"Ano, máme několik strašných stránek ruských dějin. Nezapomeňme na události, které začaly v roce 1937. Ale i v ostatních zemích se stalo mnoho strašných věcí. My jsme přinejmenším nepoužili žádnou jadernou zbraň proti civilnímu obyvatelstvu. Nemáme žádné černé stránky jako nacismus. Nesmíme nikomu dovolit, aby u nás vyvolával pocity viny - měli by sami přemýšlet o svých vlastních temných dějinách." List proto klade otázku, který Putin vlastně platí. Ten, který 30. října uznal, že během 15 měsíců velkého Stalinova teroru bylo zcela bezdůvodně zavražděno přes 700 tisíc obyvatel, přičemž celkové represálie v letech 1924 až 1953 se odhadují na 20 milionů obětí nebo Putin z 21. června, pro kterého rok 1937 byl v mezinárodním porovnání pouze zlou episodkou.

Kremlologové velmi pečlivě sledovali Putinovy postoje k 70. výročí velkého teroru. Jeho negativní hodnocení stalinismu naznačovala návštěva Alexandra Solženicyna, nositele Nobelovy ceny za literaturu, kterému předal prestižní státní cenu, nejvyšší cenu Ruska za kulturu. Pozoruhodné na tom bylo, že 88 letý nemocný spisovatel na invalidním křesle, autor "Souostroví gulagu", jej přijal jako prvního ruského prezidenta. Nejvyšší cenu za tuto knihu odmítl jak z rukou Gorbačova se zdůvodněním, že stojí v čele Sovětského svazu, tak v roce 1998 z rukou Jelcina, že má odpovědnost za zhroucení Ruska. Světoznámý kritik sovětského režimu, který se v roce 1994 po dvacetiletém exilu v USA vrátil do vlasti, se stal rozhodným zastáncem Putina jako "obnovitele Ruska" k údivu mnoha svých stoupenců.

Podle jeho názoru Putin zachraňuje ruskou státnost, kterou odvrhl v kapitulaci před Západem Gorbačov a před ekonomickým rozkrádáním za dob Jelcina. Beze sporu Solženicyn má zvláštní status v Rusku a každý list papíru, který popíše, je okamžitě otištěn. Putin si to zřejmě uvědomil a okamžitě po svém zvolení ho navštívil. O čem hovořili po tři hodiny, nikdo neví. Spisovatel, který podle svých slov považuje za přirozený konec životní cesty smrt, toto tajemství vezme sebou do hrobu.

Poradce kremelského šéfa, předseda ruských sociálních demokratů Michail Gorbačov, koncem září varoval na konferenci u příležitosti 70. výročí velkého teroru před zapomenutím této tragické minulosti. Před rizikem znovuožití stalinismu prohlásil, že "všichni musíme všem připomenout, jak jsme trpěli. Je to lekce pro nás všechny." Vyjádřil přitom obavu, že Rusku hrozí nebezpečí zapomenutí této tragické minulosti. "Musíme z nás vypudit stalinismus, a to nikoliv po kapkách, ale plný džber".

Gorbačovovy obavy vyplývají z toho, že dle aktuálních průzkumů veřejného mínění má mnoho mladých Rusů pozitivní pohled na Stalina. Více než polovina je přesvědčeno, že udělal více dobra než zla. Každý druhý si myslí, že byl moudrým vládcem. To potvrdila i nedávná demolice moskevské výstavy, připomínající stalinské kolektivizační zločiny na Ukrajině, které v třicátých letech vyvrcholily hladomorem, mladistvými. Během dvou let tak zahynulo až pět milionů lidí.

Je pravda, že v uplynulých létech bylo v Rusko vyrobeno mnoho dokumentárních a hraných filmů, seznamujících veřejnost s érou stalinského teroru. Letos však nejrozšířenější ruská televizní stanice NTV přinesla 40 dílný seriál "Stalin. Live", která vzpomíná na životní etapy diktátora. Stinné stránky jeho éry jsou představovány s největší zdrženlivostí. Dítě se nemůže stát pionýrem, protože jeho otec je u režimu neoblíbený. Lékaři se bojí vedoucí vrstvě oznámit špatnou diagnózu. Série zdlouhavé mýdlové opery je doprovázena melancholickou hudbou a je dramaticky přepínána. Producent televizního seriálu Grigorij Ljubomirov inscenoval Josefa Džugašviliho jako tragického hrdinu. Na obrazovce se ukazuje jako vlídný, starý muž představován gruzínským hercem Davidem Giorgobianim, který, jak poznamenal jeden recenzent, vypadá jako by přišel z kabinetu Madame Tussand. Přitom v době perestrojky hrál v jednom filmu Stalinovu oběť.

Diktátor je představován tak, že nebyl jen katem, ale i obětí epochy a vzniklých událostí. Podle něho v ruských dějinách 20. století nebylo většího historického období než stalinské impérium. Vědci a historici jsou tímto seriálem rozhořčeni a jak prohlásil ředitel moskevského Sacharovova centra Jurij Samodurov, je "tento seriál lží sestaven ze 100 procent mytologie a 100 procent ideologie". Ljubomirov se vehementně brání těmto obviněním a tvrdí, že seriál byl zpracován na základě faktů. Slíbil, že uvede i další, zabývající se Chruščovem, Brežněvem a Gorbačovem. Navrhl i seriál o ochránci lidských práv a nositeli Nobelovy ceny Andreji Sacharovovi, ale Stalinovi dala NTV přednost.

Odmítá přitom obvinění, že pracuje za státní peníze s tím, že vše platí televize. Seriál Stalin.Live měl z počátku téměř dvacetiprocentní sledovanost, ale ta postupně prudce poklesla.

Nyní ruská organizace lidských práv Memorial vypracovala a zveřejnila jmenný seznam 2,6 milionů obětí stalinského teroru, který má být rozšiřován ve školách a veřejných institucích. Představitel organizace Arsenij Roginskij upozornil, že seznam představuje vyústění práce, na níž se podílely stovky osob v mnoha oblastech země po dobu téměř dvaceti let. Seznam byl zveřejněný při příležitosti 70. výročí velkých čistek, které vyvrcholily v roce 1938 a jsou proto vzpomínány 30. října v Den památky obětí politických represí, který byl zaveden v roce 1991.

Navzdory vší rezervovanosti k Putinovi většina ochránců lidských práv uvítala jeho rozhodnutí připojit se k uctění památky obětí politických represí u obřího kříže na popravišti v Butově a účastnit se bohoslužby. Zde prohlásil, že "takové tragédie se v dějinách nejednou opakovaly, což se stává, když myšlenky zdánlivě přitažlivé jsou ve skutečnosti prázdné a nesmyslné a zaujmou místo náležející základním hodnotám, lidskému životu, lidským právům a svobodám". Známý obhájce lidských práv Lev Ponomarjov k tomu prohlásil, že "Putinova návštěva Butova je malý krůček vpřed ve společnosti, která stále uctívá Stalina".