navzájem srovnatelné univerzitní kursy po celé Evropě. Na mnoha univerzitách vedl k radikální restrukturalizaci všech kurzů. Kritikové Lambertovy a Butlerovy studie poukazují, že její autoři nemají pravdu, když kritizují stagnaci evropských univerzit. Za posledních 7 let se prý evropské univerzity změnily daleko radikálněji než za posledních 150 let. Kritikové také zpochybňují argument Lamberta a Butlera, že by bylo nejefektivnější, kdyby se vytvořila koncentrovaná střediska výzkumu, kam by šlo největší množství financí.

Podrobnosti v angličtině ZDE