Majitelé komerčních médií by byli hloupí, kdyby se pokoušeli kultivovat své klienty. Vlastně by si tím jen zvyšovali své náklady. Jejich působení patří do sféry podnikání -- není veřejnou službou. Na druhé straně je neoddiskutovatelné, že i vysílací schémata komerčních médií podléhají diktátům sledovanosti a pohybují se v konkurenčním prostředí spolu s veřejnoprávními médii. Kdykoliv komerčním médiím klesá sledovanost, musí vyrukovat s novým formátem. Pokud by, řekněme, pokleslé formy reality show, jakými jsou Big Brother a VyVolení, nepřitahovaly pozornost, následoval by rychlý přesun mimo hlavní vysílací časy a záhy by pořad zanikl úplně. Kdyby divácké průzkumy signalizovaly, že je masový zájem o vysílání baletu či opery, bezpochyby by se obojí ve vysílání komerční stanice objevilo.

Pokud jde o počet konzumentů produktů vysoké kultury, tvoří ve společnosti zcela jistě výraznou menšinu. Mohli bychom jej velmi zhruba přirovnat k počtu diváků kanálu ČT2 sníženého o fanoušky sportovních přenosů, které se na tomto programu rovněž vysílají. Odhadem se nebude jistě jednat o více než 4 % populace. Tento počet je dlouhodobě stabilní -- s rozvojem vzdělanosti nijak výrazně nestoupá, ale také se nepotvrzují chmurné předpovědi skeptiků, že s rozvojem komercializace kultury poptávka po její vysoké úrovni zanikne. V různých zemích srovnatelné ekonomické úrovně je mimochodem poptávka po vysoké kultuře rovněž velice podobná. Zásadní rozdíl se vyskytuje při porovnání chudých a bohatých zemí, protože v těch chudších musí typičtí konzumenti děl vysoké úrovně věnovat veškeré úsilí tomu, aby se uživili -- na kulturu jim zkrátka nezbývá čas, energie ani peníze.

Nyní se konečně dostáváme k definici braku. Teoreticky existují dvě možnosti, jak definovat brak. Toto slovo pochází z německého výrazu der Brack, tedy zmetek. Označovaly se jím řemeslně nepovedené zábavné produkty masové kultury. Brakem jsou díla, která nefungují, jako horor, při kterém se nebojíte, nebo komedie, při které se nesmějete. Z tohoto pohledu je v oblasti sci-fi brakem například nejnovější velkofilm Ostrov a pokud chcete vyhodit stokorunu, vřele doporučuji návštěvu kina. Brakem je také bohužel na 90 % české filmové produkce. Jsou to filmy, které vyvolávají úplně jinou reakci, než by měly. Knihy Jiřího Kulhánka naproti tomu vyvolávají u svých čtenářů pozitivní ohlas a evidentně fungují.

V druhém případě můžeme brak definovat jako pokleslé formy nejrůznějších uměleckých žánrů, které poskytují pouze vzrušení a vůbec se nestarají o žádnou uměleckou hodnotu. Tentokrát bychom mohli do oblasti braku Kulhánkovy knihy zařadit. Dodávám ale, že je to brak kvalitní, profesionálně udělaný, protože je čtivý a má odezvu.

Dovolím si nicméně přijít s třetí variantou definice braku, kterou jsem si vytvořil během let pozorování svého okolí a za níž si stojím. Brakem nazýváme tu část masové populární kultury, která nám "nechutná", sami ji tudíž nekonzumujeme, a můžeme tak bez obav udělit příslušnou hanlivou nálepku, kterou svému okolí dáváme najevo vlastní intelektuální převahu. "Tatínku, vypni už ten brak," volá žena na manžela, který sleduje Star Trek. Třese se přitom netrpělivostí, aby včasným přepnutím kanálu stihla začátek mexické telenovely. "Maminko, snad se nebudeš dívat na takový brak," táže se syn ve strachu, aby nepřišel o nejnovější sestřih z VyVolených.

Problémem je nejen v tom, že drtivá většina z nás masovou pop-kulturu pravidelně konzumuje a bez ohledu na naše vzdělání a estetické cítění nám velice často chutná, ale i v tom, že masová pop-kultura je naprosto přirozenou součástí naší společnosti, která, ať už se nám to líbí či nikoliv, má své nezastupitelné místo.