3. 10. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 10. 2005

"Šátkový zákon": rok poté

Kontroverzní francouzský předpis zakazující nošení "ostentativních náboženských symbolů" do škol nedávno zaznamenal první výročí svého uvedení do praxe. Zákon často označovaný jako "šátkový" rozvířil francouzskou politickou scénu. Jak se situace jeví dnes?

Nejdříve si připomeňme, že zákon se vztahoval nejen na muslimské šátky, ale i na židovské či sikhské pokrývky hlavy. Francie je navíc země s nejpočetnější muslimskou i židovskou menšinou. Bylo tedy nasnadě, že těchto dvou menšin se zákon dotkne nejvíce.

První dny minulého školního roku byly ve znamení vzdoru. Mnoho dětí nejdříve odmítlo nezákonné doplňky sundat, ale později se zákonu, až na výjimky, podřídily. Někteří studenti však byli vyloučeni či museli ve studiu pokračovat dálkově (celkem jich bylo 143). Letos, ve srovnání s minulým zářím, se počet konfliktních situací zmenšil na minimum. Podle Paříže muslimské šátky téměř zmizely ze místních školních zařízení. Jak napsal deník Le Monde, v celé Francii jsou "pouze" tři případy spojené s nerespektováním "šátkového" zákona.

Malé srovnání s minulým školním rokem

Podle francouzského ministerstva školství se v první zářijový týden roku 2004 vydalo 639 dětí do školy s nějakou pokrývkou hlavy. Letos pouze 12. Žádný případ nebyl zaznamenám v Montpellier (oproti 61 v září 2004), ani v Lille (118) či v Lyonu (32). Podobně dopadl i např.Štrasburk, kde místo 208 zahalených dětí přišla pouze jedna dívka. Podle školy jí byl zákon "vysvětlen a další den již přišla bez závoje".

Proč klesl počet šátků na školách? Je to pouze tím, že děti či jejich rodiče ustoupili zákonu a respektují ho? Ne vždy, někteří si raději zvolili dálkové studium, aby nemuseli čelit hrozbě vyloučení. Jen ve výše zmíněném Štrasburku si tuto cestu vybralo na jedenáct dívek. Zajímavostí je, že zákon se nevztahuje na katolické školní zařízení, kam se například uchýlili tři sikhští chlapci, poté co byli vyloučeni ze svých škol.

Zákon se nevztahuje pouze na školy, ale i na jiné veřejné budovy. Například na svatbu nesmí nejen ženich a nevěsta ale ani svědek přijít zahalen tak, aby byla znemožněna jejich identifikace. Podobný případ se odehrál i 10.září, kdy mladá zahalená muslimka Naouel Chliah přišla na civilní svatební obřad svého bratra jako svědek. Naouel nevyhověla žádosti úředníků a šátek si nesundala. Kvůli svému "chování" ji však nebylo dovoleno splnit svou funkci jako svědka a musela ji nahradila její nezahalená sestra. O tři dny později Naouel podala stížnost na postup úřadu. Podle místního starosty však úředníci postupovali správně a pouze "aplikovali zákon".

Závěrem je možné shrnout celkové dopady na veřejný život ve Francii. Zákonu nelze upřít skutečnost, že splnil očekávání, které do něj francouzská politická elita vkládala: náboženské symboly ze škol téměř vymizely. Tímto způsobem byla podpořena tradice sekulárního školství, na které si Francie zakládá. Zákon tak plně realizoval republikánské a laické představy o Francouzské republice, které tvoří její pevné a neotřesitelné základy.

Na druhou stranu je nutno poznamenat, že někteří mladí lidé museli kvůli víře opustit své školy. Jedná se hlavně o mladé muslimské dívky, které často pod vlivem rodičů musely odejít. Jiné zvolily odlišnou metodu: chodí zahalené a šátek sundávají pouze před vstupem do škol, po vyučování si ho znovu navléknou. I když je počet dívek, které opustily školní zařízení relativně velmi malý, téměř zanedbatelný, je třeba si uvědomit, že právě ony musí žít v určité izolaci před vnějším světem, kdy škola pro ně byla možná jediným místem, kde se mohly později seberealizovat a rozhodnout se samy, bez nátlaku rodičů, zda budou šátky nosit. Dívky si také stěžují na pocit ponížení, kterému byly vystaveny.

Le Monde: ZDE ZDE

                 
Obsah vydání       3. 10. 2005
2. 10. 2005 Vladko dělá pro gaye v ČR víc než Jiří Hromada Fabiano  Golgo
3. 10. 2005 Bolest Antonín  Sova
3. 10. 2005 Na slepé víře program spravedlivé společnosti budovat nelze Michael  Kroh
3. 10. 2005 Smutný konec samce Alfa Ladislav  Žák
3. 10. 2005 Zvyšování platů ve zdravotnictví - problém nesystému Ivan  David
3. 10. 2005 Účelem zdravotnictví nikdy nebylo vydělávat peníze Petr  Wagner
3. 10. 2005 Czech judiciary seen as corrupt from abroad Jan  Čulík
3. 10. 2005 Sir David Frost bude pracovat v televizi Al Džazíra
3. 10. 2005 Internetové stránky BBC Action Network dostaly cenu za demokracii
3. 10. 2005 Michael  Marčák
3. 10. 2005 Soumrak individuální automobilové dopravy Jiří  Jírovec
31. 10. 2005
3. 10. 2005 Pár slov o obsahu a formě Evropské unie Egon T. Lánský
30. 9. 2005 Ptačí chřipka "usmrtí až 150 milionů lidí"
3. 10. 2005 Den troubení, den soudu Štěpán  Kotrba
3. 10. 2005 Sin City je nadsázka
3. 10. 2005 Sin City je nadsázka ničeho Jan  Paul
3. 10. 2005 Proč o nás nikdo neví - a nestojí Jan  Čulík
3. 10. 2005 Proč "o nás nikdo nic neví"? Jiřina  Fuchsová
3. 10. 2005 Eurohodina sem, česká hodina tam Michal  Vimmer
3. 10. 2005 Je lepší výstavbu mešit podpořit, než jí bránit. Ale co odluka státu od církví? Lucie  Doleželová
3. 10. 2005 "Šátkový zákon": rok poté Simone  Radačičová
3. 10. 2005 Chvála braku II aneb Definice braku Milan  Černý
2. 10. 2005 Václav Klaus a jeho boj proti intelektuálům Jiří  Staněk
30. 9. 2005 Zelení zvolení a VyVolení Milan  Daniel
30. 9. 2005 O nesmrtelné duši? Alex  Koenigsmark
29. 9. 2005 Sin City: alibistická oslava zvrácenosti Ján  Simkanič
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce