Mirka Grebeníčka jsem poprvé uviděl v prosinci 1989. Byl zvolen do výkonného výboru ÚV KSČ. Stal se i poslancem Federálního shromáždění. Byl docentem historie na tehdejším UJEP v Brně a byl zpravodajem k zákonu, kterým se UJEP změnila na Masarykovu universitu tamtéž. Když vystupoval, měla jeho slova zvláštní dikci i obsah, což jsem tenkrát komentoval slovy, že když Mirek mluví, tak mu přes rameno vykukuje malinkej milicionář. Přes svou obvyklou prostořekost jsem přesvědčen o tom, že náš vztah byl a zůstal dobrý. Tak dobrý, jak může být vztah dvou lidí, kteří sice vidí svět trochu jinak, ale spojuje je dosažení společného cíle. Naše cesty se rozešly na konci roku 1991 a od té doby jsme se viděli zřídka - občas jsme si volali. Je pochopitelné, že jsem sledoval cestu KSČM novou politickou situací. Možná i více než jiných "dětí" a "pohrobků" KSČ. KSČM po celé období, kdy ji Mirek vedl, byla tím, čím byla její členská základna. Mirek ji ztělesňoval a představoval v tom nejlepším i nejhorším.

Byl takový, jaká byla KSČM a to ho drželo na její špici a to také diskvalifikovalo jeho protivníky i soupeře ve straně i mimo ni. Byl jistotou, tolik důležitou pro lidi, kterým se vyčítala minulost osobní i společenská. Nikdy bychom neměli zapomenout na to, že právě to, jaká byla KSČM a Mirek Grebeníček, právě to umožnilo mnohým ostatním, aby byli jiní a byli přitom úspěšní. Je trpkou realitou, že se za to ani KSČM ani Mirek nedočkají žádného vděku, ale podstatné je to, co vykonali pro společenskou stabilitu této země a toho není málo.

Nést tento kříž je velice trpké a žádné ovace z toho nikdy nekoukají...

Je jenom přirozené, že být pouze jakoby trpěným, zmrzačeným sourozencem nebaví nikoho navěky, zvláště, když se zdá, že se zlomenina už zahojila a demenci sourozenec jen předstíral. Je pouze otázkou, zda do nové role, na kterou se chystá, má tento sourozenec dost obratnosti, fyzických a mentálních sil. Na počátku bude sice na KSČM, straně emancipující se po tolika letech Grebeníčkovy vlády, stát tak trochu moment překvapení. Ale ten se může obratem proměnit ve zběsilou reakci okolí, která může učinit velmi rychle z mladého lva mrtvého lva. Pro příliš mnoho stranických vůdců a kritiků se KSČM stala jakýmsi politickým "eseróčkem." Kampak na ně s novými riziky. Musím prostě říci, že novou funkci Vojtěchu Filipovi vůbec nezávidím. Manévr, který musí v následujícím roce provést, musí být opravdovým "majstrštykem pro fajnšmekry". Iluze, kterou je občas slyšet, že "stačí, aby odešel Grebeníček a všechno půjde tak nějak samo", je skutečně nebezpečná. Nejen pro KSČM, ale pro křehkou českou politickou rovnováhu vůbec. Pokud aktéři této hry seznali, že přišel čas posunout se dál na novou úroveň hry - tím, že odstraní kámen s iniciálami MG. ze hry, pak si musejí přiznat, že je sice zřejmé, že se nová hra rozeběhne, ale málokdo ví, jak skončí. Je nepochybné, že Mirek Grebeníček u tohoto rozhodnutí byl a že jeho odchod byl jeho aktivním krokem - i když se nevyhnul trpkosti. Samec Alfa odchází do ústraní.

A právě způsob jeho sobotního odchodu, tedy trpce, tiše, bez poct a zadním vchodem jako by dával tušit, že kromě nových ambicí svých spolustraníků bude muset nový předseda zápasit i s jejich starým, strnulým myšlením. Mojžíš sice zůstal před Jordánem, ale na čtyřicet let pouštní turistiky unavené nohy mu andělé oblékli nové sandály a vzali ho na nebesa. Mirek Grebeníček je po 15 letech rvačky o osudy těch neprivilegovaných a často zavržených unavený neméně. Nevím, mám-li mandát mluvit jménem kohokoliv, nové sandály nemám a s nebesy na tom nejsem nejlépe. Takže musím říci za sebe to, co se nejen sluší a patří říci, ale co mi jde i od srdce: "Díky a šťastnou cestu, Mirku!"

Autor byl po roce 1989 vedoucím oddělení ÚV KSČ a tajemníkem federální rady KSČ, byl i spoluzakladatelem Demokratické strany práce