Sousední země umožňují svým studentům plnou integraci do dnešního světa, stýkají se se zahraničními kulturami, cestují po světě, a, logicky, stávají se vlastně vyslanci svých zemí, své kultury ve světě, zviditelňují tak své rodné země ku prospěchu nejen "některých", ale všech! občanů své země...

Jan Čulík, dávno již tomu, nezištně a velkoryse kdysi nabídl své stránky zprávám o průběhu již dvanáctiletých snah Čechů v zahraničí o konečně nastolení rovnosti v občanství, přístupu k výkonu voleb et cetera, také v ČR.

Na rozdíl od našich evropských i neevropských demokratických sousedů totiž ČR dodnes nedokázala ukončit šílenou, protiprávní a zločinnou! násilnou diskriminaci "některých" vůči dnes již většině rodilých Čechů doma i po celém světě, kterým v držení českého, nebo dvojího (českého a jiného!) státního obcnstvi nic nebrání.

Čeští občané (ne "krajané"!) žijící po celém světě, nejen studenti a vědci, ale Češi všech profesí, se po Listopadu 89 přirozeně stali českými ambasadory ČR v zahraničí.

ČR v té době měla nejen Havla, ale k tomu také půl milionu novému Československu, posléze nové ČR, věrných, oddaných, zvětšiny vzdělaných, přirozených "vyslanců" po celém světě.... Stejně, jako je dodnes mají všechny země, které si svých příslušníků v zahraničí skutečně, nejen per hubam, váží....

Bohužel, zasmrádlá bažina české bolševické zarytosti a obliby kádrování občanů na "některé" a jiné "některé", na ty, kdo si -- či hledisko je zde uplatňováno? tážeme se! --, projevující se na nestoudném a protiprávním handlování a kšeftaření s "pozbýváním" nebo "udělováním" rodného českého občanství, cca od roku 1994 začala věrnost, oddanost a přirozenou touhu Čechů v zahraničí, po celoživotní aktivitě a podpoře snah o nastolení svobody a demokracie doma! násilné - jako občané! - vyobcovaných, jaksi dusit....

Následky této pštrosí politiky perfektně dokumentuje článek Jana Čulíka.

Aniž bychom chtěli být nějak neskromní, v zájmu věci nutno uvést, že právě na nebezpečí takovéhoto stavu věci českých!, nejen Jan Čulík, ale i jiní, a po celou dobu dvanácti! let, na všech místech možných i nemožných, poukazovali.

V souvislosti s článkem Jana Čulíka bylo zajímavé dočíst se na webu Českého rozhlasu dnes citát kurátorky J. Langhammerove:

"Rustikální kultura u nás od zrušení nevolnictví rostla do ohromných dimenzi......."

Konstatování paní Jany Langhammerove se týká, ovšem, české lidové ("rustikální") kultury...

Možná, že podobně jako jsme u nás kdysi dávno zrušili nevolnictví a žádali tak důkladný počinek růstu naší rustikální kultury "do ohromných dimenzi", kdybychom dnes rázem dokázali zrušit i násilnou, protiprávní, zločinnou diskriminaci Čechů na "občany" a české "cizince", nemusel by významný český profesor češtiny, literatury a kultury dnes konstatovat, že se " O NÁS NIKDE NIC NEVÍ..."

"Nec aspera terrent"