První dny minulého školního roku byly ve znamení vzdoru. Mnoho dětí nejdříve odmítlo nezákonné doplňky sundat, ale později se zákonu, až na výjimky, podřídily. Někteří studenti však byli vyloučeni či museli ve studiu pokračovat dálkově (celkem jich bylo 143). Letos, ve srovnání s minulým zářím, se počet konfliktních situací zmenšil na minimum. Podle Paříže muslimské šátky téměř zmizely ze místních školních zařízení. Jak napsal deník Le Monde, v celé Francii jsou "pouze" tři případy spojené s nerespektováním "šátkového" zákona.

Malé srovnání s minulým školním rokem

Podle francouzského ministerstva školství se v první zářijový týden roku 2004 vydalo 639 dětí do školy s nějakou pokrývkou hlavy. Letos pouze 12. Žádný případ nebyl zaznamenám v Montpellier (oproti 61 v září 2004), ani v Lille (118) či v Lyonu (32). Podobně dopadl i např.Štrasburk, kde místo 208 zahalených dětí přišla pouze jedna dívka. Podle školy jí byl zákon "vysvětlen a další den již přišla bez závoje".

Proč klesl počet šátků na školách? Je to pouze tím, že děti či jejich rodiče ustoupili zákonu a respektují ho? Ne vždy, někteří si raději zvolili dálkové studium, aby nemuseli čelit hrozbě vyloučení. Jen ve výše zmíněném Štrasburku si tuto cestu vybralo na jedenáct dívek. Zajímavostí je, že zákon se nevztahuje na katolické školní zařízení, kam se například uchýlili tři sikhští chlapci, poté co byli vyloučeni ze svých škol.

Zákon se nevztahuje pouze na školy, ale i na jiné veřejné budovy. Například na svatbu nesmí nejen ženich a nevěsta ale ani svědek přijít zahalen tak, aby byla znemožněna jejich identifikace. Podobný případ se odehrál i 10.září, kdy mladá zahalená muslimka Naouel Chliah přišla na civilní svatební obřad svého bratra jako svědek. Naouel nevyhověla žádosti úředníků a šátek si nesundala. Kvůli svému "chování" ji však nebylo dovoleno splnit svou funkci jako svědka a musela ji nahradila její nezahalená sestra. O tři dny později Naouel podala stížnost na postup úřadu. Podle místního starosty však úředníci postupovali správně a pouze "aplikovali zákon".

Závěrem je možné shrnout celkové dopady na veřejný život ve Francii. Zákonu nelze upřít skutečnost, že splnil očekávání, které do něj francouzská politická elita vkládala: náboženské symboly ze škol téměř vymizely. Tímto způsobem byla podpořena tradice sekulárního školství, na které si Francie zakládá. Zákon tak plně realizoval republikánské a laické představy o Francouzské republice, které tvoří její pevné a neotřesitelné základy.

Na druhou stranu je nutno poznamenat, že někteří mladí lidé museli kvůli víře opustit své školy. Jedná se hlavně o mladé muslimské dívky, které často pod vlivem rodičů musely odejít. Jiné zvolily odlišnou metodu: chodí zahalené a šátek sundávají pouze před vstupem do škol, po vyučování si ho znovu navléknou. I když je počet dívek, které opustily školní zařízení relativně velmi malý, téměř zanedbatelný, je třeba si uvědomit, že právě ony musí žít v určité izolaci před vnějším světem, kdy škola pro ně byla možná jediným místem, kde se mohly později seberealizovat a rozhodnout se samy, bez nátlaku rodičů, zda budou šátky nosit. Dívky si také stěžují na pocit ponížení, kterému byly vystaveny.

Le Monde: ZDE ZDE