V souvislosti s provedenou změnou na postu předsedy KSČM se toho hodně napsalo. Jen málo publicistů se však zabývá hlubšími příčinami existujících rozporů ve straně. Ty tkvějí hluboko v minulosti, dávno před tím, než došlo k porážce pokusu o radikální likvidaci kapitalismu.

Obvykle se pod podobným titulkem rýsuje černý rámeček nebo alespoň křížek. Prostě jde o nekrolog. Když jsem si v sobotu odpoledne vyposlechl v autorádiu to, jak proběhl odchod jednoho z nejdéle sloužících předsedů čehokoliv v "demokratických" dějinách naší země, bylo mi smutno a musel jsem mu věnovat tichou vzpomínku.

Otrocká práce je mezinárodně zakázána. Stejně nemorální, ač mezinárodně nedeklarováno, je nutit zaměstnance k práci za neúměrně nízkou mzdu. Jenže, co je to "nutit", a co je to "úměrné"? Nízké mzdy v nějakém sektoru vedou během několika let k jeho degeneraci. Málokdo si může dovolit pracovat jen ze záliby. Na podzim roku 1998 pověřil premiér Zeman prvního místopředsedu vlády Špidlu vyjednáváním s odbory o navýšení tarifních mezd v "ROPOsféře" (rozpočtové a příspěvkové organizace) od roku 1999. Zadáním bylo vyjednat navýšení v rozmezí 10 - 15%. "Geniální vyjednavač" se dohodl na 17%.

Pan kolega David se snaží otevřít téma, ke kterému má jako lékař, manažer a bývalý ministr jednak blízko, jednak pravděpodobně řadu interních informací. Protože, jako i u jiných témat, je dobré vědět přesně o čem je řeč, píšu následující řádky.

V lékařském segmentu zdravotnické péče působí dnes řada subjektů odlišných po právní stránce. Jde o:

"Whatever you do in the Czech Republic, never get entangled with the local judiciary," a top British businessman operating in the Czech Republic warned his colleagues at a recent Czech Business Day in Glasgow, Scotland.

Katarská televize Al Džazíra údajně uzavřela kontrakt se světoznámým britským moderátorem sirem Davidem Frostem. Frost bude moderovat diskusní pořad v připravovaném televizním vysílání Al Džazíry v angličtině.

Frost je čelnou osobností anglosaského televizního vysílání, jak publicistiky, tak zábavy, už čtyřicet let. Interviewoval všech šest posledních britských premiérů, interviewoval všech šest posledních amerických prezidentů. V televizi se stal známým inovativním satirickým pořadem That Was The Week That Was, který se vysílal v letech 1962-1963. Politikové si tehdy na jeho tvůrce stěžovali, že je pořad "systematicky zesměšňuje". Od roku 1966 se vysílaly pořady The Frost Report a The Frost Programme. Účastnili se na nich kromě Roberta Frosta komici John Cleese a Ronnie Barker a Ronnie Corbett. Mimo jiné interviewoval Robert Frost Beatles, Micka Jaggera, Orsona Wellese, Tenesseeho Williamse a Noela Cowarda.

Letos na jaře se Frostovi podařilo natočil pro pořad Newsnight televize BBC rozhovor s americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem. Pozorovatelé očekávají, že Frostova práce pro televizi Al Džazíra rozptýlí nedůvěru některých Britů a Američanů vůči této televizní stanici. Někteří pracovníci Al Džazíry se však obávají, že s Frostem se televize "příliš pozápadní" a půjde na nervy muslimské divácké obci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Internetové stránky společnosti BBC Action Network, které umožňují veřejnosti, aby se aktivně podílela na místní politice, obdržely už třetí rok cenu jako jeden z nejvýznamnějších světových stimulů na podporu politických změn na světě. Cenu získaly tyto stránky minulý týden na Světovém fóru pro elektronickou demokracii v Paříži. Fórum vybírá nejlepší politické iniciativy šířené prostřednictvím elektronických médií. Action Network poskytuje platformu pro lidi, kteří se zajímají o politické problémy v místě svého bydliště.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Několik článků, které se v BL zabývaly problémem individuální a hromadné dopravy, spojuje zajímavá věc -- totiž nepochopení základního problému: současný systém, protěžující individuální dopravu, je u konce svých možností a současně neexistuje politická vůle k jeho změně.

Individuální a hromadná doprava v Britských listechZDEZDEZDEZDEZDE

Téměř 16 let je Česko (i jako součást bývalého Československa) svobodnou zemí. Přesto nám, jeho občanům, zřejmě zůstal víceméně podvědomý návyk z totalitních časů, myslet a dělat to, co vrchnost dovoluje a co, domníváme se, je současně výhodné. Vrchností je pro nás dnes i Evropská unie, jíž je Česká republika již přes rok členem. Po dobu přístupového procesu nám orgány této instituce dávaly (a občas dále dávají) najevo svou nadřazenou autoritu a ani jedna z obou stran si zřejmě neuvědomuje, že tím přispívají k udržování a posilování vztahů a pocitů nad- a pod-řízenosti, tedy autoritářství, k čemuž, jak jsem se pokusil naznačit, si náklonnost přinášíme s sebou již z našich dějin. Je to poněkud nešťastné, po přistoupení k Unii by nám spíše byla k užitku vzájemná svobodná a možná tvrdá, ale určitě zdvořile a s respektem formulovaná výměna názorů. To bychom ale věcné názory museli mít. Až na výjimky nám, žel, chybí.

Globální epidemie ptačí chřipky je na spadnutí a zahyne na ni až 150 milionů lidí, varoval David Nabarro, jeden z nejvýznamnějších činitelů Světové zdravotnické organizace. Varoval, že ptačí chřipka, na niž dosud v Asii zemřelo nejméně 65 osob, by se mohla proměnit ve formu, přenosnou mezi lidmi.

"Důsledky pro lidský život, až tato pandemie začne, budou mimořádné a velmi škodlivé," uvedl Nabarro. Ve vysílání televize BBC zdůraznil, že počet mrtvých bude zřejmě "od 5 do 150 milionů".

Vysoce patogenní forma ptačí chřipky, známá pod heslem H5N1, vedla v jihovýchodní Asii k plánovitému usmrcení desítek milionů ptáků, ale veškerému tomuto úsilí se nepodařilo zabránit, aby se ptačí chřipka nerozšířila až po pohoří Ural v Rusku.

"V tento den Bůh posuzuje skutky všech židů za uplynulý rok a rozhoduje o jejich osudu v roce nadcházejícím. Zbožný žid proto tráví Nový rok, neboli roš hašana, intenzivním modlením a žádné radovánky ani zábavu neprovozuje. Podle tradice jsou spravedliví zapisováni do Knihy života a nehodní do Knihy smrti. Roš hašana zahajuje deset dní pokání a sebezpytování. Ke zvykům patří namáčení chleba nebo jablek do medu v naději, že rok bude sladký, anebo pojídání rybích hlav či mrkve jako symbolů vůdcovství a plodnosti."

Právě jsem si přečetl recenzi filmu Sin City od pana Simkaniče, která mne zaujala svou až dojemnou starosvětskostí, píše Ivan David Jr.: Neboť touto dobou uplyne už 150 let od chvíle, kdy jiné dílo bylo pro svou údajnou zvrácenost stejně nekompromisně zavrhováno -- ovšem tehdy z pochopitelných důvodů podstatně větším počtem jeho recipientů, konkrétně čtenářů. Mluvím o Baudelairových Květech zla, kde si jejich autor libuje i v takových básnických obrazech jakými jsou tělo mrtvé milenky požírané červy nebo slavná, v bohatých (a dostatečně nechutných) barvách vylíčená mršina u cesty. Co však šokovalo tehdejší čtenáře onoho díla patrně nejvíc, a co vlastně šokuje i dnes pana Simkaniče na filmu Sin City, je ona neschopnost odlišit "dobro" od "zla" -- a toto "zlo" zavrhnout.

Samozřejmě, že přirovnání prokletého básníka Baudelaira a známého režiséra krváků Rodrigueze pokulhává na obě nohy -- jde mi však jen o určitý princip příznačný pro jejich tvorbu, vyjádřitelný snad zjednodušeně myšlenkou, že neexistují a priori věci krásné a ošklivé, dobré a zlé -- a pokud takovýmito přívlastky předměty kolem sebe označujeme, jde jenom o konvenci, příznačnou pru tu kterou kulturu.

Každému divákovi Sin City přece musí být jasné, že jeho autoři pracují s obrovskou nadsázkou, pro komix tak příznačnou! Jen naprosto vyšinutý jedinec může zaměňovat v tomto případě dění na plátně s realitou -- a takovému jedinci pak ovšem zřejmě stačí jakýkoliv impuls pro páchání podobných činů ve skutečnosti, ve snaze hrdiny filmu napodobit. Krom toho: není snad realita nakonec mnohem drsnější, než to co ukazuje se zjevnou sebeironií Sin City

Ostatně, on to řekl před Rodriguezem a Baudelairem už Pilát Pontský: Kde jest pravda?

Ivan David jr. v replice na recenzi Jána Simkaniče operuje se slovem nadsázka a říká tím asi toto: Sin City je nekritizovatelný, protože to není skutečnost a film nevypovídá nic o realitě, která - zdůrazněno autorem v závěru, je možná ještě drsnější, než samotný film. Slovo nadsázka nemám rád, nic nesděluje, je nadužívané tam, kde autor není schopen definovat podstatu. Ján Simkanič se o to alespoň pokusil, starosvětsky (nemělo být spíše staromilsky?), ale přece.

Letos v červenci jsem vyučoval v řecké Olympii na postgraduálním semináři tamější Kokkalisovy nadace pro studenty z Harvardské a Yaleské univerzity, ale také pro frekventanty z krizových zemí: z Bosny, ze Srbska, z Makedonie, z Gruzie, z Kyrgyzstánu a z Uzbekistánu. Všechno jsou to země, v nichž se světové velmoci - USA, Rusko, Čína, Evropská unie - snaží silně uplatňovat svůj vliv.

Článek vyšel ve čtvrtek 29. 9. v příloze Salon deníku Právo

Ve čtvrtečním Salonu Práva píše Jan Čulík, že se o nás dnes, na rozdíl od jiných zemí naší velikosti, případně maličkosti!... "nic neví..."

V kalendáři máme říjen. Za nějaké 4 týdny nám v Evropě skončí tzv.letní čas, tzn. budeme zase pár měsíců o hodinu později vstávat a chodit spát. (Dostatečná základní nezaujatá informace o tzv. letním času se nachází třeba v české Wikipedii.)

Ač, dneškem nahlíženo ještě v temné totalitě, v osudném roce 1979 jsme bez demokratické diskuse (pochopitelně?) synchronizovali čas s tehdy ještě EHS a od té doby ve svém příslušném časovém pásmu měříme letní čas, tuto původně válečnou anomálii, Unie Neunie, v Evropě všichni stejně.

Mimochodem, od roku 1996 se nám tzv. letní čas ještě o měsíc protáhl: O říjen.

Přiznám se, že jsem od vstupu ČR do Unie naivně očekával z Bruselu i nějaké ty direktivy, které, obecně řečeno, naše vládnoucí vrstvy a potažmo nás -- lid, takříkajíc donutí ke svobodě.

Stále častěji lze ve Francii zaznamenat požadavky muslimů týkající se zřizování prostorů pro bohuslužby. Na rozdíl od boje o "šátkový zákon", nejde o jednorázovou kampaň. Výstavba mešit a modlitebních sálů je mnohem pomalejším procesem, který má ale výraznější dopady na myšlení francouzské společnosti i podobu měst. Představitelé muslimských sdružení nejčastěji opírají nároky na prezentaci islámu ve veřejném prostoru uvedením několika jednoduchých statistik: V Německu mají 3 miliony muslimů k dispozici 2 200 objektů pro bohoslužby. Ve Francii, kde žije kolem 5 milionů muslimů (statistiky se neprovádějí, čísla se jen odhadují), mají věřící k dispozici pouze 1 700 objektů, z nichž většina jsou provizoria. Ze stejné strany zaznívají výčitky i vůči ostatním církvím, zejména katolické, která užívá 40 000 objektů.

Kontroverzní francouzský předpis zakazující nošení "ostentativních náboženských symbolů" do škol nedávno zaznamenal první výročí svého uvedení do praxe. Zákon často označovaný jako "šátkový" rozvířil francouzskou politickou scénu. Jak se situace jeví dnes?

Nejdříve si připomeňme, že zákon se vztahoval nejen na muslimské šátky, ale i na židovské či sikhské pokrývky hlavy. Francie je navíc země s nejpočetnější muslimskou i židovskou menšinou. Bylo tedy nasnadě, že těchto dvou menšin se zákon dotkne nejvíce.

Před týdnem jsme si rozdělili kulturu a její projevy do tří úrovní. Ještě předtím, než přejdeme k definici braku, je nutné zdůraznit, že konzumace pop-kultury, tedy nejnižší úrovně kultury tvořené výhradně pro zábavu, kdekoli ve světě výrazně převažuje. Velice hezky je to možné popsat v případě vývoje televizních kanálů. V počátcích televizního vysílání jeho tvůrci předpokládali, že mají v rukou neocenitelný nástroj pro kultivaci mas a že program zaplní výchovně-vzdělávacími pořady, záznamy divadelních představení a nejrůznějšími produkty vysoké kultury.

Velice záhy se ukázalo, že všude tam, kde mají diváci a posluchači možnost výběru, neomylně se ve své většině přikloní k jednodušší a nenáročné formě zábavy. Kritik systému jistě může -- a částečně i oprávněně -- poukázat na fakt, že tvůrci vysílání komerčních médií tím, co svým konzumentům předkládají, zároveň formují jejich vkus a vlastně s nimi tak manipulují. Systém tak vlastně neustále potvrzuje sám sebe. V oblasti kontroly mas mohou dokonce za jistých okolností komerční média zastávat roli, která byla v jiné historické éře vyhrazena náboženské víře. Příkladem je Itálie, kde je současný premiér zároveň i majitelem všech vlivných masmédií nebo je z pozice své politické funkce kontroluje.

Tohle je reportáž ze zajímavého zápasu, který se odehrál nedávno mezi českým panem prezidentem a světovým sdružením elitářů a intelektuálů. Neintelektuál prof. ing. V.K., CSc., se rozhodl, že s tou bandou příživníků z akademií a univerzit celého světa jednou provždy zatočí. Vytáhl do boje sám proti všem, vyzbrojen jen silou svého přesvědčení, spisy mistra Hayeka a ostrým perem. Prozradím předem, že Klaus utrpěl drtivou porážku 0 : 7 a všechny góly byly vlastní.

Sjezd Strany zelených, který proběhl o minulém víkendu v Pardubicích, byl provázen jinou sešlostí, která se uskutečnila v jakési královéhradecké restauraci. Tam si dali sraz ti, jimž činnost "tuctové politické strany", jak opuštěnou matku pojmenovali, přišla příliš obyčejná a jim nestravitelná.

Můj první pes byl boxer a dostal jméno Don; proč zrovna Don, neví dodnes v rodině nikdo. Jako asi půlročního ho matka našla toulat se po ulicích bez obojku a známky a přivedla ho domů. Později se našel majitel, který úpěnlivě inzeroval -- jenže Don s ním nechtěl za žádnou cenu odejít a ten pán měl na štěstí pro něj pochopení a nechal nám ho za tři sta korun dokonce i s papíry, z nichž vyplývalo, že se legálně jmenuje Alex -- protože by se to pletlo se mnou a moje babička i tak na nás volávala "Pejsánku, pojď papat" a "Alexi, jíst!", zůstali jsme však u Dona.

Novátorská a vizuálně opulentní podívaná přesně kopírující komiksovou estetiku je důmyslnou zástěrkou pro veřejnou prezentaci psychopatického obsahu.

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.