Státní zdravotnická zařízení

Obchodní společnosti vlastněné kraji, či obcemi

Obchodní společnosti vlastněné zcela soukromě

Ambulantní privátní specialisté

Ambulantní praktičtí lékaři a dětští lékaři

Ambulantní stomatologové

Každý z těchto účastníků má jiné způsoby úhrady zdravotnické péče. Někdo za výkon, někdo za registrovaného pacienta, někdo paušálem. Někdo za jednu cenu bodu a jiný za jinou. Někoho se týká rozhodnutí státu o výši platů jiného ne. Někdo se může zadlužit ve stovkách milionů, jiný jde do konkursu za pár tisíc.

Záměrně neuvádím konkrétnosti, ale rozdíly jsou značné.

Účelem zdravotnictví nikdy nebylo a já pevně doufám že ani nebude, "vydělat peníze". Naopak v Evropském kontextu vznikalo na charitativní bázi. A financování zdravotnické péče, jak já ho vnímám, je pro nás lékaře technická pomůcka k tomu, abychom mohli správně a dobře léčit. To by mělo být hlavní starostí lékařů.

Dobrý lékař by se mněl v noci budit hrůzou, jestli ví dost na to, aby odpověděl na otázky, které mu kladou nemoci lidí, kteří k němu přichází. Měl by se budit hrůzou, jestli věci, které udělal, udělal nejlépe, jak šly. Ne, jestli mu kdo a kolik zaplatil.

Asi budu mluvit jinak než většina renomovaných kolegů a velmi dobře si uvědomuji, že peníze jsou potřeba, ale to nejdůležitější ve zdravotnictví dnes leží bokem, v "příkopu silnice". Lidství, umění, věda, řemeslo, schopnost empatie a ochota se angažovat nejméně do výše svých schopností ve věci pacienta. Škody tímto způsobené bude velmi těžké napravit. Peníze jsou totiž jenom za peníze, ale to ostatní.....