Prezident konečně zveřejnil českou verzi měsíc starýho projevu v Rejkjaviku. Donedávna visel na jeho webu ten článek jen anglicky. Nic proti tomu, jen ať se fandové a fanynky učí jazyky. Jen bych prosil trošku víc ohledu k té početné skupině národně uvědomělých příznivců, kteří odmítají luštit klikyháky v cizozemštině z ideologickejch důvodů.

O tom že projev obsahuje i tuze zajímavý výčet nepřátel, z kterého vyplývá - když se to veme kolem a kolem - že největším nepřítelem lidstva je lidstvo samo (samozřemě s čestnou výjimkou pana profesora) jsem už psal jinde. . Dneska bych se chtěl věnovat další části toho nerovného zápasu

Prezident sepsal seznam sedmi dědičných hříchů intelektuálů všech dob a podob. To je jistě chvályhodná snaha. Jen se nejspíš zapomněl při tom sepisování podívat do zrcadla. Pokaždé když se pan Klaus napřáhl k ráně na bránu protivníka, vstřelil si vlastní gól. Na každou jeho invektivu se dá s úspěchem použít finta kterou známe všichni dobře už od dětství: "Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje". Případně klasická věta Karla Poláčka - "Kdo o mě říká, že sem ženich, je sám ženich ze všech ženichů ten největší". Posuďte sami. Tady je seznam intelektuálských provinění doplněný o životopisná data a autentické výroky pana Klause.

1. ...(intelektuálové jsou) "professional second-hand dealers in ideas”“, kteří jsou hrdí především na to, že nemají „žádné speciální znalosti“, kteří nejsou ochotni převzít „přímou odpovědnost za praktické záležitosti“

Speciální znalosti: ekonomie se stala jeho oborem na celý život (oficiální životopis)

Přímá zodpovědnost: 

2. …kteří dokonce ani nemusí být „příliš inteligentní“ na to, aby vykonávali své „poslání“

Přehnaná inteligence: S inteligenci je to jako s "uměleckým dojmem" nebo s oblíbeností. Je to věc vkusu a do značné míry subjektivní záležitost. Je otázka jestli "příliš inteligentní" člověk by byl schopen opakovaně podepisovat knihy v kterých tvrdí například následující:

3. …intelektuálové spokojují se „zprostředkováním šíření myšlenek“ originálních myslitelů obyčejným lidem, které nepovažují za sobě rovné.

Šíření originálních myšlenek:

K tomu je třeba dodat, že na webu V.K. je k dnešnímu dni seznam celkem 35 knih rozhovorů, úvah a rozličných statí pana prezidenta. Jestli se v nich pan Klaus projevuje spíš jako originální myslitel nebo jako "zprostředkovatel myšlenek originálních myslitelů" to je opět věc subjektivního hodnocení. Každopádně si dovolím tvrdit, že ani jedna z těch knih se nestala  ve vědeckých kruzích bestsellerem.

Obyčejní lidé a rovnost: Obhajobou obyčejných lidí proti elitářům se pan Klaus zabývá celkem často. Skoro stejně často - a možná že i častěji - pokládá za důležité zdůraznit jak on sám je neobyčejný. Nemůžu se ubránit dojmu, že ani on často nepovažuje obyčejné smrtelníky za sobě rovné. Pár příkladů:

4.  Dávají přednost idejím, které jim zajišťují zaměstnání a výdělek a které zvyšují jejich moc a prestiž.

Zaměstnání, výdělek, moc a prestiž

5. Hledají ideje, které posilují roli státu, protože stát je obvykle jejich hlavním zaměstnavatelem, sponzorem nebo donátorem. Podle Hayeka navíc „roste síla idejí úměrně jejich obecnosti, abstraktnosti a vágnosti“.

Stát jako zaměstnavatel, sponzor a donátor.

Viz.předchozí

Obecné, abstraktní a vágní ideje:

Pan Klaus je autorem mnoha myšlenek, které se nedaří uchopit a uspokojivě objasnit ani nejhorlivějším z jeho vykladačů.

6. …intelektuálové zajímají převážně o abstraktní, ne přímo aplikovatelné ideje.

Abstraktní, ne přímo aplikovatelné ideje:

Viz předchozí

7. Nebyli „hodnoceni“ (nebo oceňováni) neviditelnou rukou trhu, nýbrž velmi viditelnou rukou vládců tehdejší společnosti.

Oceňování viditelnou rukou vládců:

Viz životopis V.K.