Martin Bursík je bezesporu schopný odborník, do jisté míry i dobrý manažer. Když se předloni na podzim formovala ve Straně zelených opozice vůči tehdejším nedemokratickým praktikám předsedy Jana Beránka, stál jsem na jeho straně a spolu s dalšími desítkami členů strany Bursíkovi pomáhal k tomu, aby převzal její vedení a praktiky ve straně změnil.

Poté, co jsem si přečetl plamenné zhodnocení údajné dnešní "světové situace" podle Vojtěcha Filipa, který míní, že "Realita v České republice, ale i v jiných státech je taková, že neoliberalismus porazil nejen dočasně myšlenku socialismu, myšlenku sociálně spravedlivé společnosti, ale i některé principy velké buržoazní revoluce ve Francii. Všimněte si jedné věci, která v té době vznikla. Šlo o ozbrojení lidu a odzbrojení krále. Jsme v situaci, kdy se odzbrojuje lid a ozbrojují se ti, kteří vládnou penězi". Shodou okolností jsem si četl i komentář Jamese Daleyho v britském deníku Independent "Musíme se naučit pravidelně číst plynoměr a elektroměr" . Daleyho článek, zdánlivě na banální téma každodenního spravování domácnosti, ukazuje, na základě drobnosti z každodenního života, že vášnivě negativistická vize dnešního světa, jakou šíří Vojtěch Filip, je falešná. Už přístup médií mimo postkomunistické společnosti je jiný. Jak?

Když si novinář při akreditaci na kongresu SEL v pražském Top hotelu prohlédl, kdo všechno projevil zájem a akreditoval se zde, nevyšel z údivu. Pokud ovšem by nebyl s českými médii obeznámen blíže. Americké Rádio Svobodná Evropa sídlící v Praze zaregistrovalo jedenáct lidí (a o jejich "sympatiích" k levicovým stranám nelze pochybovat), z německé veřejnoprávní televize a rozhlasu ARD akreditovali šest novinářů, agentury AFP a AP po čtyřech, české redaktory zde měl mimo pro nás exotických médií i DPA, Itar-Tass , Der Spiegel, Le Monde, The Independent, Sueddeutsche Zeitung, ale i dánský konzervativní Politiken. Přijela i reportérka veřejnoprávní Slovenské televize. Jen z Česka mimo komunistických Haló novin nikdo. Všichni nejspíše byli na Žofíně na kongresu ODS. Jak chtějí novináři v Česku cokoliv zasvěceně kritizovat, aby jim bylo uvěřeno, když se ani neobtěžují být na místě a cokoliv vědět? Pro ty italsky mluvící to byla jedinečná příležitost k oslovení čelných figur italského parlamentu. Pro ty německy mluvící to byla možnost lépe pochopit procesy ovlivňující politiku zejména na východě SRN ve straně, která zamíchala rozložením sil na politické scéně. Pro ty, kteří se zabývají evropskou politikou, mohla být podstatná účast některých delegátů, hostů a pozorovatelů - námatkou Hans Modrow a Helmut Scholz, Graziella Mascia či v minulosti českými médii obletovaný Mufid Jazairi...

Radikálně levicové strany získávají přízeň voličů na základě demagogického populismu. Projev místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedy ÚV KSČM, JUDr. Vojtěcha Filipa, který zazněl dne 24.11. 2007 na 2. kongresu Evropské levice (konaném ve dnech 23.11. -- 25.11. 2007 v hotelu TOP v Praze -- Chodově), to opět potvrzuje:

Britští učitelé zoufale požadují od vlády další finanční prostředky, protože třídy v četných britských školách byly zahlceny přílivem žáků ze středovýchodní Evropy. Aktivisté vysoce respektované učitelské organizace National Association of Headteachers (Celonárodní asociace ředitelů škol) bude příští týden varovat v parlamentu,že příliv dětí ze středovýchodní Evropy do britských škol začíná zásadně měnit kulturu některých škol. Někteří ředitelé konstatovali, že se situace "vymkla z rukou".

Ředitelé chválí schopnosti nových žáků ze středovýchodní Evropy a zdůrazňují, že by je britské školy měly přijmout, přitom jsou však znepokojeni, že nemají dostatečné množství peněz na to, aby jejich integraci zvládli.

Institute for Public Policy Research zjistil, že od rozšíření Evropské unie přišlo do britských škol asi 12 900 dětí z České republiky, 30 400 dětí z Litvy, 28 700 ze Slovenska a 170 000 dětí z Polska.

"Je důležité, aby všechny děti byly vítány do škol a aby měly pocit, že jsou součástí komunity," uvedl Mick Brookes, generální tajemník odborového svaz učitelů NAHT.

Britská vláda musí podle ředitelů britských škol poskytnout podstatné finanční prostředky pro vyučování angličtiny pro děti příchozí ze středovýchodní Evropy. "Jinak poneseme vinu za selhání celé jedné generace."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Fascinuje mě vysvětlení Kateřiny Novákové, z oddělení PR a marketingu v Národní knihovně ČR, která píše, v slavné české tradici, v jejímž rámci vám bude přesvědčivě vysvětleno, proč nic nejde a všechno musí zůstat při starém, případně tak, jak my jsme omezeně rozhodli, že to bude. Nováková píše toto o digitalizaci dokumentů:

Současná česká vláda, jež vznikla nepoctivě díky hlasům dvou politických přeběhlíků, je doslova od prvních hodin své existence odhodlána prosadit výstavbu vojenské základny amerického systému Národní protiraketové obrany na území České republiky. Většina českých obyvatel ale tento záměr odmítá a tak se vláda, jež pro případný souhlas s americkou základnou nemá mandát vzešlý z voleb, snaží zastřít autoritativní rysy svého rozhodování prostřednictvím funkce "vládního koordinátora programu protiraketové obrany".

Pro tuto funkci byl za peníze českých daňových poplatníků najat ředitel pro firemní a právní záležitosti tabákové firmy British American Tobacco Tomáš Klvaňa. Jeho úkolem je zřejmě minimalizovat nesouhlas českých občanů a vytvořit tak zdání legitimity a demokratičnosti vládního rozhodnutí.

Pan Jaroslav Klíma kritizoval politiky, že v kauze radar se odmítají bavit s občany poukazem na to, že občané nejsou schopni pochopit, jak je radar pro Českou republiku důležitý. Pan Klíma to vyjádřil jednoduše "S námi blbečky, co ničemu nerozumí, se přece nikdo bavit nemůže", píše Josef Vít.

Ale proč si politici myslí, že lidé jsou blbečci? Zřejmě proto, že je zvolili.

Prezident stojí před stěnou galerie, na které jsou černobílé fotografie. Obličeje, samé obličeje obětí. Zde v Butově bylo zastřeleno na popravčím dvoře sovětské tajné policie NKVD 20 765 osob v období od srpna 1937 do října 1938. Vladimír Putin potřásá hlavou a tiše říká: "To je k zešílení. To vše je neuvěřitelné . Proč?" Tuto scénu zaznamenal vídeňský list "Die Presse", který poukazuje, že tomu ještě není tak dlouho, co Putin prohlásil 21. června před učiteli historie na konferenci v Kremlu:

Všeobecné volby vyhrál drtivou většinou labouristický šéf Kevin Rudd. Ukončil tak 11 let vlády konzervativců. Přislíbil podstatné změny v politice ohledně globálního oteplování a role Austrálie ve válce v Iráku.

Podpora britské Labouristické strany poklesla na pouhých 31 procent po týdnu skandálů, kdy Brownova vláda byla nucena poskytnout bankrotující bance Northern Rock z peněz daňových poplatníků 23 miliard liber (cca 851 miliard českých korun) bez jakékoliv záruky, že to kdy dostane zpět, a kdy vyšlo najevo, že pracovník daňového a celního úřadu způsobil ztrátu dvou disků se soukromými údaji o 25 milionech britských občanů, včetně jejich adres, jmen, rodných čísel a podrobností jejich bankovních kont.

Já dodávám, že vzhledem k tomu, že více než polovina Američanů si podle jednoho nedávného průzkumu veřejného mínění patrně myslí totéž, a podporuje tak i Kucinichovu rezoluci 333 v Kongresu (která by měla zahájit proces odvolání viceprezidenta Dicka Cheneyho, takzvaný impeachment) začíná být možné znovuotevření vyšetřování horkým politickým tématem. Zdá se, že tak Kucinich prostřednictvím své ženy předběhl i zbožná přání potenciálních voličů rebelujícího republikána Rona Paula. Prezidentské volby 2008 tak mohou být ještě velmi zajímavé. A nejen ony...

Další informace v angličtině: ZDE ZDE ZDE

Radar škodí komunistům? Nikoliv pane Klvaňo.

Tomas Klvaňa ve svém článku v LN 15.10. pod titulkem "Ano, radar škodí. Komunistům" dopouští se mimojiné i trestuhodného politického omylu. Tvrdí a vlastně škatulkuje občany této republiky podle toho jsou-li pro či proti US radaru. Jsou-li proti, pak jsou to bezpochyby komunisti, tvrdí, upozorňuje Jakub Štěpánek

Pluralita je základní předpoklad pro levicovou politiku 21. století. Společně jsme sto vytvořit otevřený stranický projekt. Všichni jsme se vypravili hledat, co máme společného. To by se mělo stát středobodem naší politické praxe, aniž bychom zapomněli na tuto různorodost a na rozdílnost. A to není vždycky jednoduché. To známe všichni z procesu vytváření nové strany Die Linke v Německu. Zdá se, že našim působením byl naprosto rozhozen zdánlivě stabilní stranický systém v Německu.

Naším východiskem by měla být skutečnost, že se tento kongres koná v Praze v době blížícího se 40. výročí pražského jara. Před čtyřiceti lety pražské jaro poskytlo novou naději lidu Československa. Národy podporovaly komunisty i nekomunisty, kteří byli sjednoceni pod vedením Alexandra Dubčeka a jeho stoupenců. Dubčekovo vedení prosazovalo změnu společnosti za účasti a konsensu občanů. Tehdy byla poslední příležitost a šance k reformě systému. Panovala naděje, že pracující i studenti změní společnými silami uspořádání společnosti. Pražské jaro bylo poraženo a tehdejší neúspěch předpověděl budoucí kolaps východoevropských režimů. Pak následovala porážka a neúspěch levicového hnutí práce ve 20. století. Nyní musíme vstát z popela.

I když pocházíme ze zemí s různou dlouhodobou historií, jsme svědky podobných procesů, i když k nim dochází s různou intenzitou a s různými národními odlišnostmi. Zažíváme demontáž národních sociálních států, které jsou tváří v tvář nadnárodním společnostem stále slabší a slabší. Stále více a více statků se stává zbožím, ale neviditelná ruka trhu je v sílících monopolních podmínkách stále chromější a chromější. Zažíváme erozi materiálních životních podmínek nejširších vrstev obyvatelstva. Sledujeme nárůst sociální nerovnosti, snižování společenské soudržnosti, vidíme narůstající atomizaci společnosti.

Platí stará zásada: Dělnické hnutí je silné, když jsme všichni spolu. Když se roztříštíme, budeme pouze slabí. Chceme být stranou mezinárodního práva. Nerespektování mezinárodního práva je největším problémem světové politiky. Bez respektování mezinárodního práva nebude ve světě mír. A to, co platí uvnitř státu, tedy to, co zabezpečuje právo a mír, platí i o vztazích mezi státy.

ŠOK│ Delegáti kongresu SEL na místo odstoupivšího předsedy Fausta Bertinottiho (Rifondazione), který vedl stranu po dvě volební období, zvolili jako nového předsedu strany Lothara Biskyho (Die Linke). Do čela strany byl přišel jeden ze dvou spolupředsedů německé strany Die Linke. K zásluhám tohoto šestaašedesátiletého poslance Bundestagu patří úspěšné završení sjednocovacího procesu mezi dvěma levicovými německými politickými stranami - PDS a WASG. Die Linke má ve východních částech Německa 25-30%, nyní posiluje i na Západě. Po odchodu Schrödera, krachu nevýrazného Platzecka a návratu nového předsedy německé sociální demokracie Kurta Becka od projektu Harz IV, Agendy 2010 a politiky "Neue Mitte" k hodnotám levice se může klidně stát, že příští německou vládu bude sestavovat SPD a Die Linke.

Kongres SEL FOTOGALERIE

Jsem skeptický k Vaší závěrečné prognóze stran dřívějšího či pozdějšího prozření těch mnou předefinovaných "masívně po masu prahnoucích mas.", píše Jiří Kramář.

Obávám se, že se nemýlím, že tomu bude mnohem později, že ani prudké snížení životní úrovně v příštím roce nebude mít výsledný efekt - na nějž spoléhají a již od počátku devadesátých let trpělivě čekají v KSČM. Dlouhodobá kampaň primitivního antikomunismu už vykonala svoje. Většina lidí u nás - nejen těch mladých inteligentních a světaznalých - stále není schopna vždy o viděném či zažitém samostatně myslet, pronikat ke skutečné podstatě jevů a dopředu domýšlet všechny možné dopady svých činů nebo rozhodnutí. Snad Vás pobaví následující příklad.

V pondělí 26. listopadu se uskuteční setkání mluvčího Iniciativy Ne základnám Jana Tamáše a dalších členů hnutí s bývalým předsedou vlády České republiky Milošem Zemanem. Schůzka se bude týkat problematiky rozmístění částí Národní protiraketové obrany USA ve střední Evropě, aktivit Iniciativy Ne základnám a případného projednávání smlouvy o americké vojenské základně v Parlamentu České republiky.

Plenárním zasedáním a diskusí delegátů pokračuje v sobotu v pražském hotelu TOP 2. kongres Strany evropské levice. Kongres zahájil činnost v pátek shromážděním žen. Cílem jejich jednání byla výměna informací o životě žen nejen v Evropské unii, ale i v dalších zemích, i příprava společných akcí. Ty by se měly orientovat především na podporu mírové Evropy a vzájemné solidarity při snaze o přeměnu boje za práva žen na boj za lidská práva. Hlavním tématem shromáždění žen byl mír v Evropě a ženy jako mírové aktivistky proti imperiální Evropě, jejím válkám a militarizaci, americkým vojenským základnám a obrannému raketovému systému. Účastníce sjezdu přijaly politický dokument Žena a jiná Evropa a výzvu Zastavte násilí páchané na ženách, kterou delegátky sjezdu v sobotu odpoledne předají místopředsedovi Poslanecké sněmovny Vojtěchu Filipovi (KSČM).

Sjezd Strany evropské levice je otevřen veřejnosti. Jeho pořadatelem je za Českou republiku neparlamentní Strana demokratického socialismu. Celoevropská Strana evropské levice nyní sdružuje 29 levicových a levicově ekologických stran z 22 států Evropy, 18 z nich je z členských států EU. Jde o první z politických stran, která vznikla na evropské úrovni. Umožňuje nejen kolektivní, ale i individuální členství. Sjezdu se účastní více než 500 delegátů a zahraničních hostů. Strana evropské levice striktně trvá na tom, aby polovinu každé delegace tvořily ženy.

Poslanci Evropského parlamentu a německého Bundestagu v čele s předsedou strany Die Linke Oskarem Lafontainem si na sobotní dopoledne vyžádali návštěvu Trokavce a setkání s jeho starostou Janem Neoralem.

DOKUMENT : Programové prohlášení Kongresu SEL - politické teze ZDE

ŠOK│ Na kongresu SEL přijel v rámci německé delegace Die Linke Oskar Lafontaine. Organizátoři ovšem poněkud nepochopitelně úzkostlivě tají jeho setkání s Milošem Zemanem, ke kterému má dojít před jeho odjezdem na Světové politické fórum.

Násilí páchané na ženách je zločinem proti právům každého jednotlivce. Ve světě jedna žena ze tří a v Evropě jedna žen ze čtyř je vystavena násilí. Ženy jsou nedobrovolnými oběťmi válek a v době míru se pro řadu z nich jejich vlastní domovy stávají skutečným peklem. Násilí páchané na ženách v jakékoli formě zpochybňuje univerzálnost lidských práv.

Násilí páchané na ženách má mnoho podob: Nerespektování práva na sebeurčení, násilně uzavírané sňatky, fyzické a psychické zneužívání, vykořisťování, zbídačování a diskriminace. Násilí páchané na migrujících ženách, které ještě navíc čelí překážkám v podobě evropských hranic, je extremně vysoké.

Realita v České republice, ale i v jiných státech je taková, že neoliberalismus porazil nejen dočasně myšlenku socialismu, myšlenku sociálně spravedlivé společnosti, ale i některé principy velké buržoazní revoluce ve Francii. Všimněte si jedné věci, která v té době vznikla. Šlo o ozbrojení lidu a odzbrojení krále.

Matouš 21, 23-32

V dnešním textu se řeší spor o moc, o oprávnění, autoritu, právo, gebír, řecky: exusía, který spolu vedou židovské autority s Ježíšem. Jde o to, kdo má právo na výklad světa. Když čteme tento text, musíme pro správné porozumění -- stejně jako u každého psaného, či vyřčeného výroku - mít na mysli vedle toho co se říká ještě tři další okolnosti: Kdo to, či ono říká, komu to říká, a v jaké souvislosti to říká.

Viktor Pázler, předseda OV KSČM v Praze 1 spolu se čtyřmi dalšími soudruhy zareagovali na spontánní kritiku médií na pražskou "teoreticko-politickou konferenci" gottwaldovské platformy v KSČM, která se uskutečnila k 90. výročí Leninovy Říjnové revoluce ... Britské listy o této "události" referovaly spolu s analýzou extrémních uskupení v okolí KSČM pod titulkem "Mají leninističtí radikálové budoucnost v KSČM, nebo jde o řeči z hrobu?", Nyní, po několika týdnech se ukazuje, že jde jen o řeči z hrobu. Předsedové KSM, oné skupinky padesáti mladíků a slečen s rudými prapory a 4 "rudých" okresů potvrzují, že zprávy o "bolševizačním" semináři na Praze 1 byly výstižné. Níže uvedený "rozbor" zločinného informování médií rozeslali všem všem všem. Od všech okresních výborů, přes krajské rady až po pracovníky ÚV KSČM. V kopii do sekretariátu předsedy. Problém je, že účinkování komunistů v čele s předsedou Filipem jako pouhých "kandidátů" na sjezdu evropské radikální levice se neslo v úplně jiném duchu, než naznačuje reakce oněch pěti leninistů z pražské ještěří konference. Jinak tomu ani být nemohlo. Dialog o vstupu do evropské strany už probíhá několik let a prozatím KSČM členem není. Možná právě proto, že doposud nesdělila evropským stranám, jaký má oficiální postoj ke Stalinovi a Brežněvovi. Rok 1968 začal také pražským jarem a tak i sjezd SEL byl v Praze. Taková drobná symbolika. Na noční party v MeliMelo Club v Žitné ulici zvali totiž mladí delegáti levicového kongresu pozvánkou s tímto textem: Let's renew communism and the left, let's make Stalinism history, we are the future. No ice age any more!

SITA│ Ukrajinský premiér Viktor Janukovyč predložil v piatok rezignáciu svojej vlády na prvom zasadaní nového parlamentu po septembrových voľbách. Rezignácia nasledovala po zložení poslaneckého sľubu 450 novými poslancami. V parlamentných voľbách, ktoré sa konali 30. septembra, zvíťazila proruská Strana regiónov odchádzajúceho premiéra Viktora Janukovyča. Ani s dvoma menšími stranami, ktoré sa dostali do parlamentu a majú bližšie k Janukovyčovi než k prozápadným stranám, však Strana regiónov nemá dosť poslancov na sformovanie väčšinovej koalície.

Sobotní kongres ODS nebude mít ráz bezstarostné veselice. Straně se nedaří zrovna nejlépe. Byť vládne v koalici, voliči na ni přenášejí odpovědnost za všechna politická opatření, která jim působí starosti. Občany odpuzují hlavně nepopulární opatření k ozdravení veřejných financí či záměr připustit výstavbu amerického radaru v Brdech spolu s odmítáním referenda o této záležitosti. Důvěryhodností "strany a vlády" otřáslo setrvání Jiřího Čunka ve vládě, zejména ve spojení se záchranným zásahem nejvyšší státní zástupkyně do jeho věci. Byly jím zpochybněny právní jistoty občanů, jejich víra v rovné postavení před zákonem. Odezvou všech těchto jevů je zmenšování náskoku voličských preferencí ODS proti ČSSD. Každé závažné jednání poslanecké sněmovny, každá personální změna ve vládě podrobují zkoušce odolnost koalice proti otřesům a vyvolávají přízrak pádu vlády a předčasných voleb. ODS by v nich sotva získala výraznou většinovou podporu. Ostatně blíží se volby do krajských zastupitelstev a v odstupu za nimi i řádné parlamentní volby a současný vývoj voličských preferencí působí v této souvislosti vedení strany starosti.

Je nutné, aby byla zavedena "uhlíková daň"? "Ano", soudí pan Dan Gardner, sloupkař novin The Ottawa Citizen, jehož články velice často vyvolávají diskusi, jak o tom svědčí dopisy čtenářů redakci. "Potřebujeme ji tak vysokou, aby cena benzinu vzrostla na trojnásobek nebo dokonce čtyřnásobek - a potřebujeme ji okamžitě". Prý ale toto volání po prudkém zvýšení ceny benzinu není vyvoláno zprávou Organizace spojených národů o stavu zemského klimatu, i když by taková daň přispěla ke snížení rychlosti, kterou se podnebí otepluje. Pan Gardner dává svůj návrh do úplně jiné souvislosti - do souvislosti se Saúdskou Arábií. Uznává, že je poněkud podivné připomínat, že byla v té zemi unesena a znásilněna mladá žena a potom odsouzena ke 200 ranami bičem a žádá čtenáře o trpělivost, aby svůj názor i titulek svého článku mohl odůvodnit.

Francouzské hromadné sdělovací prostředky konečně „objevily“, že tisíce studentů a lyceistů demonstrují po celé Francii proti novému vysokoškolskému zákonu. Média však poněkud složitě vysvětlují, že tento zákon dává školským zařízením „větší autonomii“. Podle kritiků ovšem  vytváří podmínky pro „nerovný přístup k finančním zdrojům“. Študentská hesla jsou mnohem jednoduší : „Ne privatizacím univerzit , ne univerzitám pro privilegované vrstvy“. Studenti obsadili již 80 fakult.

JU│ Zatím jen zdrženlivě se v mediích připomíná, že 10. prosince by měly být generálnímu tajemníkovi OSN předloženy výsledky rozhovorů konzultační skupiny ve složení USA, EU a Rusko s představiteli Srbska a Kosova o dalším statutu této dosud srbské provincie. Představitelé Kosovských Albánců se také netají tím, že hned po tomto datu jsou připraveni --nehledě na výsledky těchto rozhovorů -- vyhlásit samostatnost Kosova.

Je nesporné, že Evropa tak bude ještě před koncem letošního roku postavena před vážnou poltickou krizi, jejíž dlouhodobé důsledky mohou být pro tento kontinent velmi vážné. V ruských Izvestijích se zamýšlí představitel Ruska v kontaktní skupině Alexandr Bocan-Charčenko nad možnými důsledky těchto rozhovorů.

Dva listopadové víkendy po sobě připoměly Čechům, že nastupující generace se dovede předvést nejen tím, že se veřejně krvavě mlátí za asistence policejních těžkooděnců na, snad i vhodnou, připomínku násilného zločinu rozpoutaného totalitním režimem vůči bezbranné menšině židovských občanů. Následující víkend jsme si připoměli, že mladí lidé se dovedou i postavit přesile moci na obranu práv -- nejen svých - i když to třeba stojí mnohem víc než jen boule a krev na tváři. Desátý a sedmnáctý listopad nejsou data na snadné zapomínání. Snad i to je pro Evropany důvodem, aby hledali smysluplný společný jmenovatel -- nejmenší a půjde-li to, postupně větší a větší.

Každá doba má své radikály, kteří chtějí lidstvu „zkratkou“ zajistit lepší svět. I když je ověřenou historickou skutečností, že „zkratky“ za „lepším příštím“ vedou výlučně přes přeplněné hřbitovy. Prvním pohřbeným je na nich vždy racionalita, následována pravdou. Pak už se v rychlém sledu pohřbívají nejdříve odpůrci „zkratky“ a hned po nich její radikální budovatelé. Nakonec se pohřbí samotná lepší budoucnost lidstva, ke které měla „zkratka“ radikálů vést.

Ekologisté jsou radikály naší doby. Racionální uvažování je už dnes jejich první obětí - a zdá se, že nyní je na řadě pravda. A v prvé řadě pravda o ropě. Ekologisté tvrdí, že na planetě konečné velikosti není nekonečné množství ropy (což nikdo netvrdí, ale je to stejně houby platné). Podle nich jsme už větší část ropy vyčerpali a zbývající ropa bude tak drahá, že se nevyplatí ji těžit. A protože s ropou je to jako se solí – bez ní to nejde - podepisují zelení velkoryse ortel smrti naší civilizaci. Šmytec. Podle nich nám zbývá jen „zelená zkratka“ do středověku, do chudoby a tmy. A tu nám ze všech stran nabízejí.

Trochu mne nazlobil článek pana Rázla. Sice nejsem odborníkem na problematiku peak oilu, ale je nepopiratelné, že ne všichni obyvatelé této planety požívají západní životní úrovně, mnozí z nich jsou zcela zjevně pod hranicí chudoby a úroveň života v mnoha oblastech je blízká středověku. Trochu mi chyběla v článku zmínka o tom, že je popisuje poměry a možný vývoj pro "západní společnost", sotva však pro národy a komunity které se z bídy a středověku nevymanily, proto nemají na "hřbetě želvy" kam cestovat. Nebo jsem jen ošálen a zmaten zákeřnou propagandou zkratkovitých radikálů?

Pokud sledujete příběh života a smrti slavné české herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), víte, že jsme se v minulé části věnovali oslavě jejich 80. narozenin. Takové chvíle jsou vždy vhodnou příležitostí nejen pro generace, které umělce znali dříve, ale i pro ty, kteří ho pro sebe objevili teprve nedávno, aby si uvědomili jeho význam v čase. Význam herečky, které její publikum říkalo prostě Andula, za ta léta mnohdy odešel spolu s těmi, kteří si ji pamatovali na scéně. Narodila 29. září 1887 a zemřela o 80 let později 24. listopadu 1967. Ano, zítra tomu bude již 40 let od jejího úmrtí. Její příběh můžete číst vcelku, ale i po částech...

>>> Národnímu divadlu patří poděkování: v těchto dnech totiž doplnilo na svých webových stránkách galerii archivních fotografií Anny Sedláčkové, a tak se vedle dosavadního soupisu všech inscenací, v kterých hrála, nyní můžeme s velkou radostí podívat i na její reprezentativní fotografie.

"'Přítulná univerzitní knihovna, jak ji nastiňuje ke glasgowské knihovně přitulený Čulík, plní funkci okresní knihovny pro univerzitní město," píše Štěpán Kotrba. Nemá přesnější přehled o situaci. Glasgow bývalo čtvrté největší město v Evropě, po Londýnu, Paříži, a Berlíně. Po druhé světové válce byla velká část jeho obyvatel vystěhována do "nových měst" (new towns), sídlišť v okolí Glasgowa, takže v centru města dnes žije asi 600 000 osob, ale v Glasgow a okolí (Greater Glasgow přibližně dvakrát tolik, 1,2 milionu, a celková glasgovská konurbace má asi 2,2 milionů obyvatel, 41 procent obyvatel celého Skotska.

Glasgow University je pouze jednou z několika vysokých škol v městě a její knihovna slouží výlučně studentům a profesorům: řadoví příslušníci veřejnosti mají právo přístupu, ale nemohou si knihy půjčovat.

Kotrba má pravdu, jak už jsem psal i sám, že v konceptu pražské Národní knihovny se střetává pojem ústředního knihovního archivu (jako má třeba British Library v Boston Spa) a dobré, čtenářům přístupné univerzitní knihovny, jakou Praha vlastně nyní, co se Národní knihovna přerozuje v archiv, vůbec nemá.

Tím, čím se se svým rozsáhlým, automatizovaným podzemním archivem snaží nová Národní knihovna být, je v Glasgow ctihodná a známá veřejná referenční knihovna The Mitchell Library. Poučení je zjevné: každé větší město má knihovních služeb víc a každá významnější knihovna se v současnosti soustřeďuje na digitalizaci svého materiálu. V Praze by měla být nejen archivní knihovna s publikacemi ukrytými ve sklepě, ale také dobrá univerzitní knihovna s knižními fondy volně přístupnými uživatelům na policích, jak je to běžné v západní Evropě. Přitom je postupně nutno knižní fondy digitalizovat a zpřístupnit na internetu.

Diskuze šéfredaktora Jana Čulíka (Ukryjte ty knihy před čtenáři!) s Kateřinou Novákovou z NKP (Projekt Národní knihovny není megalomanský) nepostrádá logiku z obou stran. Je ovšem otázkou, zda může jeden objekt plnit tolik funkcí naráz. "Přítulná" univerzitní knihovna, jak ji nastiňuje ke Glasgowské knihovně přitulený Čulík, plní funkci okresní knihovny pro univerzitní město. Centra informací pro univerzitu. Podzemní trezor na poklady písemnictví , jak funkce knihovny oproti tomu ukazuje pracovnice NKP, plní i další funkce, které okresní knihovna plnit nemůže. Když se poprvé uvažovalo o předání knihovního areálu Klementina katolíkům pro Jezuitskou univerzitu (pravý důvod současného stěhování NKP na Letnou), vznikla idea centrálního pracoviště, které by sdružovalo funkce protiatomového trezoru na poklady písemnictví z celé republiky, veřejné univerzitní knihovny, obrovského restaurátorského a digitalizačního pracoviště s laboratořemi a výzkumnými pracovišti, propojenými s univerzitním kampusem pro pracoviště jazykových věd. Výstavbu tohoto areálu měl financovat jezuitský řád či Vatikán jako dějinnou omluvu za cenzuru a činy pátera Koniáše. Vzniklé centrum mělo mít minimálně středoevropský charakter, spíše však rozměr celoevropského centra vzdělanosti a péče o památky písemnictví. Mělo být nejmodernějším a nejvybavenějším restaurátorským i knihovním pracovištěm na světě. To měla být cena za opuštění Klementina a jeho návrat nemilované katolické církvi. Množství plesnivějících písemných památek v nevyhovujících depozitářích po celém Česku si to zaslouží.

Tak to vidíte, pane Čulíku, vždyť jsem Vám to říkal, že zde spíše "vypustíte duši", než byste změnil myšlení knihoven...

Po roce 1989 jsem podával několik návrhů i ministrovi kultury, že by bylo nejlepší knihovny v Česku zrušit - dnes podporují nákupem především komerční nakladatele a jejich komerční produkci... Totéž jsem říkal tehdy i předsedkyni odborů zaměstnanců knihoven.

Ono totiž nejde jen o univerzitní či vědecké knihovny, ono jde také o malé městské knihovny atd., kde nenajdete "odbornější věci", protože ty čtenáři prý nechtějí, nenajdete v nich potřebnou školní četbu pro děti ze základních či středních škol, většinou jsou ale bohatě zásobeny detektivkami, podřadnou literaturou a sladkou ženskou literaturou, která se prý přece jen půjčuje a čte...

Možná také nevíte, že heslem dne v České republice je: zaplaťpánbůh, že lidi aspoň ještě čtou, a nevadí, co čtou, hlavně že prý čtou... Jenže už jsem se nikdy a nikde od nikoho nedopátral, proč je tak důležité, aby Češi četli - harlekýnky a detektivky a podřadnou literaturu...

Myslím, že by bylo vzhledem k vzdělávání mnohem potřebnější založit místo veřejných městských dotovaných knihoven školní knihovny, které by dostaly tyto prostředky knihoven na nákupy knih, které potřebuje mládež k svému vzdělávání... Tady by byly snad finanční prostředky i knihy mnohem lépe využité... Snad ano, ale kdo ví..., píše Jan Hollauer.

Když se ztrácí miliardy, je to pochopitelné. Nad takovou všední věcí se dnes vůbec nikdo nepozastavuje. Ale když se ztrácí klíče od WC, tak to je nehoráznost, která už volá opravdu až do nebes. Někdo si klidně splní své potřeby a na ostatní se vykašle, nebo něco ještě horšího.

V zaměstnání je nás na čtvrtém patře několik soukromých firem. Stalo se, snad vůbec poprvé za bůhvíkolik let, že nám někdo škaredě pokálel společné WC. Někdo z uživatelů záchodu ihned zaujal rázné protiopatření. Bůhví, jestli to nebyl sám pachatel?

Relativně ve stejnou dobu se objevily prohřešky některých špičkových politiků. Pan Paroubek spěchá na svatbu, pan Topolánek si zaletí vládním speciálem na lyže a pan Bém bydlí docela za malé peníze ve vile ve Vokovicích. Je zjevná snaha medií tyto poměrně nesrovnatelné věci srovnávat. U politiků ODS je navíc poněkud zjevná kontraproduktivní snaha obhajovat aktivity svých čelných představitelů.

Vážená redakce, nezkrátili jste příspěvek Petra Wagnera "Nevidím důvod se účastnit této hry na demokracii" o to nejzajímavější? Totiž o smysluplný, inspirující závěr?

Pan Wagner v článku ukázal na prohřešky mocných, včetně hmotného dopadu na občany. Jistě, zneužívání moci je odsouzeníhodné vždy, byť jen morálně. Osobně dnes vidím podstatnější projevy arogance našich "Topolánků, Čunků, Bémů, politiků"- než jejich hrabání pod sebe. Jako běžné "ovci" mi nedělá problém svými smysly zachytit většinu průšvihů naší dnes již adolescentní demokracie, neboť netrpím vadou zraku nebo sluchu (ostatně jako téměř každá ovce). Panu Wagnerovi blahopřeji, že našel v sobě odpověď na vlastní otázky. Nechat na sobě dříví štípat není vyhledávanou činností pro žádnou z ovcí. Jak to ovšem chce udělat, abychom ho všechny napodobily, zůstalo nedopovězeno, píše Soňa Hromádková.

Pokud ovšem chtěl pan Wagner naznačit, že máme nechat doma sametové kožíšky a jít "NA NĚ!", postaví se do čela? Osobně zůstanu doma, jsem mírná ovečka. Ale v případě, že se rozhodne kandidovat v příštích volbách, budu ho ev.volit a pak sledovat sílu jeho charakteru, dokud mi smysly budou sloužit.

Protože jsem již dostal řadu lehce agresivních výpadů k článku o politice, pokusím se přidat malý komentář, píše Petr Wagner.

Dlouhodobá investice do nemovitostí je v našich podmínkách jednak relativně jistou - stabilní stran rizika, za druhé obvyklou. Mnoho lidí pořizuje z hypotéky nemovitost či byt a tu následně pronajímá. Pronájem by měl pokŕýt alespoň výši splátek hypotéky, evtl. něco navíc a to něco by mělo být více než například úroky na termínovaném vkladu. Ten lze z hlediska rizika investice považovat dnes za srovnatelný.

Takže pojďme k jedné nejmenované vile v jedné nejmenované čtvrti. Jistý bohatý podnikatel jí koupil jako dlouhodobou investici pro svého syna. Cena byla 16.5 milionu korun. Při investování formou hypotéčního úvěru s vlastním kapitálem 0.5 milionu korun by, při hypotéce na dvacet let, vycházely splátky něco přes sto tisíc korun měsíčně. Možná měl větší kapitál, možná má kratší dobu úvěru. Nicméně to porovnání výše nájmu a výše splátek je myslím velmi instruktivní pro každého.

Pan primátor se může durdit jak chce. Možná si myslí, že se vzteká na novináře, ale vzteká se jenom sám na sebe.

Když začnou politikové v Jidášské republice říkat přímo pravdu, je to podezřelé. Buď se již blíží dlouho očekávaný konec světa, takže je to jedno, nebo jsou již tak oslněni sami sebou, že z toho blbnou, takže by je měli jejich zákulisní chlebodárci co nejdříve vyměnit.

Děkuji za zveřejnění mé reakce na článek Simony Szekelyové "Nechceme sloučení škol: Proč se nikdo nezeptal rodičů?" ze dne 14. 11. 2007. Měl bych pouze malou "poznámku" k Vaší poznámce pod mým článkem - Pozn. JČ: Rodičů žáků se však nikdo předem na jejich názor o sloučení škol neptal.

Vaše poznámka mi připadá dosti naivní, jako byste snad ani nežil v této době a v naší zemi. Máte snad ten názor, že se u nás úřady, vláda, či exekutiva domlouvají předem s občany na jejich názor na jejich reformy a plány?

Myslíte že tento případ sloučení škol naprosto vybočuje z reality a je ojedinělým? Ptá se někdo občanů na to zda jim bude vadit americký radar, ptá se jich někdo na to zda jim vadí to, že se zdraží kvůli reformě všechny potraviny a že na to opět doplatí ti nejchudší? píše Milan Kotulek.

Paroubek jel 200 kilometrů za hodinu a přejel při tom dvojitou plnou čáru! Paroubek mlčí ve věci finančních darů jeho nadaci! Topolánek jezdí ve Volvu, které jeho družka koupila za nejasných okolností! Topolánkův poradce je napojen na podezřelé podnikatelské kruhy!

Takové výkřiky se pravidelně objevují v médiích a mají vzbudit dojem, že média odhalují něco podstatného o stavu věcí veřejných. Izolované senzace vzbuzující vcelku primitivní odpor k těmto výstřelkům.

Četl jsem článek informatika Milana Kotulka. Chápu, že může být postižen profesionální deformací a předpokládat, že tato společnost je ze 100 % prointernetována, a že tedy soudí na plnou informovanost rodičů žáků školy prostřednictvím tohoto média. Bohužel z jeho textu vyplývá, že není schopen pochopit starost rodičů v okamžiku, kdy se úřednickým či zastupitelským organizačním zásahem připravuje vzdělávací ráj pro jejich děti.

České zaměstnavatele zachvátilo jakési rejstříkové šílenství. Kdekdo se "musí" (ve skutečnosti nemusí, zpravidla na to není žádný právní předpis) prokazovat výpisem z rejstříku trestů.

Deskou týdne budou tentokrát výškrabky od Gorillaz. Ti vydali souhrnné b strany všech svých singlů pod názvem D Sides. Gorillaz, jsou po hudební stránce hlavně Damon Albarn, u první desky Dan Automator a u druhé Danger Mouse. A právě při přípravě druhého alba vzniklo neskutečné množství materiálu, který by byla škoda neslyšet, a který byl dodnes zpřístupněn jen několika šťastlivcům, kterým se podařilo sehnat limitované picture-discy na nichž byly až do teď skladby z D Sides k mání. Máte se na co těšit, i výškrabky můžou chutnat.

Každý všední den od deseti hodin projdete s moderátorem Jakubem Vilišem třemi patry vysílání Radia Wave. Postupně probereme vše, na co jste zvyklí. Tedy informace o muzice, kterou znáte, ale i o nových singlech, které jsou pravidelně nasazovány do rotací na 100,7 FM. Radio Wave naladíte i na satelitu v paketu CzechLink, v DVB-T a živě i na internetu. RSS Podcast je samozřejmostí..., Rádio na přání bonusem pro fajnšmekry.

Lahůdky z programu Radia Wave na příští týden - ZDE

Včera jsme omylem zaměnili u článku "A co je vám do toho?" jména dvou právníků. Autorem článku není Aleš Uhlíř, ale Petr Partyk. Oběma i čtenářům se omlouváme. (Red.)

"Odkud pro všechno na světě ten pathos pravdy?"

Friedrich Nietzsche, Fragmenty z pozůstalosti

Posledním koncilem vyCEPovaných klimaskeptiků ZDE se prezident definitivně zařadil mezi kněžoury. Rozumějte: Osoby církvemi vesměs skromně placené za to, aby v rizikové společnosti dobývaly smysl z příběhů Starého a Nového zákona, ke kněžourům neřadím.

Podle Pavla Urbana ("Dezinformace pologramotných" -- BL 16.11.2007) Lukáš Rázl vyjádřil v článku "Ropný zlom je lež - plnou nádrž prosím" jen svůj názor. Ten názor mi připomíná názor Ludvíka XV.: Po nás může přijít potopa.

Když jsem kolem roku 2002 sbíral dokumentaci ke svému eseji " Doktrína etnických čistek - snaha po národnostně homogenních státech", (1 ), se zájmem jsem sáhl po tehdy čerstvě vydané knize Rozumět dějinám, publikované z iniciativy Ministerstva kultury, jmenovitě tehdejšího ministra Pavla Dostála (2).

Venezuelský prezident Hugo Chavez čelí nejvážnější hrozbě od vojenského puče v dubnu roku 2002. Násilné demonstrace privilegovaných vysokoškolských studentů, pocházejících ze středních a vyšších vrstev, v uplynulých dnech vedly k rozsáhlým nepokojům v hlavním městě země. Bývalý ministr obrany generál Raul Baduel na tiskové konferenci 5. listopadu, jež byla svolána pravicovými médii a politickými stranami, otevřeně volal po vojenském puči. Spolu s vykonstruovanými lžemi bohatých studentů, kteří vydávali pouliční střety za mírové demonstrace, se ze všech sil snaží zabránit uspořádání vládního referenda o ústavních změnách chystaného na 2. prosince.

Článek, který odmítly Tachovský deník i Právo.

Již několik měsíců nás naše vláda, novináři, američtí politici, diplomati a generálové přesvědčují o tom, že americký protiraketový systém v Česku - radar je opatření , které má nejenom USA, ale i nás a státy EU ochránit před raketovým útokem z Íránu ( o KLDR se již tolik nemluví) . Jinými slovy vyjádřeno, že jde o naší společnou obranu, o posílení míru a bezpečnosti.......atp. Pravda je však taková, že tento vojenský projekt není žádným obranným - mírovým opatřením, ale že jde o přípravu na útočnou válku, tzn. , že americký radar je útočný radar a celá vládní a americká propaganda je velkou lží a nezodpovědným hazardem s mírem a mírovou bezpečností světa.

Příběh radaru v Čechách jakoby ani nebyl vytvořen osvědčenými americkými scénáristy. Už od první demonstrace na Karlově mostě dějovým spádem připomínal spíše Dickensovy romány. Teď má konečně šanci se rehabilitovat. A snad i překonat pověstné české televizní seriály. Lábusovy gagy, vhodně střídány žánrovými záběry z Marshalových ostrovů, připravují diváka na mistrně zvládnuté dilema myšlenkového přerodu Jiřího Paroubka. Akční zápletka okolo zfalšované studie, která se ukázala být jen přeběžnou zprávou, je vítaným odlehčením. Hudební doprovod rytmicky se opakujících vítězných výkřiků poslanců zamítajících referendum pak podmalovává zdařilý kus. Drobnou výtku zaslouží snad jen trochu prvoplánový a příliš předvídatelný závěr - autobus Tamášák projíždí zavátou brdskou silnicí a zvolna mizí za oponou sněhových vloček, které chrlí děla protiraketové agentury.

Ale jak jinak. ODS už dlouho maluje na modrého ptáka bílé hvězdy, zelení jsou modří a lidovci? Ti ani neví, čí jsou. Pohanka s Melčákem se sice při hlasování pletou, ale při tom o radaru budou mít tlačítka jistě hezky označená.

Na Karlově mostě 11. 9. 2006

Demonstrace, svolaná studenty, odboráři a protiradarovými aktivisty na Václavském náměstí 17.11. 2007 FOTOGALERIE

Britské nakladatelství Sussex Academic Press v těchto dnech vydává v angličtině knihu Jiřího Holého, profesora české literatury z pražské Karlovy univerzity Writers Under Siege. Je to nově zrevidovaný a pečlivě doplněný anglický překlad jeho dějin české literatury od r. 1945 do současnosti (které naposledy vyšly jako součást obsáhlého svazku Česká literatura od počátků k dnešku).

Jiří Holý knihu doplnil rozsáhlým oddílem monografických a bibliografických Profilů nejvýznamnějších cca padesáti českých spisovatelů z dvacátého století.

Je to docela významná kulturní událost, protože jsou to první Dějiny české literatury v angličtině za posledních třicet let. Naposledy vyšly v angličtině r. 1976 aktualizované dějiny od Arne Nováka ze třicátých let dvacátého století v překladu Petera Kussiho v Americe v nakladatelství Ann Arbor. Česká literární kritika a historie je v anglosaském světě zanedbávána.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.